Frida (Naomi Ackie) je mladá servírka z Los Angeles, která se zajímá o podnikatele Slatera Kinga (Channing Tatum). Na vysněné dovolené na jeho soukromém ostrově se začnou dít podivné věci. Frida bude muset odhalit pravdu, pokud chce vyváznout živá.
Po vzoru mnoha hereckých kolegů i Zoë Kravitz měla své režijní ambice. Známá tvář z X-Men: První třída, Šílený Max: Zběsilá cesta nebo nejnovějšího Batmana začala svůj režijní debut psát již v roce 2017.
Od původního názvu Pussy Island se film nakonec dopracoval k názvu Blink Twice (Tiché znamení), jednu z hlavních rolích poté ve filmu hraje Channing Tatum, partner Kravitz. Kromě něj je součástí filmu také šikovná Naomi Ackie, vedle nich poté další várka výrazných herců (Geena Davis, Christian Slater…). Debut Kravitz poté mohl dopadnout všelijak, evokoval ostatně jak filmy Jordana Peelea, tak také například nedávné To nic, drahá. Jak moc ovšem ve finále bude Kravitz stát do budoucna za pozornost jako režisérka?
Tiché znamení je mrazivé, stylové i rafinované
Jako scenáristka má Kravitz (spolu se svým kolegou E.T. Feigenbaumem) nakonec blíže k tomu Peeleovi. Výsledný scénář ve finále není ten nejchytřejší, Channing Tatum tu pořád očividně hraje jen krapet chytřejší variaci Andrew Tatea (Tatumův Slater King má k němu blíže nežli k Jeffrey Epsteinovi) a od startu prvního dějství je nutné chvilku čekat do počátku dějství prostředního. Rafinovanost Kravitz jako filmařky se ovšem projevuje v tom, jak dokáže budovat napětí, jak si v jisté formě dokáže hrát s divákem a především budovat zárodky pro silné a mrazivé finále.
Jde o film, který bude velmi snadno svádět k provokacím, protože i jeho finále není zcela předvídatelné a diváky může pocitově snadno rozdělit na dva tábory. Spousty herců zkouší své štěstí na režijní židli, málokterý režijně debutující herec ovšem zvládl v posledních letech vytvořit něco tak výrazného a obsahově silného. Zoë Kravitz by se měl smeknout nejeden klobouk!
Za pochodu nepříjemné, v závěru přeci jen uspokojující
Sledovat Tiché znamení není v průběhu možná nejnepříjemnější, protože přes všechno to prvotní pozlátko je jasné, že na vzdáleném ostrově něco nehraje. Divák tak na první pohled sleduje příběh slečny, která zdánlivě narazí na svého pohádkového prince, kdy to celé podtrhuje fakt, že Channing Tatum již několik let neměl v žádné roli tolik šarmu. Scénář Kravitz a Feigenbauma se navíc chvílemi nebojí vysmát sám sobě, což akorát podtrhuje jeho sympatičnost. Chvílemi to celé spíše křičí „“Věřte nevěřte “ nežli „Twilight Zone“, i přes jistě kontroverzní scenáristické kličky ovšem nemohlo být finále uspokojivější. Především když se s ústřední hrdinkou děj filmu na plno prožije.
Tiché znamení díky tomu pojednává o tom, jak pohlední a především mocní muži zvládají využívat svých výhod, jak se naivní ženy snadno mohou stát obětí svých slabostí, stejně tak má potenciál ještě více rozvést debaty o tom, jak se mají osobní traumata potlačovat, v kontroverznějších vodách se poté film tak nějak snaží bojovat s motivy odpuštění nebo zapomnění. Tiché znamení díky tomu mají po celou dobu potenciál se stát automatickým miláčkem diváků, dá se ovšem očekávat, že rozuzlení zápletky nutně nemusí překousnout všichni.
Debut, který by chtěl každý režisér
Stěžejní faktem zůstává, že je Zoë Kravitz do budoucna dost možná nový režijní talent, protože po vzoru Uteč Jordana Peelea se zvládá Kravitz vyjádřit chytře k palčivým tématům, psychologický thriller se nebojí být odvážný a v nejednom ohledu neotřelý. Kravitz dost možná pořád vše servíruje až příliš očividně a film tak nesvádí k nějakým interpretacím navíc, přesto se jeho sofistikovanost nedá podcenit. Kravitz ve finále nechybí to nejdůležitější – sebejistota.
Její film díky tomu krásně vypadá, výrazně šikovně pracuje se střihem, zvládá pracovat s hudbou, kdy ovšem i hudební dramaturgie chvílemi vyvolává pochybnosti (People Get Up And Drive Your Funky Soul od Jamese Browna již nikdy nebude znít stejně!). Přesto vše je nejdůležitější ovšem ten fakt, že realizačně debut Kravitz působí opravdu sebejistě, působí, že má co vyprávět, stejně tak se chvílemi nebrání ani černému humoru na těch správných místech. Debut Kravitz i díky tomu všemu vlastně působí jako mix něčeho od Jordana Peelea a Yorgose Lanthimose. Kravitz svým režijním debutem zvládla mile překvapit. Snad její první režijní projekt nebyl jen šťastnou náhodou. Realizační schopnosti i vize totiž Kravitz dle všeho nechybí.
Tiché znamení závěrem
Zoë Kravitz nadělila svůj režijní debut a pokud nešlo o zázrak, jako o režisérce se o ní ještě uslyší. Tiché znamení je očividně sebejistým filmem, který se nebojí být tak trochu provokativní, závěr i přes svádění ke kontroverzním debatám ovšem zvládá dodat uspokojení. Režijní debut Kravitz je rafinovaný a jak dost možná palčivé téma servíruje až příliš jednoduše, minimálně ze samotného námětu čiší odvaha a především i forma snahy o vztyčený prostředníček vůči osobám jako Andrew Tate nebo Jeffrey Epstein. Už jenom za to se Kravitz musí smeknout nejeden klobouk.
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Warner Bros. Pictures
