Snímek Tron: Ares nás zavádí do budoucnosti, kde se digitální svět začíná prolínat s realitou. Sofistikovaný program Ares (Jared Leto) je vyslán z digitálního světa do skutečného na nebezpečnou misi – jde o první kontakt lidstva s umělou inteligencí. Na pozadí mistrovsky stylizované sci-fi výpravy známý režisér Joachim Rønning navazuje na odkaz předchozích filmů, když znovu uvádí do děje Jeffa Bridgese jako legendárního Kevina Flynna. Film kombinuje akci, napětí a ikonický vizuál „Sítě“ s industriální atmosférou podpořenou hudbou od Nine Inch Nails slibující svěží a drsnější reinterpretaci legendární ságy…
Dvojice norských filmařů Joachim Rønning a Espen Sandberg uvedla v roce 2012 film Kon-Tiki, který realizovali ve své domovině. Výsledkem byla o rok později nominace na Oscara pro Norsko za Nejlepší mezinárodní film, film o norském mořeplavci Thoru Heyerdahlovi měl být poté hlavním důvodem, proč studio Disney zvolilo Rønninga a Sandberga jako režiséra pátých Pirátů z Karibiku s podtitulem Salazarova pomsta. Piráti z Karibiku 5 ovšem zároveň symbolizují rozchod norské tvůrčí dvojice. Sandberg se konkrétně vrátil domů, kde v roce 2019 uvedl film Amundsen.
A Rønning? Tomu se naopak očividně na rozdíl od jeho bývalého spolupracovníka (před Kon-Tiki spolu realizovali dva další filmy) u Disneyho zalíbilo. Pro studio Disney se očividně stal oblíbeným řemeslníkem, po zatím posledních Pirátech z Karibiku pro studio ostatně realizoval také Zlobu: Královnu všeho zlého, minulý rok byl poté na Disney+ uveden jeho film Dívka a moře, ve kterém Daisy Ridley ztvárnila plavkyni Gertrudu Ederle, která jako první přeplavala kanál La Manche.
I 7. film v režii Rønninga poté vznikl u studia Disney, i tentokrát navíc Rønning navazuje na již zajetou filmovou sérii. Tron: Ares je konkrétně třetím filmem ze série, kterou v roce 1982 nastartoval původní Tron. Jak se po 15 letech povedl návrat do světa, který nevyhnutelně ovlivnil kinematografii?
Tron: Ares kráčí ve šlépějích významných filmů
Inspirací pro scenáristu a režiséra původního filmu Stevena Lisbergera byla především hra Pong, původní Tron se poté v roce 1982 stal prvním filmem, k jehož výrobě byly využité počítačové triky. Studio Disney možná v době uvedení doufalo ve větší hit, z Trona se ovšem napříč roky stala kultovní záležitost. Byť se poté o možném pokračování v podstatě mluvilo již od 80. let, došlo na něj až v roce 2010.
Snímek Tron: Legacy byl v roce 2010 uveden jako režijní debut Josepha Kosinskiho, budoucího tvůrce filmů jako Top Gun: Maverick či F1. Vystudovaný inženýr představil svět Trona ve zcela novém světle, milé vzpomínky na film i po 15 letech od jeho uvedení poté zvládá vyvolávat soundtrack od (dnes již) rozpadlé dvojice Daft Punk. Dost často se stává, že se i odpůrci druhého Trona shodnou, že soundtrack k Tron: Legacy patří mezi nejlepší filmové soundtracky všech dob. Spojení elektronické hudby a symfonického orchestru sympaticky kooperující s atmosférou digitálního světa bez pochybu patří mezi milníky filmové hudby nejen 21. století.
Tron: Legacy měl celou sérii především nastartovat, ještě v roce 2015 to vypadalo, že se Kosinski spolu s Garrettem Hedlundem a Olivii Wilde vrátí u třetího Trona s názvem Tron: Ascension, ten samý rok ovšem bylo chystané pokračování zrušené. Nejen kvůli faktu, že ten samý rok u Disneyho propadla velmi drahá sci-fi Země zítřka, ale především i proto, že preference byly v rámci sci-fi u Disneyho díky jedné konkrétní velké akvizici někde jinde.
Už v roce 2017 se nicméně objevila informace o tom, že místo pokračování Legacy vznikne svěží start série, který si možná ze zrušeného Ascensionu vypůjčí nějaké ty nápady. Film Tron: Ares konkrétně představuje titulní postavu Area v podání Jareda Leta, snaží se poté očividně sérii nastartovat podobně jako svého času Legacy. Úspěšně?
Tron: Ares se na to snaží jít tak trochu jinak, první dva filmy nicméně ctí
První dva díly Trona jsou s odstupem času očividně plné náboženských podtextů – programy, které uživatele vnímají jako božstva (původní Tron) či spor Ďábla s jeho stvořitelem Bohem (Tron: Legacy). A byť se nutně od těchto podtextů třetí celovečerní Tron nedistancuje, jde na to tak trochu jinak.
