Hurvínkovi připadají tradiční pohádky hloupé, zastaralé a naivní. Kdo by věřil, že existují napomádovaní princové nebo umounění čerti? On rozhodně ne! Už je dost velký, zmoudřel, uzrál, vyrostl a vyspěl. Pak se ale v nahrávacím studiu, kam s Máničkou vyrazí za taťuldou Spejblem, objeví rarášek, a vyvede ho z pekelného omylu. Pošle oba kamarády na zkušenou, rovnou do pohádky!
Jenže kdo jednou do pohádkové říše vstoupí, musí dojít až na její konec a podstoupit řadu nelehkých zkoušek, aby poznal, co je dobré a co zlé, že vtip je často mocnější než síla a že ze všeho nejmocnější je moudrost a láska. Zatímco rozmrzelý Hurvínek brblá, že to teda chytli, Mánička se těší, že něco uvidí. A to se jí splní bezezbytku! Během své cesty se seznámí s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, ze spánku vyruší děda Vševěda, o fous uniknou ze spárů Otesánka, přelstí zlého černokněžníka a s pomocí prince skolí i tříhlavého draka, který už si brousí zuby na Máničku. Nevšední dobrodružství nakonec přivede k rozumu i Hurvínka. V pohádkách se totiž může stát ledacos. Chacháááá!
Když pan Spejbl slavil v roce 2010 90. narozeniny, do kin dorazil snímek Hurvínek na scéně, převedení divadelního představení Hurvínkův Mikuláš do filmové podoby. I když poté Hurvínek na scéně lákal na film Hurvínek ve filmu, který měl být adaptaci divadelní hry Jak pan Spejbl prášil, z různých důvodů nakonec došlo v roce 2017 došlo na originální animák Hurvínek a kouzelné muzeum, který se dočkal převážně kontroverzního přijetí. Nejnovější film se ovšem vrací ke starým dobrým loutkám. A i když samotný Hurvínek své 100. narozeniny oslaví až 2. 5. 2026, v rámci filmových Pohádek pro Hurvínka probíhají oslavy už teď. Jak se tato filmová inscenace povedla?
Pohádky pro Hurvínka – Divadlo Spejbla a Hurvínka v kinech
Divadelní hra Pohádky pro Hurvínka patří mezi nejznámější představení Divadla Spejbla a Hurvínka. Své premiéry se dočkala již 13. 5. 1985, do kin tak dorazila na své 40. výročí. I když je poté filmové zpracování pro Vojtěcha Friče jeho režijním debutem, jedná se o zkušeného producenta filmů jako Krásno, Já, Olga Hepnarová, nebo ONEMANSHOW: The Movie. Dle příslibů se poté nemá jednat pouze o divadelní záznam jako v případě Hurvínka na scéně. Tvůrci konkrétně přislíbili filmové nasnímání, přidání hudby, zvuku a ruchových triků, také natočení scén ze zákulisí. A ocenit se to musí, protože se tu tvůrci skutečně vyhýbají snadno nabízejícímu se uvedení pouhého záznamu a očividně se snaží si přítomnost na plátnech nějak obhájit.
Už v 80. letech Hurvínek pravil, že jsou klasické pohádky přežité, v roce 2025 jsou tak v tomto ohledu Pohádky pro Hurvínka aktuální. Průchod pohádkami jako Dlouhý, široký a bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, nebo Otesánek ovšem připomene sympatické stránky těchto lidových pohádek. Byť v mixu se slovním humorem, loutkovou nadsázkou a přesahem i pro dospělé diváky. Každému, kdo vyrůstal na Večerníčcích se Spejblem a Hurvínkem, dokáže tato podívaná připomenout v čem tkví kouzlo těchto loutkových ikon.
Klasické představení s Hurvínkem nepostrádá jeho přesah
Představení Pohádky pro Hurvínka má styčnou plochu například s představením Hurvínek a zrcadlo. Především i ve formě nějakého vývoje Hurvínka, který se díky průletu pohádkami stává statečnějším, moudřejším i hodnějším. Je až zajímavé pozorovat, jak si představení tohoto specifického divadla drží nastavenou laťku, byť je samozřejmě otázkou, zda dokáží obstát i v konfrontaci s dalšími generacemi. Pohádky pro Hurvínka nicméně nepostrádají klasickou dávku slovního humoru a fyzických gagů. Frič a jeho tým navíc dodržují svoje sliby a Pohádky pro Hurvínka tak mají skutečně filmový střih i práci s kamerou. Návštěva kina tak sice vyjde levněji nežli návštěva samotného divadla, není ovšem důvod se obávat, že snad divák při návštěvě kina kupuje zajíce v pytli.
