Přichází šířit slovo boží, aniž by tušily, že nejtěžší zkouška jejich víry je teprve čeká, až překročí práh domu okouzlujícího pana Reeda (Hugh Grant). Zazvonit na domovní zvonek a přijmout jeho pozvání na borůvkový koláč se ukáže jako ten nejhorší nápad, i když venku hřmí a leje. Skutečné prozření totiž přichází ve chvíli, kdy se za dvěma mladými mormonkami (Chloe East/Sophie Thatcher) zavřou dveře. Právě tehdy začíná smrtící hra na kočku a myš….

Heretik – Hugh Grant je opět k zulíbání… jen trochu jinak

Režijní a scenáristické duo Scott Beck a Bryan Woods (scenáristé prvního Tichého místa) minulý rok představili svou bizarní sci-fi 65. Nad žádným tvůrcem by se ovšem neměla hned lámat hůl kvůli jednomu přešlapu. Od sci-fi si tak Beck a Woods odskočili k čím dál tím více uznávanějšímu studiu A24, aby zde realizovalo nový celovečerní horor s názvem Heretik. A v hlavní roli vsadili na na nečekanou volbu.

Hugh Grant – ikonická tvář nejedné britské romantické komedie, jeden z nejupřímnějších herců současnosti a se vší úctou k Deep Royovi navíc nejspíše ten nejvíc stylový Umpa-lumpa. Po vzoru takového Matthew McConaugheyho se Grant rozhodl zbavit škatulky toho „chlápka z rom-comů“ a střídá jeden zajímavý projekt/roli za druhým/druhou.

I na stará kolena navíc nepřichází o své charizma a v posledních letech mu dle důkazů v podobě Paddingtona 2 a filmového Dungeons & Dragons: Čest zlodějů jdou i záporáci. Nově se ovšem Grant objevuje ve své první hororové záporné roli. Jaký je v roli teologa, který by nejspíše při debatách o tajemství a smyslu života s praktickým přídavkem dohnal k pravému šílenství i Petra Vachlera?

Heretik – Další horor od studia A24, který na to jde „jinak“

S horory od A24 je již spojená jistá specifická pověst. Horory od A24 na to jdou většinou jinak, protože za nimi mohou stát tvůrci jako Robert Eggers, Ari Aster nebo Ti West. Takoví tvůrci, kteří rozhodně nerealizují tradiční horory, jejich „strašení“ diváka má většinou něco navíc. Myšlenky s přesahem, inteligentní budování napětí, většinou sázka postupné dávkování psychologického teroru. Nepříjemné myšlenky na zmíněné 65 se vypaří velmi snadno, protože Heretik je pro filmařskou dvojici v nejednom ohledu zdárné vykoupení.

Ambiciózně se jeví už samotná zápletka, která začíná snahou o konvertování. Náboženství je pro některé citlivé téma, pro jiné naopak naprostý blábol, pro jiné je i skrze důkazy z minulosti formou toho, jak se dostat k moci. Konfrontace s intelektuálním teologem, který navíc nepostrádá základní šarm Hugha Granta, dokáže tak být po celou dobu fascinující. Především díky faktu, že se Grantův Reed střetává s dvěma tak trochu naivními mladými sestrami, kteří i díky snaze o konvertování tohohle záhadného muže mají k náboženství cosi říct. Intelektuální hra na kočku a na myš, ve které jde o život, může v ten moment začít.

Chytrá podívaná, která umí chytře dávkovat napětí

Kdyby se z Grantova Reeda rychle dle očekávání nevyklubal psychopat, mohl by se jevit jako poměrně sečtělý chlapík, který zvládne objevit spojení mezi Ježíšem, Islámem, Monopoly, Bobem Rossem, Radiohead a Jarem Jarem Binksem a pak už byste byli jen fascinování, zda jeho teologické myšlení neskrývá nějaké další zajímavé teorie a teze. Háček je v tom, že pan Reed svou honbu za objevením toho pravého náboženství vzal příliš vážně a hra na kočku a na myš začne už snahou o konvertování.

Beck a Woods šikovně od počátku budují atmosféru. Je jasné, že se něco pokazí a ten zdánlivě milý pán začne být v průběhu divnější a divnější. Je to samotný Satan pokoušející věřící? Příliš zapálený konspirační teoretik? Extrémní organizátor sociálního experimentu? Heretik se zvládne divákovi od prvotního setkání s Reedem dostat pod kůži a pak už jenom stačí čekat, co přesně svatyně Reeda skrývá.

