Krásný den vám všem přeji a vítejte na našich stránkách a u dnešního článku. V dnešní komiksové recenzi si rozebereme velkou komiksovou lahůdku, na kterou jsem se extrémně moc těšil. Nakladatelství CREW si pro nás připravilo souborné vydaní příběhů, kterým se říká Barvy, proto český název Barvy emocí. Jedná se o čtyři příběhy, které jsou intimnější, emočnější a mnohem osobnější. Svým způsobem je to unikátní pohled na naše oblíbené hrdiny, kde máme možnost je vidět z trochu jiné perspektivy. Udělejte si pohodlí a vychutnejte si recenzi na komiks Barvy emocí!
Recenze komiksu Barvy emocí
V této knize najdete všechny čtyři příběhy z „barevné“ ságy legendárních tvůrců Jepha Loeba a Tima Salea (Batman: Dlouhý Halloween, Superman: V každé roční době). V expresivní kresbě se vrátíme ke zlomovým momentům v životech čtyř slavných superhrdinů, kteří se musejí vyrovnávat s bolestivými ztrátami, láskami… a samozřejmě i s padouchy. Slepý akrobat Daredevil svou superhrdinskou kariéru teprve začíná a při tom mu do života vstupuje jeho osudová žena, Karen Pageová. Petr Parker alias Spider-Man se naopak musí vyrovnat se smrtí své životní lásky, Gwen Stacyové, a přežít útoky Green Goblina. A o lásku přichází i Bruce Banner – protože coby monstrózní Hulk nemá na nějaké city nárok. Čeho se dotkne, to zničí. Captain America je zase konfrontovaný s realitou druhé světové války. (oficiální text nakladatelství CREW)
Spider-Man: Modrá barva smutku
Když jsem před mnoha lety poprvé četl Smutek – tak se komiks jmenuje v Ultimátním komiksovém kompletu od Marvelu, tak jsem byl nadšený a dojatý. I druhé čtení bylo super. Teď jsem tento příběh četl po třetí s rozestupem několika let. A jsem znovu spokojený, jen už to není ultimátní pecka. Pořád ten příběh miluji, pořád se mi četl skvěle, jen mi tam teď něco málo chybělo. Asi trochu prokreslenější Gwen. Scénárista Jeph Loeb výborně navodil retro atmosféru, krásně nás vzal na začátky Spideyho dobrodružství a skvěle nám prodal, jak nesmělý byl Peter, když se seznamoval s dívkami. V tomto ohledu je radost komiks číst. A když pak přijde na scénu Mary Jane, tak se každému fandovi Spider-Mana musí rozbušit srdce. Loeb moc krásně vypraví romantický příběh, na který nabaluje akční pasáže. Komiks umí být zábavný, vtipný a hlavně dojemný. Nejsilnější je na posledních pár stránkách, kde mi dokázal znovu vehnat slzy do očí.
Komiks se může pyšnit nádhernou kresbou od Tima Salea, kterou doplňuje přesná barevná paleta od Stevea Buccellatoa. Sale udělal užasnou kresbu, kde jsou cítit všechny emoce. Výborně nakreslil všechny postavy, zvláště Gwen a MJ. Na jeho kresbu se nádherně kouká, ale bez barev od Buccellatoa by tolik nevynikla. Buccellato odvedl fantastickou práci. Ty krásně syté barvy naprosto vynikají a prohlubují zážitek ze čtení. Výborná umělecká symbióza, která stvořila nádherně vypadají komiks. Těším se, až si za pár let tento příběh přečtu znovu a budu se kochat. Jak scénářem, tak uměleckou stránkou.
Hodnocení: 9/10
Hulk: Šedá barva zoufalství
S Hulkem je to vždy těžké. A vidím, že i Jeph Loeb s tím lehce bojoval. Úvodní Hulkovy příběhy dost stavěly na souboji člověka a monstra. Lee a Kirby vycházeli z Jekkyla a Hydea, což rozhodně není nová informace. Samotný Hulk mnohdy působil jednorozměrně a moc tomu nepomáhali jednoduché dialogy – Hulk ničit!, Hulk nejsilnější ze všech. Až po letech začali různí tvůrci zkoušet nové věci a hledat jiný úhel pohledu. A o to se snaží i Loeb. Kombinuje klasické začátky alá Stan Lee a Jack Kirby, s propracovanějšími příběhy, kde Banner a Hulk mají mnohem více vrstev. Problém se ukazuje v tom, co je pro Bannera typické, a do velké míry zásadní. Není psychicky v pohodě, není vyrovnaný, jeho paměť není přesná a zvláště zde funguje jako nespolehlivý vypravěč. Loeb si ještě vypomohl scénáristickou berličkou, kdy příběh vystavěl jako rozhovor/návštěvu u terapeuta. Nemusí se striktně držet všech detailů a informací, ale může přeskakovat z myšlenky na myšlenku a ukazovat to, co je důležité. Osobně jsem s tím lehce bojoval. Ale jakmile Loeb začne směřovat k pointě, tak to bylo hodně silné.
Kresba Tima Salea je znovu nádherná. Sale si s ní nádherně vyhrál a opět je plná nádherných detailů a propracovaných panelů. Inspiroval se Kirbyho panely, ale zároveň Hulka pojal dost po svém. Od zuřivého pohledu, křivých zubů až k samotné stavbě těla. Tady si Sale dal hodně záležet, aby jeho verze Hulka byla originální. Sale pak hezky odlišil vedlejší linku Bruce a Leonarda, která je víceméně černobílá a kresbou jednodušší. Barvy si vzal na starost Matt Hollingsworth a perfektně vybarvil Saleovu kresbu. Díky jeho barvám vynikne nejen Saleova kresba, ale i samotný příběh, který Loeb napsal. Ta hra s barvami je precizní. Všichni tři si skvěle sedli a vytvořili zajímavý a silný příběh.
