V Americe se v poslední době dějí divné věci, takže představa, že v ní bude vládnout strana, která zakáže nemanželský sex, není tak úplně nereálná. Takhle je nastavená výchozí situace v romantické komedii Na jednu noc. Z tohoto brutálního pravidla existuje jedna výjimka. Jediná noc v roce, kdy se nesezdaní mohou spustit, kdykoliv, kdekoliv a kolikrát budou chtít. Právě během ní se celý příběh odehrává. Owen (Callum Turner) tuhle noc nenávidí, zvlášť když ho jeho přítelkyně Malika (Maya Hawke) právě poslala k šípku. Nejraději by se zamknul ve své pizzerii a nějak ji celou přečkal.
Zato zpěvačka Allie (Monica Barbaro) je připravená vyrazit na lov a ráno se probudit s pocitem, že si to užila na sto procent. Když na sebe ti dva poprvé náhodou narazí, rozhodně to není láska na první pohled, dokonce ani chuť se s tím druhým prostě jen tak vyspat, když se to smí. Možná by se dalo říct, že ti dva na sebe mají alergii, která se prohlubuje, jak ty dva osud nebo náhoda pořád svádí dohromady. Ani jednomu se navíc vůbec nedaří naplnit představu, s jakou do téhle výjimečné noci šel. Někdy ale stačí prožít pár intenzivních hodin, abyste pochopili, že to, co jste zoufale hledali, jste měli celou dobu před nosem. A že láska se dá najít i během té nejméně romantické noci v roce…
Na jednu noc – Romantická komediální variace na hororovou sérii Očista
Režisér Will Gluck stojí za velmi povedenou rodinnou komedií Králíček Petr a jejím (o poznání méně povedeným) pokračováním Králíček Petr bere do zaječích, před pár lety nicméně především uvedl S tebou nikdy, komediální romantický hit se Sydney Sweeney a Glenem Powellem, který Gluckovi otevřel dveře k možnosti realizovat další potenciálně úspěšný snímek. Volba nakonec padla na film s názvem Na jednu noc, který může evokovat horor Očista. Ta se odehrává ve světě, kde v USA existuje jediná noc, kdy je jakýkoli zločin (včetně vraždy) legální. Na jednu noc pak přichází s obdobně bizarním pravidlem: nemanželský sex je v USA povolený pouze jeden den v roce. Ale je vůbec možné během takové noci najít i něco, co by se dalo označit za lásku? Na to se pokouší odpovědět právě Gluckova komedie s Monicou Barbaro a Callumem Turnerem v hlavních rolích.
Ano, pokud Amerika může být ještě zvrácenější nežli ta současná, je to právě v podobě vize nepříliš vzdálené budoucnosti, ve které jsou lidé očipovaní, přičemž kvůli tomu mohou skutečně legálně nemanželsky souložit pouze jeden den v roce. Ne snad, že by se film pokoušel o nějaký zásadní politický komentář. V jedné větě sice padne, že za všechno samozřejmě může Barack Obama, což je klasický argument americké obdoby dezolátů, AKA radikálů z prostředí MAGA, tím to ale v podstatě hasne. Žádný pokus o převrat systému, žádné zpochybnění až příliš konzervativního řádu, žádný vztyčený prostředníček nejmenovaným oranžádám. Postavy si sice občas stěžují na prostředí, ve kterém žijí, jejich prioritou je však prostě si tenhle den užít. A někdo překvapivě skutečně může najít pravou lásku.
Dá se takový film vůbec natočit cudně?
Sám Will Gluck se během propagace pokusil distancovat od toho, že by Na jednu noc měla být v podstatě „sexuální Očista“ plná orgií a nahoty. Mezi hlavní témata filmu dle něj patří intimita, sexualita a láska, nikoli samotný sex. A své sliby Gluck v podstatě splnil. Je to velmi cudný film, ve kterém se sice občas objeví nějaká ta bradavka a více než spoře oděné dámy, tím to ovšem končí. Žádné divoké orgie a vyloženě lechtivé scény se nekonají. A samozřejmě to nemusí být nutně špatně. Gluck se nevydává vyloženě snadnou a nejlacinější možnou cestou, je to do jisté míry film, který vystihuje současné publikum. Existují data, podle kterých hlavně mladší publikum nechce, aby sex a romance byly ve filmech a seriálech tak dominantní, přesně pro takový typ diváků je určen právě Na jednu noc.
