Kouzelná výměna – Animovaná novinka od Skydance (Recenze)

0
Swapped
Zdroj: Netflix

Malý chlupáč Ollie a majestátní pták Ivy si zničehonic prohodí těla a prožijí spolu nejdivočejší dobrodružství v životě. Jestli ale chtějí přežít, musí táhnout za jeden provaz…

Animační studio Skydance Animation, založené v roce 2017, se na samém startu projevovalo jako nadějné animační studio. I proto, že se v něm pohybují osobnosti, které už v rámci animovaných filmů mají poměrně výrazné jméno. Brad Bird, režisér Železného obra, prvních dvou Úžasňákových či Ratatouille, například letos uvede svůj vysněný projekt Ray Gunn. Ředitelem Skydance Animation je navíc John Lasseter, který měl v jednu dobu současně dohled nad Pixarem i Walt Disney Animation. První dva animáky z dílny Skydance Animation – Štěstí a Zakletí – přesto velkou díru do světa neudělaly. A těžko říct, zda se na tom u toho třetího může něco změnit.

Režisér třetího animáku tohoto studia s názvem Kouzelná výměna je konkrétně Nathan Greno, jeden z režisérů disneyovky Na vlásku. U Disneyho později vyvíjel také animák Gigantic, který měl být svěží adaptací klasického příběhu o Jackovi a stonku fazolí. Tento projekt byl ovšem nakonec zrušen. U Skydance přitom shodou okolností vzniká animák o Jackovi a stonku fazolí, který chystá Rich Moore, jenž s Grenem realizoval Na vlásku. Greno nicméně dal přednost jinému projektu. Takovému, který na první pohled spoléhá na víceméně ohranou zápletku o výměně těl a snaží se v domovském USA svézt i na tom, že hlavního vydřího (Pookoo) hrdinu v originálním znění mluví čerstvě oscarový Michael B. Jordan. Může ovšem tento animák nabídnout i něco jiného?

Kouzelná výměna – ze Skydance Animation nový Pixar jen tak nebude

Kouzelná výměna
Zdroj: Skydance Animation

Skydance se již nějakou dobu profiluje jako studio, které by rádo kopalo první ligu. Láká zkušené tvůrce, jejich animáky nejsou laciné, úrovní animace i příběhu také nešetří ambicemi. Ani John Lasseter na klíčové pozici vám ovšem nezaručí, že se z vás hned stane nový Pixar. Především v momentech, kdy vaše animáky působí až příliš genericky. Dětským divákům to přitom může stačit poměrně snadno – je to barevné, humorem se tu nešetří, především je to velmi vděčné. V tomto ohledu působí Kouzelná výměna jako animák z učebnice. A nebo přesně ten vděčný animák, který vám snad jednou může za pár minut vygenerovat umělá inteligence. I proto zapadá do katalogu Netflixu, se kterým má Skydance aktuálně podepsanou dohodu o distribuci jeho animáků.

Kouzelná výměna je jednoduchá. Vděčná pro dětského diváka, podtrhuje to i vykreslení světa, které zase tak komplikované není. Jen se tu pohybují poměrně specifičtí živočichové. Fauna a flóra to přesto není kdovíjak komplexní, neobyčejnými živočichy to vlastně končí. V jádru je pak klasické soupeření skupiny zvířat a naděje, že by nepravděpodobná situace, do které se dvě hlavní postavy dostanou, mohla spor ukončit, protože je tu ve finále samozřejmě nejdůležitější táhnout za jeden provaz. Vydra v těle ptáka se učí létat a pták v těle vydry se učí přizpůsobit vydrám. Zápletka je tak rutinní, jak asi rutinní jen být může, za pochodu se toho moc nezmění. Tomuhle světu za pochodu nechybí nápady, nikdy ovšem nezmizí pocit, že je to celé až příliš velká sázka na jistotu. A že u Pixaru, Ghibli či lepších disneyovek a filmů z dílny DreamWorks Animation umí pokaždé ty světy představovat a budovat tak nějak líp.

Srovnání jsou nevyhnutelné, Skydance Animation moc trumfů neskrývá

Kouzelná výměna
Zdroj: Skydance Animation

Kouzelná výměna přichází možná až příliš pozdě a snadno tak zapadne ve stínu Rozzumu v divočině nebo Na skok do divočiny, dvou animáků, které také pojednávají o přírodě a se svými myšlenkami především pracují mnohem lépe. Kouzelná výměna sice představí tak trochu jiné typy klasických zvířat, ve výsledku je to ovšem tak trochu málo. A i kdyby takový nebyl úmysl animačního studia s Johnem Lasseterem v čele, srovnání s minimálně pixarovkami se prostě nevyhne. Je to film o komunikaci, empatii i mezidruhové toleranci, přitom se mu ovšem nedaří jít vyloženě do hloubky. Jako by tu někdo zapomněl, že v ideálním případě by nemělo jít o animák jen pro nejmenší, ale o animák pro celou rodinu. Takový, který dá i dospělým dost podmětů věnovat danému animáku plnou pozornost. V tomto ohledu ovšem Skydance Animation moc trumfů prozatím neskrývá.

Na tomto animovaném filmu se přitom pracovalo již od roku 2018. Musel dát hrozně moc práce a za pochodu dokáže těžko působit odbytě. Jenomže to začne rychle působit dojmem, že i když se při realizaci animační stránky tvůrčí tým snažil sebevíc, scénář, pod kterým jsou podepsané celkem tři osoby, tak komplexní práci nemá. V takovém případě se mohou animátoři snažit o sebekrásnější slupku… ale pod povrchem je těžké očekávat zázraky. Skydance Animation celkově zatím působí jako odkaliště áčkových animáků, které by bylo těžké jinde udat. Talentovaní tvůrci samotný úspěch nezaručují, samotný Lasseter kdysi opustil Pixar/Disney kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování. Dávalo by vlastně smysl, že mu někdo dá druhou šanci, důležitější jsou ovšem výsledky. A po prozatímních třech animacích u Skydance Animation nejsou zrovna uspokojivé. Jen posílat áčkové herce do dabingového studia také očividně nestačí.

Jednoduchá buddy komedie, která se příliš zbytečně snaží o víc

Kouzelná výměna
Zdroj: Skydance Animation

Ze všech dosavadních animovaných filmů z dílny Skydance vypadá tento prozatím rozhodně nejlépe (zvířatům se prakticky pokaždé daří v animované formě vypadat lépe než lidem). Minimálně nejsnáze evokuje něco, co by snad teoreticky jednou v případě jistých okolností mohlo konkurovat i Pixaru. V jádru je to ovšem především jednoduchá buddy komedie, která je i v tomto ohledu nejzábavnější. Zbytečně se ovšem snaží o víc. I proto možná v tomhle případě potěší, že tu snaha o nějaké hlubší myšlenky ve finále hraje skoro až terciální housle a v popředí je především dobrodružná rutinní animovaná zábava. Komukoliv nad 12 let to už ovšem samozřejmě bude málo. A generičnost začne z tohoto animáku pořád sršet více, než by mělo být zdrávo.

Má Skydance Animation pořád šanci? Ray Gunn Brada Birda by mohl rozhodnout o tom, zda má vůbec cenu do budoucna tomuhle studiu věnovat budoucnost. Jak by ovšem u Kouzelné výměny teoreticky mělo platit do třetice všeho dobrého, tenhle pocit se tak úplně nedostaví. Téměř dekáda vývoje je na různých technických jednotlivostech určitě vidět, přeci jen by to ovšem pořád možná chtělo lepší příběh než ten, který evokuje generické béčkové evropské animáky. Kouzelná výměna se přitom odehrává ve světě, který by mohl stát za další prozkoumání a ve kterém by šlo teoreticky vyprávět nějaké zajímavé příběhy. Výsledek ovšem nejspíše mnohé donutí vzít poslední pixarovky na milost. Ukazuje totiž, jak by mohl vypadat skutečný úpadek Pixaru.

Kouzelná výměna závěrem

Kouzelná výměna je filmem, který má ambice větší než jeho skutečný dopad. Na papíře nabízí vše, co by mělo fungovat – atraktivní svět, zkušené tvůrce i osvědčené téma o empatii a porozumění. V praxi se ale často zastaví na půli cesty, jako by se bál udělat krok navíc směrem k něčemu odvážnějšímu nebo zapamatovatelnému. Skydance Animation tím potvrzuje, že cesta k úrovni Pixaru nebo DreamWorks není jen otázkou rozpočtu či talentovaných jmen v titulcích. Chybí tu především výraznější tvůrčí identita a odvaha překročit bezpečně vyšlapané šablony. Výsledkem je film, který neurazí, místy pobaví a vizuálně potěší, ale jen stěží v divákovi zanechá stopu, která by přetrvala déle než závěrečné titulky. A právě v tom spočívá jeho největší slabina – Kouzelná výměna není špatný film. Je to jen film, který je až příliš snadné si po čase vůbec nepamatovat…

Verdikt: 6 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-

Netflix: Na jaké novinky se můžeme těšit v květnu? (Přehled)

0
Dámy mají přednost
Zdroj: Netflix

I v květnu si pro své diváky streamovací služby připravily spoustu novinek. Tohle je přehled několika z těch, které přidá Netflix.

