Černý telefon představuje návrat Scotta Derricksona k malým a kvalitním hororům
Finney Shaw (Mason Thames) je normální třináctiletý kluk, kterému změní život sadistický vrah přezdívaný Chmaták (Ethan Hawke), jenž ho unese a uvězní ve zvukotěsném sklepě, kde nemá smysl volat o pomoc. Jenže pak zazvoní na zdi visící odpojený telefon a na Finneyho začnou ze sluchátka mluvit předchozí únoscovy oběti. Ty mají jeden společný cíl – postarat se o to, aby Finneyho příběh neskončil tak tragicky jako ten jejich.
Režisér a scenárista Scott Derrickson si filmy V moci ďábla či Sinister vybudoval pozici jednoho z nejvýraznějších hororových tvůrců 21. století. Později ovšem následoval přechod k blockbusterové produkci, konkrétně k první sólovce Doctor Strange. I díky Derricksonovu pojetí je Doctor Strange dodnes právem vnímán jako jeden z nejlepších marveláckých originů, nic tedy nebránilo návratu Derricksona i k režii druhého Strangeovy sólovky, kdy Derrickson slíbil první horor ze světa Marvel Cinematic Universe. Po kreativních neshodách se ovšem rozhodl svou pozici přenechat Samovi Raimimu a sám se vrátit ke kořenům. Nový nadpřirozený horor Černý telefon vznikl dle stejnojmenné povídky Joela Hilla (syn Stephena Kinga), ze Sinistera se vrátil Ethan Hawke a nyní jen stačilo doufat, že Derrickson dostojí své pověsti a natočí jednoduše skvělý horor. A naštěstí to dokázal.
Atmosféricky nepříjemná a chytře vystavěná Coming-of-age story
Černý telefon se zdá jako naprosto ideální podívaná pro každého fanouška hororového žánru. Derricksonův nový horor totiž dokáže vyvolat velice nepříjemnou atmosféru a mrazení v zádech. Černý telefon je nezměrně intenzivní a Derrickson se v něm jen za pochodu prokazuje cit pro žánr. Pod kapotou nadpřirozeného hororu se ovšem skrývá i chytře vystavěná coming-of-age story. Velmi vzdáleně může Černý telefon připomenout první To, ještě vzdáleněji poté třeba Stranger Things nebo Super 8 J. J. Abramse. A to především kvůli jedné věci. Retro atmosféra.
Píše se totiž rok 1978, hitparády plní Fox On The Run, fenoménem jsou zrovna arkádové hry a nejlepším filmem všech dob je tehdy přece Texaský masakr motorovou pilou. 55-letý Derrickson jakoby se vzpomínkami vracel do svého dětství a dokázal díky tomu tu retro atmosféru naprosto skvěle prodat. Právě Derrickson poté se svým častým spoluscenáristou C. Robertem Cargillem (Sinister, Doctor Strange) roztáhli Hillovu 30-stránkovou povídku do celovečerní podoby, zůstali přitom samotné předloze dostatečně věrní a přitom této adaptaci dodat dostatečnou vlastní IP.
Skvělí dětští herci, fenomenální Ethan Hawke
Už z trailerů na sebe dokázal strhnout veškerou pozornost Ethan Hawke. Dost možná jeden z největších hollywoodských sympaťáků nehraje záporáka poprvé ve své kariéře, v Černém telefonu z něj jde ovšem naprostý strach. Ethan Hawke přitom nepřichází o své charisma, jeho děsivá maska, vizuální vizáž a děsivé zvuky spojené s děsivým přízvukem z jeho Drapáka dělají jednoho z nejděsivějších záporáků za hodně dlouhou dobu. Derrickson a Cargill přitom sází na to, že se toho o Drapákově identitě a motivacích zase tolik neví a to skvěle funguje. Na rozdíl od takového Pennywise je poté Drapák ukotven v realitě a především se v průběhu jeví jako více a více amorální postava. Postava, která ovšem i v jeden stěžejní moment dokáže, že má cosi jako pocity, jen je projevuje tak trochu zvláštním způsobem. Hawke si ovšem se samotnou rolí neskutečně vyhrál.
Hawke byl ovšem předem tak trochu herecká jistota, větší překvapení jsou ve finále dva skvělí dětští herci. Mason Thames jako hlavní hrdina Finney a Madeleine McGraw jako Finneyho sestra Gwen. Celé vyprávění z velké části sází na dětskou naivitu a nevyzrálost, vzdáleně může Černý telefon připomenout i dobrodružné filmy Stevena Spielberga z 80. let. Právě herecké výkony obou stěžejních dětských herců jsou poté skvěle, pomáhají se ještě více vcítit do děje a mrazivosti toho, co se děje na plátně. Jsou to pořád děti, jen díky brutálním domácím podmínkám tak trochu vyspělejší a to je další zajímavý faktor.
Přitom všem se v průběhu vyprávění vcelku pohotově a rychle nakreslí všechny vztahy důležitých postav (zmínku si zaslouží i Jeremy Davies jako alkoholický otec dvou hlavních dětí) a i třeba motiv o tom, že člověk pořád nemůže sázet na to, že mu někdo bude krýt záda. Právě tento klíčový faktor příběhu splňuje onu coming-of-age šablonu a splňuje jí naprosto skvěle.
Ideální příklad funkčního hororu
I přes nadpřirozené prvky poté zůstává Derricksonův film komorní a víceméně v realitě ukotvenou záležitostí. Derrickson poté usvědčuje svůj talent, kdy nejen, že na samotné lekačky sází poměrně málo, ale každá z nich je poměrně funkční a i docela nepředvídatelná. Atmosféře poté skvěle přispívá i soundtrack Marka Korvena, který podporuje povedená hudební dramaturgie. Stěžejní je ovšem přesně to skvěle budované napětí a skvěle rozšíření předlohové povídky do celovečerní podoby.
V jádru je to celé přesně tak znepokojivé a pocitově nepříjemné, jak člověk od ryzího hororu čeká. Klíč jeho úspěchu netkví v nezměrném goreu, ale schopnosti se diváka emociálně dotknout. A to Černý telefon zvládá skvěle. Kdyby se měl Černý telefon stát do pár let kultovní klasikou, osobně bych se tomu vůbec nedivil.
Černý telefon závěrem
Scott Derrickson se ke svým hororovým kořenům vrátil v plné formě. Skvělá hororová podívaná, která nestojí jenom na skvělém Ethanu Hawkeovi, ale i brilantní atmosféře a skvěle vystavěnému scénáři. Sám Derrickson poté prohlásil, že Joe Hill přišel s tak skvělým námětem na druhý díl, že by ho rád realizoval. Těžko říct, jakým směrem se druhý film vydá, Derrickson si ovšem po prvním Černém telefonu rozhodně zaslouží plnou důvěru….
Verdikt: 9 z 10
Zdroj: csfd.cz
Zdroj hlavního obrázku: indiewire.com
