Zajímalo vás někdy, jak by vypadala plastická chirurgie v pohádkovém středověku? Jakými trablemi si před bálem procházela Popelčina nevlastní sestra Elvíra? Co vše byly ona a její matka schopny udělat pro sňatek s princem? Mě taky ne, ale jsem ráda, že mi na všechny tyto nepoložené otázky The Ugly Stepsister odpověděla. A dost explicitně. Připravte se na velmi nepříjemnou podívanou v tom nejlepším slova smyslu.
Recenze Ošklivá sestra
Zapomeň na Popelku. Tohle je příběh její sestry — přehlížené, podceňované a zoufale toužící po kráse a přijetí. Ta se rozhodne, že když ji svět nechce vidět takovou, jaká je, přetvoří se sama. Ať to stojí cokoliv. Její posedlost dokonalostí přerůstá v tělesnou proměnu, která otáčí klasickou pohádku naruby a mění ji v groteskní hororovou satiru o bolesti, žárlivosti a zoufalé snaze být konečně vidět. Ošklivá sestra je stylová a krvavě zábavná moderní noční můra pro všechny, kdo vyrůstali na pohádkách — a pak vyrostli.(Bionaut Zero Gravity)
The Ugly Stepsister (originální název: Den Stygge Stesøsteren) je režisérským debutem Emilie Blichfeldt, která k této norské body horor pohádce napsala i scénář. Film odpremiéroval na Sundance Film Festivalu 2025 a získal ocenění v kategorii Nejlepší film 2025 na 58. Sitges Film Festivalu. Hrají v něm Lea Myren jako Elvíra, Thea Sofie Loch Næss jako její sokyně v kráse Agnes (naše Popelka), Ane Dahl Torp jako zvrácená macecha a Flo Fagerl jako Elvířina nevinná mladší sestra.
Zdroj: Bionaut Zero Gravity
KRÁSA JE KLÍČEM KE ŠTĚSTÍ
Jestli něco tento film dokázal perfektně, je to právě paralela k naší společnosti a jejímu povrchnímu vnímání krásy. Ta je zde vyobrazena opravdu surově. I proto je cesta Elvíry z ošklivého kačátka na překrásnou labuť strastiplná, tragická, ale i srdceryvná. Přeci jen pozorujete mladou dívku, která není nijak ošklivá, jak podstupuje bolestivé procedury jen kvůli nějakému standardu krásy. Ovšem Elvíře nejde primárně o krásu, ale o přijetí a lásku. Její matka i okolní svět ji přesvědčil, že když bude hubená a krásná, bude i milovaná. Princem, společností i svou matkou. A proto je schopna pro krásu udělat cokoli.
Ve filmu je jasně nastaveno, že tento pohádkový svět funguje na jednoduchém principu – čím krásnější a hubenější jste, tím lépe s vámi lidé jednají. Tedy, platí to jen pro ženy. Elvíra, na začátku nevinná, naivní, celkem milá, ale vzhledem „nepěkná“ dívka, zažívá šikanu kvůli svému vzhledu a okolí se k ní chová jako k ošklivému objektu. Jako by si snad nezasloužila empatii nebo stejné jednání jako ostatní, jen proto, že není předpisově krásná.
Přerod Elvíry není ovšem jen ve vzhledu, ale i v charakteru. Těžko ale můžeme poznat, zda se její charakter vyvíjí k horšímu proto, že je krásnější, nebo proto, že je její fyzické i psychické zdraví značně podlomeno po všech beauty vychytávkách. Protože to, co začalo jako nevinná zamilovanost do prince, skončilo pod nátlakem ztrátou soudnosti, rozumu a pár malých částí lidského těla.
Zdroj: Bionaut Zero Gravity
POHÁDKOVÝ BODY HORROR, KTERÝ ŘÍZNE HLUBOKO
Film má stabilní tempo, graduje postupně a vyvrcholení je nechutné a katarzní. Body horor je po technické stránce zvládnutý velmi dobře, kostýmy a kulisy jsou temně pohádkové a hezky splývají se vším tím hnusem, co se tam děje. Na to, že se jedná o režijní debut, je The Ugly Stepstister celistvý a kvalitní snímek s hlubokou zprávou a skvělým provedením.
Originálními nápady se to ve filmu hemží a já mám obrovskou radost, že i z dětské klasiky je někdo schopen vytvořit něco tak výjimečného. Návrat k morbiditě bratrů Grimmů taky oceňuju. Zároveň nejsem fanynka pohádek, kde jediným úkolem princezen je vypadat pěkně. Pak si malé holky mohou myslet, že v životě je nejdůležitější být hezká, zapadat do nereálných představ lidí a dopadnou jak Elvíra. Tento spiritual sequel Popelky ovšem představuje stinnou a bolestivou stránku krásy, která se často neukazuje a moc se o ní nemluví. A proto se mi to tak líbí. Bez servítek ukazuje, co půvab může stát.
Zdroj: Bionaut Zero Gravity
TŘI PLASTIKY PRO ELVÍRKU
Velmi naturalistické vizuály a detailní záběry kosmetických procedur mě budou strašit ve snech. Stejně jako artové záběry na zadky a penisy, které jsem upřímně nečekala. Film určitě připomene letošní Substanci, jak tematikou, tak nepříjemnými záběry. S Elvírou jsem v některých situacích velmi soucítila a celý film byl pro mě dost emocionální. Pokud jste dočetli až sem, předpokládám, že jste pochopili, že se mi film hodně líbil a doporučuji ho všem, ale hlavně fanouškům nevšedních hororů a seriálu Nip/Tuck. Zároveň vás musím varovat – na Tři oříšky pro Popelku už se nikdy nebudete dívat stejně.
Vítejte všichni na našich stránkách a u tohoto konkrétního článku. V dnešní recenzi si rozebereme seriál, který pluje trochu pod radarem a při tom patří k tomu nejlepšímu, co lze teď najít na streamovacích platformách. Budeme se bavit o seriálu Jednotka (Task), který vytvořil velmi šikovný tvůrce Brad Ingelsby, který si udělal jméno na seriálu Mare z Easttownu s Kate Winslet. Seriál najdete na HBO MAX a jedná se o uzavřenou minisérii, která má sedm dílů. Pohodlně se usaďte a já vám povím, proč musíte tento seriál vidět. Toto je recenze na seriál Jednotka!!!
Recenze seriálu Jednotka
Agent FBI stojí v čele vyšetřování brutálních loupeží, za nimiž překvapivě stojí nenápadný rodinný typ se skrytou temnou stránkou. (oficiální text distributora)
Zdroj: HBO MAX
Skvělá tvůrčí vize
Brad Ingelsby mi u Mare z Easttownu ukázal, že umí skvěle psát a vyprávět. Umí napsat zajímavý a propracovaný příběh, nemá problém napsat uvěřitelné a opravdové charaktery, a ke všemu jeho příběhy jsou o dost zajímavější, než se na první pohled zdá. A tohle samé platí i pro jeho nejnovější seriál.
Ingelsby odvedl na Jednotce špičkovou práci, kterou naplno doceníte po posledním záběru. Tvůrce napsal opravdu perfektní scénář, jenž nádherně graduje a povedlo se mu skvěle odvyprávět a hlavně zakončit všechno, co chtěl říci. Ingelsby ve svém příběhu rozjede spoustu motivu a dějových linek, a každé se dostalo prvotřídní pozornosti. A to mi udělalo obrovskou radost, protože víte, že všechno co nám bylo ukázané mělo smysl a určitý význam. Scénárista parádně pracuje se všemi hlavními a vedlejšími charaktery a dává jim uvěřitelný dramaticky oblouk, který vychází z charakteristiky dané postavy. Je radost sledovat, jak jsou postavy napsané, jak se chovají, jak mluví a fungují v rámci toho, co se jim zrovna děje.
Hodně velkou radost mi udělal příběh, který toho nabízí o dost více, než byste čekali. Je to příběh, co se nesoustředí jen na kriminálníku linku a vyřešení případu – to je tady do jisté míry na vedlejší koleji. Tady v tomto příběhu hrají hlavní roli úplně jiné věci. Pomsta, pokání, vykoupení, sebeobětování se, odpuštění, přijmutí svých hříchu nebo být dobrý rodič, a dát svým potomkům lepší budoucnost. A každý z těchto motivů je dotažený do uspokojivého a silného zakončení, díky kterému si uvědomíte jak moc dobře je seriál napsaný.
Zdroj: HBO MAX
Skvělé obsazení
Tvůrcům se povedlo sehnat skvělé herecké obsazení, které perfektně odehrálo vše, co bylo ve scénáři. Scénárista Ingelsby vytvořil civilní a opravdové postavy, a díky tomu herci dostali skvělou příležitost si zahrát propracované charaktery, které mají mnoho vrstev, a pro samotné herce šlo o herecké výzvy.
Mark Ruffalo má zde parádně napsanou roli, a moc mu sedla. Ruffalo podává hodně silný civilní výkon, kdy svou postavu obdařil velkou lidskostí a empatii. Navíc je Ruffalo v této poleze, tak nádherně „obyčejný“ a uvěřitelný, že si vás získá. Získá si vás i Tom Pelphrey (Kurt z Banshee), který je tady fantastický, a krade si skoro každou scénu pro sebe. Pelphrey dal své postavě velké srdíčko a zahrál svou postavu na pána. Fabien Frankel (Criston Cole z Rodu Draka) mi zde ukázal, že umí skvěle hrát, a já doufám, že dostane více rolí, kde to bude moc ukázat. A více rolí si zaslouží i Sam Keeley, který si zde zahrál potetovaného motorkáře, ze kterého jde strach a budí velký respekt.
