Elinor (Daisy Edgar-Jones) a Marianne (Esmé Creed-Miles) Dashwoodovy jsou mladé, krásné a slušně zaopatřené dívky, kterým ke štěstí chybí jen láska, jak už to tak v jejich věku bývá. Jejich vyhlídky se razantně zhorší, když po smrti otce přestane platit to, že jsou slušně zaopatřené. Z pohodlí rozlehlého rodinného sídla, které připadlo v dědictví otcovu synovi z přechozího manželství, se společně s matkou (Caitríona Balfe) a mladší sestrou Margaret (Bodhi Rae Breathnach) stěhují do mnohem skromnějších podmínek, jen silou vůle stojícího domku na venkově.
Víc než ztráty rodného sídla však Elinor lituje toho, že v důsledku stěhování opouští i charismatického Edwarda Ferrarse (George MacKay), příbuzného nových majitelů. Tenhle stav mysli ji silně znepokojuje i proto, že si zakládá na svém racionálním přístupu ke světu, lásku nevyjímaje. Sestra Marianne je z úplně jiného těsta, se srdcem na dlani je připravená odevzdat se každému, kdo si ho vezme. Tím šťastným je okouzlující John Willoughby (Frank Dillane). Ačkoliv starší, rozumnější sestra radí opatrnost, Marianne jde lásce naproti po hlavě. Zaručí člověku životní štěstí rozum nebo cit? To budou obě muset zjistit samy…
Spisovatelka Jane Austen napsala celkem šest dokončených románů, přičemž mezi její nejznámější díla patří Pýcha a předsudek a Rozum a cit. Oba romány se již dočkaly několika adaptací, přesto se nyní dočkají dalších filmových či seriálových verzí. Dne 3. prosince 2026 uvede Netflix novou adaptaci Pýchy a předsudku, do kin mezitím míří čerstvé zpracování Rozumu a citu. Pro režisérku Georgiu Oakley jde o druhý celovečerní snímek po dramatu Blue Jean, pro scenáristku Dianu Reid se naopak jedná o celovečerní prvotinu. Přestože se u adaptací románů Jane Austenové nabízí jejich modernizace, předností této verze je především snaha zachovat autenticitu předlohy.
Rozum a cit – Adaptace, která si ponechává dobové kouzlo
Greta Gerwig se při adaptaci Malých žen od Louisy May Alcott snažila zdůraznit nadčasovost původního příběhu a jeho témata ženské emancipace, nezávislosti a hledání vlastní životní cesty, která jsou aktuální i pro dnešní publikum. Letošní adaptace Bouřlivých výšin od Emily Brontëové v režii Emerald Fennell naopak vsadila na výrazně stylizovanější, smyslnější a provokativnější pojetí, které mělo například poměrně blízko k filmům Baze Luhrmanna. Georgia Oakley na to jde trochu jinak a její adaptace Rozumu a citu sází na tradičnější, místy až staromódní pojetí. Zachovává si tak dobové kouzlo i romantický idealismus počátku 19. století, kdy Austenová v roce 1811 původní román vydala.
Je to příběh, ve kterém ženy považují za jeden z největších životních úspěchů dobře se provdat. Z dnešního pohledu může takové pojetí působit zastarale, v době vydání románu však manželství představovalo pro ženy jednu z mála možností, jak si zajistit finanční zabezpečení, společenské postavení a určitou životní jistotu. Jejich možnosti samostatně rozhodovat o vlastní budoucnosti byly totiž značně omezené, a tak se výběr vhodného partnera stával nejen otázkou citů, ale také praktickou nutností. Rozum a cit je v tomto ohledu nevyhnutelně produktem své doby a možná právě proto by mu přílišná snaha o modernizaci spíše uškodila. Pokusy přizpůsobit jeho ústřední témata dnešnímu publiku by totiž mohly snadno narazit, a to nejen u feministicky smýšlejících diváků.
Dvě skvělé herečky v hlavních rolích
Jednou z předností zpracování od Oakley je obsazení dvou ústředních postav. Daisy Edgar-Jones se již nějakou dobu těší pověsti jedné z nejtalentovanějších hereček své generace a její ztvárnění Elinor to jen potvrzuje. Sympatickým objevem je nicméně Esmé Creed-Miles, která v roli Marianne dokáže strhnout pozornost. Zpočátku může svým projevem připomenout herecké kolegyně, jako jsou Emma Mackey nebo Emma Corrin, postupně si však nachází vlastní výraz. Marianne je přece jen výraznější postavou než její sestra. Zatímco Elinor se snaží své emoce držet na uzdě a jednat s rozvahou, Marianne se svými pocity nijak netají a nechává se jimi unášet. Právě ona tak ztělesňuje titulní cit, zatímco Elinor představuje rozum.
