Vysoce postavená ředitelka technologické společnosti Romy (Nicole Kidman) si začne románek s mladším stážistou Samuelem (Harris Dickinson). Babygirl je film o sexu, touze, vašich vnitřních myšlenkách, tajemství, manželství, pravdě i moci….

Babygirl – Nicole Kidman ve svém nejpeprnějším filmu

V roce 2017 Nicole Kidman prohlásila, že bude každých 18 měsíců spolupracovat s režisérkou, aby tím adresovala genderové rozdíly ve filmovém průmyslu. Od roku 2017 do konce roku 2024 Kidman spolupracovala s 15 různými režisérkami, jejím zatím posledním filmem je snímek Babygirl režisérky a scenáristky (jinak také herečky) Haliny Reijn. Na oscarovou nominaci Kidman v tomto případě nedosáhla, dočkala se ovšem nominace na Zlatý glóbus, odnesla si cenu za nejlepší herečku na Filmovém festivalu v Benátkách a hvězda Eyes Wide Shut nebo Moulin Rouge v ní měla být dle reakcí nadále neskutečně přitažlivá žena.

3. režijní projekt Haliny Reijn přiznaně čerpá z erotických thrillerů Paula Verhoevena (Základní instinkt) a Adriana Lynea (Osudová přitažlivost), pro které má Reijn slabost. Nápad na realizaci filmu dostala v moment, kdy se doslechla o ženě, která za 25 let manželství nedosáhla jediného orgasmu. Klíčové rozhodnutí k realizaci filmu byl také její zájem zkoumat vztah žen k jejich tělu. Erotický thriller holandské filmařky získal pozornost nejen díky tématu, ale i také kvůli tomu, že je Nicole Kidman pořád považovaná za jednu z největších hereckých ikon současnosti. Lizzy Talbot se jako koordinátorka intimity na place zřejmě nenudila, film nejspíše zaujme i ty, kteří Nicole Kidman vnímají jako sexuální idol jen v časech Moulin Rouge. Jak moc zásadní snímek o sexualitě se ovšem ve skutečnosti realizoval?

Bohatství, krásná rodina a kvalitní sex, to jsou základy šťastného života

Hlavní rodinka Romy na tom je společensky velmi dobře a film se nám to nebojí připomínat. Je vysoce postavenou ředitelkou v technologické firmě, má manžela – úspěšného divadelního režiséra a díky jeho představiteli také manžela, co vypadá jako Antonio Banderas! -, dvě krásné dcery a dvě nemovitosti (tedy minimálně dvě nemovitosti, o kterých z perspektivy vyprávění víme). A co může člověk chtít více, než bohatství, krásnou rodinu a Antonia Banderase za manžela? No přeci kvalitní sex, to té hlavní hrdince schází. A když jí manžel, co jí i se vzhledem Antonia Banderase (staršího, ale pořád Banderase!) nedokáže udělat orgasmus, hned v prologu se Rony musí díky pornu a svým prstům o orgasmus postarat sama.

Film tak začíná masturbací hlavní hrdinky a sympatickou scenáristickou metodou „show, don’t tell“, která nám jasně sdělí, co jeho hrdince ve zdánlivě dokonalém životě chybí. A možná na to nějak má vliv i její pošramocené dětství, ale to v celém filmu vlastně pořádně rozvedeno není.  Kidman následně tak technicky hraje tak trochu sama sebe, když se snaží i na stará kolena vypadat mladě a jedna z jejich dcer (kterou hraje Esther McGregor, dcera Ewana McGregora) se jí za užívání botoxových injekcí vysmívá. Sama Kidman se přitom stala terčem kritiky za to, že měla podstoupit řadu procedur a role Romy jí díky tomu mohla ještě více sednout.

Babygirl – Ředitelka, co chce být pod kontrolou?