Ve vedlejší roli mi hodně sedla Emilia Jones (hlavní hrdinka z V rytmu srdce), jelikož svou postavu dokázala správně uchopit, a prodat to vnitřní dilema. Sedl mi výkon dvojice Alison Oliver a Thuso Mbedu. Obě herečky s přehledem zvládli své role a byly v nich bezchybné. Dost se mi líbil výkon seriálového matadora Jamieho McShane, jenž je tady opravdu moc dobrý, a parádně zvládl zahrát svou postavu, která je složitější, než se na první pohled zdá.
Zdroj: HBO MAX
Perfektní atmosféra
Mám moc rád pomalejší detektivní příběhy. V angličtině se tomuto stylu vyprávění říká slow burn. A tento termín přesně definuje vyprávění a atmosféru Jednotky. Tady se opravdu nikam nespěchá a tvůrci nám dávají dostatek prostoru na to, abychom poznali charaktery, jejich motivace, a sžili jsme se jejich světem. Světem, který umí být krutý, ale je v něm i dost lásky a dobra.
Díky tomuto stylu vyprávění se dostaneme charakterům pod kůži, bude nám na nich záležet, budeme jim fandit, a taky nás bude dojímat to, co se jim nevyhnutelně stane. Tvůrci hodně sází také na to, že nic není černobílé, a v určité fázi se hranice mezi dobrým a špatným velmi rychle ztrácí, zvláště když jde o vlastní přežití nebo o záchranu druhých.
Zdroj: HBO MAX
Pár slov na závěr a hodnocení seriálu Jednotka
Jednotka je moc dobrý a kvalitní seriál. Osobně mě mrzí, že si k němu zatím moc diváků nenašlo cestu. A je to obrovská škoda, protože se seriál opravdu hodně povedl a nabízí desítky luxusně natočených scén, špičkové herecké výkony, a také skvěle napsané postavy a parádně odvyprávěný příběh. Z mého pohledu je Jednotka jeden z nejlepších seriálů podzimu a zaslouží si vaší pozornost. Zkuste seriálu dát šanci. Nebudete litovat.
Hodnocení: 8,5/10
Toto jsou mé dojmy a postřehy ze seriálu Jednotka. Já jsem ze seriálu nadšený a doufám, že vy budete také!!!
Malé městečko kdesi na severu. U řeky je nalezeno tělo surově zavražděné mladé dívky Anny (Olga Zaunarová). Vyšetřování se ujímá cílevědomá kriminalistka Laura Linhartová (Kristýna Ryška), k ní je přidělen její staronový kolega Adam Beneš (Kryštof Hádek). Hlavním podezřelým se stává nedávno usvědčený pachatel Medard Markovics (Matěj Šumbera), který má na svědomí podobnou vraždu. Když už se zdá, že je pátraní po vrahovi Anny u konce, objeví se nové důkazy, které vrátí celý případ na začátek.
Kriminalisté se tak znovu pouštějí do zapeklitého vyšetřování plného nečekaných zvratů. Okruh podezřelých se na maloměstě dramaticky rozšiřuje. Napětí mezi Laurou a Adamem stoupá, nepřidávají tomu ani jejich rozdílné charaktery a společná minulost. A ve vzduchu stále visí otázka: Kdo zabil Annu Pittnerovou?
Stvůry – Česká kriminálka snadno evokující ty severské
Zdroj: Falcon
Kriminálních seriálů možná v Česku vzniká za poslední dobu docela dost, kriminálních filmů nicméně zase tolik ne. Produkce kriminálních seriálů se snadno jeví komerčně a dramaturgicky výhodněji, přesto to neznamená, že by se nenašli tvůrci, kteří by rádi realizovali kriminální příběh pro kina. Jedním z nich je Jan Těšitel. Na začátku roku uvedl své pojetí pohádky Zlatovláska, u svého 3. celovečerního filmu nicméně skáče do zcela odlišného žánru s velmi odlišnou cílovkou.
Jako zdrojový materiál konkrétně Těšiteli do oka padla kniha Stvůra. Její autorka Kristýna Trpková za ní v roce 2021 obdržela Cenu Jiřího Marka za detektivku roku, kniha se navíc stala základem trilogie, na kterou navázaly knihy Vesnice a Vetřelec, všechny spojuje ústřední postava Laury Linhartové. Navzdory prvotním obavám Trpková nakonec souhlasila s adaptací své knihy, filmová adaptace se poté nemá od své předlohy lišit pouze množným počtem stvůr v názvu a přesunem z Pardubic do severních Čech.
Minimálně se jedná o kriminální film, jehož tvůrci pochopili, že při hledání měst s temnou atmosférou lze snadno šáhnout po lokacích v Ústeckém kraji (Brno, Ostrava či Havířov jsou už přeci jen zprofanované). Stvůry mají zároveň slušnou šanci oslovit především diváky se slabostí pro severské detektivky. Přes zasazení do českého prostředí totiž lze nalézt určité styčné plochy se severskými kriminálkami.
Stvůry – Nejde tu jenom o případ
Zdroj: Falcon
Když už se většinou vyšetřuje v severských kriminálních příbězích, nejde jenom o případ. Své o tom může říct třeba trilogie Milénium od Stiegga Larsona či série Oddělení Q od Jussiho Adlera-Olsena. Ústřední vyšetřovatelé mají v těchto příbězích často formy osobních problémů, které se navíc mohou v menší či větší míře propojit s hlavním případem. A často se u těchto příběhů klade důraz na pomalejší vyšetřování, rozkrývaní tajemství, často přinášejí i další narativní hodnoty. Ve svých veřejných proslovech se tak Trpková sice k inspiraci severskými kriminálkami výslovně nehlásí, minimálně Stvůry je nicméně evokují velmi. Styčné plochy tudíž nejde moc ignorovat.
V centru dění tak není pouze vyšetřování vraždy nezletilé Anny, ale především setkání kriminalistky Laury v podání Kristýny Ryšky s Adamem v podání Kryštofa Hádka. Znají se již ze školy, nerozešli se nicméně za nejlepších okolností. Stávají se z nich kolegové a to i přes fakt, že jim spolupráce i kvůli jejich minulosti zpočátku dvakrát nesedne.
Adam zjevně není špatný chlap, jen má problémy s agresí a patrně za každou cenu při výslechu upřednostňuje roli špatného policisty. Laura má poté očividně problém s tím navázat klasický partnerský vztah, je zjevné, že jí něco sžírá. Ať už to jsou jisté náznaky sexistického prostředí či čistý fakt, že ústřední případ skutečně není pro slabé povahy. A jak už to tak bývá, je mnohem komplikovanější.
Jan Těšitel umí pracovat s atmosférou
Zdroj: Falcon
Pokud Jan Těšitel něco očividně umí, jen to pracovat s atmosférou. A očividně mu nedělá problém pracovat se zcela odlišnými typy filmů. Jeho Zlatovláska fungovala jako naleštěná pohádka s očividnými produkčními hodnotami, která snadno působila dojmem, že by jí nejspíše nějak takhle natočili v Hollywoodu, i Stvůry působí jako kriminálka, která by se se zahraniční nutně nemusela ztratit. Na jednu stranu svoje dělá specifické atmosféra Ústí (kdo ví, ten ví), na druhou zase atmosférická hudba Ondřeje Mikuly/Aid Kida. Ten je výrazný svou prací s elektronickou hudbou, po filmech jako Arvéd či Sbormistr ovšem vždy dokáže ke svému soundtracku přistoupit svěže. A to se mu daří i zde. Se svou hudbou podporuje vyhrocené pasáže vyprávění a umí jenom přispět postupně gradované atmosféře.
Je nejspíše tak trochu nevyhnutelné, že se Stvůry ve svém průběhu stanou v práci s gradováním děje méně překvapivými, především u těch diváků, kteří se nestydí za to u kriminálek přemýšlet a chytat se poměrně snadných vodítek. Postupně se tak musí představit až příliš výrazní podezřelí i zdánlivě nevinné postavy, které mají s případem formy pojítek. A nakonec i rozuzlení případu, ve kterém se snadno nabízí prostor pro jistou formu vykoupení a konfrontaci s minulostí. Stvůry v tomto ohledu opravdu nejsou žádnou zásadně revoluční kriminálkou, snadno se nicméně jeví jako naprosto ideální pro ty, kteří prostě těchto případů asi snad opravdu nebudou mít nikdy dost. A odpustí jim tak i to, že je už snad v ničem nepomohou dvakrát překvapit.
V castingu je síla
Zdroj: Falcon
Velká síla tkví v samotném castingu. Především ústřední dvojice vyvolává dojem, že na své role perfektně sedí. Kryštof Hádek utvrzuje pozici nástupné Jiřího Lábuse, hereckého chameleona, který dokáže perfektně měnit své herecké polohy podle žánru, role i stylu. Hádek sice ve svých rolích většinou nespoléhá na vizuální či hlasové transformace, byť ovšem nevyhnutelně spousty jeho postav logicky spojuje jedna a samá tvář, Hádek je vždy dokáže věrohodně vyobrazit jako zcela odlišné osoby. I proto Hádkovi nejspíše nikdy nehrozí, že v něm lidé budou muset pokaždé nutně vidět Honzu Adámka ze série Bobule či Stanislava Pekárka ze seriálu Volha.
Kristýna Ryška (mnohým možná napoví její rodné jméno Kristýna Podzimková) je poté dosud spíše seriálovou herečkou, Stvůry jsou nicméně filmem, který vyvolá chuť po tom, aby se na tom něco změnilo. Ryška Lauru dokáže věrohodně ztvárnit jako silnou a nezávislou ženu, zároveň se ovšem nebrání tomu, aby dokázala v rámci svého výkonu projevit formu psychických potíží. Je to do velké míry realistická postava, především i proto, že má daleko k hrdince bez bázně a hany. Spolu s Adamem působí jako ideální jin a jang, dvě postavy, které se navzájem doplňují a vyvažují. I proto je zajímavé právě s těmito dvěma hrdiny trávit čas. A sledovat slušné zárodky vývoje jejich vztahu, který může být teoreticky ještě výraznější v případných adaptacích Vesnice a Vetřelce.
