Od událostí filmu Spider-Man: Bez domova uplynuly čtyři roky a Peter je nyní dospělý muž, který žije zcela osamoceně, protože se dobrovolně vymazal ze životů a vzpomínek svých blízkých. Bojuje proti zločinu v New Yorku, který už nezná jeho jméno a zcela se věnuje ochraně svého města – je Spider-Manem na plný úvazek –, ale jak se na něj kladou stále větší nároky, tlak vyvolává překvapivou fyzickou proměnu, která ohrožuje jeho existenci a to i přesto, že podivný nový vzorec zločinů dává vzniknout jedné z nejmocnějších hrozeb, jaké kdy čelil…
Spider-Man: Zbrusu nový den – Jak začíná nová kapitola Spider-Mana?
Marvel Comics na tom bylo svého času tak špatně, že rozprodalo filmová práva na své nejslavnější hrdiny. Když tak došlo na budování Marvel Cinematic Universe, Marvel nemohl vsadit na své nejznámější postavy. Přesto se mu podařilo nastartovat úspěšný propojený vesmír a časem došlo k tomu, že se práva na hrdiny jako X-Meni, Fantastická čtyřka nebo Daredevil vrátila zpět k Marvelu, respektive pod jeho aktuálního vlastníka Disney. Stále tu ovšem zůstává jedna zásadní výjimka – Spider-Man. Studio Sony si velmi dobře uvědomuje, že Spider-Man je nejsilnější značkou, kterou vlastní, a proto by udělalo cokoliv, aby práva na tuto postavu nemuselo Marvelu vracet. Jakmile ovšem u Sony selhal plán vybudovat propojený vesmír na základě série Amazing Spider-Man, došlo alespoň k dohodě mezi studii Disney a Sony. Na základě této dohody byl představen nový Spider-Man v podání Toma Hollanda, který se občas objeví v jiné marvelovce, především je však tváří své vlastní filmové série.
Hollandův Spider-Man se kromě výskytů ve filmech Captain America: Občanská válka, Avengers: Infinity War a Avengers: Endgame (+ dodatečného retcon camea v Iron Manovi 2!) dočkal také vlastní trilogie. V režii Jona Wattse tato trilogie provázela Petera Parkera jeho středoškolským životem a na jejím konci jasně naznačila, že ať už Spider-Mana čeká v budoucnosti cokoliv, půjde o něco výrazně odlišného. Potvrdila to i změna na režijní židli. Watts se na vlastní žádost rozhodl dát od superhrdinů pauzu, nahradil ho však někdo, kdo naopak superhrdinů zřejmě nemá nikdy dost – Destin Daniel Cretton, režisér marvelovky Shang-Chi a legenda o deseti prstenech a tvůrce seriálu Wonder Man. O novém Spider-Manovi šlo od té doby zaslechnout spoustu informací – od návratu starých tváří přes příchod nových postav až po hostovačku Hulka a Punishera, tajemnou roli Sadie Sink nebo náznaky toho, že Petera v rámci jeho superhrdinského alter ega čeká určitá forma znovuzrození. Jak přesně pak Zbrusu nový den dopadl?
Tři tváře Spider-Mana
Spider-Man: Bez domova byl před pěti lety velkým setkáním tří filmových představitelů Spider-Mana – Tobeyho Maguirea, Andrewa Garfielda a Toma Hollanda. Právě jejich vzájemná interakce ukázala, že každý z nich vystihl jinou stránku této ikonické postavy. Maguireův Spider-Man stál především na odpovědnosti, obětavosti a osobní tragédii, přičemž Maguire podle mnohých lépe vystihl samotného Spider-Mana než Petera Parkera. Garfield naopak dokázal přesvědčivěji vykreslit Peterovu osobnost, a pro řadu fanoušků je tak nejlepším filmovým Peterem Parkerem. Hollandův Spider-Man zase nejlépe zachytil mladého, nadšeného středoškoláka, který se teprve učí být hrdinou, čímž vytvořil povedené propojení obou těchto rovin. Na konci Bez domova navíc Peter přijde o všechno, zůstane sám a naplno přijme odpovědnost za své činy.
