Zoufalá žena Lynette (Vanessa Kirby) vyrazí na nebezpečnou jízdu nočním městem, kde si už nemůže dovolit žít, aby sehnala pětadvacet tisíc dolarů. Jinak její rodina přijde o střechu nad hlavou…
Vanessa Kirby si v rámci své herecké kariéry zřejmě potrpí na ztvárňování silných ženských postav. Princezna Margaret v seriálu Koruna, Bílá vdova ze šesté a sedmé Mission: Impossible, Hattie Shaw z Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw, Martha Weiss ze Střípků ženy (Kirby si za roli došla pro první nominaci na Oscara), Josefína Bonaparate z Napoleona Ridleyho Scotta, nakonec i její pojetí Sue Storm/Invisible Woman v letošní Fantastické 4: Prvních krocích. Nově tu pak pak je kriminální thriller s názvem Vždycky přijde noc.
V adaptaci stejnojmenného románu od Willyho Vlautina Kirby ztvárňuje Lynette, zoufalou ženu, která se zoufale snaží vydělat peníze a zachránit středu nad hlavou svojí rodiny. Pro Benjamina Carona, který stojí za několika epizodami seriálů Sherlock, Koruna či Andor, se po filmu Sharper jedná o jeho 2. celovečerní film, byť se poté nejedná o jednu z největších letošních filmových novinek Netflixu, právě díky účasti Carona i Kirby mohl projekt jistě zaujmout. O to více zamrzí, že se možná nevyplatí mít zrovna největší očekávání.
Vždycky přijde noc – Kostrbatý thriller odehrávající se během jedné noci
Vanessa Kirby hraje Lynette, která sdílí domácnost s mentálně postiženým starším bratrem Kennym v podání Zacka Gottsagena a matkou Doreen v podání Jennifer Jason Leigh. Příběh je svým tématem aktuální, reflektuje totiž inflaci, rostoucí cenu nových bydlení a nejistý vývoj pracovního trhu. Když tak kvůli prodeji domu hrozí vystěhování a hlavní hrdince se naskytne příležitost dům koupit, jediné, co jí v tom zabraňuje je pokrýt zálohu. Celé to vlastně začíná jako charakterní studie zoufalé ženy v zoufalé životní situaci, které se postupná změní ve vyložený kriminální thriller. Především i proto, že minulost hlavní hrdinky je divoká a svým způsobem si za své životní úskalí může sama.
Lynette se i kvůli bezohledné matce dočká ultimáta, že musí za jednu noc vydělat 25 tisíc dolarů, částku, kterou sotva zvládne vydělat v jejich třech zaměstnáních – pracovnice pekarně, barmanka, eskort. Hlavní postava se dostává do klasické situace zoufalého člověka, který dělá zoufalé věci, všechno se poté začíná vyvíjet zhruba tím směrem, který se dá snadno předpovědět. Trestná činnost, nebezpečí, čím dál tím jasnější nulová naděje na vykoupení. A ve výsledku je to vlastně neurážející, byť kostrbatý thriller, kterých už vzniklo docela dost. A byť se snadno nabízí třeba srovnání s Dobrými časy bratrů Safdieů (také s účastí Jennifer Jason Leigh), tak výrazná podívaná se ve finále nekoná.
Poměrně chladný film
Dává naprostý smysl, proč Kirby tento námět mohl zaujmout, Kirby předvádí další věrohodný výkon, kdy jí člověk snadno věří její vnitřní démony, nacházení se v zoufalé životní situaci, chaos, která jí ústřední noc předhazuje. Jennifer Jason Leigh poté prokazuje, že umí věrohodně ztvárnit poměrně nesnesitelné postavy, Zach Gottsagen, který se narodil s Downovým syndromem, je poté stejně působivý jako ve svém hereckém debutu filmovém debutu Burákový sokol. Zajímavé je poté jistě to, že za filmem, který dokáže poměrně jasně vypovídat o současné Americe, stojí britský režisér, v hlavní roli se poté objevuje britská herečka. I to možná může mít jistý vliv na to, že je Vždycky přijde noc tak trochu chladný film.