Jaké novinky dorazí v květnu na Netflix?

Moje nejmilejší seňorita (1. května)

Mladá žena z tradiční rodiny zjišťuje, že je intersexuální, a vydává se na cestu sebepoznávání, zkoumání genderové identity a objevování lásky na překvapivých místech.

Kouzelná výměna (1. května)

Malý chlupáč a majestátní pták si zničehonic prohodí těla a prožijí spolu nejdivočejší dobrodružství v životě. Jestli ale chtějí přežít, musí táhnout za jeden provaz.

Tíha slávy (1. května)

V boxerské aréně na malém městě vyšetřují dva bratři šokující vraždu. Na scénu se přitom vrátí jejich otec a slavný trenér v jedné osobě, se kterým moc nevycházejí.

The Rhythm of Revenge (4. května)

Zpěvačka Poona sní o slávě a odhalení pravdy o smrti svých rodičů. Uzavře spojenectví s policistou, zatímco se honba stává osobní.

Utajené legendy (7. května)

Britské ulice zaplaví v 90. letech drogy. Tým obyčejných úředníků proto bez přípravy vyrazí na tajnou misi s cílem zničit gangy pašeráků a dealerů. Podle skutečnosti.

Kaštánek: 2. série: Ptáčátko (7. května)

Když je nalezena zavražděná pohřešovaná žena, Mark Hess a Naia Thulin se znovu setkají. Jejich vyšetřování odhalí stalkera, který si s oběťmi hraje na schovávanou, sleduje je a provokuje je dětskou říkankou. Opět musí pracovat bok po boku, ale vztah mezi těmito dvěma detektivy je komplikovanější než kdy dříve.

Krev mého srdce (7. května)

Kvůli její vzácné krevní skupině jí jdou po krku a na scénu se navíc vrátí starý nepřítel. Ona proto vyrazí do boje za svoji budoucnost po boku svého milovaného zabijáka.

Na trailer se můžete podívat zde.

Horká modrá krev (8. května)

Za časů dynastie Čoson ji odsoudili k smrti. Pak se ale ocitne v moderním Soulu, kde může díky nemilosrdnému mladíkovi z bohaté rodiny naposledy změnit svůj osud.

Pozoruhodně bystrá stvoření (8. května)

Vdova se na noční směně v mořském světě sblíží s chytrou chobotnicí a mladíkem, který se hledá.

Devil May Cry: 2. série (12. května)

Válka mezi světy se rozhoří, když se Dante postaví svým vlastním ďáblům a musí bojovat s jedinou silou, která je odrazem té jeho: svým odcizeným dvojčetem Vergilem.

Spřízněná duše (14. května)

Rjú, kterého trápí výčitky a pochybnosti, uteče z Japonska až do Berlína, kde ho náhodou zachrání korejský boxer Johan. Tohle setkání jim pak na dlouhá léta změní život.

Na život a na smrt (14. května)

Nesmiřitelný polda z LA jde tvrdě po krku protřelému zloději, který stojí za sérií troufalých loupeží. A vyhrát může jenom jeden z nich.

SUPERpaka (15. května)

Potrhlí místní podivíni přijdou k superschopnostem jak slepí k houslím. Společně pak bojují se zlem ve městě, které šílí z přelomu tisíciletí.

Berlín a pařížské klenoty (15. květen)

Berlin a Damián dají partu dohromady, tentokrát v Seville, aby provedli mistrovskou loupež: předstírají krádež Dámy s hranostajem. Předstírají? Proč? Protože jejich skutečným cílem je vévoda z Málagy a jeho žena, pár, který si myslí, že může Berlina vydírat. Co ale neočekávají, je, že jejich výzva probudí Berlinovu nejtemnější stránku – a jeho žízeň po pomstě.

Akane-Banashi (16. května)

Jako dítě se Akane během show, která definovala kariéru jejího otce, stane svědkem šokující události. Nyní na střední škole si slibuje, že dosáhne nejvyššího uměleckého uznání.

The Boroughs (21. května)

V zdánlivě malebném domě pro seniory se musí skupina nepravděpodobných hrdinů spojit, aby zastavili obrovskou hrozbu, která jim chce ukrást to jediné, co nemají – čas.

Období páření (22. května)

Divoký komediální animák pro dospělé o lásce, sexu a vztazích ve světě zvířat. Od zvrácených autorů seriálu Big Mouth.

Dámy mají přednost (22. května)

Sukničkář dostane pořádný výstražný signál, když se ocitne v paralelním světě ovládaném ženami, kde se utká tváří v tvář s vášnivou ženskou protějškem, která mu život ještě více zkomplikuje.

Jaké novinky přidá do svého katalogu v květnu Netflix?

Goddess Bless You From Death 2025 (1. května)

Thup, sirotek prokletý mimořádnými smysly, je vtažen do vyšetřování záhadného případu vraždy, který se táhne přes desetiletí, po boku racionálně smýšlejícího Singhy, který odmítá vše okultní. To, čemu však čelí, se vzpírá logice: případ je spjatý starověkými vírami, nadpřirozenými silami a nejtemnějšími zákoutími lidské touhy.

Pit Babe: 1.+2. série 2023-2025 (1. května)

Charlie se chce stát závodním jezdcem, ale vlastní auto nemá. Jediným řešením, které ho napadne, je uzavřít bizarní dohodu s králem závodních drah Babem, přezdívaným Pit Babe. Ještě podivnější je, že Babe souhlasí, že Charliemu pomůže splnit si jeho sen.

Horimiya 2021 (1. května)

Společenská a populární dívka, která je skrývá to, že je ve skutečnosti domácký typ, si najde cestu ke svému nerdovskému spolužákovi, který si ve škole schovává tetování a piercing.

Jujutsu Kaisen: 2. série 2023 (1. května)

Judži Itadori je chlapec s obrovskou fyzickou silou, ačkoli žije zcela obyčejným středoškolským životem. Jednoho dne, aby zachránil spolužáka napadeného kletbou, sní prst Rjómena Sukuny a kletbu přijme do své duše. Od té doby sdílí s Rjómenem Sukunou jedno tělo. Pod vedením nejmocnějšího z čarodějů, Satoru Godža, je Itadori přijat na Tokijskou střední školu džúdžucu, organizaci, která bojuje proti kletbám…

 

Cuckoo 2024 (9. května)

Poté, co se Gretchen přestěhuje do odlehlého alpského letoviska, se začnou dít znepokojivé události a ona věří, že odpověď se skrývá ve zdroji ozvěny křiku.

Tohle byl přehled několika novinek, které v květnu dorazí na Netflix. Opět bude z čeho vybírat a určitě dorazí i dost zajímavých kousků na poslední chvíli.

Další články, recenze a seznamy najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Mydramalist

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Apex – Charlize Theron vs. Taron Edgerton (Recenze redakce)

0
Apex
Zdroj: Netflix

Krásný den vám všem přejí a vítám vás na naši stránkách, a u tohoto článku. V dnešním článku si rozebereme nový film, který můžete vidět na streamovací platformě Netflix. Film nese jméno Apex, a jedná se survival thriller, ve kterém Charlize Theron bojuje o svůj život, a snaží se utéct před magorem s tváři Tarona Egertona. O režii se postaral šikovný režisér Baltasar Kormákur, který natočil hodně povedený Everest, 2 zbraně či Kontraband. Taron Egerton před pár lety natočil jeden z největších hitů Netflixu – Příručák, a určitě by se nezlobil, kdyby i Apex měl velkou sledovanost. Film dorazí na stream 24.4. Nebudu úvod prodlužovat a vrhneme se na samotnou recenzi redakce na film Apex!!!

Recenze redakce na film Apex

Žena po bolestné ztrátě vyrazí sama do australské divočiny, aby si vyzkoušela, co všechno vydrží. V patách má ale rafinovaného zabijáka, který si z ní udělal lovnou zvěř. (oficiální text distributora filmu)

Marek Lízal

Vypadalo to na dobrý thriller, který dorazí na Netflix. A zase jsme byli naivní, protože se jedná o další průměrnou žánrovku, kterou na těchto platformách můžeme najít. Přitom se tady sešla dobrá parta. Režisér Baltasar Kormákur má na svědomí filmy Everest nebo 2 zbraně. V posledních letech, ale točí věci, které rychle zapadnou do zapomnění.  Apex bohužel není výjimka.