Kriminálka, která si obhájí přítomnost v kinech
Zdroj: Falcon
Sám Těšitel tvrdí, že chtěl realizovat kriminálku, která bude po dokončení vypadat jako přesně taková, která ideálně patří na velké plátno. A to se mu daří. Kameraman Filip Marek, který za svou celovečerní prvotinu Bod obnovy získal Českého lva, dokáže téhle kriminálce dodat syrový nádech, který následně přispívá atmosféře, kromě Ryšky a Hádka se navíc může film spolehnout i na spolehlivé obsazení ve vedlejších úlohách – především skvělou Alžbětu Malou či Gabrielu Míčovou, která na první pohled nepatří mezi nejvýraznější tváře této kriminálky, jeden silný moment si ovšem dokáže snadno ukrást pro sebe.
Kriminálek pro kina se v Čechách skutečně netočí zase tak moc, i proto potěší, že když už nějaká výrazná dorazí do kin, realizoval jí někdo, kdo umí. Dost možná se od Stvůr nevyplatí mít přehnaně vysoká očekávání. Pořád jde jen o velmi smyslně slušně realizovanou kriminálku, která za pochodu dokazuje, že minimálně hlavní postavě nejspíše bude snazší se pod kůži dostat na stránkách knižní předlohy. Těšitel se naštěstí přehnaně neinspiruje noirem a nedodává tak Lauře hlasité vnitřní monology, sebeslibnější výkony ovšem neskryjí fakt, že je těžké dostat se nejdůležitějším postavám vyloženě na kobylku. A že je možná knižní předloha v tomto ohledu přeci jen benevolentnější.
Těšitel nicméně dokazuje, že i české prostředí může nabídnout temnou atmosféru a propracované charaktery, které udrží napětí po celou stopáž. Pokud se Stvůry dočkají úspěchu, mohou otevřít snadnou cestu i dalším filmovým adaptacím českých detektivních příběhů. Těšitel zvládá realizovat nejen velkolepou pohádku, ale také temnou kriminálku s velmi sugestivní atmosférou. Ať už tak Těšitel příště realizuje adaptace dvou dalších příběhů s Laurou Linhartovou či něco zcela jiného, začíná platit za českého tvůrce, kterého se nejspíše vyplatí do budoucna sledovat.
Stvůry závěrem
Stvůry nejsou revolučním počinem, přesto nabízí propracované postavy, sugestivní prostředí a gradující napětí, které dokáže zaujmout. Silný je především casting, ale také schopnost tvůrčího týmu české prostředí přetvořit do příběhu, který za pochodu skutečně dokáže evokovat severské detektivky. Ať už Těšitel příště sáhne po dalších příbězích s Laurou Linhartovou, nebo se vydá úplně jiným směrem, potvrzuje se jako český tvůrce, kterého se do budoucna vyplatí sledovat. Především i proto, že se mu u Stvůr daří prokázat, že podobné filmy u nás mohou vznikat. A mohou být zároveň povedené…
Poznejte různé tváře života Martina Scorseseho díky exkluzivnímu, neomezenému přístupu do jeho soukromého archivu a rozsáhlým rozhovorům s přáteli, rodinou, legendárními spolupracovníky i samotným vizionářským filmařem…
Mnozí ho vnímají jako jednoho z největších filmařů své doby. Realizoval spousty kultovních filmů, které se následně staly inspiracemi pro nejednoho dalšího filmového tvůrce. 17. 11. 2025 oslaví své 83. narozeniny, na odpočinek se přesto nechystá. Řeč je o Martinu Scorsesem, významném americkém filmaři s italskými kořeny, který se ve svých filmech často věnuje organizovanému zločinu, ale také otázkám víry či silným lidským příběhům.
Přesně měsíc před Scorseseho třiaosmdesátými narozeniny na Apple TV+ dorazila pětidílná minisérie Mr. Scorsese. Režisérka Rebecca Miller (manželka Daniela Day-Lewise) ho původně chystala jako celovečerní dokument, ve finále ovšem padlo rozhodnutí na formát pětidílné minisérie. Pro fanoušky Scorseseho tvorby se nejspíše mohlo jednat o šťastnou volbu, protože smrknout jeho kariéru do jednoho celovečerního filmu by do velké míry mohlo být pokládáno za hřích. Součástí jsou navíc osobní Scorseseho archívy, dokumentární minisérie se tak mohla snad jako jevit jako taková, která na Scorseseho skutečně nabídne komplexní pohled. Nejen jako na filmaře, ale na významnou osobnost. Jak se nakonec výsledek povedl?
Mr. Scorsese – Podívaná pro všechny, kteří uznávají Mr. Scorseseho
Zdroj: Apple TV+
Scorsese je plodným filmařem již šest dekád, byť ho poté odchod na odpočinek čekat v nejbližší době nemá, rozhodně se nejedná o filmaře, který by měl zapotřebí cokoliv někomu dokazovat. Jedná se o filmaře, který by se už teď mohl v podstatě loučit na vrcholu, neznamená to ovšem, že by si během své kariéry neprošel nějakou formou neúspěchů. V součtu se jedná o ideální dokumentární podívanou, která je jasně určená všem, kteří Scorseseho měli a nadále mají v úctě.
Cizinec v cizí zemi, Všechno tohle filmování není zdravé, Svatý hříšník, Totální film, Metodický režisér. Přesně tak se jmenuje všech pět dílů této dokumentární minisérie, každý název poté víceméně vypovídá o obsahu. Dokument se tak postupně zaměřuje na Scorseseho mládí, setkání s dvorním hercem Robertem De Nirem, boj se závislostí na kokainu, komplikované vztahy s vlastními dcerami, manželství i setkání s dalším dvorním hercem Leonardem DiCapriem. Nejde tu tak celou dobu jenom o filmy, minisérie zabíhá i do Scorseseho soukromí a do jisté míry se mu daří vykreslit, že jisté fáze Scorseseho filmové kariéry vypovídaly o jeho vnitřním rozpoložení a osobních bojích. Režijní přístup Miller ukazuje její úctu k Scorsesemu, přičemž se nevyhýbá ani kritickému pohledu.
Scorseseho tvorba a jak jí do jisté míry psal sám život
Zdroj: Apple TV+
Scorsese patří mezi filmaře, jehož kariérní vývoj do velké míry psal sám život – jeho životní zkušenosti. Formovalo ho vyrůstání v ulicích New Yorku, kde byla výrazná přítomnost gangů, nad svým vlastním původem přemýšlel v dokumentu s vypovídajícím názvem Italianamerican, jeho vztah k víře se poté odráží ve filmech jako Poslední pokušení Krista nebo Mlčení. Na jeho filmařský styl má výrazný vliv i vztah k hudbě, Scorsese je navíc typ filmaře, který si i po letech stojí za svými rozhodnutími, neznamená to ovšem, že by zároveň nebyl schopný sebereflexe. Dokumentu se nejspíše podaří pro mnohé na Scorseseho vrhnout zcela nový pohled, na jeho tvorbu poté zase zcela nový kontext.
Občas se objeví třebaSpike Lee nebo Ari Aster, aby se rozpovídali o tom, jak odkaz Scorseseho bude nejspíše dál žít i dávno po jeho smrti, kontext z minulosti ovšem doplňují především Scorseseho spolupracovníci či blízcí přátelé. Robert De Niro, Daniel Day-Lewis, Leonardo DiCaprio, Cate Blanchett, Jodie Foster, Sharon Stone, Margot Robbie, Brian De Palma, Steven Spielberg, dvorní střihačka Thelma Schoonmaker či Isabella Rossellini, jedna ze Scorseseho ex-manželek. V různých fázích kariéry měl Scorsese různé povahy, i ty měly na jeho filmy formu vlivu. Zásadní na této dokumentární minisérie je, že skutečně za celou dobu nepůsobí jako taková, která se musí za každou cenu snažit vykreslit Scorseseho v tom nejlepším světě. O to komplexnější a zajímavější ústřední postavu této minisérie to z něj ve finále dělá.
Dokumentární minisérie, které ani po 5 hodinách není dost
Zdroj: Apple TV+
Pro fanouška Scorseseho se může i pětihodinová minisérie zdát jako málo, protože by se snadno dalo jistým Scorseseho filmům věnovat ještě více dopodrobna. Dokumentární minisérie zvládá v rámci jeho kariéry pokrýt ty nejzásadnější snímky (končí během příprav Zabijáků rozkvetlého měsíce), v pozici respondenta poté Scorsese sám občas vede rozhovory se starými známými, kteří jeho vyprávění dodávají kontext. Je to pořád především o filmech, takže nechybí rozbory Scorseseho zásadních děl a ikonických záběrů ze Scorseseho filmů. Scorsese se díky této minisérii stává tím filmařem, který rozebíráním svých děl neubírá nic na jejich kráse. Naopak se mu daří jim dodávat ještě přidanou hodnotu navíc.
Scorsese se často může ve veřejném prostoru profilovat jako mrzout (viz. jeho komentáře k marvelovkám), i toto vnímání ovšem může dokument snadno zpochybnit. Scorsese je svým způsobem filmařský rocker. Energickým přístupem k filmovému vyprávění, nekonvenčními přístupy, vášnivými vizemi, které je následně ochoten dotáhnout do samotného konce. Jeho perfekcionalismus, slabost pro detaily a dohled na každý aspekt jeho filmů, ty mohou být pro mnohé snadno velikou inspirací. Přitom se dle této dokumentární minisérie nesnaží vytvořit iluzi toho, že z něj status geniálního filmaře dělá dokonalého člověka.
