Tonda  (Vojtěch Veverka/František Sládek) je drobný, brýlatý kluk, nemocný na průdušky. A tak když se rodiče (Magdaléna Borová/Daniel Fischer) s jeho starším bratrem Jirkou v létě roku 1968 vydávají na výlet do Paříže, má smůlu. Musí zůstat na čerstvém vzduchu na chalupě v Jizerských horách pod dozorem svého dědy (Miroslav Krobot). Ten je svérázným potomkem ruských šlechticů, mužem s velkou noblesou, který ve svém životě vždy musel čelit velkým dějinám. Jejich prázdninové soužití, o které Tonda rozhodně nestál, však změní noc na 21. srpna. Děda moc dobře ví, co ruská okupace znamená, má co dělat, aby vyděšeného vnuka uklidnil. Pokouší se ho posílit a navzdory pohnuté době do něj něco ještě dobrého vložit, obohatit jeho duši. Učí ho francouzsky, vybraně stolovat a hlavně se nevzdávat.

Konec světa – Ruská okupace dětskou optikou

Režisér Bohdan Sláma se ve své filmografii většinou zaobíral sociální problematikou a v popředí jeho filmů bývají komplikované charaktery. V roce 2020 realizoval Sláma historické drama Krajina ve stínu o tom, jak fungování jedné vesnice ovlivnila 2. světová válka a události po konci války. Pro Slámu se jednalo o první spolupráci se scenáristou Ivanem Arsenjevem. Sám Arsenjev označil práci na Krajině ve stínu za tak náročnou, že se z ní potřeboval vypsat. Vrátil se tak ke své srdcové látce, kterou založil na svých vlastních vzpomínkách z mladí a začal na ní pracovat v moment, kdy v roce 1989 končil studium scenáristiky na FAMU. Finální Konec světa tak představuje 2. spolupráci Arsenjeva a Slámy. Po událostech spojených s 2. světovou válkou tentokrát Sláma vypráví o událostech spojených s rokem 1968.

Silné mezigenerační pouto a  síla dětských vzpomínek

Sám Sláma si nemyslí, že by byl dětský hrdina Tonda samotným protagonistou příběhu, za protagonistu totiž vnímá i jeho dědečka v podání Miroslava Krobota. Sláma sice točí film, který se tolik nepodobá jeho sociálním dramatům jako Štěstí, Vesnický učitel nebo letošní Sucho, i přes škatulku rodinného filmu ovšem má k těmto filmům Konec světa do jisté míry blízko. I tady se v popředí najde alespoň jedna složitě uchopitelná postava, společenskou krizi představuje existence za přítomnosti ruských vojsk a s tím i nenávist vůči všem, kteří mají s Ruskem cokoliv společného.

Arsenjev svůj scénář označuje za mix skutečných zážitků a fiktivních doplňků. Postava dědečka v podání Krobota je tak založena na dědečcích z obou stran jeho rodiny, Tonda po vzoru scenáristy pochází z ruské aristokratické rodiny. Do jisté míry by se dalo snadno argumentovat, že je Konec světa spíše sbírkou povídek, které prolínají jedna ruská okupace, osobní vztahy na malém prostředí a nevyhnutelný tok času. Konec světa ovšem zvládá obstát jako výpověď o silném mezigeneračním poutu a nezpochybnitelné síle dětských vzpomínek.

Rodinný film, kterému v závěru nechybí záchvěv melancholie

Konec světa zvládá obstát jako rodinný film, kdy je na něm nejdůležitější to, že jeho postavy skutečně působí živě. Jakmile tak dojde na nějaké tragické úmrtí nebo jiné zásadní události v okolí Tondy a jeho dědečka, dané momenty plní svůj účel. Samotný závěr filmu tak může vyznít melancholicky a zároveň výpověď poselství o nesmrtelnosti a síle vzpomínek. „Tu šavli nám ukradli, ale jí mám pořád ve své paměti.“ Vztah vnuka a jeho dědečka tak zvládá nejednou při sledování filmu zahřát u srdce, kdy se potvrdí, že Miroslav Krobot na takový typ rolí pasuje jako nikdo jiný. Šikovný Vojtěch Veverka, který vyšel vítězně z castingu, kterého se účastnilo okolo 3000 dětí, poté emocionální sílu daných momentů jenom podtrhuje.

Na rozdíl od optimističtěji laděné Obecné školy nechybí Konci světa dramatické finále, které zrcadlí nevyhnutelné dospívání, ze kterého ovšem není nutně vyloučené vrátit se do dětských let. Arsenjevovo zřejmá upřímnost přispívá k tomu, že film postrádá něco, co by se dalo označit za patosové vydírání. I tentokrát se navíc na Slámův film hezky dívá, protože si jeho dvorní kameraman Diviš Marek ani tentokrát volno nevzal. Sám Sláma ovšem skromně dodává, že okolní krajina byla tak krásná, že spolu s Markem nemuseli nad audiovizuální stránkou zase tak moc přemýšlet. Skromnost ovšem není na svém místě, protože se díky Markovi nadále na Slámovi filmy jde dívat tak krásně jako na filmy málokterého současného českého režiséra. Okolní prostředí s do velké míry zachovanými historickými lokacemi ovšem také hraje svou roli.

Krátit se mohlo, film ovšem není přetažený

Sláma na tiskové konferenci k filmu uvedl, že film mohl mít dle původního sestřihu 160 minut. Finální sestřih filmu nakonec čítá 134 minut, kdy si tempo někdy vybírá svou pauzu. Vedlejší postavy možná film nevykresluje nejvýrazněji, jistým motivům i postavám by prospělo pár minut navíc a chvílemi se dá těžko usoudit, jak moc dané motivy vyznívají dle původní vize. Komplexní charakter Krobotova dědečka ovšem bude zcela jistě patřit mezi nejvýraznější tuzemské herecké výkony letošního roku, Arsenjevovi osobní zážitky ovšem přispívají k přesvědčivé autentičnosti.

Pro Slámu se dost možná jedná ještě o větší zkoušku nežli tomu bylo v případě Krajiny ve stínu, v závěru se ovšem Konec světa dá označit za uspokojivý rodinný film, kterému i přes nálepku „rodinný“ nechybí komplexnost a jistá dávka životních mouder. I když dětská optika hraje nevyhnutelně velkou úlohu v tomto filmu, film se nebojí být ve svém závěru adekvátně vyspělý a přitom pořád zůstat tak trochu naivní. Těžko říct, jak moc to celé byl jeden velký tvůrčí záměr. Sláma ovšem i tentokrát zvládl potěšit.

Konec světa závěrem

Bohdan Sláma skrze Konec světa utvrdí, že se pořád jedná o jednoho z nejzajímavějších lokálních tvůrců. Kromě filmů ze současnosti sice utíká do historických kulis, ani ty ovšem neztrácejí cit pro sociální problematiku. Očividně autentický a dosti citlivý scénář Ivana Arsenjeva navíc Slámovi umožnil realizovat uspokojivý rodinný film, který v jisté míře zvládne i dospělého diváka vrátit do jeho dětských let. Nutně ovšem nemusí jít o diváka, který zažil v roce 1968. I když totiž ruská okupace hraje v Konec světa prominentní roli, zřejmé poselství Konce světa nutně nestojí pouze na ní.

Hodnocení: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: CinemArt CZ