Film se snaží vykreslit, jak těžký život Lynette má, i přes lásku k jejímu bratrovi je její bratr spíše zátěží, zodpovědnější je ovšem více nežli její matka, která se chová sobecky a zapříčiní svou sobeckostí, že se jí dcera musí honit za částkou 25 tisíc dolarů. A tak se její dcera spojuje s pochybnějšími a odpudivějšími existencemi, nikdy to nicméně nedokáže působit věrohodně. Nejen díky faktu, že Kirby nikdy skutečně nedokáže působit jako žena, která dostala od života do zubů, i přes fakt, že se jí alespoň opět daří napodobit americký přízvuk. Filmu se daří navodit tu správnou atmosféru a Eli Roth zvládne skutečně děsivě ztvárnit Blakea, majitele non-stop podniku. Film ovšem nikdy nedokáže působit vyloženě přesvědčivě a působit dojmem, že jde skutečně o sondu do světa těch nejzoufalejších existencí, které na dráhu zločinu často dostane právě zoufalost. I vizuál kameramana Damiana Garcii je tak naleštěný, až je jednoduše nepřirozený.
Neurážející jednohubka, která není ničím zásadní
Je to přinejlepším neurážející jednohubka, který ničím nevyniká a není ničím zásadní. Do velké míry opovrženíhodná protagonistka se setkává s více opovrženíhodnými lidmi, kdy z nich trčí především klient Scott v podání Randalla Parka, který ihned po souloži s Lynette volá své manželce, aby dětem popřál dobrou noc. A je to celé vlastně poměrně zaměnitelná story o antihrdince, kterou její honba za penězi vlastně nikam neposouvá, naopak jí ještě více přispívá v tom, aby se propadla do tmy. Snaha o dohledání rešerší ke knize Vlautina poté odhalí, že se kniha z roku 2021 nejspíše více věnuje právě zoufalosti spojené s inflací a nevyzpytatelným pracovním trhem, v adaptovaném scénáři Sarah Conradt to nicméně působí spíše jako kulisa.
Kromě Dobrých časů by šlo teoreticky srovnat Vždycky přijde noc i s jiným filmem bratrů Safdieů s názvem Drahokam. Lynette je stejně jako Connie z Dobrých časů i Howard z Drahokamu pod tlakem a honí se za potřebnými financemi, režie Carona nicméně není tolik živelná jako právě zmíněných bratrů, kteří (každý zvlášť) letos dodají dva nové filmy. Napětím má Vždycky přijde noc nicméně blíže ke Drahokamu, minimalismem a atmosférou zase spíše k Dobrým časům.
Po Sharper se nicméně ukazuje, že je Caron nejspíše skutečně jistější v televizních podmínkách, Vždycky přijde noc obstojí přinejlepším jako obstojné žánrové cvičení, mix neurážejícího kriminálního thrilleru a úplně nepřesvědčivého sociálního dramatu, který vede k přesně tak nesnesitelně patetickému konci, jak se dá zhruba od půlky očekávat. Jako celek je to vlastně oukey film, který se nicméně dá vyloženě doporučit nejspíše jen těm, kteří mají už od Koruny slabost pro Kirby. A podobně laděné kriminální thrillery. Proč film doporučit někomu jinému? Těžko říct. Vlautina předloha bude nejspíše hodně zajímavé čtení, které možná skutečně hodně vypoví o aktuální Americe, filmová adaptace na Netflixu nicméně nejspíše velmi rychle zapadne.
Vždycky přijde noc závěrem
Film Vždycky přijde noc je příběhem o zoufalství, ekonomické nejistotě a rodinných vztazích, ve kterém Vanessa Kirby podává přesvědčivý výkon hlavní hrdinky, podpořený kvalitními hereckými výkony ostatních herců. Jen režie Benjamina Carona ničím dvakrát nevybočuje, film nabízí docela předvídatelnou kriminální studii, která zaujme zejména fanoušky hlavní herečky a minimalistických kriminálních thrillerů, je to především nicméně kostrbatá a poměrně chladná jednohubka, která není ničím zásadní a působí po celou dobu jaksi nevěrohodně. Předloha Willyho Vlautina tak nejspíše bude zajímavým čtením o ekonomických nástrahách současné Ameriky, film samotný ovšem v podstatě skoro žádnou hloubku nemá. Neurazí, nenadchne…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Netflix