Mr. Scorsese jen utvrdí nesmazatelný Scorseseho odkaz
Zdroj: Apple TV+
Mr. Scorsese je filmová óda na radost. Je primárně určena těm, kteří to s filmem myslí alespoň trochu vážně, daří se jí poté jen utvrdit Scorseseho nesmazatelný odkaz, který z něj bude i dávno po jeho smrti činit jednoho z největších filmařů své doby. A mnoho filmařů se nejspíše bude nadále snažit jeho styl napodobit, byť se jim to ne vždy tak úplně podaří. Byť se dokument primárně zaměřuje na Scorseseho, nezapomíná poukázat na fakt, že je film především kolektivní dílo (především i zdůrazněním toho, jak si Scorsese již roky výtečně rozumí se svou dvorní střihačkou Thelmou Schoonmaker). A také i na to, že byť už Scorsese realizoval 26 celovečerních hraných filmů, zvládl se nevyčerpat. I to je jeden z důvodů, proč od něj fanoušci jeho tvorby v následujících letech uvidí tak moc filmů, které Scorsese zvládne do posledních chvil na světě realizovat.
S odchodem Scorseseho ovšem nezmizí jenom výrazný filmař, ale dle této dokumentární minisérie také silná lidská osobnost, která už 6 dekád výrazně formuje kinematografii. A nejspíše svým způsobem bude ještě několik dalších. Přístupem do Scorseseho soukromí a osobních archívů dost možná dokáže nabídnout něco i těm, kteří žili v představě, že mají Scorseseho a jeho historii už tak nějak zmapovanou. Byť se poté nicméně dokument primárně nesnaží ze Scorseseho dělat vyloženého světce, pořád primárně funguje jako jedna velká pocta filmové legendě, která jednou bude hrozně moc lidem chybět. Alespoň jeho filmy nicméně divákům nic nesebere. A ani tuhle dokumentární minisérii, kterou šlo pravděpodobně těžce realizovat lépe.
Mr. Scorsese závěrem
Dokumentární minisérie Mr. Scorsese je poctou filmařské legendě, která nejen shrnuje jeho bohatou kariéru, ale odhaluje i jeho lidskou stránku. Scorseseho životní zkušenosti, vztahy, osobní boje a vášně se promítají do jeho filmů, které dodnes zvládají inspirovat nové generace filmařů.
Odkaz Scorseseho zůstane živý i dávno po jeho smrti, je pravděpodobné, že jeho vrcholná díla budou i nadále fascinovat nové diváky. Minisérie zvládá nejen shrnout jeho kariéru, ale především jasně připomíná, že film je kolektivní dílo a že za každým mistrovským dílem stojí nejen talent režiséra, ale i spolupráce a lidské příběhy, které takové dílo formují. Mr. Scorsese tak není jen oslavou jednoho z největších filmařů své doby, ale i výraznou inspirací pro všechny, které fascinuje síla a krása filmového vyprávění…
Pro mnoho diváků se jednalo o jeden z nejočekávanějších seriálových projektů roku. Nový Vetřelec: Země vzbuzoval nemalá očekávání. Tvůrcem seriálu je Noah Hawley, který stojí za seriály Fargo nebo Legion. I díky němu jsme doufali v povedenou podívanou. Po zhlédnutí všech osmi epizod jsme se my z redakce rozhodli, že se podělíme o naše názory. Takže to nebudeme na začátek prodlužovat a jdeme na to. Tohle je recenze na seriál Vetřelec: Země, který můžete sledovat na Disney+.
Děj seriálu
Seriál Vetřelec: Země se poprvé v historii ságy (když nepočítáme crossover Vetřelec vs Predátor) odehrává přímo na Zemi, když na naši planetu ztroskotá vesmírná loď s mimozemskými organismy. Příběh sleduje mladou ženu jménem Wendy a skupinu vojáků, kteří se snaží zastavit šíření smrtelné hrozby poté, co se setkávají s děsivými Xenomorfy v troskách lodi. Seriál, který se odehrává dva roky před událostmi původního filmu od Ridleyho Scotta, sleduje soupeřící korporace jako je Weyland-Yutani a zkoumá témata umělé inteligence a identity.
Recenze redakce na seriál Vetřelec: Země
Martin Lukáš
K filmové série Vetřelce jsem nikdy neměl silný vztah, a i proto jsem seriál zhlédl čistě ze zvědavosti. A nutno říct, že mě už první díl navnadil na rozvíjející se příběh, který nabízí různé perspektivy na vlastnictví a morální správnost určitých rozhodnutí. A těch zajímavých a mnohdy cynických témat se zde objeví více. Hledání hranice mezi člověkem a strojem, cílená manipulace a dávkování informací k dosažení vlastního cíle nebo otázka lidské pýchy. O to zajímavější potom je pozorovat tyto intriky z pohledu dětí v dospělých tělech, což vytváří sice lehce zvláštní pocit, ale ta dětská naivita je ztvárněna věrohodně.
Nevýhodou seriálu je jeho předvídatelnost, jelikož ihned po transportu vejcí na ostrovní základnu je jasné, co se bude odehrávat ve finále série, které je neuspokojivé a je přehlídkou scénaristického patosu. To, jakým způsobem se k závěrečné katastrofě dostaneme, je protkáno několika nelogičnostmi a scénáristickými zkratkami, které působí místy opravdu lacině. Což zbytečně ubírá na atmosféře a pocitu nebezpečí, který by tady měl být klíčový. Čemuž nepomáhá ani „superschopnost”, kterou si Wendy zhruba v polovině seriálu osvojí. To vzbuzuje dojmy absolutní neschopnosti Kirsche a Boy Kavaliera, kteří na nic podobného nebyli připraveni. Mimo to jsou to ale postavy s pozoruhodnou vzájemnou dynamikou a přístupem k ostatním.
Zábavným a otázky vzbuzujícím prvkem zde byla různá stvoření, která Kirsch v laboratoři zkoumal. Jejich nevyzpitatelností budovala napětí a přinesla několik dobrých zvratů, které ale ne vždy měly už tak dobrou dohru. Ovšem po technické stránce je Vetřelec: Země na dostatečné úrovni, zejména akční sekvence a kamera stojí za zmínku.
Potenciál seriálu s tématy, které načrtl, byl poměrně vysoký, ale výsledné zpracování nějakých obdivuhodných kvalit nedosahuje. Seriál se zbytečně bojí jít v určitých směrech na dřeň, a to i přesto, že první epizoda fungovala skvěle.
Hodnocení: 6,5/10
Zdroj: Disney+
Marek Lízal
Pro mě a pro mnohé jeden z nejočekávanějších seriálů roku. Jsem fanoušek této značky a doufal jsem ve skvělou záležitost. A po prvním dílu takové pocity dorazily. Hned na úvod totiž seriál předvede parádní úvodní epizodu. Tento díl vzbuzoval ve mě velká očekávání ze zbytku série. Tvůrcům se zde podařilo zachytit atmosféru, zvuky, hudební podkres původního filmu a měl jsem z toho radost. Rozehrával se zde i zajímavý příběh s dobrými tématy. V následujících epizodách se to začalo bohužel celé rozpadat a stala se z toho nefunkční podívaná.
Obrovský problém je ten, že scénář nejde víc do hloubky, nerozebírá témata dostatečně, a celé to bylo pro mě strašně prázdný, hrozně bez života a od čtvrté epizody jsem to spíše sledoval ze setrvačnosti než z nějakého zájmu. Jedna blbost střídá druhou blbost a mě to hodně mrzelo. Postavy jsou nesympatičtí, děti v syntetických tělech jsou poměrně rychle otravní a nepracuje se s nimi dobře. A přitom ty základy tady jsou jen se s nimi mělo pracovat lépe a nápaditěji.
Za pochvalu rozhodně stojí řemeslná stránka, kdy především ty úvodní epizody vypadaly opravdu skvěle. Bohužel od třetí epizody se to točí v pár interiérech a u posledních epizod jsem měl dokonce pocit, že seriál začínal působit hrozně levně. Přesto, když dojde na CGI, tak to je velmi povedené a ani jednou jsem neměl pocit, že by to vypadalo špatně. U samotného Xenomorpha potěší využití praktických efektů před digitálními triky. Bohužel s legendárním monstrem se tady nepracuje dobře a scénář si s ním dělá v několika momentech, co chce. A to se radši nechci bavit o tom, že z vražedné, ale zároveň inteligentní příšery udělali nejspolehlivějšího a nejhodnějšího mazlíčka. U poslední epizody jsem se už musel ironicky smát. Co se týče ostatních monster, které se zde objeví, tak Oko dostalo nejvíce prostoru a dokázal bych si s ním představit vlastní film.
Vetřelec: Země je pro mě obrovský zklamání, které vyvrcholilo opravdu špatnou poslední epizodou, kterou beru za špatný vtip. Epizoda mě několikrát rozesmála, a to kam seriál směřuje a pokud bude další série, tak nevím, jestli něco takového potřebuji dál sledovat. Jako fanoušek Vetřelce hlásím nespokojenost a po návratu ke kořenům v podobě Romulusu je tohle velké vystřízlivění. A přitom, kdyby to dělali šikovnější tvůrci, kteří si dají práci s každým dialogem, postavami, motivacemi, a klidně by odstranily Xenomorpha (ten je tady fakt zbytečný), tak by to mohl být peak celé franšízy…jako byl například Andor pro Star Wars. Bohužel to, ale dělali lidé, kteří z úvodního nadprůměru udělali postupně průměr, který skončil jako šedivý podprůměr. To chce fakt talent. Achjo.
