Sam (Lupita Nyong’o) původně vyrazila do New Yorku na jednodenní výlet. Protože někteří lidé mají nehoráznou smůlu, vybrala si den, kdy přiletěli. Obřímu hmyzu podobní mimozemšťané okamžitě začali dávat lidem najevo, že je jen otázkou času, kdy přestanou být pány tvorstva. Ti, kterým se podaří přežít první vlnu útoků, zjišťují, že jedinou ochranou proti vetřelcům je zůstat naprosto potichu. To se snadno řekne, ale těžko realizuje, obzvlášť v nejhlučnějším městě na Zemi.
New York se rázem mění v obří past, ze které se všichni snaží co nejrychleji a nejtišeji uniknout. Sam prchá společně s Ericem (Joseph Quinn), cizím chlapem, na něhož náhodou narazila ve snaze někam se schovat. Ve dvou se to sice lépe táhne, na druhou stranu ale exponenciálně vzrůstá hrozba, že vám unikne nějaké slovo, do něčeho vrazíte, něčím zachrastíte. A oni čekají….
Recenze obsahuje drobné spoilery k filmu!
Prequel k Tichému místu – je První den ucházejícím dodatkem série?
Herec a režisér John Krasinski v roce 2018 uvedl horor Tiché místo, který představil post-apo svět, který ohrožují mimozemšťané reagující na zvuk. Na úspěšnou dvojici filmů plánuje Krasinski navázat závěrem trilogie, po vzoru nejedné série se ovšem svět Tichého místa rozšiřuje. Podtitul třetího filmu série sám o sobě napovídá, že pojednává o počátku mimozemské návštěvy. Režie a scénáře se poté chopil Michael Sarnoski, tvůrce dramatu Pig, pravděpodobně jednoho z nejlepších filmů posledních let kariéry herce Nicolase Cage. Jak se ovšem Sarnoskimu po jeho režijním debutu povedl přechod k blockbusterovému řemeslu?
Sarnoski společně s Krasinskim přišel s námětem na tento film, rukopis tvůrce zmíněného Pig je poté znát. Sarnoski totiž sice místo indie filmu točí tentokrát studiový film, v jeho středu je ovšem v podstatě komorní příběh o dvou ústředních postavách (+ jedné kočce), které pojí přežívání v průběhu počáteční apokalypsy. Oscarová Lupita Nyong’o díky filmu překonala strach z koček, Joseph Quinn začne ukazovat, že by o něm mohlo být v budoucích letech ještě hodně slyšet, přeci jen se ovšem dá těžko říct, zda právě tahle sázka na formu spin-offu sérii prospěla.
Středem předchozích dvou filmů bylo přežívání rodiny i díky vzájemnému poutu, prequel ovšem sází na postavy, které se navzájem neznají. Svěží koncept to v rámci série jistě je, Sarnoski se ovšem místo hororu snaží odvyprávět jistou formu psychologického dramatu. U Pig něco takového fungovalo, u cesty do světa ticha zase tolik ne.
Dvě postavy a kočka chodí městem… a chtějí pizzu
Hlavní cíl ústřední hrdinky Sam je od počátku jasný – chce velmi moc pizzu z jednoho konkrétního podniku. A chce jí velmi moc i po událostech, které by prakticky každého velmi rychle donutili změnit priority. Honba za pizzou se sice v průběhu filmu projeví jako něco mnohem hlubšího a tragickému pozadí postavy přispívá i její aktuální zdravotní stav, snaha o to přihrát jí k putování za pizzou nějakého spolucestujícího ovšem v průběhu působí ještě výrazněji podivně.
Postavy v hororech často nebývají těmi nejostřejšími tužkami v penále, společné putování Sam a Erica je ovšem za pochodu bohužel více a více jako z nějaké parodie. Sarnoskimu se alespoň v nějaké přesvědčivé formě snaží mezi těmito dvěma postavami vytvořit nějaké uvěřitelné pouto a film nepostrádá jistou formu uspokojivého emocionálního vyvrcholení, přesto to začne za pochodu více a více působit kostrbatě.
