Annette – Nevšední muzikál s hudbou od Sparks
Stand-up komik s ostrým smyslem pro humor Henry (Adam Driver) se zamiluje do Ann (Marion Cotillard), světoznámé operní pěvkyně. Ve světle reflektorů jsou dokonalým párem. Jejich život se obrátí naruby, když se jim narodí tajemná holčička Annette (Devyn McDowell) s výjimečným darem.
„Muzikálová fantazie s humorem, láskou, sexem, monstrem, dítětem a pár mrtvolami.“ Přesně takto svou novinku popsal režisér Leos Corax. Pro francouzského režiséra je Annette nejen prvním muzikálem, ale především prvním filmem, který natočil v anglickém jazyce. Hudební doprovod poté Corax nenechal náhodě, protože film doprovází hudba bratrů Rona a Russella Maela, tedy skupiny Sparks. Tito bratři ovšem též stojí za scénářem a jednou se jim musí nechat. Oni a Corax za sebou zanechají velmi výrazný muzikál, který nejspíše vynikne i díky výrazně rozpolceným reakcím veřejnosti.
Idylický start je v Annette tichem před bouří
Začne to celé vlastně velmi idylicky. Milá romance, hezké barvičky, poklidný hudební doprovod od Sparks a esence takového klasického feel-good muzikálu, kde zatím nic nezavání něčím temným. Jenže doba idyly po zhruba první třetině zcela vymizí a nastoupí pravá tvář Annette. Corax nenatočil muzikál, který by kráčel ve stopách například Zpívání v dešti, naopak natočil něco, co nemůže být Zpívání v dešti a podobným muzikálům více vzdálené. Není to film pro každého, přesto půjde o film, který velmi pravděpodobně každému divákovi něco zanechá. Ať bude mít divák na film kladný či záporný pohled.
Už úvodní sekvence, kdy ihned nastoupí hudba od Sparks velmi pravděpodobně rozhodne o pohledu diváka na celý film a to i přesto, že na ono pověstné krájení chleba se bude muset ještě chvíli poznat. Sparks to i na stará kolena mají v sobě a právě i jejich hudební doprovod sehrává v Annette důležitou roli. Fanoušci Sparks budou mít určitě radost, pro odpůrce jejich muziky půjde nejspíš už na samotném počátku o prohraný souboj. A to se film ještě velmi zahřívá.
Vizuálně strhující podívaná, která není pro každého
Annette je především vizuálně strhující. Působí neskutečně kreativně, práce s osvětlením či různými barvami jednoduše nemohla dopadnout líp. Annette působí jako poctivá filmařina, kdy si je tvůrce naprosto přesně jistý tím, co přesně dělá a působí to film s jasnou autorskou vizí. Annette funguje jako muzikál s velmi povedenou i když nenápadnou choreografií a v první polovině skutečně vzniká pohodový muzikál, kdy si hlavní dvojice navzájem prozpěvuje svojí lásku a říkáte si, že větší idyla prostě u Henryho a Ann být nemůže. A pak dojde na odhalení pravé temné tváře Annetty.
Annette po zhruba první třetině otočí o 180%. Z Annetty se nevyklube muzikálová feel-good romance, ale o poznání temnější film. Po úvodní sekvenci a zamilované písní se vlastně skutečné barvy dají prohlédnout opravdu těžko. A dojde na věci, které skutečně působí jako ta nejstupidnější tvůrčí volba. Ať už se bavíme o vzhledu oné výjimečné Annette (děsivější miminko byste našli snad už jen v Ostrově Dr. Moreau) či dalších rozhodnutí, které můžou skutečně působit jako z jiného světa a velmi snadno může dojít k posměchu nad Caraxovým rozhodnutím.
Jenomže v průběhu vše do sebe vlastně krásně začne zapadat a Caraxova symbolika je poté snadno rozlousknutelná. Začne probíhat další část příběhu o holčičce, která se kvůli svému talentu stává loutkou a přitom to vše nadále pokračuje v muzikálovém duchu. Jenže po té první třetině a odhalení karet nic není takové jako předtím. A to se přitom na pořádnou gradaci a vyvrcholení ještě musí chvilku počkat.
Bravurní symbióza vizuálu a hudby
Vizuální styl Coraxe a hudba bratrů Maelových postupně pokračuje a vše funguje v bravurní symbióze. Adam Driver přitom dokáže vystřídat hned několik zajímavých poloh a opět dokáže, že jedním z nejlepších herců své generace. Marion Cotillard dokáže veškeré své emoce prodat už jen díky mimikám v obličeji a je další skvělou castingovou trefou. A vynikající je také Simon Helberg, který si na malém prostoru klade většinu svých momentů pro sebe a ve finále jen zamrzí, že toho prostoru nedostal o poznání více. Především jednu scénu si naprosto krade pro sebe a ukazuje se, že Helberg má i po konci seriálu Teorie velkého třesku nadále co nabídnout.
Spousta vzrušujících muzikálových momentů, povedená výprava a produkce. Prospělo by tomu zkrátit, protože těch 140 minut je tak trochu moc i vzhledem k tomu, že se na onu změnu přístupu čeká tak trochu příliš dlouho a na menším pozadí by Corax bez problému dokázal v první třetině vše vysvětlit na první ploše. I v jistých bodech scénáře se dost možná dalo na něčem zapracovat a především jedné postavě skutečně dát o poznání větší a smysluplnější prostor. Přesto je obdivuhodné, že scénář skutečně zvládne přijít s nečekaným přerodem jedné postavy, zajímavým způsobem přijít se zvratem o tragické lásce a pak i s emotivně působícím finále. Ona cesta k tomu finále je možná tak trochu zkratkovitá a celé to na cestě k epilogu působí tak trošku bez lepšího nápadu, přesto právě finále rozlouskne smysluplnost jedné symboliky a dodá emocionální tečku za tímhle skutečně těžce uchopitelným muzikálem.
Annette závěrem
Osobně mě občas mrzí, když se tvůrce rozhodne pro tak trochu nesmyslná a vyloženě směšná rozhodnutí. Jenže zrovna u Annette to celé působí tím dojmem, že si za tím Carax přesně stojí a ví přesně, že to chce takhle. A i kvůli tomu jsem mu to u Annette odpustil a byl jsem jen rád, že si Carax za svými lehce zvláštními rozhodnutí stojí. Skutečně to totiž působí jako film s jasnou vizí, který navíc využívá kreativní filmařské postupy a jednoduše skutečně dodává něco speciálního. Annette není film pro každého a velmi snadno mnoho lidí dovede ke kroucení hlavou. Jenže zároveň spousty lidí velmi snadno nadchne. Z Annette nebude muzikálová klasika, výrazná a těžce zaměnitelná podívaná ovšem určitě ano.
Verdikt: 8 z 10
Zdroj: csfd.cz
Zdroj titulního obrázku: cine-vue.com