Hodnocení: 7/10
Daredevil: Žlutá barva strachu
Tohle byla lahůdka. Do velké míry za to může hlavně to, že mám Matta/Daredevila jako postavu velmi rád. Opravdu moc se mi líbilo, jak Jeph Loeb tento příběh pojal. Stejně jako u Spider-Mana, je toto milostný dopis ženě, o kterou hlavní hrdina přišel. A stejně jako Spider-Man, tomu nemohl zabránit. Loebovi se parádně povedlo odvyprávět začátky Daredevilovi kariéry. Od ztráty otce, přes začátek právnické kariéry až ke Karen. Karen, ženy do které se Matt zamiloval až po uši. Celé je to napsané moc krásně a dojemně. Líbilo se mi, že Loeb nikam nepospíchá a příběh nechává pozvolna plynout. A o to více jsem si jako čtenář užíval moment, když si Matt uvědomí, že ke Karen začíná cítit něco více. Bavilo mě číst Mattovu nesmělost a lehkou odtažitost, aby pak jako Daredevil ukázal, že je mužem bez strachu. I přestože měl obrovský strach, že by se Karen mohlo něco stát. Všech šest sešitů se četlo nádherně. Vyvolalo to ve mě spoustu emocí a hezky mě to dojalo.
Tim Sale a Matt Hollingsworth odvedli znovu fantastickou práci. Sale si opět vyhrál s kresbou, která je nádherná a hravá. Saleovi se povedlo bravurně přenést Loebovi slova do podoby obrazů a kresby a vdechl jim život. Kresba je neskutečně působivá, hravá, zábavná a propracovaná. Mnohdy postava nemusí nic říkat, ale díky Saleově kresbě pochopíte úplně všechno, co se dané postavě honí hlavou. Všechny emoce, všechny myšlenky. Prostě všechno. Saleova kresba je nádherná, ale bez barev od Matta Hollingswortha by tolika nevynikla. Hollingsworth namíchal perfektně padnoucí barvy a díky nim ještě více vynikne Saleova výborná kresba. Nebyl to snadný úkol, ale Hollingsworth ho zvládl luxusně a je radost si prohlížet jednotlivé panely a stránky. Hodně moc jsem si tuhle část s Daredevilem užil.
Hodnocení: 8,5/10
Captain America: Bíla barva nevinnosti
U posledního příběhu se ukázala věc, se kterou bojuji dost dlouho. Do velké míry mě moc nebaví staré příběhy s Captainem Americou. Věřil jsem, že se to Loebovi a Saleovi podaří zlomit. Bohužel uspěli tak na půl. Chápu, že Loeb nechtěl psát čtvrtý „milostný“ příběh ženě. Že chtěl psát o něčem jiném. A to se mu do velké míry povedlo, jen mi to tenkrát přišlo až moc obyčejné. Tím samozřejmě neříkám, že to není dobré, zajímavé a místy to nemá velkou hloubku. Přesto mi civilněji pojaté příběhy Spider-Mana a Daredevila sedly o dost lépe, jelikož jsem se na ně dokázal mnohem lépe napojit. Rozumím tomu, že se Loeb pokusil zachytit retro estetiku válečných komiksů, dodat tam to šestákové dobrodružství a navrch přidat příběh o bratrské lásce. To vše tam je, krásně to do sebe zapadá a funguje to více než dobře. Jen mi tam něco málo chybělo. Dost mě to mrzí.
Kresbu si vzal na starost Sale a o barvy se postaral Dave Stewart. Saleova kresba je opět famózní, ale přiznám se, že mi úplně nesedla s barevnou paletou od Davea Stewart. Prostě působí jinak. Saleova kresba má v sobě spoustu hravosti, radosti a je typicky saleovská. Ale s kombinací se Stewartovými barvy působí vážněji – možná to byl účel, přeci jenom se příběh odehrává za druhé světové války. Ty barvy jsou úžasné a k příběhu pasují, jen se nemohu zbavit pocitu, že úplně neladí se Saleovou kresbou. Na některých stránkách to nebylo tak výrazné, ale u jiných jsem cítil velký rozdíl oproti Mattu Hollingsworthovi a Steveu Buccellatovi. Ale to jsou čistě jen mé pocity. Věřím a jsem o tom silně přesvědčený, že spoustě z vás ta barevná paleta sedne o dost lépe, že se na ní mnohem lépe naladíte. Ve výsledku jde pořád o skvělou kresbu, kterou doplnily úžasné barvy. I přestože jsem si poslední část neužil, tak jak jsem si přál, tak nemohu tvrdit, že bych byl nějak výrazně zklamaný.
Hodnocení: 7/10
PS: Pokud se vám recenze líbila, tak si zkuste přečíst jeden starší článek, který jsme před lety napsali o Timu Saleovi – Umělec Tim Sale.
Jsem opravdu moc rád, že jste si přečetli mou recenzi na tuto unikátní komiksovou sbírku. Barvy emocí jsou opravdu moc krásný a povedený komiks a já ho mohu jen a jen doporučit.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Zdroj titulního obrázku: Marvel