Ale zpátky k té zásadní úvodní masturbaci. Porno, které Rony sleduje, naznačí, že hlavní hrdinka filmu touží po tom být subinkou nějakého dominantního partnera. Vzhledem k její pozici ředitelky je to zajímavá ironie, kdy právě zde zvládá scénář překvapit. Kdo prozatím nic neví pořádně nic o filmu, nejspíše si představí, že Kidman jako ředitelka dané společnosti svede stážistu Dickinsona. Samo o sobě docela kontroverzní téma a takové lehké postavení MeToo naruby, protože v USA fungují přísnější pravidla a vztahy na pracovišti jsou do velké míry tabu. Romy ovšem zůstává v roli subinky a pravým dominantem/organizátorem celé milostné aférky je právě Samuel. Ten je dominant s velkým D a vzhledem k tomu, že nemá na rozdíl od Romy co ztratit, má celou situaci plně v rukou.

Od tohoto momentu se dá na film dívat zcela dvěma odlišnými směry:

A) Romy zcela zásadně podcenila pravidla celé hry a k tělu si připustila sociopata, který technicky nemá úplně daleko k Alex Forrest z Osudové přitažlivosti a opakovaně překračuje hranice. Romy působí, že nemá situaci vůbec pod kontrolou a Samuel si svou pozici dominanta užívá až příliš, především fakt, že Rony drží v šachu.

B) Vše je součástí sofistikované sexuální hry, při kterém si Romy ovšem uvědomuje, že narazila. Manžel Jacob je pro ní až příliš velký medvídek a hlavně nezvládá dodat to nejzásadnější – orgasmus! Romy a Samuel k sobě necítí lásku v pravém slova smyslu, zároveň je to ovšem více nežli přitažlivost. A ve finále je to poměrně psychologicky složený thriller, kde je vlastně těžké si ujasnit, kdo je více na vině a kdo si více zaslouží soucit.

Zajímavý i těžce uchopitelný scénář Haliny Reijn

Je možná trochu škoda, že se Reijn vyhýbá snadno nabízejícímu se odhalení, že je Romy tak trochu nevěrohodný vypravěč, který se příliš nechá unášet svou sexuální fantasii/frustrací. To se nestane a Reijn se místo snaží dostat pod kůži postavám, které je možná snadné poznat. Sexuální přitažlivost má (téměř?) každý z nás a je tak snadné postavy pochopit. Když Romy načape svou starší dceru Isabel při nevěře, je zmatená, protože si myslela, že je již její dcera ve vztahu s jinou dívkou a že tu miluje. Na to její dcera odvětí, že svou přítelkyni opravdu miluje, s tou druhou jenom tak nějak blbnou. Jde jako blbnutí ,,označit´´ i vztah mezi Romy a Samuelem? To je tak trochu oříšek.

Scénář Reijn je zajímavý, protože po celou dobu daří Reijn dialogy psát tak nějak uvěřitelně a musí se jí smeknout klobouk, protože se očividně nebojí tématu, které je pro mnohé (především úzkoprsé lidi) tabu. Jenže od poloviny se začne scénář tak trochu lámat. Miluje tedy Samuel Romy? Cíleně s ní manipuluje? Nebo je to celé jenom psychologická hra? A miluje tedy ona nějakým způsobem jeho? Jestli ne, tak co má tedy znamenat (velmi stylově natočená scéna) v nočním klubu? Jistě celé je to možná dost možná záměrně scenáristicky naaranžováno tak, aby jeden moment popíral druhý a vše tak bylo do jisté míry podněcováno k divácké intepretaci. Je to líné nebo sofistikované? Tohle už si musí nejspíše každý rozhodnout sám.

Nový erotický thriller jako od Paula Verhoevena se nekoná

Filmy Paula Verhoevena a Adriana Lynea byly pro Halinu Reijn hlavní inspirační hybnou silou a v Babygirl jsou vidět i výrazné vizuální inspirace (nejen zmíněnou scénou v nočním klubu, která patří mezi hightlighty filmu). Babygirl vlastně i sympaticky působí jako filmy z 80. nebo 90. let, naruší to jenom debaty o technologickém růstu, které evokují aktuální obavy o budoucnost práce s A. I. v plné síle. Paul Verhoeven a Adrian Lyne by se zřejmě nebály mnohem expresivnějšího vyvrcholení a námět Babygirl by byl dost možná v jejich uchopení tak nějak více čitelný. Není ovšem fér to takhle srovnávat.