Hodnocení: 4/10
Zdroj: Disney+
Martina Ignasová
Já jsem spokojená. Dostali jsme originální příběh i postavy, odsejpalo to rychle a mě zajímalo, co se bude dít dál. Hlavní hrdinka je super hustá, i když vlastně vůbec nevíme proč – ale mně to nevadí, protože mě baví. Nové vesmírné příšerky jsou děsivé, vražedné a svým způsobem roztomilé… přesně tak, jak to mám ráda. Kreativní volby Noaha Hawleyho, které spousta lidí odsuzuje, já cením. Matriarchát xenomorphů je v předchozích dílech jasně daný a jejich komunikace a určitá hierarchie je naznačená už ve druhém dílu Aliens.
Sice se Hawley vydal cestou, kterou jsem nečekala, ale v tom nevidím žádný problém. A že tam xenomorpha ani moc nebylo, mi překvapivě nevadilo. ADHD záporák je pro mě velkou lahůdkou. Tak na facku postava, ale stejně rozumím jeho spontánním a nelogickým rozhodnutím, za které bych postavy s neurotypickým mozkem odsoudila. Ale pak přišla informace o jeho diagnóze a najednou mi všechno začalo dávat smysl. On není debil, jen je jeho mozek nastavený k impulzivním rozhodnutím na základě novoty, urgence, míry zajímavosti atd., a racio u něj moc nefrčí, když není regulovaný. Znám to.
Ale nebudu se tvářit, že ten seriál nemá chyby, protože je má. A má jich dost. Od nelogičnosti chování postav přes cringe s Petrem Panem a Neverlandem až po naprostou stupiditu posledních dílů. A nemám na mysli hloupé chování Ztracených chlapců – dětem zvláštní rozhodnutí odpustím – ale bohužel někdy i dospělí v tomto seriálu dělají velmi pofidérní volby, a pak jsou hrozně překvapení z vývoje situace. Stejně mi to ale sedlo. Sice je to občas opravdu blbé, ale převažují za mě určitě pozitivní dojmy a na druhou sérii se těším moc. A plusové body postavě Joea za to, že opravdu použil bandáže.
Hodnocení: 7/10
Tohle byla recenze redakce na seriál Vetřelec: Země. Doufáme, že se vám naše dojmy líbily, a pokud jste seriál doteď neviděli, tak snad vám naše dojmy daly jasný obrázek o tom, zda dát tomuto seriálu šanci či nikoliv.
Očekávané pokračování chváleného hororu z roku 2022 je konečně tady. Režisér Scott Derrickson se vrací i pro druhý díl na režii, a je to pro něho také zároveň letos již druhý film. Tím prvním byla Roklina, co jsme od něho mohli vidět. Nyní je zpátky zase v čistokrevném hororu, tak jak to od něho máme nejraději a na jeho novinku jsme byli velice zvědaví. Připravil jsem si pro vás recenzi, na film jsem se velmi těšil a po těch trailerech, kde se lákalo na novodobého Freddyho Kruegera mi hororové srdíčko říkalo, že o tomhle si musím napsat recenzi. Nebudu to tedy na úvod dále zdržovat a jdeme na to. Tohle je recenze na horor Černý telefon 2.
Příběh filmu
Třináctiletý Finn byl jediný, komu se podařilo uniknout sériovému únosci a vrahovi přezdívanému Chmaták. Dokonce ho na útěku dokázal zabít. Výrazně mu v tom pomohl odpojený černý telefon, kterým komunikoval s Chmatákovými obětmi. Když přežijete takový horor, vrací se vám do normálního života těžko. Paradoxně mnohem hůř snáší prožité hrůzy Finnova citlivá mladší sestra Gwen. Pronásledují ji sny o zvonícím černém telefonu a třech klucích zmizelých beze stopy před lety během zimního prázdninového pobytu v táboře v rezervaci Alpine Lake. Ve snaze oddělit sny a skutečnost vyrazí Gwen s Finnem pátrat po tragické minulosti do zmíněného tábora, kde je masivní sněhová bouře odřízne od civilizace. To ale bude jejich nejmenší problém. I v tomto táboře totiž Gwen pronásledují noční můry, mnohem ošklivější než ty, které snila doma. Objevuje se v nich Chmaták, chlap, kterého Finn před lety sprovodil ze světa. Jenže když vám tohle monstrum tvrdí, že „mrtvý“ je jen slovo, musíte ho brát smrtelně vážně. (CinemArt)
Režisér Scott Derrickson netočí špatný horory
Černý telefon 2 se může opřít o jednu důležitou věc. A tou věcí je režisér filmu. Scott Derrickson platí za režiséra, který umí doručit kvalitní hororovou podívanou. Doteď nenatočil v tomto žánru nic špatného a i přesto, že byste nebyli jeho nadšenci nebo byste si mysleli, že nějaký z jeho hororů se vám nelíbil, tak mu nejde upřít fakt, že žádný jeho film nemá špatné (čtěte průměrné) hodnocení. Černý telefon 2 není výjimka.
Druhý díl nemá předlohu jako jednička, ke které napsal Joe Hill (syn Stephena Kinga) povídku. Ale to vůbec nevadí, protože Joe Hill se podílel i na příběhu k druhému dílu a byl to jeden z důvodů, proč se Scott Derrickson vrátil k režii i u pokračování. Jak řekl samotný Hill, tak právě Scott se svým scénáristou C. Robert Cargill by byli nejvhodnější na zpracování dalšího dílů, který by mohli prohloubit. A to je něco, co mě potěšilo. Derrickson si je vědom, že jednička fungovala díky postavám, a tak se jim snaží dávat prostor i ve dvojce před akčnějšími a napínavými scénami (na ty samozřejmě taky dojde).
Úvod filmu se pomalu rozjíždí a Scott nechá diváka nahlídnout na hrdiny z prvního dílu. Ze 70. let se děj přesunul do 80. let, kdy se děj odehrává o 4 roky později po jedničce a sledujeme Finna, který svůj vztek dává hodně najevo a po událostech z konce prvního dílu je z něho na povrchu kluk se sebevědomím a nenechá si nic líbit. Skvěle ho hraje Mason Thames, který letos zazářil v hlavní roli v úspěšném remaku Jak vycvičit draka, a v pokračování Černého telefonu srší hereckou sebejistotou a jeho traumatizovaný Finney, který se snaží nedat najevo slabost, rozhodně funguje.
Do toho je tady jeho sestra Gwen, která se ve dvojce stává hlavní postavou. Děj se především točí kolem ní a její snů, které ji začnou zase provázet jako v jedničce. Začne se jí zdát o mrtvých dětech v zasněženém kempu a o její matce. Herečka Madeleine McGrawA odvedla výborný výkon a je srdcem filmu. No a tady se dostávám k příběhu, který je na dvojce zajímavý a posouvá sérii dál a neopakuje se.
Zdroj: Universal Pictures
Horor, který má srdce
Z pokračování se mohla lehce stát hloupější vykrádačka, ale naštěstí tvůrci k celému projektu přistoupili s respektem a nabízejí horor se srdcem. Základem jsou totiž v tomto případě postavy. Finney a Gwen jsou sympatičtí hrdinové, kterým jde snadno fandit. Druhý díl se je snaží prohloubit vysvětlením, jak to vlastně celé bylo s jejich matkou, která podle všeho spáchala sebevraždu. Dvojka skvěle rozšiřuje příběh postav a mytologie tohoto světa. A dělá to hezky pomalu bez žádného spěchání.
Derrickson dokonce nechává postavy v delších scénách mezi sebou mluvit a tím tempo zpomalí. Oceňuji tento přístup, protože šlo z filmu cítit (minimálně já to tak viděl), že si s tím dali tvůrci záležet a chtěli doručit zajímavou podívanou než naopak prázdné, brutálnější pokračování, které by pošpinilo jedničku. Já byl do filmu ponořen od začátku do konce a užíval jsem si tohle pomalejší tempo.
Co také oceňuji jsou vedlejší postavy. V hororech máme klasicky postavy, které dlouho nevěří tomu, co se hlavním postavám děje do doby, než někdo z nich neumře. Tady ale nic takového nečekejme. Místo toho postavy rychle pochopí, o co jde a bez větších vysvětlovaček se film nezdržuje. I přesto je nutné říct, že tyto postavy nemusí působit tolik přesvědčivě, ale jejich chápání situace je sympatičtější, než kdybychom museli sledovat “všechno je to lež…jsou to blázni…nic z toho není pravda…“.
Zdroj: Universal Pictures
Technická stránka
Věc, která mě nejvíce bavila a v kině jsem si tento aspekt filmu užíval je technická stránka. Snímek má parádní kameru. Dokáže to fungovat svojí plynulostí, některé úhly záběrů jsou skvěle nápadité a dotvářejí energický pocit z jednotlivých scén. Snímek jako jednička využívá období, kdy se film odehrává a přizpůsobuje tomu obraz, kameru, střih i hudbu. A tady se dostávám k největším lákadlu, co dvojka nabízí. Snové sekvence.
Derrickson v těchto částech používá zrnitý obraz, abychom lépe pochopili, co zrovna sledujeme. Naopak, když se film zaměřuje na scény v realitě je obraz digitálně čistý. Právě snové sekvence jsou úžasné. Mají výbornou atmosféru, režijně tyto pasáže jsou skvěle zvládnutý a i díky zvukovému podkresu je to pokaždé zajímavá podívaná. Audiovizuální stránce nejde nic vytknout.
