The Last of Us 2 – Výborné pokračování prvního dílu
Tenhle text tu měl být už před nějakým časem. Ten konkrétní čas je cca půl roku nazpět. Bohužel některé věci nevyšly podle plánu, nicméně text a článek dostanete. Akorát že už to není aktuální jako v době, kdy vyšla hra The Last of Us 2. Předně bych rád upozornil na to, že tohle nebude klasická recenze na hru. Nebudu zde rozebírat děj a zvraty, ale spíše to bude shrnutí mých dojmů ze hry co hra ve mně vyvolala, a zda byste si jí měli zahrát taky, pokud jste to už neudělali. Ještě než bude pokračovat ve čtení, tak si přečtěte, co si myslím o prvním dílu této skvělé hry – The Last of Us.
Pomsta není jediné řešení
Na druhý díl hry The Last of Us se čekalo dost dlouho (sedm let). A hned řeknu, že to čekání stálo zato, jelikož znovu dostáváme skvěle napsanou hru. Nicméně u druhého dílu se objevilo více „ale„. První problém byl, když na internet utekl scénář ke hře. A rozhodně nezpůsobil pozitivní vibrace. Spíše naopak. Po přečtení se u některých lidí vytvořil názor na hru, aniž by jí předem hráli a jejich jedinou starostí se stalo, aby jí negativně hodnotili a komentovali (vývoj příběhu, že Ellie je lesbička, zvraty atd.). To se samozřejmě projevilo na prvních hodnocení hry, ale ty ve výsledku neměly skoro žádnou váhu, jelikož inteligentní lidé čekali na první oficiální recenze, nebo si názor udělali sami. Díky obrovským předprodejům a velkým očekáváním hra zlomila všechny rekordy a stala se nejprodávanější hrou na PS4. Až takovýto byl zájem o pokračování příběhu.
Postavy a příběh jsou základ
Znovu musím pochválit lidi ze společnosti Naughty Dog a hlavně Neila Druckmanna za to, co vytvořili. Hra je po technické a zvukové stránce bezchybná. Přesto to nejlepší přijde až s příběhem a postavami. Příběhem, který umí tak nepříjemně gradovat až je nám z něho zle. S postavami, které milujeme a prožíváme s nimi boj o holý život. A tím to samozřejmě nekončí. Druckmann přidává úplně nový rozměr pro hru. A teď nemluvím o otevřených lokacích, nových výzvách nebo o větším strachu. Mluvím o tom, co po scénáristické stránce dokázali s hrou provést. Ono se o tom těžko píše bez spoilerů a já vás nechci připravit o ty momenty překvapení, které několikrát za hru přijdou. A když ty momenty přijdou, tak se ve vás probouzí všechny emoce. Od radosti, zklamání, vzteku, nenávist, až k smíření. A tohle je velký scénáristický um donutit hráče, aby naplno prožíval to, co se postavám děje a vnímal ty okamžiky.
Násilí je jedinou cestou
Už první hra byla dost násilná. Ale druhá hra jde v tomto ohledu mnohem dál. A určitě nebude jediný komu to bylo/bude nepříjemné. Zatímco v prvním díle se násilí dalo místy vyhnout. Tak zde to nepřichází v úvahu. Je to dáno už z podstaty hry. Změnily se postavy a změnilo se i prostředí a nepřátelé (jsou chytřejší a silnější). Kde v jedničce stačil útěk nebo plížení, tak ve dvojce přichází konfrontace. A dosti brutální konfrontace. Zde pak záleží na vás jakým způsobem se toho ujmete. Jestli potichoučku nebo hlasitě. Tak jako tak, to není moc příjemná podívaná. Tvůrci se totiž rozhodli přidat na zvucích, které mnohdy ještě pár vteřin slyšíte (dušení krví, bolest po ustřelení končetiny, naříkání nad zabitým psem). A totéž platí i pro vaše smrti, na které se nekouká hezky. Navíc tvůrci vymysleli i nové potvory, takže je na nepříjemné okamžiky hezky zaděláno.
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš nebo jo?
Ve druhé hře došlo na pár změn (styl soubojů, zbraně a další), jinak nám lidé z Naughty Dog naservírovali po herní stránce to samé, co fungovalo před pár lety. A ono to funguje parádně. Hlavně díky skvěle napsanému příběhu, výborně vykresleným postavám, hutné atmosféře, pointě a adrenalinové jízdě. Druhý díl je dvakrát tak dlouhý než první. Díky tomu je tempo hry občas pomalejší a není místy tak úderné. To dává naopak prostor pro prozkoumání světa, dějové linky (flashbacky jsou nejsilnější momenty ve hře) nebo vykreslení vztahů. Někdo může podotknout, že to jednička stihla za polovinu času, jenže zde máme více postav a jak už jsem zmiňoval i jiný pohled na příběh. Z mého pohledu hra mohla být ještě delší a více zaměřit na konkrétní postavy a jejich vývoj.
Pár slov na závěr o hře The Last of Us 2
Jsem hodně moc spokojený. Mám ke hře nějaké výhrady. Rád bych je zde rozebral, ale bez použití spoilerů by to nedávalo tolik smysl. A ve výsledku jsou to výhrady, které jsem já osobně cítil ze hry a vnímání příběhu. Přesto mě to jako hráči nezkazilo zážitek ze hry (jen mě to místy frustrovalo). Někdo jiný to bude mít úplně jinak a budou mu vadit zas jiné aspekty hry. To nejdůležitější je, že The Last of Us 2 je velmi kvalitní hra. Není bezchybná a zkouší po příběhové stránce trochu jiný přístup. Nesedne to každému, ale to nic nemění na tom, že jde o kvalitní hru, s výbornými dialogy, příběhovými zvraty a tak parádně napsanými postavami, že to budete doslova prožívat.
Hodnocení: 8,5-9/10
Hráli jste The Last of Us 2? Je to podle vás dobrá hra, nebo dokonce nejlepší za rok 2020? Co, si o ní myslíte? Nebojte se dát vědět.
Zdroj: Wikipedia
Zdroj titulního obrázku: Naughty Dog
