A kolik jsi už vlastně měla partnerů (body count)?
Otázka na kterou po nějaké době dojde snad v každém vztahu. Máme tu 21. století s největším rozkvětem a odtabuizování témat, co se týkají nejen sexuality. Nicméně pro část společnosti je pořád body count jejich partnera strašákem. Máme zde jeden úhel, kdy lidé dokáží současně mít vztah s několika lidmi najednou a to dokonce na takové úrovni, že spolu žijí. Opakem jsou lidi, co mají svojí hranici, za níž už vás odsoudí. Hranici za níž už o vás, případně i o vztahu k vám dokáží pochybovat.
Dnešní otázkou je: Kde je tato hranice? Ovlivňuje body count charakter člověka?
Hranice, co se dnešní společnosti týče má sklony využívat tak trochu dvojí metr. Určitě jste se s ním už i vy sami setkaly. Mluvím o vnímání počtu sexuálních partnerů u kluků x u holek. Kluk je borec, když měl víc zářezů než v ostatní partě, kdežto holky jsou za tohle strašně slut-shamované. Hranice je tam, kde si jí vy sami nastavíte, protože vy víte, co je pro vás nejlepší. Pomyslnou hranici byste neměli dávat ostatním lidem, neměla by to být jedna z prvních otázek ve vztahu. Záleží na tom, jak vy se cítíte ohledně sami sebe a jak chcete nakládat se svým tělem. Body count nemusí nutně ovlivňovat charakter člověka a už vůbec by neměl ovlivňovat důvěru ve vztahu.
Můj příběh
Dovolím si přidat do tohoto článku i svou zkušenost. Od nějakých šestnácti jsem měla pocit, že mi nikdo nerozumí, že se ztrácím sama v sobě. Přišly klasické neshody s rodiči, které já řešila, tak že jsem utíkala k babičce. Byla jsem vždycky tvrdohlavá a v tomhle obzvláště, žárlila jsem na mladší ségru a měla pocit, že mě nikdo nemá rád, že mě nikdo nevyslechne.
Můj první rozchod byl, protože můj přítel osahával mojí nejlepší kamarádku, k níž jel potom, co jsme se pohádali místo toho, aby to řešil se mnou. V tu chvíli nastal asi největší zlom – nechtěla jsem být doma a nechtěla jsem být sama, chtěla jsem mít útočiště a to pro mě potencionálně vytvářel právě vždy nějaký chlapec či muž. Chtěla jsem prostě místo, kde mě nikdo nebude soudit, kde mě někdo vyslechne. Neměla jsem jasně dané hranice, co je a není zdravý vztah, co se smí a nesmí a chtěla jsem to vědět.
Měla jsem v hlavě jenom spoustu věcí, od kterých jsem hrozně moc chtěla utéct a přišlo mi, že mě nikdo nevidí jako někoho, kdo se trápí. O to víc jsem si vážila pozornosti, kterou jsem mohla mít. Nebyla jsem miss world, ale byla jsem vždycky poměrně hezká troufnu si říct, jen jednou mi někdo řekl ne.
Sebeláska
Furt jsem hledala lásku u druhých, ale nedávala jsem tu svou hlavně sama sobě, furt jsem doufala, že se o mě někdo postará. Drtivá pravda je ta, že většinu života budete na všechno sami v jakémkoliv vztahu. Tuhle pravdu jsem poznala až když jsem se odstěhovala z místa odkud jsem tak chtěla utíkat. Pořád potřebuju pozornost, pořád potřebuju lásku a i tu lásku dávat, pořád se u otázky a kolik partnerů jsem měla zastavím. Protože nikoho nezajímá jaký vztah jste s těmi lidmi měli, co pro vás znamenali, co vy jste byli pro ně. Pro některé zůstanou navždy jen číslem.
Já nejsem jen číslo, můj život není jenom číslo, stejně tak nikdo z mých partnerů. Nesuďte lidi podle jejich body countu, protože to může za sebou mít zcela jiný příběh než čekáte. A pokud je tohle trochu i váš příběh, tak nejste sami!
Zdroj titulního obrázku: Pexels/cottonbro studio
