Se svými Gentlemany se Guy Ritchie vrátil ke kořenům svých prvních filmů Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k. Krásně to vypadalo, krásně to uteklo, bylo to vtipné, svižné, neskutečně zábavné a především pořád ten klasický nápaditý Guy Ritchie, který sice po letech zkušeností točil uhlazeněji a dospěleji, ta britská nezkrotná sila co ale v roce 1998 dorazila se Sbal prachy a vypadni v něm pořád byla. A navíc si to tehdy herci očividně dost užili. Na pokračování nedošlo (i když by si ho Mickey Pearson jistě zasloužil), přesto se svět Gentlemanů vrací. Tedy tak trochu.
Spíše než vyložený spin-off jsou Gentlemani seriálem inspirovaný filmem, který by se klidně mohl odehrávat ve stejném světě. Máme tu drogový byznys, který se skrývá na pozemku šlechtického sídla, hlavní postavou je ovšem tentokrát právě dědic, který se musí smířit s tím, že je správa této lokace nyní na něm. A že není úplně snadné z prostředí plného nebezpečných charakterů vystoupit. Filmoví Gentlemani představily zajímavý svět plný dost výrazných postav, zvládá seriálový nástupce na Netflixu přesně to samé?
Seriáloví Gentlemani fungují stejně jako ti filmoví, přesto trošku jinak
Ritchie je tvůrcem seriálu, spolu se scenáristou Matthew Readem stojí za příběhem celého sriálu, sám se poté chopil režie prvních dvou epizod. Právě ty jsou vtahujícím představením zcela nového gangsterského světa, které dokazují, že nejde pouze o seriálový odvar úspěšného filmu. Seriál, který Ritchie začal vyvíjet pár měsíců po premiéře filmu během pandemie COVID-19 (původní film v Ritchieho hlavě vznikal jako seriál), je další sondou do světa gangsterů, které zvládá být stejně jako film velmi zábavné, v pravých místech kreativní a především po celou dobu držet formu. Ať už zrovna režíruje Ritchie a nebo jeho kolegové – Nima Nourizadeh, Eran Creevy a David Caffrey- kdy se každý z nich chopil režie dvou epizod.
Seriáloví Gentlemani mnohem více zkoumají nevyzpytatelný svět gangsterů, kde se kvůli penězům a boji s konkurencí nejde daleko pro násilí, várku lstí a především opakované ohrožování vlastního života. Divák se s tímto nevyzpytatelným světem protlouká společně s hlavním hrdinou, kdy Theo James zvládá herecky velmi příjemně překvapit. Představuje sympatického protagonistu, který do bláta neskáče dobrovolně. Snaží se pouze chránit svůj domov, rodinu a svůj vlastní život. Nejvýraznější postavou seriálu se ostatně rychle stane Eddieho bratr Freddie v podání Daniela Ingse, který se zvládne výrazně uvést už při scéně, která velmi snadno evokuje první Na nože.
Příklad toho, jak má seriál vycházet z filmové předlohy
Trumf seriálových Gentlemanů tkví v tom, že si se svým filmovým předchůdcem skutečně nejsou podobní jako vejce vejci. Sem tam jisté momenty snadno evokují původní film, rozhodně se ovšem v drtivé většině od filmu distancuje. Má ovšem štěstí na skutečně výrazný casting. Kaya Scodelario má ve své roli Susie Glass neskutečný šarm a mezi ní a Jamesem funguje vzájemná chemie a napětí, Giancarlo Esposito jako strýček Stanley Johnston snadno evokuje krapet odlišnější variaci Fringa z Perníkového táty, Vinnie Jones poté po Velkém Chrisovi ze Sbal prachy a vypadni a Kulkozubém Tonym z Podfuc(ku) v Geoffovi nachází další výraznou roli.
Nechybí ta tvůrčí Ritchieho hravost (úvod 2. epizody!), která ovšem seriál neopustí ani v epizodách, které Ritchie netočí. Seriál má výhodu v tom, že může zápletku seriálu řádně budovat, sledovat tak menší či větší epizodky z prostředí většinou stylových gangsterů, které ovšem do sebe zapadnou, všechny zápletky a podzápletky směřují k výtečně vybudovanému finále. Nosné to je po celou dobu i proto, že scénář rozhodně nešustí papírem a za pochodu se ukazuje, že si Ritchie zvolil ten nejlepší možný tvůrčí tým. U psacího stolu, před kamerou a také za kamerou.
Svět, který se nechce opouštět
Nedá se přitom říci, že by byl seriál skutečně v nejsilnější formě celou dobu (první díl ostatně trpí tím, že jde o rozjezd) kdy jsou herecké výkony tak akorát fajn a přesto měl film přeci jen výraznější postavy i výkony – nástupce Colina Farrella, Charlieho Hunnama nebo Hugha Granta se jednoduše nedostaví a to se Daniel Ings snaží sebevíc. Humor má poté pochopitelně šanci fungovat především na ty se slabostí pro černý humor (kdo zná Ritchieho tvorbu, moc dobře musí vědět, co přesně si pod tím představit). Celé je to britské na půdu, se vším dobrým i zlým, co to znamená.
Nechybí dost zábavných dějových zvratů, nikdy se poté nevybaví pocit, že by Guy Ritchie a jeho tým vykrádali Guye Ritchieho, v rámci jeho tvorby je naopak ze seriálu cítit svěžest, nejedná se o ten pochybný případ, kdy úspěšný filmový režisér utíká do televize. Ritchie naopak opět ve svých prvních dvou epizodách vyvolává pocit, že si to celé točí pro radost a ta radost se promítá do výsledku. Ostatně proto se tento svět po 8 epizodách těžko opouští (jedná se o ten případ, kdy se binge-watching snadno nabízí) a nutno doufat, že dost pravděpodobně vysoká sledovanost povede k prodloužení seriálu. A možná i k nějakému tomu výskytu postav z filmových Gentlemanů.
Gentlemani závěrem
Seriáloví Gentlemani jsou úkazem toho, jak má fungovat seriál, který vychází z filmové předlohy. Guy Ritchie a jeho tým nenadělil pouze rozředěnou variaci na jeho filmové Gentlemany, naopak dodal pozoruhodný seriálový tvar, který sleduje přežívání protagonisty ve světě plném nebezpečných postav, intrik a násilí. A tohle přežívání člověka prostě občas semele. Theo James po herecké stránce mile překvapil, Daniel Ings si poté nejeden moment krade pro sebe. Zdánlivě epizodické vyprávění poté vede k výtečně vybudovanému finále. Člověk chce po konci snadno více a to i přes fakt, že tu tentokrát není Mickey Pearson nebo Coach. Tak třeba příště. Málokterý seriál si za poslední dobu tak moc říkal o 2. sérii….
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Netflix