Odlišné povahy obou sester se promítají také do jejich vztahů a rozhodnutí, přičemž Edgar-Jones a Creed-Miles dokážou jejich vzájemnou dynamiku prodat s naprostým přehledem. Mezi oběma herečkami funguje přirozená chemie a jejich sesterské pouto působí uvěřitelně, přestože se jejich pohledy na lásku a život často rozcházejí. Jejich příběhy přitom ukazují, jak výrazně mohou společenské konvence ovlivňovat i ty nejintimnější stránky lidského života. Romantická gesta totiž v prostředí, kde se téměř každé rozhodnutí stává předmětem společenského hodnocení, ztrácejí část své spontánnosti a osobního kouzla. Společenská situace se sice za více než 200 let změnila, konflikty mezi tím, co člověk cítí, a tím, co se od něj očekává, ovšem zůstávají aktuální i dnes.
Uhlazený a autenticky působící film
Přístupnosti příběhu napomáhají také dialogy. Zachovávají si dobový charakter, aniž by působily natolik odtažitě, že by se v nich dnešní publikum jen obtížně orientovalo. Film tak dokáže přiblížit svět počátku 19. století, aniž by se musel vzdávat jeho specifického jazyka a společenských pravidel. Známé motivy přitom není nutné výrazně reinterpretovat, protože jejich síla spočívá především v samotných postavách a jejich rozhodnutích. Právě díky nim může příběh fungovat i pro diváky, kteří se s dobovými konvencemi osobně neztotožňují.
Po vizuální stránce je film především uhlazený a sází na autenticky působící kostýmy i dobovou výpravu, která pomáhá dotvářet atmosféru příběhu, aniž by na sebe zbytečně strhávala pozornost. Adaptace se přitom v několika ohledech od původního románu odchyluje. Vedle úprav některých dějových událostí mění také důraz kladený na jednotlivé postavy a jejich vztahy. Některé motivy z předlohy zjednodušuje, jiné naopak rozvíjí či pojímá výrazně dramatičtěji. Základní příběh a jeho ústřední témata nicméně zůstávají zachovány, takže tyto změny nenarušují jeho hlavní myšlenku.
Tradičnější přístup s jistými kompromisy
Tradičnější přístup se nicméně neobejde bez určitých kompromisů. Film sice těží z nadčasovosti původního příběhu, v některých chvílích se však až příliš spoléhá na to, že divák jeho kouzlo přijme automaticky. Romantické zápletky a společenské konvence jsou samy o sobě dostatečně nosné, jejich emocionální dopad ovšem nemusí být vždy tak silný, jak by mohl. Uhlazenost vyprávění místy ubírá jednotlivým konfliktům na naléhavosti a některé situace tak působí spíše jako očekávané zastávky na cestě k závěrečnému rozuzlení než jako zásadní okamžiky v životech hlavních hrdinek. Přesto se filmu daří zachovat lidský rozměr příběhu a ukázat, že za romantickými zápletkami stojí také snaha najít vlastní místo ve světě, který člověku předem určuje poměrně jasná pravidla. Právě v tom tkví jedna z předností Austenové tvorby, jejíž postavy ani po více než dvou stoletích nemusí působit jako pouhé relikty minulosti.
Georgii Oakley se tak daří nabídnout adaptaci, která očividně rozumí tomu, v čem tkví kouzlo tvorby Jane Austenové. Nesnaží se původní román přepisovat podle současných trendů ani soupeřit s výrazně stylizovanými adaptacemi klasických literárních děl. Místo toho sází na herecké výkony, přirozenou dynamiku ústředních sester a nadčasový konflikt mezi rozumem a citem. Nové Rozum a cit sice nepřináší revoluční pohled na známou látku a jeho uhlazenost občas ubírá příběhu na emocionální síle, jako tradičně pojatá romantická adaptace však funguje překvapivě dobře. Pro diváky, kteří dávají přednost dobové atmosféře a citlivému zpracování literární klasiky před radikálními reinterpretacemi, tak může jít o velmi příjemnou adaptaci, kterou bude jen těžko označit za úplně zbytečnou.
Rozum a cit závěrem
Nové Rozum a cit je citlivě natočenou adaptací literární klasiky, která sází na dobovou atmosféru, přesvědčivé herecké výkony a přirozenou chemii ústřední dvojice. Přestože se místy až příliš spoléhá na kouzlo předlohy a nedokáže naplno vytěžit emocionální potenciál některých situací, Georgia Oakley nabízí příjemně tradiční zpracování, které dokazuje, že příběhy Jane Austenové mají co říct i dnešnímu publiku…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Focus Features
