Po čem muži touží 2 sází na přeměnu ženy v muže

Irena Kopáčová (Anna Polívková) je psycholožku, specialistkou na partnerské vztahy. A nutno říct, že neprožívá zrovna dobré období. Její doporučení klientům se trochu míjejí účinkem, Irena dostává výpověď z nájemní smlouvy v domě, kde má ordinaci a vzápětí se ve svém osobním vztahu stane obětí nevěry.

Nejlepším lékem na životní trable je vyrazit s kamarádkou Marcelou (Tereza Kostková) na víno. Kroky opilé Ireny následně vedou do stanu vědmy Zoltany (Zuzana Kronerová), kde vysloví osudové přání: Chci bejt chlap! Ráno se Irena probudí a ocitne se v podobné situaci jako Karel Král. Je v těle, které nenávidí, ale poté, co opadne prvotní šok, má možnost zjistit, jací muži vlastně doopravdy jsou.

Irena/Iren (Jiří Langmajer) se musí o sebe postarat a není nikdo, kdo by jí zpočátku uvěřil, že je to pořád ona. Nakonec jí podá pomocnou ruku soused Radim (Marek Taclík), který je odjakživa do Ireny zamilovaný. Věří jí a doufá, že někde tam uvnitř toho postaršího chlapíka je jeho milovaná a on ji jen musí, jako správný princ, osvobodit. Udělat z ženy muže není snadný úkol, a tak má Radim ve výcviku pořádné obtíže.

Pád na úroveň filmů Zdeňka Trošky

První Po čem muži touží byli slušnou českou komedií. Nebyla nic extra, scénář měl své díry a ve finále se to bez jistých sexistických stereotypů neobešlo. Měli ovšem své zábavné momenty, ze řemeslného hlediska šlo o solidní záležitost a vznikla poměrně slušná podívaná. Šlo ovšem především o komerční hit a tak muselo dojít na pokračování. Což bylo krapet obtížné, protože konec prvního filmu prakticky jakékoliv možnosti navázání předem uzavřel. Proto došlo na volné pokračování s jednoduchým konceptem. Tentokrát se Jiří Langmajer nestane Annou Polívkovou. Anna Polívková se stane Jiřím Langmajerem!

Za scénářem původního filmu stali režisér obou snímků Rudolf Havlík a Radka Třeštíková. Havlík si tentokrát i krom režie ponechal pozici scenáristy, místo Radky Třeštíkové mu se scénářem ovšem tentokrát vypomohl Filip Oberfalcer (společně již napsali Minutu věčnosti). Ano, první film ani přes přítomnost Třeštíkové nepřišel o tak trochu sexistický humor a stereotypní vyobrazení, scénář měl ovšem alespoň ženskou ruku, kterou v tom dokázala udělat pořádek. Námět o tom, jak se žena stává mužem by ovšem nejspíš potřeboval ženskou ruku, objektivně se ostatně do hlavní hrdinky dokáže více vcítit ženská scenáristka. Problém ovšem není v tom, že by Po čem muži touží 2 působili jako ukázka neporozumění opačnému pohlaví. Spíše totiž Po čem muži touží 2 působí jako prezentace nevhodného humoru, který by se snad neměl v roce 2022 tolerovat. A nejvíce zamrzí, že poměrně šikovný tvůrce jako Rudolf Havlík padá na úroveň Zdeňka Trošky.

Film, na který se bude vzpomínat

Už do scénáře původního filmu se přeci jen dalo rýpat. Lehké nedotaženosti, přílišná nerealističnost a trochu stereotypní pohled na vnímání mužů a žen. Po čem muži touží 2 ovšem v tomto ohledu bohužel zachází o kus dál. Z velké většiny mužských postav se tak stávají šovinistická prasata posedlá sexem, pro které jsou ženy čím dál tím více jako návštěvníci z jiné planety. Mužské scenáristické duo se poté ústřední hrdinku snaží nejprve vykreslit jako emancipovanou ženu, což má již od samotného počátku samotné trhliny. Jakmile ovšem dojde na stěžejní transformaci a z hrdinky Anny Polívkové se stane hrdinka Jiřího Langmajera, vše definitivně přestává fungovat. Langmajerovo pojetí totiž vůbec neodpovídá tomu, co předvedla Polívková pár minut nazpátek.

