Poté, co se mu nepodařilo Aquamana (Jason Momoa) porazit poprvé, se Black Manta (Yahya Abdul-Mateen II), stále poháněný potřebou pomstít smrt svého otce, nezastaví před ničím, aby Aquamana jednou provždy zničil. Tentokrát je Black Manta hrozivější než kdykoli předtím a vládne mocí bájného černého trojzubce, který uvolňuje prastarou a zlovolnou sílu. Aby ho Aquaman porazil, obrátí se na svého uvězněného bratra Orma (Patrick Wilson), bývalého krále Atlantidy, a uzavře s ním nepravděpodobné spojenectví. Společně musí odložit své rozdíly, aby ochránili své království a zachránili Aquamanovu rodinu i svět před nevratnou zkázou. (oficiální text distributora) Tady je naše recenze filmu Aquaman a ztracené království.
Aquaman a ztracené království je vyvrcholením jedné éry filmového DC Comics (Recenze)
A je to tady! DC Extended Universe před 10 lety nastartoval Muž z oceli, vše ovšem jednou musí skončit. U DCEU to konkrétně připadlo na 10 výročí Muže z oceli. Po Shazamovi! 2, Flashovi a Blue Beetleovi je letošním čtvrtým a definitivně posledním projektem propojeného světa DCEU právě druhý Aquaman. Pokračování Aquamana to poté nemělo jednoduché. I přes to, že jednička byla v roce 2018 miliardovým filmem, šlo o oběť škatulat ve filmovém světě DC Comics, který vyvrcholil tím, že v roce 2025 dojde na nastartování zcela nového propojeného vesmíru. Sám Jason Momoa potvrdil, že je Aquaman 2 tečkou za jeho ztvárňováním titulní postavy. A nejedno fandu může potěšit fakt, že se tento Aquaman rozhodně neloučí v nejostudnější formě.
Operuji, operuji – pitvám, pitvám
K režii se po prvním filmu vrátil James Wan, který zvládl v roce 2018 realizovat povedenou variaci na Star Wars ve vodním prostředí, kde Aquaman zvládl ve svých nejlepších chvílích svým měřítkem a soudržností působit jako snový blockbuster. Návrat Wana je cítit ve funkčním řemesle. Chvílemi má příležitost vrátit se ke svým hororovým kořenům, přitom všem pořád zvládá pracovat s velkolepými atrakcemi v blockbusteru za stovky milionů dolarů. Akčním scénám tak nechybí pravý náboj, podvodní svět je navíc nadále výrazným lákadlem i přes fakt, že se na něj pár let dívalo mnohem krásněji a s více otevřenou pusou dokořán.
Aquaman a ztracené království se ovšem po celou dobu nezbaví pocitu, že jde o blockbuster, který se za pochodu dočkal výrazných úprav. Ať už v tom mohou zákulisní škatulata či kontroverze spojená s Amber Heard (které je ve filmu v podstatě po čertech málo), Aquaman 2 působí jako rozpitvaný film, který se někdo následně pokusil dát opět dohromady. Výsledkem jsou poměrné laciné sázky na flashbacky, fakt, že se postavy náhle zjevují odjinud či fakt, že chvílemi film působí jakoby přišel hned o několik stěžejních scén. Na „rozpitvaný“ film ovšem Aquaman 2 přesto dokáže nějak držet pohromadě a rozhodně obstát jako blockbuster, kterým má být v první řadě. I přes fakt, že je takovou sázkou na jistotu a mnoho ambic v něm vlastně nefunguje tolik, jak by se asi chtělo.
Síla rodiny, geopolitický konflikt a globální oteplování
Ze všech možných superhrdinů má Aquaman rozhodně nejblíže ke Captainu Planetovi, ústřednímu hrdinovi stejnojmenného superhrdinského ekologického seriálu. Už první Aquaman si ostatně pohrával s myšlenkami o znečišťování oceánů a šlo o jeden z hnaních motivů hlavního záporáka Orma v podání Patricka Wilsona. Motivace hlavního zla poté do velké míry počítají s tím, že bude o roky urychleno globální oteplování, kdy ovšem samotný film vlastně hluboké ekologické poselství nepodává, mávne se nad ním rukou stejně jako nad poměrně zajímavým geopolitickým konfliktem mezi podvodním světem a světem lidí.
