Čerstvý absolvent vysoké školy Jaime Reyes (Xolo Maridueña) se vrací domů pln nadějí do budoucna, aby zjistil, že domov už není takový, jaký jej opustil. Zatímco hledá smysl života, zasáhne osud, když se Jaime nečekaně střetne se starobylou relikvií obdařenou mimozemskou technologií. Když si Skarabeus vybere Jaimeho za svého symbiotického hostitele, je obdařen neuvěřitelným brněním schopným mimořádných a nepředvídatelných schopností, které navždy změní jeho osud, když se stane superhrdinou Blue Beetlem…
Blue Beetle poprvé na stříbrném plátně | Recenze
Za nejznámější hrdiny z komiksové stáje DC Comics lze snadno považovat Supermana nebo Batmana, výčet ovšem u nich nekončí. A i nějaký ten méně známý hrdina se někdy může dočkat převedení na velké plátno. Identitu hrdinu Blue Beetlea za jeho 84-letou historii vystřídali celkem tři různí lidé, svého vlastního hraného filmu se ovšem Blue Beetle dostává až nyní. Šanci konkrétně dostává jeho třetí inkarnace, která pod maskou skrývá mladíka Jaimeho Reyese. Cílení na latinskoamerické publikum i díky účasti hvězdy seriálu Cobra Kai, Xolo Maridueñi, bylo dávno zjevné, Blue Beetle s ostatně stává prvním latinskoamerickým hrdinou, který se svého filmu mohl v historii kinematografie dočkat. bylo poté otázkou, zda režírující Ángel Manuel Soto, dokáže představit hrdinu, který by na stříbrném plátně mohl před sebou mít velkou budoucnost. Jenže o tom by měl tak trochu přesvědčit i potencionální start. A to se na první dobrou možná úplně nepovedlo.
Výjimečný superhrdinský origin?
V rámci superhrdinských originů Blue Beetle vlastně dvakrát nepřekvapí. Snaží se představit ústředního hrdinu, vykreslit jeho charakter, zároveň představit vedlejší postavy a nějak pracovat s motivy jako jsou rodinné vazby nebo konfrontace s morálními vlastnostmi, které by měl hrdina mít. V tomto ohledu jde vlastně o nutný splachovací origin, jehož největší problém tkví v tom, jak nevyvážený je. Na jednu stranu chvílemi Blue Beetle působí jako jakýsi pokus o rodinnou komedii, která mohla fungovat možná na počátku 21. století, kdyby se jí chopil režie Robert Rodriguez a realizoval jí po vzoru Spy Kids.
Sázky na infantilní humor, vyloženě neukázněnou hudební dramaturgii a vyloženě hloupoučký scénář ovšem doplňují momenty, které se snaží být o poznání vážnější a vlastně tak nějak nesedí ke zbytku filmu. Výsledkem je tak kočkopes, který dramaturgickou neohrabaností připomene třeba nedávného Flashe. Na rozdíl od něj se ovšem nebude moci vymlouvat alespoň na nějaké zajímavé momenty nebo částečně funkční motivy. Filmový Blue Beetle je ve finále spíše takový zvláštní mišmaš, který je sice snesitelný, nového hrdinu ovšem ve formě největší slávy vlastně nepředstavuje.
Latinskoamerický superhrdina jako takový nestačí
Na jednu stranu se tu možná píše historie a rozšiřuje superhrdinská diverzita, Ángel Manuel Soto ovšem vlastně jinak se žádným výraznějším komiksovým zářezem nepřichází. Samotná akce neurazí i přes fakt, že efekty někdy evokují ty nejhorší momenty z DC Comics seriálů ze stanice CW. Hlavní hrdina, který evokuje něco mezi Batmanem, Green Lanternem a Spider-Manem, je v podání Xola Maridueñi celkem fajn, ohraný morální konflikt ve finále přináší alespoň důstojnou satisfakci, přeci jen ovšem Blue Beetle po vzoru takového Black Adama působí jako komiksový film, který měl možnost vzniknout nějakých 15 let nazpět. V aktuálním rybníčku komiksových filmů už totiž vlastně skutečně dvakrát zaujmout nedokáže.
Pomalu si tak jde při filmu odškrtávat bingo různých dějových zákrutů, uznat, že je záporačka Susan Sarandon vyloženě stereotypní, a tak nějak sledovat zasetá semínka, kdy někdo jistě doufá, že by mohlo jít o start nové komiksové franšízy. Jistý potenciál přitom Blue Beetle určitě skrývá, vyloženě přesvědčit se ovšem originu skutečně nedaří.
Rodina je základ…
Do velké míry sejde na divákovi a na tom, zda mu rodina ústředního hrdiny přijde spíše na zabití, zábavná či si k nim dokáže nějak udělat pouto. Poselství o rodině je sice v rámci Blue Beetlea vlastně použito tak nějak polovičatě a některé vážnější momenty nechtěně působí někdy až parodicky, přesto se tu ovšem minimálně pracuje s várkou nějakých zajímavých konceptů, se kterými by šlo jistě do budoucna pracovat a kterými by si mohl Blue Beetle případně obhájit účast v novém DC Universe.
Jedná se pořád o film, který měl být původně exkluzivitou pro HBO Max, než si vize Sota měla obhájit uvedení do kin. Musí se poté nechat, že Soto má i díky svému portorikánskému původu k hlavnímu hrdinovi a jeho rodině celkem blízko, nedá se ovšem mluvit o tom, že by nějak zvládal překvapit zajímavým audiovizuálním řešením nebo vizí, která by alespoň částečně změnila komiksový žánr. Celé to tak určitě představuje neurážející rutinu, které možná ubližuje krapet přepálená délka (127 minut je především díky nekonečnému finále až příliš moc), pochybné střídání atmosféry a fakt, že se tu nepracuje s kdovíjak super vybroušenými charaktery. Blue Beetle jako takový možná v něčem skrývá potenciál, ten se ovšem v jeho filmovém debutu vyloženě nezjevuje.
Recenze na Blue Beetle závěrem
Letošní třetí film ze stáje DC Comics není katastrofou, zároveň ovšem neslouží jako ta nejideálnější představovačka hrdiny s nezměrným potenciálem. Komiksový origin, který za pochodu připomene Spider-Mana, Shazama! nebo Batmana rozhodně představuje poměrně zajímavého hrdinu a má štěstí v tom, že je Xolo Maridueña poměrně sympatický a překvapí i tím, jak zvládne uhrát některé vážnější momenty, i přes fakt, že se jedná o první sólovku latinskoamerického superhrdiny se ovšem film jako milník v rámci komiksových filmů nezapíše….
Verdikt: 5 z 10
Tohle byla naše recenze na filmovou novinku Blue Beetle. Co na ní říkáte vy? Zaujala vás?
Zdroj titulního obrázku: Warner Bros. Pictures