Jinak tady Derrickson ve třech momentech udělá svojí klasickou lekačku, kdy používá hlasitý zvuk v pozadí. Musím říct, že v jeden moment to zafungovalo, ale všechno je to předvídatelné a nebýt toho zvuku, tak by tady vlastně lekačky ani být nemuseli. Atmosféra je jinak velmi fajn, především snové sekvence jsou na tom nejlíp, zasněžené prostředí je dobré, ale nedá se tady bát a divák nesmí čekat infarktovou podívanou. Ona ani jednička taková nebyla a pokud jste ji viděli, tak víte, co čekat od dvojky. Přesto mě zamrzelo, že snímek nepřidal více napětí a gradaci především v závěrečné třetině.
Film vystřídal po jedničce na postu skladatele Marka Korvena syn Scotta Derricksona, Atticus Derrickson, který složil slušný soundtrack, který funguje a skladba Hope, která zazní na konci je hezká. Jinak si to ale Scott Derrickson pohlídal a se svým týmem natočili horor, který vypadá a zní skvěle, přesně tak, jak od hororů čekáme a doufáme. A zrovna teď v tomto podzimním období působí Černý telefon 2 jako ta správná hororová podívaná.
Zdroj: Universal Pictures
Novodobá Noční můra v Elm Street
Jak jsme věděli z trailerů, tak se nám vrací do hry vrah z jedničky, kterého se sice podařilo Finnovi zabít, ale mrtvý v tomto světě mají pořád, co říct a Chmaták si najde cestu zpátky. Derrickson si Chmatáka šetří a na scénu se dostaví nějak v polovině filmu (úplně přesně to nevím, ale brzo to fakt není), ale vůbec to nevadí, protože se filmu podařilo vybudovat si cestu k němu a díky tomu jeho první scéna, kdy se dostane na plátno fungovala skvěle. Nechybělo této scéně napětí, výborná hudba, která tomu přidala a člověk si hned řekne, že ta úvodní půlhodina, která měla pomalejší rozjezd a budovala si půdu pro zbytek filmu byla k prospěchu.
Do role Chmatáka se vrátil Ethan Hawke, který byl v jedničce fantastický, a i tady stojí za pozornost. Ačkoli se objeví později, tak si každou scénu krade pro sebe a je snadné si říct, že je Chmaták ikonický padouch ze současného hororu. Přesto u něho nejvíce zamrzí, že se neutrhl ze řetězů a diváci, kteří očekávají hodně zabíjení budou zklamaní. Film se nebojí oproti jedničce přidat na krvi a rozsekaných dětí (ve snových sekvencí jde o jediný drsnější scény v celém filmu). Ale v závěrečné třetině film hrozně moc uhne a doslova si říká o pořádné zabíjení. Někteří hororoví nadšenci by mohli být zklamaní.
Je také dobré zdůraznit, že se dvojka posouvá od minimalistické jedničce k více nadpřirozené podívané. Prvek nadpřirozena s mrtvými je tady více využit a pokud jste fanoušci slavné a kultovní slasher série Noční můry v Elm Street, tak vás Černý telefon 2 potěší. I já sám musím říct, že jsem si to užíval, a proto bych si už přál, aby někdo legendárního Freddyho Kruegera konečně oživil.
Zdroj: Universal Pictures
Scénář by potřeboval ještě doladit
Film není bez chyb a už jsem se o některých věcech zmínil, ale co je v tomto filmu skutečně tou nejslabší stránkou je scénář. Ano ten film hezky prohlubuje hlavní postavy, dobře rozšiřuje příběh prvního dílu, ale má to svoje mouchy. Některé věci tady budou působit absurdně, někdy se zbytečně v pár momentech film stane vtipnější, než by měl být a závěrečný akt šustí scénářem, který může pro někoho být lehce neuspokojivý. I některé dialogy jsou strojové a dvě takové vysvětlovací scény jsou slabší. Přesto mi to nezkazilo zážitek, ale na některých věcech se mohli tvůrci víc zamyslet.
Černý telefon 2 závěrem
Očekávané pokračování chváleného hororu se povedlo a velmi dobře rozšiřuje příběh jedničky. Rozjezd je pomalejší a snímek se nebojí i při některých částech zpomalit a dopřát postavám chvilku klidu, aby si mezi sebou promluvili. Postavy mají mezi sebou dobrou chemii, technicky je to skvěle zpracovaný horor, i když to zamrzlé jezero smrdí digitálem, tak je to skvěle natočená věc. Herecké trio Mason Thames, Madeleine McGraw a Ethan Hawke (i když ho je málo a je furt pod maskou nebo část hlavy má zakrytou) jsou super a bez nich si to nedokážu představit. Zamrzí neuspokojivý bodycount, kdy si film říká o větší brutalitu, především ve finálním aktu. Režisér Scott Derrickson potvrdil, že horory zvládá a neumí natočit špatnou věc. Natočil solidní pokračování, které má srdce a na konci mi podobně jako u jedničky dokázal v jedné scéně zahrát na emotivní notu a to oceňuji. Černý telefon 2 není nejlepší horor roku a s těmi nejlepší kousky za tento rok se nemůže srovnávat kvalitativně, přesto je to poctivá hororová zábava a na tohle podzimní období je to ideální kino horor.
Hodnocení: 7,5/10
Tohle byla recenze na horor Černý telefon 2. Doufám, že se vám recenze líbila a snad vám řekla všechno potřebné a rozhodnete se podle ní, jestli dát filmu v kině šanci nebo ne.
Zajímavě vypadající horor, kde je hlavním hrdinou čtyřnohý kamarád. Tento film si nadělal na velké pozornosti svým hlavním hrdinou. Kvůli pejskovi trvalo natáčení 400 dní a my z redakce jsme byli velmi zvědaví na tento nový horor. Proto jsme si pro vás připravili recenzi redakce, kde se podíváme, co na tento snímek říkají naši nadšenci do filmů. Nebudeme to tedy déle prodlužovat a jdeme na to. Tohle je recenze redakce na horor Good Boy.
O čemu film je?
Film bude sledovat psího hrdinu Indyho, který se ocitá na novém dobrodružství se svým lidským majitelem, a nejlepším přítelem Toddem. Opouští městský život a stěhuje se do dlouhodobě opuštěného rodinného domu na venkově. Od začátku jsou dvě věci naprosto jasné: Indy se obává strašidelného starého domu a jeho náklonnost k Toddovi je neochvějná. Po nastěhování Indyho okamžitě trápí prázdné rohy, sleduje neviditelnou přítomnost, kterou vidí jen on, vnímá fantasmagorická varování od dávno mrtvého psa a pronásledují ho vidiny ponuré smrti předchozího obyvatele. Když Todd začne podléhat temným silám vířícím kolem domu, musí Indy bojovat se zlomyslností, která se snaží jeho milovaného Todda vtáhnout do posmrtného života
Recenze redakce na film Good Boy
Marek Lízal
Na tohle jsem se fakt těšil a zajímalo mě hlavně to zpracování, že celý film budeme sledovat z pohledu psa a doufal jsem ve slušnou hororovou podívanou. Jak to tedy vidím? Good Boy je sympatický projekt, který má krátkou stopáž hodinu a jedenáct minut. Přesto bych film zkrátil a nejraději bych z toho udělal krátkometrážní počin, protože to někdy začne nudit. Takových 25 minut by tomu víc slušelo.
Co je naprosto úžasné na celém snímku je hlavní čtyřnohý hrdina. Ústřední pes je neskutečný a všechny to ohlasy, které říkali, že ten pes reálně hraje, tak já tohle musím potvrdit. Je až k nevíře, co s ním zvládli udělat…jasně natáčení filmu trvalo 400 dní kvůli pejskovi, ale ten pes tam fakt má momenty, kdy hraje a mě to strašně bavilo a fascinovalo, jak jsou nejenom pejsci, ale obecně zvířata úžasná.
Jinak hororová stránka je fajn, dokáže to v některých momentech vyvolat pěknou atmosféru a divák má často pocit, že se něco může stát. Pes totiž vidí na rozdíl od člověka věci, které by měli spíš zůstat skryty. Pár lekaček se zde najde a ta první nebyla špatná, ale ve výsledku nás tady nemá, co vyděsit. Celkově je ta samotná hororová stránka taková zlehčená a má to především vyvolat (takový jsem z toho měl pocit) ten příjemný hororový pocit, než aby se divák měl napínat a bát se.
Celkově musím říct, že film na mě působil jako studentský projekt s menším rozpočtem. Pro režiséra to byl debut a já i za ty nedostatky a levnější podívanou velmi oceňuji, protože tento projekt je originální a zaslouží si respekt. Fanoušci žánru by si snímek kvůli pejskovi neměli nechat ujít. Myslím si, že právě spousta fanoušků to víc docení. Jinak ve finále nejde o nic extra a několikrát jsem se u toho nudil. Jak jsem řekl lepší by to bylo jako krátkometrážní snímek, ale jako pokus to není vůbec špatný. V lepších rukách a s výrazně větším rozpočtem mohlo jít o žánrovou událost roku.
5,5/10
Zdroj: Shudder
Martina Ignasová
Pes v hlavní roli? Sign me in. Pro mě jako milovnici psů a hororů byl tento film velmi očekávaný. Ale čekání na něj mi v závěru připadalo kratší než celý film. I přesto, že Good Boy trvá 76 minut, často se táhne jak soplík a koukání na psa, který kouká, nebo koukání do prázdna z pohledu psa se brzy omrzí.
Co se týče příběhu, chybí mi tam nějaká hloubka. Přiznám se, že doteď nevím, co přesně ten pes viděl za bytost a co bylo jejím cílem, ale nebudu se na to dívat znovu, abych to zjistila. Pár lekaček na mě zafungovalo, ale já se leknu i padajícího listu. Z hororového hlediska to kromě rozkošného hlavního hrdiny nepřidalo nic nového. Je to jistě zajímavá jednohubka, ale jako krátkometrážní jednohubka, by se určitě strávila lépe.