Je dost pravděpodobné, že sexističtější a urážlivější film vůči mužům, ženám, homosexuálům a transexuálům po  delší dobu nevznikne. A je dost pravděpodobné, že kdyby průměrný americký komik předváděl zhruba to, co v tomto filmu předvádí Jiří Langmajer v roli ženy, stal by se obětí cancel culture a dostal by se ještě bouřlivějších reakcí než nedávno Dave Chappelle ve svém nedávném Stand-up speciálu The Closer. Humor, který dost pravděpodobně již nemůže přijít vtipný ani 12-letému dítěti, ani ženě v období středního věku a ani důchodcům. Po čem muži touží 2 působí jako komedie z počátku 21. století, která svou sázkou na humor působí neskutečně zastarale. A při sledování jen vyskakují otázky typu „co to ty tvůrci hulili za matroš?“

Definice dna a zla?

Nedá se vyloženě říct, že by Po čem muži touží 2 byli definici dna a zla, mají k tomu ovšem blízko. Nahoru film táhne minimálně řemeslná slušnost Rudolfa Havlíka,  která je ovšem o poznání méně výrazná než v případě prvního filmu. Přitom se pořád nedá Po čem muži touží 2 nadávat do něčeho, co připomíná televizní inscenaci, nevypadá vyloženě odfláknutým způsobem. Vznikají u nás i horší komedie. S horší technickou stránkou, s horšími hereckými výkony a i horším humorem. I když zrovna v tomto případě je to u Po čem muži touží 2 na hraně.

O prvním Po čem muži touží se dá alespoň říci, že tam bylo cosi jako funkční dramaturgická stavba, která vedla z bodu A do bodu Z. Šovinista se musí poučit, zjistit, že to ženy rozhodně nemají tak jednoduché, jak si on sám myslí, přitom si vyřešit osobní vztahy a na konci se stát tak trochu jiným mužem. Dalo by se dokonce říci, že z námětu k prvnímu filmu vyzařuje něco jako ambice. Jenže to u druhého filmu prostě neplatí. A jakmile dojde na Langmajera parodujícího ženské pohyby a imitující ženský hlas, v hlavě divákovi začnou vyskakovat věci jako dětinskost, ubohost i zoufalost. Těžko jde vnímat ten film vážně, zároveň bude tak trochu brát nadále vážně jeho tvůrce.

Muži jsou sexistická hovada, ženy nepochopitelné bytosti

Hlavní hrdinka přichází o nájem, načapá svého přítele při nevěře, má nejlepší kamarádku, která podvádí svého manžela, všechny muže vnímá jako sexistická hovada a v průběhu se objeví spousty dalších motivů a to i u vedlejších postav. A člověk pak jen čeká jakou ty podzápletky a naznačená dějová zakroutí budou mít dohru. A ve finále se většina z nich nikam nedopracuje a zbytek se vydá velmi očekávaným směrem. Velmi úsměvné je poté pozorovat nějaké snahy o drama, když se opět vše vyřeší podezřele snadno.

Stěžejní je poté fakt, že Po čem muži touží 2 se mají odehrávat ve stejném světě jako první film. Vrací se vědma Zoltana (přeobsazená z Pavly Tomicové na Zuzanu Kronerovou) a je naznačená existence Karla Krále. Háček je v tom, že Karel Král byl v prvním filmu mediálně známou osobností a je tudíž podivné, že ho ve filmu nikdo nepozná. To by se ovšem dalo přehlédnout. Nevhodně stereotypní vtipy na obě pohlaví, klesání na úroveň humoru, kdy divákovi začnou chybět Troškovi filmy a především pořádná absence vyvrcholení a čehosi jako třetího aktu, přes to vše a mnohem více prostě vlak jet nemůže. Po prvním filmu je ten propad brutální.

Po čem muži touží 2 závěrem

Umělecká recese? Prohraná sázka? Langmajerův tajný splněný sen o nošení dámského prádla?  Omámení výpary ze slipů Zdeňka Trošky? Těžko říct, co stálo na samotném počátku Po čem muži touží 2, výsledek je ovšem sám o sobě vypovídající. Ukázalo se, že rok 2022 je pouze číslem a že jsme jako lidstvo možná skutečně selhali. Minimálně v pohledu na odlišná pohlaví a v tom, co je za hranou vkusu. Po čem muži touží 2 ve finále působí jako ideální film burana s homofóbními sklony. Sami si můžete ujasnit, zda se do této škatulky řadíte a zda je tudíž film možná pro vás. Zbytek by měl radši doufat, že nás podobných tuzemských projektů do konce roku už moc nečeká….

Verdikt: 2 z 10

Zdroj: csfd.cz
Zdroj hlavního obrázku: cinemart.cz