„S velkou mocí přichází velká zodpovědnost.“ Právě tato myšlenka vystihuje podstatu Spider-Mana, který ztělesňuje odpovědnost, obětavost, lidskost i naději. Je symbolem obyčejného člověka s vlastními problémy a životními překážkami, který přesto využívá své schopnosti k ochraně ostatních. Motivuje ho touha dělat správnou věc, i když ho to stojí osobní štěstí. Právě proto si Spider-Man získal tak obrovskou popularitu – je jedním z nejlidštějších a nejsnáze pochopitelných superhrdinů vůbec. Dá se tak snadno očekávat, že pokud někdo jde na nového Spider-Mana, čeká od jeho nového podání přesně takové ztělesnění hodnot. O to větší radost je sledovat, že osvědčený scenáristický tým (duo Chris McKenna a Erik Sommers) na to nezapomněl. A především se jim nadále skvěle daří Hollandova Spider-Mana skvěle vyvíjet jako postavu.
Zbrusu nový den působí v kontextu série příjemně svěže
Kdyby se měl Zbrusu nový den přirovnat k nějakému předchozímu filmu se Spider-Manem, byl by to pravděpodobně Spider-Man 2 od Sama Raimiho. Hollandův Spider-Man je tu na tom psychicky zhruba stejně jako kdysi právě Maguireův Spider-Man ve svém druhém filmu. Po závěru Bez domova se není čemu dvakrát divit, v průběhu Zbrusu nového dne ovšem Petera sledujeme vyloženě v bodě, kdy se z něj stává samotář a workoholik v rámci svého superhrdinského alter ega. Příběh skáče v čase, ukáže nám, jak se Spider-Man utkává s více či méně známými protivníky, a přitom se pořád nevzdává vzpomínek na svůj minulý život, který mu byl odepřen. Jenže pak se objeví nečekaná hrozba, která nevyhnutelně ovlivní i Spider-Mana. A výsledkem je přesně to ideální komiksové dobrodružství, kterým by průměrný Spider-Man film měl být v první řadě. A za pochodu nahazuje nejeden důvod k tomu, aby byl divák vysmátý od ucha k uchu. Je z toho totiž cítit přesně ta hravost, kterou by ideální komiksový film měl mít, o to paradoxnější je, že části z těch novějších přesně takové kouzlo chybí. I v kontextu série to celé působí svěže, Destin Daniel Cretton tak skutečně v rámci franšízy dodává nejen zbrusu nový den, ale i zbrusu nový zážitek.
Ano, Punisher Jona Bernthala zákonitě nemůže být v tomto filmu tak brutální, jak by od něj lidé za normálních okolností chtěli (pořád je to film ideálně pro celou rodinu), přesto třeba i jeho účast do filmu skvěle pasuje. Jeho chemie s Tomem Hollandem funguje. A to nutně nejenom díky tomu, že jsou Holland a Bernthal již sehranou dvojicí (zhruba před dekádou si navzájem pomáhali při snaze získat role Spider-Mana a Punishera). Je to především o kontrastu, který tyto dvě postavy spojuje. Oba jsou v aktuální fázi svého života samotáři, část života, ve které hlavní hrdina upřednostňuje identitu Spider-Mana před identitou Petera Parkera, tak může odrážet přesně toho populárního antihrdinu s lebkou na neprůstřelné vestě. Jsou to přesně ty momenty, které na první pohled zdánlivě prázdnému fan servisu dávají přidanou hodnotu. A samotný Punisher si tu projde menším příběhovým obloukem, ve kterém může Bernthal ukázat jeho tak trochu jinou stránku. A automaticky vyvolat dojem, že by tahle stránka Punishera do budoucna snesla více pozornosti. Kat tím potvrzuje, že se nemusí opírat jen o metání sprostých slov a kulek.
Čím více postav, tím více Adidas!