Hodnocení: 4/10
Zdroj: Shudder
Antonín Matějíček
Good Boy přišel s nápadem, který se nevidí každý den. Haunted house horor z pohledu psa. Odvýprávěný příběh z jeho úhlu je ze začátku super, ale po čase to začne trochu nudit. Psa si ale nejde neoblíbit, je šikovný a vlastně ten tahoun celého příběhu. Režisér si zaslouží pochvalu za odvahu a nápad, ale obsahově je to skoro prázdné. Pár dobrých momentů, jinak čekání na něco, co nepřijde. Věřím, že to natáčení muselo být náročné s reálným hafanem (taky trvalo 3 roky), ale výsledkem je spíš experiment než plnohodnotný horor.
Tenhle film mě nepřesvědčil o tom, že pes je nový hororový hrdina, ale ukázal, že dobrý nápad se dá určitě využít. Na další film od režiséra jsem zvědavý, snad si příště najde silnější příběh, který tu formu podpoří. Good Boy je zajímavý pokus, který sice nefunguje jako horor, ale jako připomínka, že občas je třeba riskovat, rozhodně ano. Možná by tomu víc slušela krátká povídková forma než celovečerní film, ale i tak to stojí za pozornost.
Hodnocení: 5/10
Tohle byla recenze redakce na horor Good Boy. Doufáme, že se vám článek líbil a rozhodnete se podle něho, jestli dáte filmu šanci nebo ne.
Krásný den vám všem přeji a vítejte. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na kultovní a legendární komiksovou sérii Preacher, kterou můžete znát pod českým názvem Kazatel. O tento komiks se postaral legendární a nekompromisní komiksový scénárista Garth Ennis a vytvořil velmi zajímavé dílo, které i po třiceti letech dokáže tnout do živého a nastavit zrcadlo společnosti. Nakladatelství CREW vydalo tuto komiksovou sérii ve třech omnibusech a já vám teď povím, proč byste si tuto komiksovou sérii měli přečíst. Toto je recenze na komiksovou sérii Preacher!!!
PS: Moc si vážím že první dva svazky mám podepsané od samotného Gartha Ennise!!!
Recenze komiksu Preacher
Do nedobrovolného kazatele Jesseho Custera pronikla mocná síla a obdařila ho schopností Slova, díky které může lidi přinutit udělat všechno, co si přeje. Spolu se svou po zuby ozbrojenou bývalkou Tulip a irským upírem alkoholikem Cassidym vyráží na krvavou a zběsilou cestu napříč Amerikou. Chce najít Boha, aby si s ním srovnal účty… dřív, než ho dostihne Svatý zabiják. (oficiální text nakladatelství CREW)
Preacher/Kazatel omnibus, svazek první
Kultovní komiks s velkým K. Preachera (Kazatele) jsem si chtěl přečíst hodně dlouho. Je to legendární komiks, který inspiroval mnohé scénáristy, aby psali drsnější a nekompromisnější příběhy, ve kterých se nebudou bát kritizovat společnost a ukazovat ošklivosti světa.
Scénárista Garth Ennis napsal dílo, co se nebojí ukazovat ošklivou pravdu všem, kdo jsou ochotný otevřít oči a poslouchat. Ennis je zde utržený ze řetězu a na svou dobu (přeci jenom je to 30 let starý komiks) se nebál být progresivní, nekompromisní, a rozdával kritiku všem, kdo si jí zasloužili. A je to hodně dobré čtení, kde si čtenář užije jak přepálený příběh, tak i sociální kritiku společnosti a skryté odkazy.
Ennis mi zde ukázal, že je to velmi talentovaný a chytrý člověk, který do svého příběhu dokázal začlenit důležité téma a myšlenky, a také složit poctu své zemi, a lidem, kteří za ní položili životy. Místy je příběh hodně moc krutý a nepříjemný, místy je to krásně romantické a zamilované, a místy to je také krásně vtipné a má to parádní pointy. Jako celek je to hodně moc dobré. Pár sešitů je slabší a některé linky mi tolik nesedli, ale pak přijde jiná dějová linka, která mě totálně rozsekala.
O kresbu se postaral Steve Dillon se svým specifickým stylem a ta kresba ke komiksu skvěle pasuje, a vystihuje přesně to čím komiks ve výsledku je. Pozdější Dillonova kresba mi sedla více, ale i tak mohu říci, že tady odvedl parádní práci a výborně si vyhrál s tím, co mu Ennis napsal.
Preacher je komiks, který v sobě má mnoho. Nabízí spoustu černého humoru, perfektní hlášky, sociální kritiku, zajímavé myšlenky a témata, a také nabízí fakt dobrý příběh o lásce a přátelství. Za mě zasloužený kult, a těším se na další díly
Hodnocení: 8/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Preacher/Kazatel omnibus, svazek druhý
Velká spokojenost a ke všemu je to o trochu lepší, než první omnibus. Když, jsem začínal tento druhý svazek číst, tak jsem byl překvapený, že nenavazuje na konec prvního omnibusu, ale vydává se ze začátku jinou cestou. A teď zpětně vidím, že to bylo to nejlepší možné řešení, jak odvyprávět příběhy z tohoto omnibusu.
Prakticky všechny speciály krásně doplňují informace a dávají nám odpovědi na některé z otázek. Navíc scénárista Garth Ennis dostane čas a prostor vrátit se k některým postavám a odvyprávět jejich příběh a ukázat nám kým skutečně jsou. Speciál o Svatém zabijákovi a Herr Starrovi je topová záležitost. Oba speciály jsou skvěle napsané, vygradované a ukáží nám tyto postavy z trochu jiného úhlu. Ennis zde rozjede výbornou scénáristickou práci, kdy mi luxusně odvypráví dva příběh, které jsou naprosto zásadní pro celého Preachera.
Speciál o Cassidym mi hodně sedl a Cass je tady hodně vtipný, zábavný a také si uvědomuje, co způsobuje. Navíc, to co se dozvíme v tomto speciálu, pak ovlivní další vývoj děje. Zajímavý je speciál, který se týká Prdelmana, protože je vtipný a zároveň hodně tragický s velkým cynismem typickým pro Ennise. Hoši z Jihu je dost povedený speciál, který nám ukáže, že Jody a T.C. jsou fakt ti nejhorší z nejhorších, a zasloužili si co se jim pak stane.
Co se týče samotného příběhu, tak jsem měl pocit, že Ennis dva tři sešity přešlapuje na místě a připravuje si půdu na jisté věci. Jakmile se postavy přesunou do New Orleans a pak pokračují dál ve své cestě, tak je to nekompromisní jízda plná hlášek, zvratů a dalších věcí. Rozhodně jsem nečekal, co se stane. Ať už Jessemu či Starrovi. Moc se mi líbilo jak je v skoro v celém omnibusu Ennis suverénní a dávám nám skvělé nekompromisní čtení plné hnusné a bolestivé pravdy. Ennis čtenáře nakopává do koulí s rozběhem.
Po výtvarné stránce se na omnibusu podíleno několik umělců a všichni odvedli topovou práci. Ať už jde o hlavního kreslíře Stevea Dillona přes Petera Snejbjerga až k Carlosi Ezqueerrovi. Samozřejmě, že panely mají přesné barvy a lettering. V tomto ohledu je radost sledovat panely a všechno, co se na nich odehrává.
Preacher/Kazatel omnibus svazek druhý je parádní záležitost a já doufám, že se v co nejbližší době dostanu ke třetímu a zároveň poslednímu svazku, který mi snad dá uspokojivý a prvotřídní konec tohoto příběhu.
Hodnocení: 8,5/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Preacher/Kazatel omnibus, svazek třetí
Parádní a velmi kvalitní zakončení komiksové série Preacher/ Kazatel. Měl jsem obrovské očekávání a moc jsem si přál, aby to scénárista Garth Ennis nepokazil. A Ennis to nepokazil a dal nám opravdu velmi povedené zakončení, které je silné a hodně kvalitní.
Třetí svazek se čte skvěle a sám jsem byl velmi příjemně překvapený, že skoro nemá slabší momenty. Krom asi jednoho nebo dvou sešitů je to prvotřídní čtení, u které ho se otáčí jedna stránka za druhou. Fakt je to moc dobré a parádně to funguje. Hodně se mi líbila úvodní čtvrtina, kde se Ennis soustředí jen na Jesseho, který si musí v hlavě urovnat některé věci, než se vydá na svou cestu. Tahle odbočka mi hodně sedla a bavila mě, protože jsou tady zajímavé situace a také postavy – Odin, slečna Oatlashová a další.
Po této „odbočce“ se Ennis může soustředit na Jesseho výpravu a následné setkání se svou láskou Tulip a svým BBF Cassidym. Do příběhu se zapojuje i většina vedlejších postav z minulosti a třeba takový Herr Starr dostane, co si zasloužil. Ennis se s tím nepáře a znovu ukazuje svou nekompromisnost, absurditu a nejčernější humor. Ale nikdy to není dělané na sílu. Vždy to má nějaké opodstatnění a posouvá to děj dopředu, případně to slouží jako výpověď o společnosti a lidech. V tomto ohledu skvěle funguje vyprávění z války ve Vietnamu nebo spolujízda.
A pak Ennis sešlápne pedál na podlahu a řítí se do velkého finále. Odvypráví nám příběh o Cassidyho minulosti, který není vůbec příjemný. Na scénu také dorazí Svatý zabiják, který dostane nabídku, která se neodmítá. Poslední čtyři sešity jsou úžasně napsané. Jsou tam všechny emoce a samotné vyvrcholení se čistě z mého pohledu opravdu moc povedlo. Až jsem byl sám překvapený, že nám Ennis daroval takovýto dojemný a povedený konec.