Jedná se o průměrný snímek, který má slušný začátek. Horolezecký pasáže byly za mě fajn a charakter Charlize Theron je tady dobře představena. Následně o několik minut později přijde na scénu Taron Egerton, který si to začne krást pro sebe. Taron si roli záporáka střihl parádně a jde vidět, že si to hodně užil. Jedná se o roli, kde by byl ideální James McAvoy, ale je to nakonec Taron, který si toho magora plešatého, který si užívá lovení lidí zahrál. Jeho chemie s Charlize funguje dobře. Bohužel napětí a survival pasáže přestanou být zábavné po chvilce, kdy jedna hloupost začne střídat druhou. Je škoda, že si tady tvůrci nedali záležet na atmosféře a nevymysleli něco lepšího, než co jsme dostali.

Před poslední třetinou přichází zvrat, který není dobře napsaný a rád bych, aby nám o tomhle film více něco řekl. Od nějaké chvíle před koncem to začne být celkem nuda a dojde tomu energie. Je to fakt škoda, protože se tady nabízela poctivý, napínavá žánrovka, která by nezapadlo do toho Netflix průměru, ale bohužel zapadla. Celé finále pak byla za mě těžká blbost, která se už nedala brát vážně.

Apex není povedený snímek, nevyužil svůj potenciál, a i když je dostatečně funkční, tak to z něho ještě neděla dobrý film, který by si zasloužil pozornost. Na večerní oddych u televize je Apex v pohodě film, který neurazí, nenadchne, a brzo si na něho nevzpomenete. Ale kvůli hlavní dvojici, která film táhne si pozornost do konce film udrží.

Hodnocení:  5/10

Apex
Zdroj: Netflix

Pavel Hrubeš

Tohle mohlo být, tak moc dobré, ale to by to musel napsat někdo jiný. Samotná premisa není vůbec špatná, samotné prostředí Austrálie je zajímavé a neokoukané, a dobře napsaná hra na kočku a na myš může dobře bavit, zvláště když máte šikovného režiséra a dobré herce. Zde se to všechno sešlo, tedy až na ten příběh.

Snažil jsem se tomu jít naproti, co to šlo, ale v určitý moment mě to ztratilo. A dost mě to štve, jelikož jsem filmu věřil. Režisér Baltasar Kormákur umí, ale tady jede na neutrál a reálně nic moc nepředvede. Několik scén se mu povedlo a mají správné napětí a atmosféru. Jenže pak přijdou momenty, u který si řeknete jen proč.

Scénárista Jeremy Robbins by si za hlavní zvrat zasloužil pár facek. Místo toho, aby pracoval s charakterem obou hrdinů a vytvořil něco silného a smysluplného, tak přijde s něčím naprosto absurdním.

Charlize Theron umí skvěle hrát, bohužel zde nemá dobře napsanou postavu, a její postava není moc sympatická. Taron Egerton si svou roli užívá na maximum, a moc se urval ze řetězu, až to svým způsobem kazí.

Film má několik povedených momentů – většina se týká adrenalinových sekvencích, které ukazují potenciál filmu. Bohužel jich není tolik kolik bych si přál. Apex je ten typ filmu, u kterého vás nejvíce bude štvát ten promarněný potenciál.

Hodnocení: 5 /10

Toto jsou naše dojmy a názory na film Apex. Snad vám dali odpověď jestli se film povedl nebo ne.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Kačer Donald: Labyrintem horských štítů – Náš oblíbený kačer Donald se vydává se synovci na dobrodružné výpravy (Recenze)

0
Kačer Donald
Zdroj: Disney

Krásný den vám všem přeji a vítejte na našich stránkách. V této komiksové recenzi si rozebereme povedený a zábavný komiks, který nese jméno Legendární kačeří dobrodružství – Kačer Donald: Labyrintem horských štítů. Tento dlouhý název přesně vystihuje, co nám komiks nabídne. Nabídne nám dobrodružství, zábavu, kačera Donalda a jeho synovce Kulíka, Dulík a Bubíka, a také spoustu krásné nostalgie. Na našich stránkách jste si mohli přečíst recenze na jiné kačeří dobrodružství, které jsou hodně povedené – Legendární kačeří dobrodružství: Pasti plné zlata a Syn slunce. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi komiksu Kačer Donald: Labyrintem horských štítů!!!

Recenze komiksu Legendární kačeří dobrodružství – Kačer Donald: Labyrintem horských štítů

Z Kačerova až na střechy světa – do říše podivných tvorů a ztracených měst! Kdesi v mlhách, kde končí mapy, se rozprostírá nekonečný labyrint horských stezek, roklí a skalních věží. A právě tam se naši dobrodruzi z Kačerova vydávají tentokrát. Kačera Donalda a jeho synovce čeká výlet do sopečného údolí, setkání se ztracenou civilizací či hon na mytické stvoření. Navštíví neprobádaná místa, kde realitu pohlcuje fantazie, legendy se stávají skutečností a dávná tajemství ožívají před očima. Tři výpravná dobrodružství z pera legendárního tvůrce Kačerova Carla Barkse vás po úzkých římsách strmých skalních stěn zavedou do víru nejšílenějších záhad horských hřebenů, štítů a srázů. (oficiální text nakladatelství CREW)

Kačer Donald
Zdroj: Nakladatelství CREW

Sopečné údolí

Povedená povídka na rozjezd. Krásně absurdní zápletka s koupí modelu letadla, která parádně vygraduje v nečekané dobrodružství. Scénárista Carl Barks velmi vtipně uvrhne  kačera Donalda a jeho synovce do nečekaných situacích. Nádherně se zde projeví smůla, která se Donaldovi neustále lepí na paty a přináší mu spoustu nervů. Je to vtipné, absurdní, a má to skvělou pointu, jenž mi vykouzlila úsměv na tváři.

Hodnocení: 6,5/10

Kačer Donald
Zdroj: Nakladatelství CREW

Ztraceni v Andách

Tahle povídka mi sedla o trochu více, než první. Carl Barks znovu s nádhernou lehkosti uvrhne Donalda do kolotoče nečekaných události. Tentokrát se Donald se synovci vydají hledat místo, kde slepice snáší hranatá vejce. A celá tahle výprava je správně zábavná, vtipná a opět nabídne spoustu smůly, která Donalda neustále provází. Výjimečně mu spoustu problémů způsobí jeho milovaný synovci, kteří neustále musí žvýkat žvýkačky a dělat bubliny. Finále mi udělalo velkou radost a Barks dal příběhu nádhernou pointu. Radost číst.

Hodnocení: 7/10

Kačer Donald
Zdroj: Nakladatelství CREW

Po stopách jednorožce

A to nejlepší na konec. Parádní dobrodružná povídka se vším všudy. Tady jsem si mnohokrát vzpomněl na animovaný seriál. Strýček Skrblík vyšle Donalda do Indie, aby mu sehnal jednorožce, což samozřejmě nebude vůbec jednoduché a Donalda to bude stát spoustu nervů. A já měl při čtení úsměv od ucha k uchu. Spoustu vtipů, spoustu hlášek, typická Donaldova smůla, typická chytrost synovců, a krásné šestákové dobrodružství. Jako obvykle si pro nás Barks připravil krásné a povedené finále. Já jsem opravdu hodně moc spokojený a tuhle povídku jsem užil.

Hodnocení: 8/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto je má recenze na zábavný a hodně povedený komiks Legendární kačeří dobrodružství – Kačer Donald: Labyrintem horských štítů. Pokud máte rádi kačeří dobrodružství, tak budete určitě hodně spokojený jako já.

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: Disney

-REKLAMA-

Květen v kině – Ovce, bojovníci a Mandalorian a Grogu (Tipy)

0
Květen v kině
Zdroj: Disney

Krásný den vám přeji. Máme tu nový měsíc a to znamená, že musí přijít nový článek s tipy na zajímavé filmy, co budou v daném měsíci v kině. Květen je měsíc lásky. Takže jsem očekával, že distributor vsadí na pár romantických filmů. Spletl jsem se. Místo romantiky přijde akce a strach. Naštěstí je nabídka celkem pestrá a každý si snad vybere nějaký film, na který vyrazí do kina. Není třeba úvod zbytečně prodlužovat a jdeme na to!!!

Květen v kině

Mortal Kombat II 7.5.

Tohle bude parádní akční výplach, který si moc užijeme. Jednička před lety byla hodně fajn a splnila, co slibovala. Dvojka se tváří, že bude ještě lepší, a já jí to po trailerech věřím.

Hokum 7.5.

Přiznám se, že o filmu slyším prvně. Kouknul jsem na trailer a ten nevypadá úplně marně. Atmosféru to má zajímavou a je tam velmi dobrý herec Adam Scott. Kluci z redakce to uvidí a vynesou svůj verdikt.

Béé team na stopě 7.5.

Hugh Jackman hraje ovčáka, který je zavražděn a jeho věrné ovečky se rozhodnou vyřešit jeho vraždu. Zní to krásně přepáleně a trailer je povedený. První ohlasy jsou spokojené a já se dost těším.

