Adaptace románu Agathy Christie o vtipné mladé aristokratce Bundle Brent (Mia McKenna-Bruce), co se pustí do pátrání po pachateli vraždy, ke které došlo během velkolepém večírku na venkovském sídle…
12. 1. 2026 tomu bylo přesně 50 let od skonu spisovatelky Agathy Christie, která i po 5 dekádách od svého úmrtí ovšem neztratila status jedné z nejznámějších spisovatelek detektivních románů. A i proto zůstane autorkou, jejíž díla se budou často adaptovat. V posledních letech tomu bylo například v rámci filmů s Herculem Poirotem v podání (i v režii) Kennetha Branagha. A nyní došlo také na novou adaptaci Sedmi ciferníků. Třídílná minisérie konečně vznikla v režii Chrise Sweeneyho, objevují se v ní poté Helena Bonham Carter, Martin Freeman, Iain Glen či Mia McKenna-Bruce v hlavní roli. Jak se nicméně nová adaptace povedla?
Sedm ciferníků Agathy Christie – Nutná adaptace?
Eileen Brent se objevuje hned ve dvou dílech Agathy Christie. Před Sedmi ciferníky byla konkrétně představena v knize Tajemství Chimneys. I když zde plní vedlejší úlohu, pomáhá hlavnímu hrdinovi Anthonymu Cadeovi s vyšetřováním ústřední záhady. Tajemství Chimneys nicméně tato adaptace Sedmi ciferníků nebere v potaz, protože to ani není nutné. Důležitější je, že McKenna-Bruce od prvních momentů do hlavní role zdánlivě pasuje. Je zábavná, dokáže vystihnout její specifickou náturu; pro víceméně neznámou herečku by z pochopitelných důvodů mohlo jít o průlomovou roli.
Tři epizody, jejichž délka nepřesáhne stopáž 180 minut, působí na adaptaci knihy o 282 stránkách tak akorát. Je nicméně otázkou, jak moc dávají nové adaptace takových zajetých detektivních příběhů smysl. Spousta autorů detektivních příběhů (nejen literárních, ale i filmových) se častokrát odkazuje na autory jako Agatha Christie, že tím svým způsobem mohou svým vzorům dělat medvědí službu. I když tu její příběhy byly první, pro diváky zmlsané moderními detektivkami (Na nože) mohou jejich nové adaptace snadno působit nadbytečně. Svým způsobem se jedná o začarovaný kruh. Neznamená to ovšem, že nutně musejí být jakékoli budoucí adaptace zbytečné. Některé například mohou dodat původnímu zdrojovému materiálu nový kontext. Tato adaptace je řemeslně realizovaná poměrně slušně, těžko se na ní ovšem hledá cokoliv, co by jí dovedlo dodat hodnotu navíc.
Dobová výprava obstojí, provedení méně
Z minisérie trčí dobové kostýmy a výprava, které mají vypovídat o zasazení do 20. let 20. století. Herci občas působí poměrně nepřirozeně, především při snaze o pronesení dialogů, které na 20. léta 20. století moc nesedí; nejedná se ovšem o nic zásadního. Následně dojde k ústřední vraždě, která je pro zmiňovanou Eileen Brent tak trochu osobní. A tak se sama pustí do vyšetřování vraždy, která má spojitost i s titulními sedmi ciferníky. Seriál se přitom snaží být tak moc retro, že to vlastně není ani tolik sympatické; i přes pouhé 3 epizody se poté děj poměrně táhne a někdo šikovný by určitě zvládl realizovat podobnou adaptaci, která by se vešla pod 2 hodiny. A měla tak alespoň o 40 minut méně.
Srovnatelným tahounem jako Eileen Brent je superintendent Battle v podání Martina Freemana, který si (jak je u něj zvykem) dokáže ve své roli krást prostor pro sebe. Své si poté odehraje i Helena Bonham Carter v roli mrzuté matky hlavní hrdinky. Seriál má poté výhodu, že poměrně věrnou adaptací a pokud tak jde o základ (vycházení z předlohy Christie), nemůže to dopadnout špatně. K vraždě, která ústřední zápletku rozjíždí, dojde poměrně rychle; děj se díky tomu nevleče. A výhoda je i v hlavní hrdince, která se alespoň částečně snaží bojovat proti genderovým stereotypům své doby. I v tomto případě se těží z knižní předlohy; Christie ovšem zvládla vytvořit postavu, která působí jako věrohodně emancipovaná. A výkon McKenna-Bruce to jen dokáže podtrhnout.
Slušná minisérie, která se nikomu do paměti nejspíše dvakrát nezapíše
Je to pořád slušná minisérie, přeci jen se ovšem nejspíše najde těžko dostatek důvodů, aby si na ní někdo dokázal už jenom za pár týdnů vzpomenout. A svým způsobem za tím nejspíše stojí i zmiňovaný formát. Tři epizody nepůsobí jako extra moc; v případě tohoto materiálu jsou ovšem tak trošku moc. A to i přes fakt, že výsledná zápletka se dá těžko označit za klasický detektivní příběh. Režie Sweeneyho působí poměrně rutinně (Branagh přeci jen své adaptace Hercula Poirota pojal mnohem stylověji), daří se mu nicméně alespoň vystihnout atmosféru 20. let 20. století. Když už poté dochází k odklonům od původního zdrojového materiálu, nedá se říct, že by vyloženě dodávaly nějakou přidanou hodnotu. Seriál nicméně i nadále profituje ze silné předlohy, která směřování děje táhne i v momentech, kdy jsou zásahy této adaptace radikálnější, než by možná bylo zapotřebí. Těch zásahů nicméně v součtu není moc.
V průběhu ze seriálu více a více trčí sebeuvědomělost, která ve finále může za to, že minisérie ve své formě funguje. Nepůsobí, že by se brala zrovna dvakrát vážně, zároveň úplně nerezignuje. I proto je čas strávený s touto minisérií poměrně slušný; za pár týdnů si ovšem nejspíše stejně budou všichni pamatovat přinejlepším hlavní hrdinku, kterou by šlo hned vidět v adaptaci Tajemství Chimneys. A začne být škoda, že jí Christie ve své tvorbě neužívala častěji jako Hercula Poirota nebo Miss Marple. Jestli tahle nová adaptace stojí kvůli něčemu za pozornost, je to právě Mia McKenna-Bruce aspirující na objev roku. Instantně mnohem sympatičtější nežli Millie Bobby Brown v roli Enoly Holmes.
Sedm ciferníků Agathy Christie závěrem
Nová adaptace Sedmi ciferníků je slušně zpracovaná minisérie, která těží ze silné předlohy Agathy Christie, avšak nepřináší výrazně novou hodnotu navíc. Dobová výprava a kostýmy fungují, herecké výkony, zejména Mii McKenna-Bruce jako Eileen Brent a Martina Freemana jako superintendente Battle, mají šmrnc. Přesto se jedná spíše o slušnou podívanou, na kterou se příjemně kouká, ale která se pravděpodobně nevtiskne dlouhodobě do paměti diváků. Hlavním lákadlem zůstává především solidní obsazení a sympatická hlavní hrdinka…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Netflix