Takový Jared Leto třeba svého Area přirovnal k Pinocchiovi, samotný film poté cituje Frankensteina. Díla Carla Collodiho i Mary Shelley se dotýkají témat jako je stvoření, lidskost, morálka a hranice. Pinocchio je k světu přiveden pomocí magie, Frankenstein zase své monstrum přivede k životu pomocí vědy. Ares je stvořen pomocí moderních technologií a i když se jedná o počítačový program, film se jeho optikou snažítak nějak rozebrat to, co to vlastně znamená být člověkem. A zda se technologie může dočkat takového posunu, že se z programů teoreticky mohou stát lidé.
Tron: Ares má naprosto skvělý soundtrack
Rozpadlé duo Daft Punk se logicky nevrací, náhrada ovšem nejspíše nemohla být lepší – Nine Inch Nails! Trent Reznor a Atticus Ross si nejspíšě uvědomují odkaz soundtracku předchozího Trona, ke skládaní hudby k novému Tronovi ovšem přistupují po svém. A výsledek je takový, že pokud Tron: Ares stojí za návštěvu kina s tím nejlepším možným zvukem, je to právě díky soundtracku od NIN. Hudba málokterých tvůrců filmové hudby v poslední době vyvolává dojem, že hudba dokáže fungovat svým vlastním způsobem, přesto být plnohodnotnou součástí filmu, ke kterému je složena.
Soundtrack, který dokáže tvarovat atmosféru i emoce, hudba je čitelná způsobem, který jasně stanovuje, že se jedná film s tématikou technologií, mezi silné stránky filmové hudby NIN ostatně již delší dobu patří fakt, jak dokáže definovat film. Tahle tvůrčí dvojice se navíc i přes čím dál větší aktivitu na poli filmové hudby očividně nezvládá vyčerpávat. A to je privilegium, za které by byl jistě rád nejeden tvůrce filmové hudby. Jejich hudba není jen slyšet, je cítit.
I třetí Tron je plný výrazných barev
Když se řekne film ze série Tron, je snadné si okamžitě vybavit výrazné barvy. A těch je v třetím Tronovi také dost. Série je konzistentní v tom, jak barvy snadno vypovídají o postavách, i díky návratu pro sérii specifických světelných motorek je příležitosti pro hrátky s vizuálem celkem dost. Samotné trailery poté do velké míry naznačují, že hlavním lákadlem bude do velké míry přechýlení formule a místo přenosu lidí do světa programů se tentokrát programy podívají do lidského světa (další z nápadů, které měl být součástí přímého pokračování Tron: Legacy), v tomto ohledu se ovšem nedá mluvit o vyloženě naplněném potenciálu. Byť je samozřejmě střet stíhaček s programy tak nějak automaticky lákadlem.
Rønning možná u Disneyho plní primárně funkci nádeníka, vlastně nicméně není moc těžké se divit tomu, že právě o jeho služby Disney zájem nadále má. Realizátor je totiž očividně slušný a když už dojde na ty hlavní atrakce, které mají diváka primárně hnát do kin, fungují vlastně docela uspokojivě.
Bylo by samozřejmě zajímavější sledovat, jak moc by na motivy z Trona: Legacy navázalo přímé pokračování a zda by se zmiňovaná Quorra skutečně mohla v lidském světě ujmout jako novodobý Ježíš. V rámci zadání, které se má primárně pokusit světa Trona představit moderním divákům, nicméně svůj cíl nejspíše splní. Otevřený konec i po-titulková scéna jasně naznačí, že tu základ pro minimálně Trona 4 je, zrovna v tomto případě je nicméně říct, zda na další film opět dojde nejdříve za 15 let a zda se i tentokrát nevrátí maximálně hrstka známých tváří.
Jak definovat vadný program?
Ať už si o Jaredu Letovi člověk myslí cokoliv, jeho herecké nadání se moc zpochybňovat nedá. Je to ten typ herce, který se do své role vždy dokáže ponořit, byť to v případech, kdy hrál například Jokera může být sebevíc nesnesitelné. Dá se tak snadno věřit tomu, že se Leto dokázal ponořit i do role počítačového programu, který je v podstatě dítětem. A přesto se dá snadno argumentovat, že Letovi sedí spíše role záporných postav či alespoň antihrdinů nežli vyložených kladných postav.