Farma zvířat 14.5.

Nová adaptace slavného románu od George Orwella od režiséra a herce Andyho Serkise (Glum, King Kong, Caesar). Osobně bych se dost těšil, kdybych nečetl, že film u kritiků propadl a moc se nepovedl. Názor si ale raději udělejte sami.

Pasažér 21.5.

Další film, o kterém jsem nic nevěděl dokud jsem neviděl trailer. Trailer není vůbec špatný a láká na tajemnou atmosféru. Kluci z redakce se moc těší.

Mandalorian a Grogu 21.5.

Největší film tohoto měsíce. Návrat do předaleké Galaxie s velmi oblíbenou dvojicí. Celkem se těším, ale neočekávám nic převratného a zásadního. Pokud to bude zábavný film, tak budu spokojený. Recenzi napíše kolega Tom.

Pět švestek 28.5.

Jan Svěrák má nový film. Jeden z nejtalentovanějších českých režiséru se vrací s novým filmem. A já mám pocit, že si to Svěrák natočil pro radost, a zrovna v tomto případě nemá žádné velké ambice. Což je obrovská škoda. Doufám, že to bude dobrý film.

Posedlost 28.5.

Na ČSFD svítí krásných 87% po 24 hodnocení. Každý, kdo film viděl je spokojený. Já na horory moc nejsem, ale na tohle se hodně těším. Doufám, že se to povede. Tady můžete očekávat dojmy.

Backrooms 28.5.

Výborný znepokojivý trailer, který umí zaháčkovat. Moc nevím, co si má myslet, ale trailer mi film prodal. Tohle bude zajímavá podívaná. Znovu platí, že se hororový experti z redakce moc těší.

Toto jsou mé tipy na „pár“ zajímavých filmů, co budou v květnu v kině. V rámci obnovené premiéry se do kin vrátí oba díly Top Gunu nebo Shrek

Zdroje: IMDb, ČSFD 

Zdroj: titulního obrázku: Disney

-REKLAMA-

Ďábel nosí Pradu 2 – Jaké je pokračování oblíbené komedie? (Recenze)

0
Ďábel nosí Pradu 2
Zdroj: 20th Century Studios

Miranda Priestly (Meryl Streep) stále stojí v čele prestižního magazínu Runway, tentokrát však čelí tlaku digitální éry a proměně celého odvětví. Andy Sachs (Anne Hathaway) si vybudovala vlastní kariéru mimo magazín Runway, ale nečekané okolnosti ji znovu přivedou zpět do prostředí, ve kterém kdysi začínala svoji kariéru. Emily (Emily Blunt) a Nigel (Stanley Tucci) se mezitím pohybují na vrcholu módního průmyslu, kde ambice a loajalita čelí novým překážkám a konfliktům. Na pozadí pulzujícího New York City se rozehrává příběh o moci, kariéře a osobních rozhodnutích ve světě, kde se pravidla mění rychleji než kdykoli dříve…

Původní filmový Ďábel nosí Pradu je dnes v podstatě již kultovní film, který byl v době svého uvedení velmi úspěšný – v roce 2006 konkrétně v kinech utržil 326,7 milionu dolarů. Autorka knižní předlohy Lauren Weisberger následně v roce 2013 napsala knižní pokračování s názvem Pomsta nosí Pradu: Ďábel se vrací, Anne Hathaway a Meryl Streep nicméně dvakrát velký zájem o adaptaci této knihy neprojevovaly. Přesto se po letech začaly vyjadřovat v tom smyslu, že by se pokračování nebránily, oficiální oznámení Ďábel nosí Pradu 2 tak ve výsledku nebylo zase tolik překvapivé.

Vrací se nejen všechny stěžejní tváře (kromě Streep a Hathaway také Emily Blunt a Stanley Tucci), ale především také režisér David Frankel a scenáristka Aline Brosh McKenna. Na rozdíl od zmiňovaného knižního pokračování se pak filmová dvojka skutečně vydává jiným směrem a netočí se tak kolem svatby. Pokračování, které přichází po 20 letech, místo toho komentuje vývoj novinařiny a jak se někdy svět mění tak rychle, že dokáže semlít i mistry svého řemesla. Jak se ovšem dalo očekávat, půjde o sequel, který spoléhá především na nostalgii.

Ďábel nosí Pradu 2 je ušit na míru divákům původního filmu

Ďábel nosí Pradu 2
Zdroj: 20th Century Studios

Ďábel nosí Pradu 2 sice reflektuje, že uběhly dvě dekády a postavy si za tu dobu možná prošly nějakým tím vývojem, k zásadním proměnám tu ovšem dochází podobně jako v reálném čase. Andy Sachs si tak prošla nějakým kariérním vývojem a je nyní uznávanou novinářkou, žije ovšem v době, kdy je práce novináře větší nejistotou než kdy dříve.

Ďábel nosí Pradu 2 je v tomto ohledu sečtělejší, než nejspíše mnozí budou předpokládat. Reflektuje hrozby AI a nástrahy spojené s omezováním stavu, stejně tak fakt, že klasické novinářské články už nehrají prim. Místo nich hrají prim sociální sítě, scrollování, reelska a vše ostatní spadající pod moderní vymoženosti. Neznamená to ovšem, že tím automaticky všichni musí ztratit svou vášeň. A že se proti až příliš brutálnímu pokroku možná nedá tak trochu vzdorovat.

Jistě, Ďábel nosí Pradu 2 je v tomto ohledu tak trochu naivní a brát ho vážně definitivně nejde od momentu, kdy na scénu poprvé nastoupí Justin Theroux jako místní parodie na Elona Muska. Původní Ďábel nosí Pradu byl v podstatě moderní pohádkou pro dospělé, dvojka v tomto ohledu není jiná.

Velkou výhrou je ovšem návrat klíčového tvůrčího týmu. Dvojka díky tomu dokáže působit jako důstojný dodatek, ve kterém všechny postavy působí konzistentně i v momentech, kdy své staré já ne tak úplně zvládají evokovat. Často i to sehrává svou úlohu v ději, dvojka si jen občas musí vystačit s tím, že uteklo 20 let, a i proto je nutné toho dost vysvětlovat za pochodu. Jakmile se Andy Sachs vrací do Runwaye a znovu se setkává se svou staronovou šéfovou Mirandou, specifické kouzlo prvního filmu se přece jen zvládá vrátit. Jen v trochu odlišné formě.

Novináři ze staré školy v novém světě

Ďábel nosí Pradu 2
Zdroj: 20th Century Studios

Je to film o novinářích ze staré školy, kteří odmítají za každou cenu přikyvovat pravidlům nového světa. A to i přes fakt, že s vývojem světa se mění i samotná žurnalistika. Ty největší plátky přitom často vlastní bohatí podnikatelé, kteří jsou ochotni je za dosti výraznou sumičku utratit. A je jim tak vlastně následně jedno, že je vývoj daného média velkou neznámou. Jistě, pořád to není nějaké komplexní novinářské drama s tím nejpřesvědčivějším politickým komentářem, nikdo ovšem nejspíše ani nic takového od filmu jako Ďábel nosí Pradu 2 neočekává.

A přesto může potěšit sledovat, že tu prim nehrají jen naleštěné modelingové přehlídky a půvabné kostýmy, ale i nějaký pokus o hloubku. Ďábel nosí Pradu 2 přeci jen pořád cílí na fanoušky prvního filmu, kteří si od jeho premiéry též jistě prošli nějakým vývojem. A dost možná tak ocení sequel, který se snaží být tak trochu vyspělejší.

K nějakému zásadnímu žánrovému přerodu tu přesto nedochází. Pořád jde především o komedii, která spoléhá na sarkasmus, situační humor a satiru módního průmyslu. I proto je tak nějak v pořádku, že se občas postavy chovají tak trochu hloupě a nevyspěle, protože to jde ruku v ruce s pořád ne příliš komplikovaným dějem. Ten je tu do značné míry předvídatelný a pravděpodobná deus ex machina se tu dá předpovědět na míle daleko.

Nové tváře jako Kenneth Branagh nebo Lucy Liu jsou tu prakticky nevyužité, film se raději primárně soustředí na ústřední navrátivší čtveřici. Jejich vzájemná dynamika je i tentokrát tím nejlepším na celém filmu, především i proto, že je tak trochu nejednoznačná. A více jen vypovídá o tom, jak je s časovým odstupem možné minulé události různě reinterpretovat a měnit na ně perspektivu.