Hodně dělá Nicole Kidman, která dává do své role všechno, Harris Dickinson naopak potvrzuje pozici talentu, který dokáže přispět k tomu, že jde Samuela vnímat v různých scénách ze dvou odlišných perspektiv (spousty diváků mu samozřejmě osobní prostor s Nicole Kidman bude moc závidět). Jen se zrovna Dickinsonovi věří ten dominant z ranku Christiana Graye. Nebo alespoň…. Christiana Blacka.

Samuel je ovšem pravděpodobně tak trochu sociopat a Romy působí tím, že je opět napsaná jako žena, která očividně neví, co chce. Nebo minimálně si myslí, že moc dobře ví, co chce, ale nakonec zjistí, že to chtěla, měla dost možná celou dobu před sebou (klišé!) a jak má tak její závěrečné pohřešení být potěšující, působí spíše tak nějak na sílu. Nejsympatičtější postavou je tak Jacob Banderase. Ten možná nebude jednou z nejpamětihodnějších rolí v Banderasově kariéře, právě Banderas ovšem v této roli působí autenticky, lidsky a působí, že kdybyste mu nahlásili stížnost na nedostatek orgasmu, hned se pokusí vám ho dodat. Milující manžel, nejvíce sympatická postava a nakonec svým způsobem i nejlidštěji vykreslený charakter.

Závěr filmu bude pro všechny klíčem k tomu, jak k filmu přistoupit

Nicole Kidman se určitě musí smeknout klobouk, protože do nevděčné role dává opravdu všechno a proto zamrzí, že si dle závěru její postava nějakou duševní očistou v pravém slova smyslu neprojde. Celý dej Babygirl vlastně působí jako taková ta životní kapitola, která se prostě hlavní hrdince stane, samozřejmě se na ní nějak podepíše, ale nejspíše zase tak zásadní vliv mít nebude. Reijn, která letos oslaví 50. narozeniny, nejspíše do filmu dala kus ze sebe a divák si bude u filmu moci ujasnit svůj přístup k sexualitě a tomu, co považuje za ideální vztah. To vše je vlastně fajn.  Jenom škoda tak trochu schizofrenního vyprávění, kdy v závěru skutečně není tak úplně jasné, jak se má nejen k Samuelovi, ale samotné Romy divák stavět. A dost možná právě na tom vůbec nezáleží.

Dost možná je právě v tom pointa. Aby přístup Romy k řešení sexuálních nedostatků a Samuelův přístup ke specifickému vztahu, který s Romy má, diváky rozdělil na dva tábory. Jeden s nimi bude sympatizovat a možná se v nich najde, druhý bude jimi naopak opovrhovat. Samotným tématem je snímek kontroverzní, prací s tématem dost možná ještě kontroverznější. To si každý divák dost možná ujasní už v moment, kdy si Kidman poprvé sedne na všechny čtyři a začne srkat mlíčko jako kočka z misky.

Diváka to jistě může tak nějak polechtat (…), nutno ovšem podotknout, že v samotné sexualitě není film nějak moc explicitní a působí jako film, co vlastně bude sloužit jako materiál pro učitele sexuální výchovy, co si projekcí filmu ušetří dvě hodiny vyučování. Samotný film dost možná není tak chytrý a ani tak moc zásadní, jak by sám být chtěl. Na zajímavý film to ovšem přeci jen v pár ohledech stačí.

Babygirl závěrem

Nový Základní instinkt, Osudová přitažlivost nebo Neslušný návrh? No… ne! Babygirl Haliny Reijn neurazí, protože její scénář je přeci jen v nějakých ohledech svým způsobem zajímavý a Nicole Kidman dává opět do své role vše. Kdo ovšem dá přednost osvědčeným titulům Paula Verhoevena nebo Adriana Lynea, udělá tím pro sebe jen to nejlepší. Babygirl nějak obzory nerozšíří, o špatný film se ovšem pořád nejedná…

Verdikt: 6,5 z 10

Zdroj titulního obrázku: A24