Neznamená to ovšem, že by Na jednu noc nebylo tak trochu jako ze staré školy. Gluck v podstatě natočil klasickou romantickou pohádku pro dospělé, ve které Turner a Barbaro hrají postavy, pro které je sex až na sekundárním, možná až terciárním místě. To však neznamená, že by si i oni nechtěli užít. Vždyť je oba spojí honba za beznadějně vyprodanými kondomy (člověk by čekal, že jejich zásoby prodavači na ten výjimečný večer nepodcení). Jejich cesty se párkrát zkříží, oba se snaží dosáhnout svého a trochu nepřekvapivě je to celé začíná sbližovat. Gluck naštěstí zřejmě umí odhadnout společnou energii a Barbaro a Turner jsou tak v oblasti chemie podobnou trefou jako pár let zpátky Powell a Sweeney ve zmiňovaném S tebou nikdy (na tento film je Gluck zřejmě hrdý, i proto na něj sem tam odkáže).
Vystavit kompaktní děj na takové premise je fuška
Na premise o jedné noci, kde se dá nezávazně souložit, by šlo vystavět pár nosných skečů. Právě sled skečů film ve finále evokuje. Jednu chvíli se tu někdo snaží z gumových rukavic vyrobit kondom, jindy se zase ukáže, že někteří mohou tuto noc využívat i k něčemu jinému nežli k souloži. Je tu i obdoba Tinderu, která zdánlivě slouží jen k této jedné specifické noci. Lidé si to můžou zdánlivě legálně užívat kdekoliv, do zákonitostí tohoto večera ovšem film zase tak moc neproklouzává. Zřejmě tu funguje cosi jako AI erotické budky a sex 365 dní v roce je legální minimálně na Kubě, všechny tyto prvky jsou však spíše nahodilými nápady nežli nějakou půdou pro humor. Celý New York je ve filmu vybaven hodinami, které stanovují, že do konce specifické noci postupně zbývá 12 hodin, samotný film ovšem nedává extra najevo, že by na tom kdovíjak záleželo.
Jde o svět, který za pochodu vyvolává více otázek nežli odpovědí, občas vlastně nahodí docela zajímavý nápad, na který však pak už nezbývá žádný čas. Dalo by se tak nějak věřit, že by kdokoliv s tímto konceptem dokázal vymyslet zajímavější věci nežli právě (na celovečerním poli debutující) scenárista Travis Braun. Film by to měl samozřejmě ideálně být „pro všechny“, z filmu ovšem nikdy není tak úplně jasné, zda se tedy má vizí budoucnosti sestavenou konzervativními kapitalisty opovrhovat, nebo s ní souznit. Do velké míry na tom nesejde, protože je to stejně o čekání na to, zda (a jak) se ústřední dvojice dá dohromady. Žánrová klišé dávají vodítka dopředu, pořád se však dají snadno čekat zajímavější či alespoň zábavnější momenty. A těch je nakonec minimum. Ano, dvě hlavní postavy si jsou jakousi oporou a jeden od druhého se mají cosi naučit, pořád je to ovšem tak trochu málo.
Na jednu noc závěrem
Na jednu noc je tak trochu promarněnou příležitostí. Premisa je dostatečně bizarní na to, aby z ní mohla vzniknout opravdu povedená romantická komedie, Will Gluck navíc dostává do rukou dvojici, mezi kterou funguje chemie a která dokáže film držet nad vodou i ve chvílích, kdy scénář začíná tápat. Jenže právě scénář je největší slabinou celého filmu – svět, v němž se příběh odehrává, je plný potenciálně zajímavých nápadů, které zůstávají trestuhodně nevyužité, a samotný příběh nakonec nabízí jen minimum skutečně povedených momentů. Na jednu noc tak není žádná katastrofa, zároveň ale ani zdaleka není tak zábavnou a odvážnou romantickou komedií, jakou by vzhledem ke své premise mohla být…
Verdikt: 6 z 10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