Jestli nějak pokračování po letech, alespoň takhle

Ďábel nosí Pradu 2
Zdroj: 20th Century Studios

Minimálně dynamika vztahu mezi Andy a Mirandou se díky tomu nevydává prvoplánovou cestou. Všichni jsou i tentokrát tak trochu kariéristé, kteří nicméně zároveň tak nějak tuší, že jejich postavení je v ohrožení. Často přitom s humorem, kdy například Miranda zažívá jednu ze svých nejhorších nočních můr – let v turistické třídě. Andy přitom svou starou šéfovou tak trochu nepoznává, protože za titulního ďábla tu ve finále přece jen tentokrát je někdo jiný. A to právě ti, kteří malicherně nabourávají staré pořádky.

S návratem po 20 letech a díky comebacku všech ústředních postav nešlo vyloženě vsadit na variaci původního příběhu. Nostalgická pomrkávání tu tak za pochodu jsou, přesto ovšem potěší, že tvůrci k pokračování oblíbeného hitu přistupují tak trochu jinak. A i když i tady budou mnozí mluvit o zbytečném sequelu, právě už jen svou snahou o společenský komentář si Ďábel nosí Pradu 2 dokáže svou existenci obhájit.

Jsou tato pokračování nutná? V drtivé většině případů ne. Když ovšem dopadají alespoň takhle důstojně, rozhodně není důvod je automaticky nenávidět. Je to komerční jistota, která by nemusela být ani trochu náročná. David Frankel tu tak může předvádět pouze neurážející řemeslo a různé scény mohou spoléhat na pomrkávání na módní průmysl, který nikdo bez povědomí o něm nepochopí, protože jde pořád o produkt, který až příliš patrně cílí na svou cílovku.

Koho první Ďábel nosí Pradu minul či ho dokonce vyloženě nenávidí, dvojka pravděpodobně takovému člověku nedá sebemenší důvod ke změně názoru. I když ovšem druhý film nebude tak snadno aspirovat na kultovku, takto funkčně vděčná pokračování také nevznikají pravidelně.

Ďábel nosí Pradu 2 závěrem

Ďábel nosí Pradu 2 není revoluční pokračování, které by zásadně přepisovalo pravidla nebo překvapovalo radikálním směrem. Místo toho sází na osvědčené jistoty – návrat ikonických postav, nostalgii a lehce satirický pohled na proměny médií a společnosti. I když film místy působí předvídatelně a opírá se o bezpečné vyprávění, stále dokáže nabídnout funkční mix humoru, emocí a lehkého společenského komentáře. Výsledkem je sequel, který sice nepřekvapí, ale zároveň ani neurazí. A pro fanoušky původního filmu může být příjemným návratem do známého světa…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: 20th Century Studios

 

-REKLAMA-

Neděle – Oceňované španělské drama (Recenze)

0
Neděle
Zdroj: BTeam Pictures

Intimní rodinné drama Neděle vypráví o dospívání, víře a hledání vlastního místa ve světě. Sleduje, jak se dosud klidné rodinné zázemí mění v prostor napětí, pochybností a konfrontace s otázkou, co znamená skutečně dospět. Je vůbec možné učinit tak zásadní rozhodnutí, jakým je vstup do kláštera, bez pochopení okolí? Příběh se soustředí na vztah rodičů a dcery, na sílu rodinných vazeb i na jejich křehkost v okamžiku, kdy se osobní přesvědčení střetne s realitou každodenního života…

Neděle, 3. film španělské režisérky a scenáristky Alaudy Ruiz de Azúa byl v domovském Španělsku uveden již během loňského podzimu. Na letošním 40. ročníku tamních cen Premios Goya si film došel pro 13 nominací, z toho pět také dokázal proměnit – samotná režisérka Azúa si došla pro ocenění za režii i scénář, došlo také na výhru v kategorii Nejlepší film. Na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu si film také došel pro hlavní cenu (Zlatá mušle), film tak rozhodně předchází výrazná pověst. Nyní film přichází také do českých a slovenských kin, rozhodně si poté nezaslouží ignoraci.

Neděle – Film o velmi citlivém tématu

Neděle
Zdroj: BTeam Pictures

Herecky debutující Blanca Soroa hraje Ainaru, sedmnáctiletou dívku, která by se na prahu dospělosti měla rozmýšlet o svém kariérním směřování. Celou rodinu tak překvapí zjištění, že Ainara zvažuje, že by se stala jeptiškou. Víra v jejím životě hraje svou roli. Matka jí zemřela v mladém věku, její otec Iñaki v podání Miguela Garcése se stará spíše o svou restauraci a novou přítelkyni než o svou nejstarší dceru, větší oporou jí tak jsou spíše její babička v podání Mabel Rivery a také teta Maite v podání Patricie López Arnaiz, která je jí takovou náhradní matkou. Její teta je nicméně zároveň velkou ateistkou, zjištění, že se její neteř chce stát nevěstou Kristovou, tak samozřejmě nenese zrovna s nadšením. Zjištění o kariérních ambicích Ainary ovšem vyvolá reakce i u jiných lidí v její blízkosti. V rámci její rodiny každopádně dochází k velké propasti. Především i proto, že tu nejde jen o víru.

Odhalení Ainary vyvolává různé reakce. Je to pořád nezletilá dívka, která ani neměla příležitost pořádně poznat život, přesto se odhodlává k tak zásadnímu rozhodnutí. Neznamená to ovšem, že by tu neexistoval jistý konflikt. Ainara tvrdí, že k ní promlouvá samotný Bůh, zároveň ve vzduchu lítají jisté sympatie k členovi stejného pěveckého sboru. Někdo to od Ainary vnímá jako nevyspělost a příliš radikální a předčasné rozhodnutí, někdo jiný to prostě chce nechat v „rukou božích“. Její otec má k ideálnímu otci z vícero důvodů daleko, její teta se naopak nechává až příliš motivovat vlastními názory na víru. A pak jsou tu i konflikty, ve kterých sice víra Ainary nehraje stěžejní roli, přeci jen ovšem nějak ovlivňuje dynamiku a napjaté vztahy v rodině.

Komorní drama o složitých rodinných vztazích

Neděle
Zdroj: BTeam Pictures

Je to komorní drama, které stojí především na silných výkonech. Ať už je to debutující a přesto velmi přesvědčivá Soroa, či její mnohem zkušenější kolegové. Je to film, který se dotýká palčivého tématu a dokáže se vyjádřit k tomu, jak i víra a rozdílné pohledy na ni můžou narušit či ještě více rozvrátit rodinu. Sama Azúa uvádí, že film má zkoumat rodinu jako přirozené útočiště, ale zároveň jako prostor, odkud je obtížné se vyvázat. A také univerzální potřebu člověka něčemu věřit – v Boha, v druhé lidi nebo v samotnou rodinu. V případě Ainary k radikálnímu kroku dochází nejspíše kvůli ne zrovna ideálnímu rodinnému zázemí. Soroa přitom bez dialogu a pouhými výrazy dokáže přesvědčivě uhrát ty momenty, kdy musí vyobrazit jistý osobní rozpor hlavní dívky.

Skrze postavu Maite se nicméně Neděle pokouší také o druhý pohled. Pohled někoho, kdo náboženství může vnímat jako podvod a řadové sestry jako oběti své vlastní naivity. K vyloženě sympatické postavě má přitom Maite daleko, protože se rychle ukáže, že i když možná některé věci myslí dobře, je kvůli nim schopná až příliš neohrabaných kroků. Přitom to ovšem dává smysl, protože teta začne díky odtažitému otci skutečně působit jako jediný skutečný rodič, kterého Ainara má. Iñaki přitom jako otec vyloženě nerezignuje, spíše jen zřejmě začíná vidět v možnosti, že se jeho nejstarší dcera vzdá normálního života, tak trochu příležitost. Především jeho postava také reflektuje, že rodinné vztahy nemusí být ideální a že i členům vlastní rodiny občas někdo může vrazit kudlu do zad.

Téma, které svadí k interpretacím

Neděle
Zdroj: BTeam Pictures

Stěžejní rozhodnutí Ainary vlastně slouží jako výpověď o skutečných povahách členů její rodiny – kdo dokáže skutečně fungovat jako opora, kdo spíše rezignuje, kdo vyloženě vzdoruje. Skrze postavu Maite se kritizuje typická představa o odvrácené straně křesťanského náboženství. K vyhroceným konfrontacím tu často dochází během společných obědů či večeří, jak následně čas plyne, tyto interakce jsou více a více vyhrocené. Hlavní postavou je tu pak sice Ainara, film ovšem není nikdy vyloženě vyprávěn z první osoby. I když je tak hlavní postavou, je do velké míry zahalena tajemstvím. Film nejde za vyloženými odpověďmi a spousta momentů si díky tomu jde snadno interpretovat. Svým způsobem je to ideální, protože jestli něco svádí k interpretaci už od pradávných časů, je to víra. A proto i filmy, které se kolem víry točí, nechtějí vás vyloženě soudit za to, zda jste členy jedné či druhé strany barikády. A nebo jste třeba rastafarián.