Jeho postava má sloužit mimo jiné k prozkoumávání toho, co přesně vlastně má definovat vadný program, není poté náhodou, že jeho pravou rukou je Athena v podání Jodie Turner-Smith. Áres je dle řecké mytologie bohem války, Athéna poté spravedlivé války. Áres má dle řecké mytologie symbolizovat krvavou stránku války, Athéna zase válečnou strategii. A je zajímavé sledovat, jak má v rámci filmu Tron: Ares titulní Ares blíže ke klasickému vyobrazení Athény, Athena zase k Áreovi.
I to může být vnímáno jako jakási symbolika vymykání se základnímu programu a předpokladům, které se od programu očekávají. A jak se možná dá povedený program snadno definovat tím, jak převezme kontrolu nad svým stvořitelem. V době regulací a obav z budoucnosti v oblasti umělé inteligence je tím Tron: Ares přeci jen tak trochu aktuální. A souhrnem jeho motivů se mu opravdu nedá nadávat do vyloženého letního výplachu bez jakékoli přidané hodnoty.
Film, který je v mnoha ohledech sympatický, přesto občas kolísá
Je to film, který je z mnoha důvodů snadno sympatický, zároveň to ovšem neznamená, že by ve svém průběhu nekolísal. Nepřichází s kdovíjak zajímavými postavami, navíc film snadno chvílemi vyvolává dojem, že sám moc neví, co si vlastně může se svými postavami počít.
Jeden menší retro výlet působí už jako vyložená nostalgie na hraně toho, jak by se k ní mělo přistupovat (pořád nicméně lepší nežli ve Vetřelci: Romulus), film navíc poměrně sráží dolů pokusy o humor (Ares se stává tak svobodomyslným programem, že začne dávat přednost Depeche Mode před Mozartem). Tyto pokusy se občas možná občas projeví jako něco, co má nakonec možná krapet větší význam, přesto se jim často jen daří srážet vážnost situací.
Je to přesně ten film, jehož vizuální pozlátko suverénně vítězí nad obsahem. Nicméně to není kvůli faktu, že by snad byl jeho samotný obsah nějak extra hloupý. První dva Tronové těžily především z kontrastů mezi dvěma odlišnými světy, třetí film se jednoduše snaží propojit. A to způsobem, který má své nedostatky.
Má franšíza Tron do budoucna potenciál?
Třetí Tron dokazuje, že se v jeho světě dají vyprávět zajímavé příběhy a sám nastaví poměrně slušné potencionální směřování do budoucna (byť je nejspíše nevyhnutelné, že se série začne trochu točit v kruhu). Nové postavy alespoň hrají dobří herci (Greta Lee je v hlavní lidské roli sympatická, Evan Peters dokazuje, že mu psychopati s božským komplexem jdou), byť je nejspíše očividné, že dost materiálu s některými z nich muselo skončit na podlaze střižny (klidnit očekávání by měli všichni, kteří počítají s dostatečně velkým prostorem pro Camerona Monaghana). I právě díky hercům jsou ty dvě hodiny poměrně fajn.
Až tržby v kinech dají jasně najevo, zda diváci ještě v roce 2025 na franšízu Tron slyší, Disney se ovšem pokusil jednu z jejich méně aktivních značek oživit ve slušné podobě, která především v IMAXU dokáže v nejeden moment svým vizuálem strhnout. Přehnaně velká očekávání by nicméně nejspíše neměli mít ti, kteří jsou u série Tron zvyklí na trošku větší hloubku. Tron: Ares není hloupý film, své očividné vypravěčské ambice ovšem neužívá nejšikovněji.
I když je ovšem již několik let Rønning pod Disneym především nádeník, třetí film se mu podařilo realizovat způsobem, který jen přeci nejspíše leckomu naznačí, že by více příběhů z tohoto světa neuškodilo. Byť je rozsah jeho světa a motivů, kterým se může věnovat, po třech filmech do velké míry vyčerpaný. Se samotným vývojem technologie jde ovšem dost možná o unáhlený pohled. A potencionální čtvrtý Tron tak může snadno být v kontextu série specifický jako jeho předchůdci.
Tron: Ares závěrem
Tron: Ares se snaží oživit kultovní sérii sázkou na vizuálně působivý svět, velmi výraznou hudbu od Nine Inch Nails i nové motivy, Joachimu Rønningovi se poté poměrně daří reflektovat technologický a filozofický rozměr tohoto světa. Především rozvíjením myšlenek o lidskosti a nadměrném užívání technologií.
I přes snahu o nový směr se pořád musí balancovat mezi nostalgií, absencí náboženských přesahů předcházejících filmů poté třetí Tron přichází o jistou formu sečtělosti, s čerstvými momenty poté ne vždy pracuje vyloženě nejlíp. Vizuální stránka tak v tomhle případě převažuje nad obsahem, především v IMAXU se ovšem na ten film za pochodu kouká krásně. Ve výsledku důstojný nástupce předchozích dvou filmů, který nicméně nejspíše měl na víc…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Walt Disney Pictures