Horor, který má potenciál v divákovi něco zanechat

Už samotný námět může být pro mnohé provokativní. Mnozí Reeda odsoudí jako odporného kacíře, někteří si zase nejspíše řeknou, že na jeho myšlenkových pochodech něco je a to i přes fakt, že svou ideologii zavádí do extrému. Heretik do jisté míry může být filmem, který může divákovi ujasnit jeho postoj k náboženství a jeho pohled na to, zda po smrti existuje posmrtný život, reinkarnace nebo ráj gumových medvídků. Obě protagonistky jsou přeci jen pořád mladé dívky, zároveň potěší fakt, že skutečně nejde o hloupé hororové protagonisty a jejich jednání dává smysl. Pořád jsou ovšem konfrontované se svou křesťanskou vírou a divák se může pomalu s nimi stávat obětí rafinované hry šíleného Reeda. Na rozdíl od obou protagonistek jen divákům nehrozí žádné nebezpečí.

Sestra Barnes v Sophie Thatcher a sestra Paxton v podání Chloe East se navzájem skvěle doplňují. East je uvěřitelná v roli naivní a dětinské Paxton, Thatcher je zase uvěřitelná v poloze té vážnější a životem zdánlivě více semleté Barnes. Křesťanky nekřesťanky, obě dívky jsou sympatické a je proto snadné jim v bitvě s ďábelským Reedem fandit. Boj to rozhodně není snadný.

Hugh Grant předvádí jeden z nejlepších hororové výkony za poslední roky

Dá se snadno argumentovat, že v Paddingtonovi 2, Operace Fortune: Ruse de guerre nebo Dungeons & Dragons: Čest zlodějů, nehrál Grant záporáky, které by šlo brát extra vážně. V Heretikovi ovšem Grant ukazuje, že je snadné, aby z něj šel strach a to i přes fakt, že o kouzlo svého charizmatu neztratí ani v moment, kdy terorizuje dvě bezbranné dívky. Grant je tu pořád přesto za čiré zlo a definitivně prokazuje dosud neznámou stránku svého hereckého rozsahu. Působivější hororový výkon tu dost možná nebyl od Jamese McAvoye v Rozpolceném. V roli muže s encyklopedickými znalostmi o deskových hrách, hudbě a především teologii je neskutečným živlem.

Rafinovanost Reeda je chvílemi dost možná přitažená za vlasy a nebuduje napětí tolik, jak by bylo možné, přeci jen se ovšem pořád daří budovat strach z toho, co všechno zoufalé oběti muže, který chce zoufale dokáže svou pravdu, čeká. Nejspíš málokdo dokáže přesně odhadnout směry, kterými se příběh Heretika vydává. A který spisovatel či známá postava z nakladatelství Marvel a DC cituje při dialogových konfrontací, které svědčí o rafinovaných detailech scénáře.

Zvládne Heretik naplnit očekávání v samotném závěru?

Do jisté míry zamrzí, že druhá půlka tak trochu zbrzdit a osvětlit přesně to, co se vlastně celou dobu děje, jak se to děje a jaké to možná (a možná také nebude) mít následky. Dojde k přesvědčivému charakternímu vývoji, do jisté míry uspokojivému vyvrcholení a úkazu toho, že je nutné dbát na každé byť zdánlivě nedůležité repliky ve scénáři. Beck a Woods navíc nikdy vyloženě nespadají do mainstreamových hororových klišé.

Jak ovšem druhá půlka tak trochu celý koncept vrací na nohy, film v momentě všech těch vysvětlování a objasňování motivací hlavního zla ztrácí dech. I přesto je ovšem Heretik zcela jistě povedeným zářezem do hororového žánru. Potěšující je především v tom, že skutečně nestojí jen na hereckém koncertu Granta.

Heretik závěrem

Velké vykoupení za 65? Scott Beck a Bryan Woods realizovali sofistikovaný horor, který se opírá minimálně o možná nejvýraznější roli v kariéře Hugh Granta. I bez něj ovšem film pracuje se zajímavými myšlenkami a především neutrálním postavením do jisté míry může divákovi napovědět o jeho vlastním názoru na smyslnost náboženských ideologií. Na koho je to příliš a nebo to v tom filmu neuvidí, ten dostane alespoň solidní horor s velmi kvalitně budovanou atmosférou. Ať už Grant páchá teror na nevinných děvčatech a nebo zrovna imituje Jar Jara Binkse jakožto jednoho z náboženských spasitelů, Heretik je prakticky po celou dobu velmi vtahující záležitostí….

Verdikt: 8 z 10

Zdroj titulního obrázku: A24