Teta Maite je tak rozdělena mezi dvěma světy – láskou ke své neteři a neumírajícím zájmem stát si za svým. Žádný jiný člen rodiny ovšem není vyloženě jako Maite, i proto je tak rodinná dynamika zajímavější. Svůj hraný film nicméně Azúa dost času točí skoro až s dokumentárním odstupem (přesto má film výrazný vizuální jazyk, který často využívá například formy paralel). Neznamená to ovšem, že by tohle drama nedokázalo být v jistých momentech funkčně intimní a nedodalo pár silných momentů. Především jeden stěžejní, kdy Ainara naplno projeví svou víru a snad poprvé a naposled se dočká něčeho, co by šlo označit za všeobecnou náruč od rodiny. Přitom všem si ovšem Neděle pořád ponechává svá provokativní témata – především i díky nejednoznačnému konci, který evokuje třeba filmy Thomase Vinterberga. Nejednoznačně vyprávěný film nakonec spěje k nejednoznačnému konci, jeho výrazná pověst ho ovšem rozhodně nepředchází náhodou.

Neděle závěrem

Neděle ve výsledku není filmem, který by nabízel jasné odpovědi nebo se snažil diváka přesvědčit o jediné správné pravdě. Naopak otevírá prostor k otázkám – o víře, rodině i osobní svobodě. Skrze rozhodnutí hlavní hrdinky odhaluje skutečné povahy jejích nejbližších a ukazuje, jak křehké mohou být vztahy, které se na první pohled zdají pevné. Síla filmu tkví především v jeho nejednoznačnosti a schopnosti zachytit složité emoce bez zbytečného patosu. Alauda Ruiz de Azúa nepředkládá soudy, ale nechává diváka, aby si vlastní názor vytvořil sám. A právě v tom spočívá největší kvalita Neděle – v tom, že i po závěrečných titulcích zůstává v hlavě a nutí přemýšlet…

Verdikt: 7 z 10

-REKLAMA-

Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého – Animovaný návrat do Hawkins (Recenze)

0
Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého
Zdroj: Netflix

Hawkins je zpátky. Jen tentokrát trošku jinak. Stranger Things skončilo na počátku letošního roku, a tím se uzavřela cesta jednoho obřího fenoménu, který ovlivnilo miliony diváků. O tom, že se dočkáme nových projektů z tohoto světa je jasné delší dobu. Ale takhle rychlý návrat po skoro až 5 měsíců od konce původního seriálu by se moc nečekal, kdyby teda šlo o hranou podívanou. Animovaný midquel, který se odehrává v období mezi 2 a 3 sérií se podíváme na to, co partička mladých hrdinů vyvádí v zasněženém Hawkins. Jako fanoušek jsem i tento animovaný projekt nechtěl vynechat a chtěl jsem ho zkusit. Po dokoukání vám tedy přináším moje dojmy z tohoto seriálu. Povedlo se to nebo je to zbytečné dojení značky? Tohle je recenze na animovaný seriál Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého.

Recenze Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého

Děj příběhu se odehrává mezi 2 a 3 sérií původního seriálu, přesněji v zimě roku 1985. Hrdinové si užívají zimní čas, ale zábava v Hawkins netrvá dlouho a to i přesto, že El na konci 2 série uzavřela bránu do Obráceného světa. Objevují se nová monstra, která začnou napadat obyvatele městečka Hawkins. Partička se rozhodne vzít hrdinství do vlastních rukou a vrhají se do nové záhady, kdy se musí společnými silami vypořádat s novými příšery a zjistit odkud se tyhle věci vzali. 

Příjemná jednohubka?

Asi je netřeba dodávat, jak zbytečný tento projekt je. Od začátku je jasné, že jde o sázku na jistotu, kdy se děj odehrává v období během původního seriálu, vrací se známí hrdinové a řeší se nové problémy. I já jako fanoušek jsem to vnímal hlavně jako dojení značky, ale chtěl jsem tomu dát šanci, a doufal jsem, že to nebude úplný průser. A právě ta sázka na jistotu tady zafungovala a já si ten návrat do Hawkins – v animované podobě – dost užil.

Od začátku je velmi fajn, že se kostra původního seriálu nerozbijí jen na úkor animované tvorby a v prvních minutách to bylo jako kdybych sledoval původní seriál jen v animované podobě. Představení hrdinů, střih, hudba, lákání na nové nebezpečí a postavy, které se chovají, tak jak by se měli chovat z původního seriálu byl moc hezký pocit a jde vidět, že si dali tvůrci záležet, aby to nebyla jen pouhá blbost, která má oslovit mladší publikum a vydojit tuhle značku. Je tady zkrátka sázka na jistotu, která se vyplatila. Nostalgie tady funguje dobře a hrdinové to tahají.

Velmi mě bavilo, že postavy jsem hodně poznával i v této animované podobě a chovali se tak, jak bych od nich čekal. Popichování mezi Lucasem a Max, jako vždy vtipný Dustin, který to tahá nahoru, Will, který se snaží vyjít z vlastního stínu a spřátelit se s novou postavou Nikki. Mike, který by nejraději byl celou dobu s El a nechtěl by, aby se jí něco stalo, a El je tady pro zachránění dne, kdyby to nevypadalo dobře s hrdiny. Co se týče nové postavy Nikki, tak tahle punkrocková holčina byla příjemný doplňkem v tomto příběhu a její vztah s Willem byl osvěžující. Nikki je svým způsobem ženskou verzí Eddieho, jen je o dost statečnější a vynalézavější. Velmi dobře ji dokáže prodat herečka Odessa A’zion (Until Dawn, Velký Marty), která Nikki nadabovala. Celkově je jinak dabing velmi povedený, a i když se nevrátilo původní obsazení a postavy namluvila jiná skupina lidí, tak se snaží hodně a někdy to vypadá, že postavy namluvili původní herci. Především u Dustina se skoro nepozná rozdíl. Někdy je ta podobnost velká a někdy menší. Ve výsledku se ale jedná o povedenou věc.

Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého
Zdroj: Netflix

Alternativní osa

Někteří se asi budou ptát, jak moc zapadá tento příběh do původního seriálu. Je potřeba vidět tento příběh k pochopení některých událostí či jiných věcí? Odpověď je jednoduchá. Ne. Nemusíte tento seriál vidět hlavně proto, že se dozvíte nové věci a při opakování původního seriálu si k tomu dáte i tento animovaný příběh. Není to potřeba. Jelikož se v původním seriálu o těchto událostech nikdo nezmínil a postava Nikki nikdy neměla žádný výskyt v hrané verzi, tak příběhy z pětaosmdesátého nejsou vůbec důležité.

Je proto snadné říct, že se jedná spíše o takovou alternativní osu. Nebo lépe řečeno o jednohubku, která není důležitá a můžeme ji brát za samostatný příběh z tohoto světa, který nijak neovlivňuje hraný seriál. Ten už samozřejmě nic neovlivní, protože je uzavřen, ale tento animovaný seriál opravdu není potřeba pro pochopení jiných věcí. Proto tento seriál berte jako takový bonus k původnímu seriálu.

Svůj účel to splnilo

Příběhy z pětaosmdesátého se můžou opřít o krátkou stopáž. Všech 10 epizod netrvají ani 30 minut. Každý díl má svoje momenty, někdy sice tempo je pomalejší, ale skoro furt se něco děje a ani jednou jsem se u toho nezačal nudit, nebo jsem neměl dojem, že bych potřeboval něco jiného, akci či tak něco. Animovaná, výtvarná stránka je za mě pěkná. Kombinace 3D CGI a 2D, kterou jsme mohli vidět u slavného Spider-Verse nebo seriálu Arcane je povedená. Příběhy z pětaosmdesátého se snaží evokovat původní seriál a jet v podobném duchu a s touto zajímavou animací na které jde vidět, že si s ní dali tvůrci záležet, dělají z toho počinu zábavnou jednohubku, která potěší hlavně fanoušky původního seriálu.

Pořád zde najdeme dostatečně hodně momentů, které stojí za to. Především 4 epizoda, kdy je do příběhu zapojen Steve. Tady tvůrci ještě více vsadily na kartu jistoty a servírují nám další parádní zábavu s našim oblíbeným duem – Steve a Dustin. Ve finále dojde na pár epických momentů, kdy už to sice jde více komickým směrem, protože hrdinové používají k boji hodně zajímavá udělátka, a taková Nikki použije něco na styl plazmové zbraně, která skoro jako kdyby vypadla ze světa Star Wars. Ke konci se seriál stane sice více – vypni mozek a užij si to – ale od animované podívané se to dá brát naprosto v pohodě, a když na tu hru přistoupíte budete s tím úplně v míru. Přesto to opakující se zachraňování od El, uhýbání a utíkání před příšery bylo už ke konci celkem dost. Někoho to může začít otravovat.

Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého
Zdroj: Netflix

Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého závěrem

Je to příjemná jednohubka, která sice má svoje mouchy, ale svůj účel to splnilo. Deset epizod s krátkou stopáží nezačnou nudit, animace je velmi působivá, drží si to nádech původního seriálu a chemie mezi hlavními postavami dobře funguje. Nová postava Nikki je fajn doplňkem do tohoto příběhu a její vztah s Willem mě bavil. Je to sázka na jistotu, která ví, čím chce být a dělá to dobře. Není to průser a pokud se chcete ještě znova vrátit do Hawkins a chybí vám tento svět, tak tomu dejte šanci, ale není to nijak důležitý pro původní seriál, a hlavně to musíme brát jako takový bonus, který se nesmí brát vážně. Netflix určitě v budoucnu přijde s nějakým novým příběh s novými postavami z tohoto světa a můžeme jen doufat, že to bude povedená věc, která nebude dělat ostudu původnímu seriálu. Příběhy z pětaosmdesátého tu ostudu neudělalo, ale zázraky nečekejte. Je to v pohodě jednohubka, která mi jako fanouškovi zpříjemnila čas a moc rád jsem se znova vrátil do tohoto světa. Pokud dorazí 2. série, na kterou se na konci láká, tak budu u toho.

Hodnocení: 7/10

Tohle byla recenze na animovaný Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého. Doufáme, že se vám článek líbil a rozhodli jste se podle něho zda dáte šanci tomuto seriálu nebo ne. 

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

The Silent Noise: Kam jsme schopní zajít v ochraně našich milovaných? (Recenze)

0
The Silent Noise
Zdroj: Prime Video

Každá na první pohled šťastně vypadající rodina skrývá nějaké to tajemství? Týká se to i rodiny Carpio? Když za záhadných okolností zemře jejich přítelkyně, je čas se ptát, jestli jsou nebo nejsou výjimka. Víc v recenzi seriálu The Silent Noise.

O čem je seriál The Silent Noise?

Eli je hluchý klučina, který má rád svoje rodiče a své dva starší sourozence, ze všeho nejvíc na světě. I tak má rád ještě někoho: Sam, která pro něj byla velkou oporou v těch nejhorších dobách. Ale když mu jeho oblíbená učitelka a přítelkyně rodiny Carpio oznámí, že musí odjet pryč, zhroutí se mu svět. Aby se následně stalo něco ještě horšího. A následky téhle události začnou odhalovat nejenom trhliny jeho vlastní rodiny, ale zároveň celého města, kde se místní starosta tváří jako že žijí v dokonalém ráji, kde se neděje nic špatného. A možná právě ten, kdo na první pohled nemá co/jak říct všem kolem, tam někde v sobě křičí ze všech nejvíc nahlas…

O křehkosti toho, co je v životě nejdůležitější…

Když se vám narodí dítě, měl by to být nejšťastnější den vašeho života. I v případě, když to není vaše první. Eli se narodil do na první pohled dokonalé rodiny jako nejmladší sourozenec. A přestože jeho rodiče nebyli připravení na diagnózu, kterou se dozví od doktorů, všechno působí na první pohled normálně. Rodina se společně s Elim učí komunikovat jako s normálním klukem, který nemá žádnou překážku do normálního života. Přestože to není pravda.

Eli už od narození neslyší, takže se děj celé domácnosti kolem něj musí přizpůsobit. To nikomu v rodině nedělá problém. Rodičům ani dvěma starším sourozencům, kteří jsou momentálně ve věku, kdy by měli dělat úplně jiné věci, než se věčně starat o svého mladšího brášku. Na první pohled dokonalá rodina. Jenže jak to s na první pohled dokonalými rodinami bývá, stačí jedna krize a najednou se začne rozpadat všechno. V tomhle případě se jedná o úmrtí o rodinné přítelkyně a zároveň učitelky Sam, která byla rodině velkou oporou a pomocí. A proto všechny hodně zasáhla. Jenže v době, kdy všechna tajemství a křivdy začnou vylézat na povrch, je stále nejdůležitější jediná věc. Ochránit vlastní rodinu za každou cenu.

The Silent Noise
Zdroj: Prime Video

Jak moc velkou tíhu lží zvládneme unést?

Seriál The Silent Noise přináší koncept, který není žádným překvapením v rámci dramatu. Na první pohled dějově nevybočuje ze zajetých pravidel současně velice oblíbeného subžánru rodinných dramat, kde jedna událost odstartuje řetěz událostí, které by do té doby byly skryty pod správně přehozenou dekou tajemství, která nesmí vyplout napovrch. Přesto v hodně momentech zvládne překvapit. Mám na mysli především práci s jednotlivými postavami, které na první pohled působí značně šablonově, ale to neznamená, že si je díky hercům neoblíbíte a nedostanou se vám do srdíčka, úplně stejně jako některé z nich začnete snadno nesnášet. Aby jste zpětně museli uznat, že možná až takové šablony nebyly.

The Silent Noise totiž odvádí skvělou práci v tom, že dokonale vede pozornost od detailů, aby následně jeho diváci přehlédli všechny šipky, která naznačovaly, kam se správně dívat, a kde se nachází výsledek všeho snažení. Správně se zde využívá náhledů na situaci z různých úhlů, kdy situace může působit úplně jinak, než se ve skutečnosti odehrála. A díky vhodnému dávkování v ději se dočkáme správného napětí. A jako divák dostaneme spoustu prostoru hned na několik interpretací událostí. Co je vždy o krapet lepší než jasné a jednoznačné směřování a těsně před cílem naprostým otočením všeho, většinou kdy jde o efekt šoku, se snahou o co největší twist.

The Silent Noise
Zdroj: Prime Video

Doručil seriál The Silent Noise všechno, co slíbil?

Možná proto se zde dočkáme hned několika na první pohled slepých cest vyprávění a vyšetřování, které nejsou úplně vhodně ukončeny právě z toho důvodu, že první polovina působí jako detektivní seriál plný rodinných tajemství. Nahazováním všech těch vedlejších linek, které snad zmatou tím, kam má The Silent Noise namířeno. A na to by v délce deseti dílů byl dostatečný prostor. Přesto se vyprávění v polovině začne stáčet pouze jedním konkrétním směrem. A proto mohou některé linky v závěru působit jako ukončené až moc rychle. Kdy ty hlavní rodinné linky uzavřené dostatečně jsou. Protože tohle je příběh jedné rodiny a toho, jak se zachová v krizi. Přeci jen, ten závěr, kdy se všichni rozhodnou konečně si vzájemně říkat pravdu, byť s trochou té malé lži na celý život, je právě ta nejsilnější část celého seriálu.

Stojí seriál The Silent Noise za vaší pozornost?

The Silent Noise je jeden z těch seriálů, kde na začátku začátku dostanete situaci a jasný náhled na sled událostí. Kdy další přidanou informací se váš pohled změní, stejně tak se změní váš názor na to, co za vším stojí. Stejně tak se zde dobře pracuje s odváděním pozornosti. Kdy už jste si jistí, že víte, ale následující informace a událostí vás odvanou od vašich podezření tak dokonale, že si možná na konci vynadáte. The Silent Noise je typickou žánrovkou, ale s dobře odvedenou prací všech zúčastněných. Jenom je třeba počítat s tím, že pokud nejste ve specifické skupině diváků, seriál až tolik neoceníte.

Hodnocení: 9/10

Na filipínský seriál The Silent Noise se můžete podívat s anglickými titulky na službě Prime Video. Pro více žebříčků, seznamů, doporučení a recenzí můžete navštívit naše stránky.

Zdroj obrázků: Prime Video
Zdroj titulního obrázku: Prime Video

-REKLAMA-

Lee Cronin: Mumie – Horor, který předvádí to nejlepší z vod vymítání za dlouhou dobu s kombinací Evil Dead (Recenze Redakce)

0
Lee Cronin: Mumie
Zdroj: Vertical Entertainment

Režisér Lee Cronin, který v roce 2023 natočil film Smrtelné zlo: Probuzení je tady s novým hororem. Jeho novinka patřila mezi ty nejočekávanější snímky v tomto žánru za tento rok a my z redakce jsme na film byli velmi zvědaví. Povedla se tahle jiná verze Mumie, která je více hororem, než dorazí do kin v roce 2028 pokračování známé série s Brandonem Fraserem? No nebudeme to na začátek prodlužovat a jdeme se podívat, co na film říkáme. Tohle je recenze redakce na horor Lee Cronin: Mumie.