Po výtvarné stránce jde opět o luxusní provedení. Steve Dillon to nádherně nakreslil, Glen Fabry udělal luxusní obálky a Pamela Rambo s Patricii Mulvihill se postaraly o topovou barevnou paletu. Díky těmto umělcům je komiks takový je jaký je – parádní. Preacher ve svém třetím svazku je hodně moc kvalitní a dobré čtení, které mi opravdu hodně sedlo a užil jsem si ho, a ke konci mě i silně dojalo. Výborná práce Garthe a spol.
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Toto byla má recenze na tři velké omnibusy, ve kterých je odvyprávěn celý příběh komiksové série Preacher. Doufám, že se vám článek líbil a zkusíte si tyto komiksy přečíst, protože za to stojí.
Očekávaný horor Primát dostal první trailer. Snímek od režiséra Johannese Robertse zaujal svým nápadem. Žádný maskovaný vrah, démon, ale vzteklý šimpanz. Snímek byl promítán na festivalech a podle reakcí to vypadá, že nás čeká snímek, který nabídne to, co od filmů s příšerami čekáte. Tedy divokou jízdu plnou brutálních scén, napětí a černého humoru. Snímek podle všeho vyniká svými praktickými efekty a oldschoolovým pojetím, které dávají útokům zvířete skutečnou sílu. Nějaké výtky z ohlasů se najdou, ale většina recenzentů zdůrazňuje, že snímek je energický, napínavý a zábavný popcornový horor, který se nebojí přehánět a užívá si naplno svou šílenost.
Snímek Primát představuje rodinu, která chová šimpanze jako mazlíčka. Během jedné bazénové párty se však vše zvrhne. Šimpanz se nakazí vzteklinou a brzy se z něj stane agresivní a nebezpečný predátor. Zvíře, jež rodina milovala, se obrátí proti ní a rozpoutá krvavé peklo.
Jak ohlasy napovídají, tak z traileru jde vidět, že nás čeká hororová zábava. Potěší, že šimpanz není CGI, ale pod kostýmem byl herec a tohle hodně oceňuji. Digitální šimpanz by nejenom zvětšil rozpočet a bylo by to náročnější na práci. Trailer je celkově povedený a láká na horor, který bude mít snad povedenou atmosféru, napětí, solidní killy a méně hloupé postavy. My z redakce se určitě těšíme.
Režisérem filmu je Johannes Roberts (Resident Evil: Raccoon City, 47 metrů). Scénář společně s Robertsem napsal také Ernest Riera, kteří spolupracovali již na snímcích 47 metrů a 47 metrů: Mimo klec. Ve filmu uvidíme Johnny Sequoyah (seriál Dexter), Jessica Alexander (Malá mořská víla), nebo Oscarový herec Troy Kotsur (V rytmu srdce). Primát dorazí do kin 8.1. 2026.
Líbil se vám trailer na horor Primát? Myslíte si, že to bude povedený vstup hororů do roku 2026?
Legendární špión Sam Fisher přichází na pomoc začínající agentce Zinniou McKennou, která rozkrývá globální spiknutí…
O hrané filmové adaptaci videoherní série Splinter Cell se v Hollywoodu mluvilo poměrně dlouho. Kolem role špiona Sama Fishera se poměrně dlouhou dobu motal Tom Hardy, na filmovou adaptaci nicméně do dnešního dne nedošlo. Jedna adaptace Splinter Cell nicméně přeci jen vznikla. Dorazila na Netflix, jedná se poté o osmidílný animovaný seriál, ve kterém Sama Fishera mluví Liev Schreiber. Jeho tvůrcem je poté scenárista Derek Kolstad (John Wick 1-3, Nikdo 1-2). Seriál by již den po svém uvedení prodloužen pro 2. sérii, těžko nicméně říct, zda jde o adaptaci, na kterou všichni fanoušci původních her museli tak dlouho čekat.
Splinter Cell: Deathwatch – Adaptace, která přichází příliš pozdě?
Zdroj: Netflix
Poslední hra z této série (Splinter Cell: Blacklist) vyšla v roce 2013, animovaná adaptace tak přichází dávno po největším období slávy této série (byť například pořád vycházejí alespoň knihy). Je nicméně snadné poznat, že je pod seriálem podepsán právě Kolstad, především i proto, že akce dokáže snadno evokovat Johna Wicka. Byť se možná jeden o jeden z těch případů, kdy v animované formě něco není tak pohlcující jako hraná podoba. Problém by nebyl v absenci plynulých pohybů a ani v tom, že se snaží být seriál svou animací realističtější (absentuje jakýkoliv pokus o výraznější stylizaci). Spíše v tom, že se jedná o poměrně tuctovou animovanou práci, která snad ani nemá ambice na to, aby za pochodu komukoliv vytírala zrak. Brutální je akce nicméně poměrně dost.
Ani jedna z osmi epizod svou délkou naštěstí nepřekročí půl hodinu, ani jedna z epizod tak netrpí tím, že by se zbytečně táhla. Dohromady poté 8 epizod působí jako jeden příběh, který by šlo v případě hraného filmu snadno sestříhat alespoň pod 2 hodiny a půl, na poměr epizod ovšem funguje postupná gradace příběhu a nakonec i nějaká ta forma emocí.
Dvě generace špionů
Zdroj: Netflix
Seriál Splinter Cell: Deathwatch není originem, Sam Fisher v něm je už dávno zkušeným špionem, který musí spolupracovat s mladší špionkou Zinniou. Střetávají se tak dvě generace špionů, které se od sebe mohou navzájem učit a nakonec působit jako sehraná dvojice, ve které jsou si svým způsobem navzájem mentory. Na rozdíl od her tu špioni tolik nestaví na stealthu, dává to nicméně smysl, protože by stealth nejspíše pro mnohé nepatřil mezi zrovna dvakrát zajímavé prvky. I proto je tu přestřelek, automobilových honiček či fyzických soubojů více než dost.
Hlavní hrdina je navíc prezentován způsobem, kdy by sice nejradši už trávil svůj aktuální čas na odpočinku se psem Kaijuem, do návratu z důchodu ho nicméně nikdy nemusí přemlouvat, vyjde z něj dobrovolně sám. Celá mise je nakonec osobnější pro Zinniu, Sam Fisher tu nicméně nejspíše musí být, protože je pořád hlavní postavou původní série. A tak je tu v jistých chvílích nakonec do jisté míry navíc, kdykoliv v akci si ovšem dokáže obhájit svou reputaci. A představit takovou postavu, která by zmiňovanému Tomu Hardymu vlastně docela sedla.
Seriál, který šlo v jeho formě nejspíše těžce realizovat lépe
Zdroj: Netflix
Seriál šlo v takové formě nejspíše těžce realizovat lépe. Skutečně se nekoná žádná animační revoluce, stejně tak žádný revoluční příběh. Potěší, že i když nový seriál zřejmě navazuje na kontinuitu her (odehrává se desítky let po té poslední), nutně nevyžaduje znalost děje všech 7 her. Sam Fisher je sice nadále hlavní postavou a k vyloženému předávání štafetového kolíku tak nedochází, přesto je možné, že pokud se seriál dočká více sérií, na něco takového časem dojde. Nic takového ovšem zatím očividně nehrozí a Sam Fisher působí jako protagonista, za kterého muselo být kdysi zábavné hrát.
Nechybí sice plížení a likvidace v tichosti (klasický princip stealth her), brutálním vražděním se ovšem hlavní hrdina skutečně nedrží zkrátka. Do velké míry je poté mise pro Sama Fishera osobní, protože má pojítka na Douglase Shertlanda, jeho zesnulého blízkého přítele. Zároveň je seriál v jisté formě aktuální díky formě dezinformací a špionáži v korporátu, do jisté míry se snaží řešit i Fisherovu morálku, byť ne zrovna nejchytřejším/nejfilozofičtějším způsobem.
Seriál chce zřejmě mít hloubku, úplně na to ovšem nemá
Zdroj: Netflix
Pořád je to přeci jen akční podívaná, ve které jsou postavy přinejlepším dvourozměrné. Občas se tak řeší lehká forma traumat postavená na tom, že ani nejmodernější technologie nezachrání všechny či zda je vůbec práce pro vládu morálně obhajitelná. Ale nikdy není čas, aby se z téhle špionážní přímočaré jednohubky stalo drama s pořádnou dávkou hloubky.
Řeší se tak kompromisy morálky a to, že k vítězství je někdy nutné přijít s dávkou obětí, do velké míry je nicméně seriál pořád přímočarý. Kolstad se tak může sebevíce snažit, aby jeho seriál nebyl černobílý, vyložený přesah nicméně seriálu zvládnout nedá, byť se snaží hodně. Jeden ze stěžejních autorů prvních Johnu Wicků se nicméně pozná a kdyby nejspíše alespoň podobnou akci měla jednou případně filmová adaptace, výsledek by mohl být slušný. Seriál v téhle formě rozhodně neurazí a 2. série teoreticky může být podobně slušná jednohubka.
Splinter Cell: Deathwatch závěrem
Splinter Cell: Deathwatch je akční animovaný seriál, který sice nepřináší revoluci ani v příběhu, ani v animaci, dokáže nicméně nabídnout svižnou a napínavou jednohubku pro fanoušky série i nové diváky.
Sam Fisher je zde prezentován jako zkušený špion, jehož spolupráce s mladší kolegyní Zinniou nabízí zajímavou dynamiku mezi dvěma generacemi agentů. Seriál se nesnaží být hlubokým dramatem, přesto dokáže naznačit morální dilemata a osobní motivace postav, aniž by se příliš vzdálil od akčního jádra. Přes určitou tuctovost animace a přímočarost příběhu je Deathwatch zábavnou adaptací s dobrým tempem, která naplňuje očekávání akčních fanoušků a poskytuje solidní základ pro minimálně potvrzenou 2. sérii…
