Michael Kocáb – rocker versus politik vychází zdánlivě v ideální době
Životní etapy Michaela Kocába postupují od klíčových momentů dětství, mládí, dospělosti až ke zralému věku, jehož perspektivou na sebe a svůj dosavadní život nahlíží. Hlavního hrdinu režisérka Olga Sommerová nachází v jakémsi stavu životní harmonie, a to ve vztahu k minulosti, přítomnosti a proklamativně i k budoucnosti, což pozitivně potvrzují členové jeho rodiny v intimním rodinném prostředí. Závažnější vrstvu dokumentu představuje rozkrývání zdánlivě nesmiřitelných osobních poloh rockového hudebníka a umělce, který stále intenzivně tvoří a žije, a politika, který nekompromisně prosazuje svobodu, lidská práva a demokracii, ale který se tak paradoxně stává součástí establishmentu, proti kterému se musí vymezovat každý „poctivý rocker“…
Dokumentaristka Olga Sommerová na sebe strhává pozornost především dokumentárními portréty význámých osobností. Magický hlas rebelky o Martě Kubišové, Červená o Soně Červené či Jiří Suchý – Lehce s životem se prát. Její nový dokument se poté soustředí na Michaela Kocába. Nejen rocker a příležitostný autor vážnější či filmové hudby, ale též výrazný aktivista a politik, kterému se ovšem též nevyhnuli nějaké ty kontroverze. Samotný podtitul poté svádí k nějakému vnitřnímu konfliktu, opravdu se ovšem vyplatí ho očekávat?
Po audiovizuální stránce jde o řemeslně zvládnutý dokument, kdy může kameramanka Olga Malířová Špátová opět prezentovat svůj kameramanský um, kdy za pochodu dokáže přijít s nějakým hezkým vizuálním nápadem či záběrem a tento dokument tak nutně nespoléhá pouze na obsah. Na výslednou formu filmu měl poté vliv i sám Kocáb, který sám přišel s několika nápady a například jím vytvořená sekvence, kdy Kocáb zpívá o Klementu Gottwaldovi a krvi na jeho rukou, patří mezi nejvýraznější momenty celého dokumentu.
Do velké míry nekonfliktní dokument působící dojmem kostlivce schovaného ve skříni
Samotný dokument rychle probere dětství, studentská léta a hudební kariéru, prim ovšem hraje především přežívání v socialistické době a Kocábova nenávist vůči soudruhům, které ve finále eskalovala v založení iniciativy MOST, spoluzaložení Občanského fóra a hlavního vlivu v odchodu sovětských vojsk z České a Slovenské Federativní Republiky. Výsledný dokument tak působí spíše jako óda vůči Michaelu Kocábovi, která se dle očekávání vyhne kontroverznějším tématům. Sommerová a Kocáb jsou ostatně dlouhodobí přátelé a oba zastupitelé jasně spadající do Pražské kavárny, právě odtažitější přístup by ve finále byl dost možná krapet zajímavější.
Samotný podtitul filmu poté sice svádí k nějakému výraznějšímu vnitřnímu konfliktu rockové a politické stránky Michaela Kocába, na ten ovšem ve finále nedojde. Rychlé shrnutí Kocábova života je vlastně až na výjimky prakticky nekonfliktní, kdy sice dojde k nějakému zákazu vystupování, pronásledování STB či rozpadu manželství, jinak ovšem ve výsledném dokumentu sice Michael Kocáb vlastně působí jako dokonalost sama, které prakticky vše spadlo do klína. Výraznou osobnost jde tak po zhlédnutí dokumentu snadno poplácat po zádech a obdivovat jí, samotnému dokumentu ovšem chybí výraznější konflikt a především objektivita.
Obvinění z pozdějšího tunelování a podvodné činnosti tak pozůstává neadresováno, samotný dokument z toho ovšem vychází akorát více pozérsky sebe-oslavně. Michaelu Kocábovi se v tomto ohledu nedají upřít jeho úspěchy a nominaci na Nobelovou cenu za mír v roce 2011 by šlo též ospravedlnit. Na výsledném dokumentu je ovšem zajímavé to, že schválně odchází od zdánlivě komplexnějších momentů. Je tak načrtnuto, že první manželství Kocábovi nevyšlo, nikdo ovšem ve finále není schopný vysvětlit proč. Šlechtí ho dobré vztahy s bývalou manželkou i svými dětmi, v průběhu dokumentu je ovšem neustále zřejmé, že někdo schovává kostlivce ve skříni. A to autenticitě a síle dokumentu ubírá a výsledek ve finále působí spíše jako agitka.
Michael Kocáb – rocker versus politik závěrem
V součtu Michael Kocáb – rocker versus politik působí jako ideální self-promo, které by zdánlivě mohlo v ideální čas, kdy Michael Kocáb tvrdil, že se o kandidatuře na prezidenta rozhodne na poslední chvíli a jeho primární motivací je, aby se na hrad nedostal další komunista a kdyby ho nakonec čerstvé oznámení kandidatury Andreje Babiše definitivně stihlo namotivovat, tento dokument by zvládl obstát jako jeden celovečerní volební spot, který by ovšem tím pádem trpěl ještě větší křečovitostí, než průměrný volební spot…