Recenze redakce na film Lee Cronin: Mumie

Dcera novináře zmizí beze stopy v poušti. Po osmi letech se nečekaně vrací — a radostné rodinné shledání se mění v děsivou noční můru. Tento neúprosný psychologický horor přináší nové pojetí kultovního mýtu o monstru prostřednictvím děsivého prokletí mladé dívky jménem Katie, které její rodinu přivádí k zoufalé snaze zjistit, co se Katie stalo, aby ji zachránili, a zachránili tak i sebe, než bude příliš pozdě. (Vertical Entertainment)

Lee Cronin: Mumie
Zdroj: Vertical Entertainment

Marek Lízal

Lee Cronin si evidentně, tak moc zamiloval Evil Dead, že si potřeboval ještě natočit menší přídavek. Jeho Mumie je kopírka spousty věcí ze zmíněného Evil Dead, zároveň snímek zkombinoval s posednutím démonem a egyptskou mytologií. Člověk od začátku asi od filmu čekal něco jiného, když vidí název Mumie, ale po zveřejnění traileru bylo hned jasné, že Cronin chce naservírovat divákovi obdobnou podívanou ve stylu jeho předchozího filmu Evil Dead Rise. A daří se mu to parádně.

Film má delší stopáž a byla to pro mě trošku obava, ale ta se naštěstí nevyplnila. Stopáž 133 minut si film dokáže obhájit. Je tady o to větší prostor pro budování mytologie, atmosféry, vyšetřovací části, dostat se postavám více pod kůži a sledovat ten rozklad v rodině. Není to jen pouhopouhá jednoduchá hororová podívaná plná klišé, lekaček a podobně. Je to taky do jisté míry psychologický horor. Jen je pravda, že tahle věc by potřebovala určitě lepší zacházení se scénářem, který by rodinou tragédii dokázal více prohloubit. Pro mě osobně to bylo sice dostačující a nechtěl jsem nebo respektive bych tady neočekával u tohoto typu hororu něco chytřejšího a dramaticky silnějšího. Přesto musím zmínit jinou výtku, kterou jsem si uvědomil až po zhlédnutí filmu, když jsem snímek řešil s kamarádem. Členové rodiny se od nějaké určité doby ve filmu moc už mezi sebou neinteragují a nepotkávají se tolik kolik by asi bylo dobrý. Ale nějak zvlášť mi to nekazí výsledný dojem.

Celé to velmi dobře podtrhávají herecké výkony. I když teda musím říct, že Jack Reynor nebyl pro mě asi tak do půlky filmu dost přesvědčivý a hodil by se do té role někdo jiný. Ostatní ale odvedli skvělou práci a sedí tam. Především musím zmínit holčičku Natalie Grace, která to zahrála výborně. Je vzhledově zpracována děsivě a maskéři tady odvedli parádní práci. Je to bez debat nejděsivější dítě v hororu za hodně dlouhou dobu, vlastně jedno z nejděsivějších. Tuhle doma nechcete mít.

V čem snímek vyniká je hlavně technická stránka. Jde o špičkovou práci, která mi v kině, jako někdo, kdo je cinefil dělala velkou radost. Práce s kamerou a střihem je precizní. Cronin všechno, co se naučil u Evil Dead Rise tady ještě více umocňuje a některé momenty díky těm skvělým záběrům jsou výborné. Když dojde na ty chvíle, kdy jedna část v záběru je blíž a okolo je to takové rozmazané a pak zbytek záběru je více vzadu, tak jsou to hrozně zajímavé věci, které moc často nikdo nevyužívá a mě osobně se tento Croninův styl hodně zamlouvá. Díky tomuto stylu se mi jednou stalo, že díky tomu střihu jsem lehce cukl. Pracuje se s tím fakt parádně. A nejenom u scén, kdy to má navodit znepokojivý pocity, ale například při vyšetřovací části, kdy postava něco zkoumá, tak je to zase díky tomu střihu o to více vtahující. Celkově jde o krásnou podívanou, kdy takhle má vypadat áčkový horor, kde si s tím tvůrci pěkně vyhráli a servírují divákovi podívanou, která hororovým fanouškům na velkým plátně udělá radost. Například finále je výborný náhul, kdy se to neskutečně rozjede a není tady milion hnusných a nepřehledných střihů. Kdyby takhle vypadala půlka hororů za rok jsem mega spokojený.

Mumie od Lee Cronina je krutý horor, kde sice nedostaneme takový počet úmrtí postav, jak bychom si představovali (u Evil Dead Rise se toho nebál), ale postavám i tak film nakládá těžce. Cronin tímto filmem potvrdil, že jeho předchozí snímek nebyla náhoda a jde o šikovného tvůrce, který má řemeslo pevně v ruce a jede si hezky pěkně v první lize. Jen je tady trošku slabší scénář, ale nijak hodně mi to nezkazilo zážitek. Film nabízí několik momentů, na které delší dobu nezapomenu, ať už je to stříhání nehtů, strhávání kůže, smuteční slavnost, kojoti, kteří si na někom smlsnou a štíra v krku. Není to bezchybný film, ale moje hororové srdíčko letos konečně poprvé zaplesalo a já si to královsky užil. Jako fanoušek hororů, a hlavně jako milovník Evil Dead říkám FUCK YEAH BITCH! Mumii vnímám jako start té pořádné hororové nadílky, která teď do konce května přijde. Snad se to vše povede.

P.S. Cameo herečky z Evil Dead Rise mega potěšilo. P.P.S. Lee Cronin by rád natočil novou Noční můru v Elm Street. No pojď mi!

Hodnocení: 9/10

Lee Cronin: Mumie
Zdroj: Vertical Entertainment

Antonín Matějíček

Lee Cronin pro mě byl až do roku 2023 relativně neznámým jménem, ale pak přišel s Evil Dead Rise a okamžitě se katapultoval na vrchol mého seznamu sledovaných tvůrců. Jeho pojetí Smrtelného zla bylo darem z hororového nebe. Špinavé, nekompromisně brutální a vizuálně hravé. Když se tedy rozkřiklo, že si vezme do parády klasické monstrum, očekávání byla obrovská. Povedlo se mu doručit podívanou, ze které vám spadnou obvazy? Rozhodně ano, ale s jedním velkým háčkem: nečekejte klasickou Mumii. Cronin totiž paradoxně natočil všechno možné, jen ne tradiční monster movie. Je to spíš brutální mix Vymítače ďábla a jeho vlastního Evil Dead, což je pro fanouška žánru ta nejlepší možná zpráva.

Příběh o unesené holčičce, která se po osmi letech sice najde, ale s velmi temným „nájemníkem“ uvnitř, je v jádru sice jednoduché klišé, ale Cronin z něj těží maximum. Celým filmem prostupuje aura čirého zla, která vás nepustí od úvodních minut až po závěrečné titulky. Naprostým vrcholem je pak představitelka Katie. Její ztvárnění posedlé dívky je v kombinaci s Croninovou estetikou a jistou režíí jedním z nejsilnějších hororových výkonů poslední dekády. Režisér tu znovu potvrzuje svou unikátní schopnost diváka vystrašit, zhnusit a překvapit v jeden jediný moment. Zapomeňte na sterilní lekačky ze světa V zajetí démonů, tady se s lidským tělem dějí opravdu nehezké věci a kamera se nebojí na ty největší „čuňačinky“ pořádně posvítit.

I přes nadšení se ale najdou trhliny, které drží film těsně pod hranicí absolutního kultu. Scénář se v mytologii démona drží až příliš při zemi a se samotnou Mumií ho spojuje v podstatě jen ten sarkofág. Tady bych si hloubku a detailnější vysvětlení klidně nechal líbit. Postavy občas působí jako karikatury, které se chovají, jako by jim někdo ty obvazy utáhl přímo kolem mozku. Naštěstí to ale vynahrazuje finále, které je naprosto nekompromisní a vizuálně strhující. Ve výsledku jde o paradoxně nejlepší vymítačský horor za posledních deset let. I když by postavy a prostřední část filmu snesly trochu péče, odcházel jsem z kina s pocitem, že jsem konečně viděl poctivý, zlý a hravý horor, který se nebojí vybočit z mainstreamu.

Croninova novinka sice klamavě láká na egyptskou legendu, ale ve skutečnosti servíruje syrový a nekompromisní exorcismus, který se nebojí jít až na dřeň. I když scénář občas pokulhává v logice postav a samotná mytologie zůstává jen načrtnutá v pozadí, technická stránka filmu tyhle trhliny hravě maskuje. Díky fenomenálnímu výkonu hlavní hrdinky, špičkovým maskám a kameře, která si libuje v destrukci lidské schránky, dostáváme audiovizuální teror doprovázený mrazivou hudbou. Je to film, který ignoruje zajeté koleje mainstreamu a namísto laciných lekaček sází na totální beznaděj a hravý hnus, což z něj dělá nejvýraznější žánrový kousek v kategorii vymítačských hororů za poslední roky.

Hodnocení: 8/10

Tohle byla recenze redakce na horor Lee Cronin: Mumie. Doufáme, že se vám článek líbil. Snad jste dostali všechny odpovědi k tomu zda dát filmu šanci nebo ne. 

Zdroj titulního obrázku: Vertical Entertainment

-REKLAMA-