Momenty, které zavádí diváky do „zákulisí“ (Hurvínek bourá čtvrtou zeď už poměrně dlouho), vlastně samotnému filmu zase tolik nepřidávají, dojmy vlastně neshazují. Dojde k nevyhnutelnému konstatování, že má za sebou Hurvínek 100 let a snad ho dalších 100 let čeká, prim tu ovšem pořád hraje klasické divadelní představení. To ukáže, jak si v Divadle Spejbla a Hurvínka dávají záležet na designu vedlejších postav i výpravě. Těžko vlastně říci, zda šlo z audiovizuální formy vytřískat ještě něco navíc. Práce s loutkami a divadelním jevištěm, které není nafukovací, se přeci jen vytváří jisté limity v rámci toho, co jde reálně podniknout. Skutečně je ovšem na upravené filmové podobě poznat nějaká práce. A filmové Pohádky pro Hurvínka tak nejde označit za vyložený ziskuchtivý krok.
Hurvínek má i ve 21. století velký potenciál
Pokud by Pohádky pro Hurvínka snad znamenaly, že má Hurvínek v plánu se na stříbrná plátna vracet častěji, nemuselo by to být vyloženě špatně. Hurvínek má totiž i ve 21. století zřejmě potenciál a teoreticky na něm určitě můžou bez problémů vyrůstat další generace. Byť tato filmová inscenace nejspíše u mnohých může sázet i na dávku nostalgie, za více než 100 let by se ostatně diváků Divadla Spejbla a Hurvínka našlo více než dost. Přechodem do kina poté samotná divadelní inscenace rozhodně kouzlo neztrácí.
Pořád je to dle očekávání poměrně statické a postavy nejsou kdovíjak živější. Na rozdíl od zmíněného Hurvínka a kouzelného muzea ovšem alespoň Hurvínek a spol. nepřicházejí o svou specifickou poetiku a i s ní spojené kouzlo. Byť třeba Spejbl v jednom detailním záběru působí jako ideální kandidát na svůj vlastní film kráčející ve stopách Medvídka Pú: Krve a medu, Pasti na Myši a podobných filmů, ve kterých se z pohádkových postav stávají slasheroví zabijáci.
Rozhodně se tak nevyplatí očekávat žádnou revoluci a že snad převedení divadelní předlohy do filmového podoby přidá něco zásadně revolučního. Jedná se nicméně o důstojnější převedení nežli v případě 15 let starého Hurvínka na scéně. Večerníčky s Hurvínkem a Spejblem jsou sice pořád někde trochu jinde, zároveň jsou ovšem pořád Pohádky pro Hurvínka zřejmě tím nejlepším filmem/seriálem vycházejícím z těchto postav od Hurvínkova roku. A i to se počítá. Škoda jenom, že na crossover s Pinocchiem nikdy nedojde. Nad Pinocchiovým snem o tom stát se normálním klukem by totiž Hurvínek pravděpodobně mohl maximálně zakoulet očima.
Pohádky pro Hurvínka závěrem
Pohádky pro Hurvínka jsou tím nejlepším audiovizuálním kouskem z dílny Spejbla a Hurvínka od Hurvínkova roku. Dle příslibů se nejedná pouze o líný záznam divadelního představení, ale tato filmová inscenace skutečně má filmové prvky, dokonce filmové prvky poměrně funkční. Důležitější ovšem je, že tahle podívaná dokáže dost jasně připomenout v čem tkví kouzlo těchto specifických divadelních legend. A po konci Pohádek pro Hurvínka se těch dalších 100 let Hurvínkovi přeje docela snadno. O jedno z nejpopulárnějších divadelních představení za celou historii Divadla Spejbla a Hurvínka se nejedná nadarmo. A i proto by byla škoda nevyužít možnost jej vidět v této specifické podobě…
Verdikt: 7 z 10
Zdroj titulního obrázku: Bontonfilm