Není to nicméně Punisher, protože těch známých postav je tu mnohem víc. Například pár známých záporáků. Jsou to všechno postavy, které ti největší Spider-Manovi fanoušci dávno znají z komiksů, animovaných seriálů nebo doplňkových hraček k cereáliím, k jejich nevyhnutelné recyklaci pak nejspíše musí časem chtě nechtě dojít. Většina z nich tu ovšem má přinejlepším štěk, který možná (a možná taky ne) otevírá prostor pro jejich návrat v budoucnu. A pak je tu samozřejmě Hulk, protože po Iron Manovi, Nicku Furym a Doctoru Strangeovi holt Spider-Man potřebuje další výraznou posilu z jiných celovečerních marvelovek. Po vzoru Iron Mana či Strange se nicméně daří Hulka smysluplně zakomponovat do děje a navíc s ním nějak pracovat v rámci linky, která vlastně dává docela smysl. Minimálně jeho vývoj od Thor: Ragnarok po Avengers: Endgame se tu neignoruje a nedochází tu v tomto ohledu ke statusu quo. Využití Hulka je tu pak možná do velké míry jen záminka k jedné velké blockbusterové atrakci, ta je ovšem ve výsledku efektivní.
Je to sice poslední marvelovka, která jde do kin před velkými týmovkami Avengers: Doomsday a Avengers: Secret Wars, paradoxně jde ovšem o poměrně komorní příběh, ve kterém se sice tak trochu otevírají vrátka pro nějakou budoucnost, zároveň ovšem Spider-Man 4 bez problému dokáže stát na vlastních nohou. V kontextu dosavadní série má vlastně sympaticky nejblíže ke Spider-Man: Homecoming. I tam šlo tehdy v jisté formě o nový začátek, jen tady má ten začátek výrazně jinou podobu. Spider-Man je už sice dávno mnohem zkušenější superhrdina, přeci jen ho ovšem tak trochu čeká nová fáze jeho superhrdinské kariéry. Nejdřív se ovšem musí poprat s minulostí a přijmout budoucnost, což je po poslední trilogii dramaturgicky naprosto logická výzva. Především i proto, že se tu scenáristé naštěstí nesnaží za každou cenu podkopat efektivní závěr poslední trilogie, ale pracovat s jeho následky.
Režie Destina Daniela Crettona
U marvelovek většinou neexistuje nějaký výraznější pocit tvůrčího rukopisu. Jsou to přece jen filmy, které se musí podřizovat zavedené vizi Marvel Studios. Přesto je při sledování patrné, že se režijní vedení změnilo, protože přístup Destina Daniela Crettona se od přístupu Jona Wattse přece jen liší. Pokud si někdo vzpomene na jeho Shang-Chiho, logicky největší posun je patrný právě v akčních scénách. Cretton přiznal, že se při jejich tvorbě do velké míry inspiroval videoherní sérií Marvel’s Spider-Man od studia Insomniac, což fanoušci těchto her velmi snadno rozpoznají. Hollandův Spider-Man tak v akci efektně využívá pavučiny i svou fyzickou obratnost a několik chytrých scenáristických rozhodnutí zároveň zajišťuje, aby nepůsobil jako neporazitelná síla.
I když se to na první pohled nemusí zdát, Zbrusu nový den je do velké míry filmem o dualitě. O to potěšující je sledovat, že vedle akčních scén věnuje velkou pozornost i práci s postavami. Právě ta by přitom nemohla fungovat bez citlivého režijního vedení. Jon Watts tak ve výsledku našel ideálního nástupce.
Sám Cretton se přiznal, že je pro něj příběh Spider-Mana v tomto filmu velmi osobní. V mládí vyrůstal na Havaji jako poloviční Japonec a kvůli svému původu se často cítil vyčleněný. Měl pocit, že v sobě nosí něco ošklivého, monstrózního nebo nějakou část sebe sama, za kterou se stydí. Spider-Man byl přitom odjakživa metaforou člověka, který se cítí nepatřičně, aby nakonec pochopil, že právě tato odlišnost z něj dělá jedinečnou osobnost.
Jedna z hlavních dějových linek stojí na tom, že se Peter snaží potlačit část sebe sama. Jeho vývoj však funguje především díky vztahu s jednou z klíčových postav, která mu ukazuje, že člověk se často nejvíce naučí ve chvíli, kdy musí učit ostatní. I tím se Spider-Man vrací ke svým kořenům – od svého vzniku je symbolem osobního růstu, odpovědnosti i inspirace pro druhé. V tomto filmu navíc chybuje, v některých chvílích se dostává až na samotné dno, právě to z něj ale dělá ještě silnějšího a inspirativnějšího hrdinu. Zbrusu nový den tak znovu potvrzuje, proč je Spider-Man i po více než šedesáti letech jednou z nejlidštějších komiksových postav vůbec. Jeho popularita proto rozhodně není náhodná.