Rozšiřování světa není nějak výraznou prioritou
Tiché místo: První den se vlastně nikterak nezajímá o to, jak vlastně skutečně probíhají první dny návštěvníků s velmi citlivými uši. Náhle se tak zničehonic postavy díky vojenským hlášením dozvídají, že jsou nepřátelé citliví na zvuk a nemohou do vody, celá apokalypsa se ovšem v podstatě většinu času obvíjí tak nějak na pozadí. Sarnoskiho námět tak jistě nepostrádá zajímavé myšlenky, koncepčně ovšem bohužel působí příliš nedomyšleně. A to i v rámci osobních dramat a nebo scén, ve kterých Sarnoski bohužel až příliš sází na prvoplánové lekačky.
Zajímavé je tak alespoň sledovat, jak se lidé snaží přežívat beze zvuků, snaží se využívat počasí k alespoň nějaké formě vybití svých emocí, stejně tak minimálně dvě scény zaujmout tím, že Sarnoski nápady zase tolik vyloženě nešetřil. V porovnání s dvěma předchozími filmy ovšem přes to vše chybí Tichému místu nějaká ta větší kreativita a především ten emocionální náboj. Rozšiřování vesmíru tu není prioritou, zároveň ovšem film nepřichází s tak zajímavým konceptem, aby si svou existenci dokázal vyloženě obhájit. Regulérní třetí Tiché místo může pořád fungovat funkční zakončení trilogie, tomuto dodatku ovšem v budoucnu nejspíš nebude nutno věnovat tolik pozornosti.
Povedené řemeslo film táhne nahoru
Film tak táhne nahoru pořád především povedené řemeslo, které dokazuje, že Sarnoskiho režijní debut nebyl kvalitami vyloženě matoucí. Dle očekávání se filmu daří pracovat se zvukem, v několika pasážích se filmu daří být alespoň částečně tak intenzivní jako jeho dva předchůdci, honba za pizzou je poté také klíčem k jednomu silnému emocionálnímu momentu a skvěle odehrané scény obou ústředních aktérů. Škoda tak jen finále, které chvílemi až příliš operuje s logikou (stejně jako bohužel až příliš momentů v průběhu filmu) a možná příliš prvoplánového závěru. Na tom nejlepším možném plátně s tím nejlepším možným zvukem může být Tiché místo: První den pořád divácky intenzivní záležitostí.
Sarnoskiho příliš očividné ambice mu ovšem paradoxně spíše vráží dýku do zad. Nejvíc v tom ohledu, že až příliš záhadně vybudované pouto dvou ústředních postav prostě nezvládá fungovat. Sarnoski dokáže prokázat, že i ve větším měřítku zvládne odvyprávět emocionální příběhy, po jeho Pig je ovšem Tiché místo: První den přeci jen nevyhnutelným zklamáním.
Tiché místo: První den závěrem
Tiché místo: První den je vlastně neurážejícím dodatkem předchozích dvou filmů, přesto jistě zamrzí, že Sarnoskiho očividné ambice nezvládnou úplně obstát. Emocionální rovina filmu díky tomu nezvládá být úplně uspokojující, mytologie světa se zase tak zajímavým způsobem nerozšiřuje a celé to táhne dopředu hlavně řemeslo. I přes ambice ovšem filmu chybí to, co předchozí dva filmy ze světa Tichého místa nepostrádají – srdíčko. Výsledek tak neurazí, zároveň mu ovšem navzdory všemu nejde tak snadno propadnout. Nejen díky Sarnoskiho tvůrčí zručnosti jednoduše škoda.
PS: Kampaň už dle pár záběrů z traileru (úspěšně?) mystifikuje.
Verdikt: 6 z 10
Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures/CinemArt CZ