Jestli by tedy něco mělo být hlavní sílou filmu, mělo by to zřejmě být poselství o síle rodinných pout. Háček ovšem tkví v tom, že tato snaha o nějakou hloubku vztahu dvou ústředních postav dvakrát nefunguje. Především proto, že charakter Orma v součtu dvakrát neodpovídá jeho charakteru z původního filmu. V Aquamanovi 2 si prochází v podstatě stejným dějovým obloukem jako Loki v Thorovi 2 (a samotný film se to nebojí přiznat), nikdy ovšem nezvládne působit jako narcistní a do velké míry sadistický Orm z původního filmu. Na druhou stranu se bohužel Arthur Curry chová ještě jako větší idiot nežli kdykoliv předtím a Orm tak zvládá být většinu děje mnohem sympatičtější i přes fakt, že vůbec neodpovídá charakteru z předchozího filmu. Na pozici scenáristy se přitom vrátil David Leslie Johnson-McGoldrick, je tak otázkou, zda jde opět o jeden z neduhů škatulat ve studiovém systému. Nebo ve faktu, že do příběhu výrazně šťoural sám Jason Momoa a do velké míry tak přidal výraznou část toho, co vlastně tolik ve filmu nefunguje.
Žerty do budoucna stranou? Ano, prosím!
Jason Momoa má pořád charisma a Arthur Curry tak díky tomu pořád není nikdy vyloženě na zabití. Navíc se ve druhém filmu jistě nabízí hned několik motivů. Nová role otce, fakt, že Arthur nenávidí svou pozici krále Atlantidy, lehké mrzení z toho, že vztahy mezi ním a jeho nevlastním bratrem nejsou nejlepší. Právě motiv o tom, že, Arthur Curry vlastně nechce být králem, zní poměrně nosně a naznačuje, že by mohl vést k něčemu zajímavému. A vlastně se to tak úplně nastane. Musí se nechat, že minimálně závěr druhého Aquamana funguje jako v jisté formě důstojná tečka, kdy navíc dokáže průběh filmu naznačit, že by Arthur snad konečně dospěl a mohl v pořádku plnit pozici otce, krále i superhrdiny. Při finiši tak vlastně zamrzí, že jsou dveře nad touto variantou Aquamana nevyhnutelně zavřené. I přes fakt, že si nějaký dramaturg jistě mohl střílení nějakých vtípků na nevhodných místech odpustit. A především si odpustit momenty s močením do obličeje!
Hudba Ruperta Gregsona-Williamse většinou opakuje hudební motivy z prvního filmu, přesto záblesky nových motivů v průběhu fungují. Nádech dobrodružného filmu v pořádku funguje, kdy navíc potěší návštěva poměrně zajímavého ostrova (právě zde zvládá Wan vystrkovat své hororové drápky) i drobné momenty, které zvládají díky interakcím postav dodávat drobné satisfakce. Nějakým zázrakem tak vlastně film soudržně funguje pohromadě a to i přes fakt, že je nepřehlédnutelné, že se s ním muselo v post-produkci něco zásadního stát. Především při nevyhnutelném srovnávání s původním filmem.
Recenze filmu Aquaman a ztracené království závěrem
DCEU končí a Aquaman a ztracené království ho v jisté formě zvládá uzavřít uspokojivě. Wan sice nezvládl úplně navázat na kvality původního Aquamana, na filmu je vidět, že se s ním něco zásadního dělo v post-produkční fázi. Přesto jde vlastně pořád o fajn dobrodružný blockbuster, který sice tentokrát nezvládá vyloženě evokovat Star Wars pod vodou, díky nejednomu zásahu ovšem mohl rozhodně výsledek dopadnout o poznání hůře. Výsledkem je tak neurážející blockbuster, který sice jeden propojený svět neukončuje na vrcholu, zároveň ho ovšem neuzavírá s totální neúctou….
Verdikt: 6 z 10
Tohle byla naše recenze filmu Aquaman a ztracené království. Těšíte se na poslední film ze ságy DCEU?
Zdroj titulního obrázku: Warner Bros. Pictures