Film, co drží při sobě
V tomto filmu toho opravdu není málo a komiksový autor by z něj nejspíše poskládal hned 20 sešitů. A přesto to celé nějakým zázrakem drží pohromadě. Ze Zbrusu nového dne by se poměrně snadno mohl stát epizodický bordel, vše od Scorpiona přes Punishera po Hulka do něj ovšem zapadne. Ano, pořád jsou tu nástrahy propojeného vesmíru a některé momenty v tomto filmu mohou klidně začít dávat smysl až za pět let. Přesto pořád platí, že film dokáže stát na vlastních nohách. Má také minimálně část příběhu lehce detektivní nádech (ani zdaleka podobný třeba tomu z Batmana Matta Reevese), potenciální znalost komiksové mytologie a logické uvažování možná výsledný dojem ze zvratů a dějových kotrmelců trošku ohluší, na druhou stranu tu nicméně film dodává nejen jednu, ale dokonce hned tři emocionální katarze. Chvílemi to skutečně působí, jako by si někdo bral ty nejlepší poznámky od Raimiho nebo Marca Webba, tvůrce dvojice filmů Amazing Spider-Man. Především i v rámci toho, jak přistupovat k filmové hudbě (Michael Giacchino tu skutečně nejede rutinu, byť tu do velké míry variuje již užité hudební motivy z předchozí trilogie).
A přesto Hollandův Spider-Man zůstává pořád svůj. Pro některé možná pořád příliš high-tech, pro jiné zase pravé ztělesnění toho, čím má Spider-Man být. Hollandův Spider-Man má před sebou pořád teoreticky velmi velkou budoucnost (prezident Marvel Studios Kevin Feige už naznačil, že se studiem Sony jedná o možnosti natočit klidně až pět dalších filmů), v podstatě už nicméně nezáleží, zda příště bude Spider-Man bojovat s Venomem, mentorovat Milese Moralese nebo si s ním tělo vymění nový Doctor Octopus (ty komiksy jsou někdy prostě divný!). U Marvelu našli ten správný přístup, jak k tomuto hrdinu přistupovat, a naštěstí i šikovného řemeslníka, který z něj v této formě dokáže vymačkat (minimálně do velké míry) maximum. V této formě si jej pak může užít nejen náctiletá cílovka… ale i odrostlejší samci, co v sobě pořád mají zakořeněné vnitřní dítě. I to pravděpodobně bude ve vrcholných momentech vískat nadšením.
Spider-Man: Zbrusu nový den závěrem
Spider-Man: Zbrusu nový den není jen dalším pokračováním jedné z nejpopulárnějších komiksových sérií vůbec, ale především důkaz, že i po více než šedesáti letech existence dokáže Spider-Man stále nabídnout nové příběhy, nové výzvy a nové pohledy na postavu, která si svou popularitu vybudovala především díky své lidskosti. Destin Daniel Cretton se společně s Chrisem McKennou a Erikem Sommersem nesnaží znovu vynalézt kolo, místo toho ale velmi dobře chápe, proč Spider-Man funguje a proč si ho diváci tolik oblíbili.
Hollandův Peter Parker už není tím nezkušeným mladíkem, který teprve objevuje své schopnosti a místo ve světě. Je hrdinou, který si prošel ztrátou, bolestí i nutností dospět. Právě díky tomu působí Zbrusu nový den jako přirozené pokračování jeho cesty. Nezapomíná na minulost, ale zároveň se nebojí vydat novým směrem.
V době, kdy se komiksové filmy často snaží šokovat počtem postav, propojením a přípravou na další velké události, je osvěžující sledovat film, který si stále pamatuje, že nejdůležitější je samotný hrdina. Spider-Man není oblíbený kvůli tomu, kolik dalších postav se kolem něj objeví, ale kvůli tomu, že v jeho příbězích může každý najít kus sebe sama.
Spider-Man: Zbrusu nový den tak není pouze návratem Petera Parkera, ale také připomínkou toho, proč byl Spider-Man vždy jedním z nejvýznamnějších symbolů komiksového světa. A pokud bude Marvel i nadále přistupovat k této postavě s podobnou péčí, může mít před sebou Hollandův Spider-Man ještě opravdu dlouhou a zajímavou budoucnost…
Verdikt: 9 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures
