Režisér Richard Linklater a herec Ethan Hawke spolu realizovali již 8 filmů, jejich 9. spolupráce poté nese název Blue Moon. Film konkrétně pojednává o hudební skupině Rodgers and Hart, která byla tvořena skladatelem Richardem Rodgersem a textařem Lorenzem Hartem.
Film se odehrává primárně 31. března 1943, po premiéře muzikálu Oklahoma!, který pro Rodgerse (Andrew Scott) znamenal první spolupráci s Oscarem Hammersteinem II (Simon Delaney) jako náhradou za Harta (Ethan Hawke). Ten se již tehdy výrazně potýkal s problémy s alkoholismem a mentálním zdravím. Častěji se začíná zmiňovat, že by si mohl Hawke dojít pro svého prvního Oscara, dělá to ovšem z Blue Moon hned dobrý film?
Pavel Hrubeš
Tohle mi nesedlo kvůli tématu a jistému stylu. O filmu jsem si nic nezjišťoval a šel jsem do něho kvůli tvůrcům před a za kamerou. Mám moc rád režiséra Richarda Linklatera a obdivuji jaký způsobem střídá žánry. Jednou je to komedie, po druhé animovaný a pak intelektuální konverzačka.
Linklater svým filmem skládá poctu jednomu z nejvýraznějších umělců muzikálové scény z přelomu 20-30. let v Americe. Já o tomto období nevím nic. Neznal jsem jméno Lorenze Harta, neznal jsem jeho největší hity a krom pár narážek (Casablanca, Myšák Stuart Little, režisér George Hill, muzikál Oklahoma!), tak jsem se ztrácel. Linklater netočil film pro mainstreamové publikum. Točil si ho pro sebe a pro pár dalších, kteří film docení.
Ethan Hawke je zde fantastický a prakticky nesleze ze záběru. Jedná se o jeden z nejlepších výkonů, které Hawke podal a dal do této role opravdu hodně. Margaret Qualley hraje moc hezky, jen jsem měl problém jí věřit dvacetiletou dívku. Andrew Scott je hodně fajn a své si přehledem odehraje. Bobby Cannavale má vděčnou roli a zahrál jí přesně, tak jak měl.
Film je dobře natočený, je komorní, umí být intimní, vtipný, i smutný. Jen mě to tematický úplně minulo a dost jsem se nudil. Blue Moon je film, který si režisér natočil pro sebe a pro fanoušky Lorenze Harta, pro většinu diváků, to bude těžký a nezáživný film.
4,5/10
Tom Bejvl
Filmy Richarda Linklatera jde v podstatě snadno rozdělit do dvou skupin – občas natočí dílo spíše s experimentálními a inovativní rysy, jindy spíše takové přístupnější dílo s jasnější strukturou i žánrovými obrysy. Blue Moon zcela jistě spadá do druhé kategorie. Linklaterova režie je tak tentokrát rutinnější, špatný film to z něj ovšem nedělá.
Trčí z něj ovšem především Ethan Hawke v roli sebedestruktivního alkoholika Lorenza Harta, který si o zlatou sošku po celou dobu říká jako málokdy za celou svou kariéru. Především i proto, že i když je Hart vykreslen jako velmi křehká duše, se svou skořápkou Hart působí jako veselá kopa. Děj se odehrává během premiéru muzikálu Oklahoma!, který Hartovi jasně naznačí, že jeho bývalý parťák Richard Rodgers v podání Andrew Scotta si s novým spolupracovníkem Oscarem Hammersteinem II v podání Simona Delaneyho vede lépe, než kdy dříve s Hartem. A u Harta tak dochází k pomalému rozkladu.
Velmi výrazná je také Margaret Qualley v roli Elizabeth Weiland. Žena, která okouzlí i homosexuálního Harta. Tím, jak Harta v podstatě využívá, ovšem jen v podstatě vystihuje tragičnost tohoto textaře. Blue Moon by v podstatě klidně mohlo být divadelní hrou, kterou kromě Harta projde několik různých postav. Scénář Roberta Kaplowa se poté nutně nesnaží vystihnout Harta jako neprávem opovrhovanou bytost. Jen to ovšem vlastně podtrhuje jeho tragické vyznění. Hart není dokonalý, Hawke ho ovšem dokáže ztvárnit jako sebedestruktivní stvoření, ke kterému je snadné cítit sympatie.
Blue Moon – Film s přesahem
Scénář pracuje s kontrastem toho, že Rodgers a Hammerstein zažívají průlom, zatímco Hart chápe, že je jeho 15 minut slávy pryč. A přesto se během jednoho večera pokouší najít jakýsi náhradní smysl života. Se svou queer identitou to v roce 1943 nemá lehké, neopětovaná láska k Elizabeth mu také dvakrát nepomáhá. Tragičnost poté vystihuje i vztah Harta a Rodgerse – Rodgers má o svého bývalého společníka starost, zároveň už ovšem mezi nimi neexistuje důvěra. I když se tak většina děje odehrává během jedné noci, výkony Hawkea a Scotta dokáží vystihnout, že tady definitivně končí dvě dekády trvající spolupráce. I když by možná trošku kontextu navíc neuškodilo, v tomto případě půjde o přednost fanoušků, kteří o Hartovi, Rodgersovi i Hammersteinovi vědí více, než může tento film prozradit.
Vystihnutí Hartovy lidskosti pomáhá i postava barmana Eddieho v podání Bobbyho Cannavalea, především ovšem z filmu trčí motiv o tom, že i když může mít nějaký člověk talent, snadno ho mohou dohnat jeho vlastní démoni a jejich sláva tak vyhasne dříve, než se dočkají uznání. Na první pohled tak Blue Moon může být jen výpovědním filmem o jedné specifické éře a vytvořen pro fanoušky Harta a Rodgerse. Zároveň má ovšem film výpovědní hodnotu, která dokáže i přes dobové zasazení dostatečně vypovídat i o umělcích 21. století.
7/10
Toto jsou naše názory a dojmy z nového filmu režiséra Richarda Linklatera. Doufám, že vám dali odpověď jestli film stojí za vaší pozornost nebo ne.
Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures
