Loni jsme vám bohužel nepřinesli recenzi na hru DOOM: The Dark Ages. Recenze se nám (respektive mě) ztratila, věnoval jsem se jiným věcem a dost mě to mrzí. Proto při příležitosti vydaného DLC zvané Revelations jsem si už nemohl nechat recenzi na tuhle fps legendu ujít. Možná jste také zaznamenali, co se teď děje okolo Microsoftu, který propustil hodně členů z týmu id Software, který stojí za vývojem série DOOM. O práci přišlo 136 zaměstnanců ze zhruba dvou stovek. Je proto otázka, jak to bude se studiem id Software do budoucna. Ale nebudeme tady řešit, co bude a nebude, to nikdo nevíme přesně. V tomto článku se ponoříme do příběhového rozšíření Revelations na který se čekalo něco přes rok. Revelations vyšlo 7.7. a je dostupné v rámci Premium edice (či kolektorské edice pokud máte), jinak je možné ho zakoupit samostatně za 469 Kč. DLC jsem tedy dohrál dvakrát, abych vám dodal, co nejlepší a nejpodrobnější recenzi. Stejně jako všechny díly, tak i tohle rozšíření jsem hrál na PC. Bez dalšího zdržování se tedy jdeme podívat, jak se tohle DLC povedlo. Tohle je recenze na DOOM: The Dark Ages – Revelations.
V id Software vědí, co dělají
Id Software je studio, které stojí za legendárními hrami. Vznik id Software začal v roce 1991, kdy firmu založili programátoři John Carmack a John Romero, herní designér Tom Hall a výtvarník Adrian Carmack. Společnost vynikla v oblasti 3D akčních her a 3D enginů. Na svědomí má značky jako DOOM, Quake, Wolfenstein 3D, nebo Rage. Společnost spolupracovala i na dalších hrách, ale ty, které jsem zmínil byli ty ikonické a vyrobené přímo od nich. První zmíněný DOOM zažil v roce 2016 reboot série, jaký si jiné značky mohou nechat zdát. Šlo o úžasný návrat série zpátky na herní scénu, kdy po zrušeném DOOM 4 v roce 2013 to vypadalo, že se tahle legendární fps věc jen tak nevrátí, tak id Software tehdy před deseti lety doručil parádní comeback.
DOOM 2016 si získal fanoušky a stal se velmi oblíbenou hrou, která získala na GOTY prestižní ocenění za nejlepší akční hru a také cenu za nejlepší hudební a zvukový desgin. O čtyři roky později id Software vydal pokračování DOOM Eternal, který působil jako na steroidech. Byl rychlejší oproti svému předchozímu dílu a dodal neskutečnou fps záležitost, kterou někteří potřebovali hodně rozdýchávat. Před rokem tedy po pěti letech od Eternalu dorazil další DOOM s podtitulem Dark Ages. Ten byl naopak pomalejší, hraní za Slayera připomínalo jako byste byli tank. Hra přišla jako jeho předchůdci s dalším upraveným soubojovým systémem, založeným na vykrývání útoků pomoci štítu, díky čemuž souboje s bossy i řadovými protivníky byly o to zajímavější. Hrozně se mi tento styl líbil a velmi oceňuji lidi v id Softwaru za to, že nedělají ty stejný hry, ale obměňují herní mechaniky, a to i přesto, že ve finále je úkol pořád stejný, likvidovat stovky nepřátel.
Jelikož jde o recenzi na DLC Revelations, tak jsem tímto úvodem chtěl říct, jak moc si vážím studia id Software, který v současné době zažívá krušné časy a my fanoušci jenom doufáme, že budou pokračovat ve své práci. Zároveň jsem tímto chtěl říct, že DOOM mě baví ohromně a loňský Dark Ages jsem dohrál dvakrát a na rozšíření jsem se velmi těšil. Je proto pro mě uspokojující říct, že id Software to zase dokázal.
Revelations do toho tlačí hned od začátku
Vývojáři od začátku moc dobře vědí, jak si hráče hned zaháknout. Je to sice jednoduché a logické, ale pokud jste hráli základní hru Dark Ages, tak Revelations do toho začne tlačit od samotného začátku. Žádné představení herní mechaniky a podobně, ale hra počítá s tím, že jste hráli základní hru, a proto se mi velmi líbilo, že do vás vývojáři začnou chrlit mnoho nepřátel, kteří vás hezky přivítají po roce od základní hry, kdy vyšla a připomenou vám, o čem je a jakým stylem se tento díl DOOMa prezentuje.
DLC navazuje na události Dark Ages, kdy se Slayer v pekle snaží dostat k Vysoké radě, která vládne peklu v nepřítomnosti Temného pána/Davotha. Prolog Revelations nabídne super náběh na tohle rozšířenou příběhovou kampaň, kde (jak jsme mohli vidět v ukázce) Slayer přijde o svoje brnění, štít a je uvězněn v ledovém Očistci (v pekle sněží, další mýtus byl rozdrcen). Slayer se musí z tohoto místa dostat, a tak hlavním cílem bude najít tři kameny. Pomocníkem pro Slayera je tady záhadná bytost, o které samozřejmě nic prozrazovat nebudu, vlastně více o samotném příběhu také už ne, to podstatné jsem zmínil. Zbytek si musíte projít sami a zažít tento zážitek.
Co se mi na příběhu Revelations velmi líbilo bylo to, že nenabízí jen pouhou akci, ale díky tomu, že se Slayer nachází v Očistci, kampaň je o to osobnější a připomene traumata, kterými si hlavní hrdina prošel. Musím říct, že pokud jste fanoušci série DOOM, čekají na vás skvělá rozšíření loru a výborná propojení s původními díly. Myslím, že je naprosto úžasné, že DOOM není jen pouhou střílečkou, ale vývojáři se snaží (již od roku 2016) dávat do každého nového dílu zajímavá rozšíření v loru, který je po každým dalším dílu zajímavějším a jsem do této herní série naplno ponořen. Fanoušci původních dílů si určité pasáže užijí až nepopsatelným způsobem. Jde vidět, že na sérii DOOM, dělají vývojáři, kteří mají srdce a milují DOOMa stejně jako samotní hráči.
Hratelnost je jedna velká zábava
Jak jsem již zmínil, tak Slayer poté, co se dostane do Očistce, tak přijde o své brnění a o štít. Tam, kde v Dark Ages působil Slayer jako těžký a pomalejší tank a při dopadu způsobil menší zemětřesení, s nímž zlikvidoval protivníky v okolí, tak v Revelations hraje hlavní prim nová zbraň v podobě kopí (Chain Spear), s nimž je Slayer rychlejší. Může dělat podobné věci jako se štítem, odrážet zelené střely podobně jako štít (ale oproti štítu tyhle situace musíte o to lépe načasovat) a na vzdálenějšího nepřítele se také dokáže přitáhnout (u štítu se nepřitáhl, ale rychle se přemístil na zaměřeného nepřítele a se štítem do něho narazil). Pokud si kopí vylepšíte dokážete dělat efektivní věci.
Například (jedna z mých oblíbených) se můžete při přitáhnutí na nepřítele vznášet se okolo něho, můžete lítat dokola, nebo zahnout na stranu jakou potřebujete a během toho střílet po nepříteli. Další super věcí byla funkce, kdy, pokud máte kopí nabito, tak při dopadu s ním do země můžete zničit nebo silnější protivníky hodně poničit, nebo můžete nabitý kopí (který je v tu chvíli červený místo zelené) házet po svém nepříteli a zničit ho. Jen si dávejte bacha na tohle házení, musíte je dobře načasovat, a hlavně dobře mířit. Kopí si můžete vylepšit o další věci. Vývojáři od roku 2016, kdy vydali první moderní DOOM se snaží s dalším dílem nepřicházet se stejnými věcmi, ale obměňují je a o to více se mi líbí, že každý díl přináší něco jiného. Revelations tedy přišel s kopím, který dodává hratelnosti po Dark Ages jiný a čerstvý nádech. Plus, abych nezapomněl, tak se po Eternalu vrací dashe, takže pokud vám tento styl chyběl u Dark Ages u Revelations si přijdete na své. Jakmile si tedy osvojíte hraní s kopím, tak zjistíte, že s ním chcete hrát, protože je to s ním dynamičtější a zábavnější hraní.
Během hraní se k vám ale štít vrátí a v tu chvíli přichází ta největší sranda a pro některé zároveň noční můra. Jakmile má Slayer obě zbraně, tak si můžete libovolně mezi něma přepínat a hrát můžete s čím chcete a co vám více vyhovuje. Jenže s tím přichází jedna nelichotivá věc pro hráče. Více tlačítek. Už jsem narazil na dost komentářů, kde si lidi stěžují, že hratelnost je tady někdy chaotická, nekomfortní a nelíbil se jim tento styl. Osobně musím říct, že někdy se to takhle může zdát, ale jakmile si na tento způsob zvyknete (já to pořádně do ruky dostal až při druhém průchodu, to uznávám), tak z Revelations se minimálně pro mě stal jedno z nejlepších zážitků ze série DOOM.
Ano, musíme si přiznat, že nepřátelé jsou většina navržena pro štít, protože je tohle DLC pro Dark Ages. Ale ve hře dojde i mimo navrátilce z Dark Ages na staronoví démony. Z Eternalu se vrací Archvile, který je zde vylepšen a přiznám se, že se jedná o nejotravnějšího protivníka v celém Revelations. Archvile umí vyvolávat protivníky, teleportuje se rychle po aréně, dělá silné útoky a zároveň umí kolem sebe udělat štíty, které je nutné rozbít, abyste se k němu chtěli dostat a ublížit mu. Jde o nepříjemného protivníka, který pokaždé, když se objeví zneklidní celou situaci a chtěl jsem okamžitě tohoto bastarda zničit. Občas arény, ve kterých se objevil uměly pocuchat moje nervy.
Dostanou se na scénu i další noví nepřátelé, kde někteří jsou slabší a jiní naopak silnější oproti ostatním. Co je ale zásadnější, tak vylepšení dostali samotní nepřátelé z Dark Ages. U některých se tak stane, že mají na sobě brnění, které musíte rozbít, abyste jim mohli ubírat životy a zničit je. Nebo někteří dostali nové údery. Tohle taky velmi oceňuji, že nepřátelé z Dark Ages přišli do Revelations s vylepšením.
Engine id Tech 8 znova dokázal svou sílu
Od minulého roku, kdy vyšel Dark Ages, začal hry od id Software pohánět vylepšený engine id Tech 8. Tento engine se zaměřuje na masivní rozsah map, vylepšenou fyziku s detailním ničením prostředí, pokročilé osvětlení a rychlé načítání. Někdy se samozřejmě názory liší a někteří uživatelé vidí menší vizuální skok dopředu, zatímco jiní oceňují obrovské množství nepřátel, trvalou krev a stabilní snímkovou frekvenci na moderním hardwaru. Osobně můžu říct, že celkově id Tech od id Softwaru byl vždy spolehlivý a obecně se považuje k těm lepším enginům na herním poli.
Revelations z id Tech 8 vyždímal maximum a nabízí úchvatná místa, kde si designeři dali sakra velkou práci a každé prostředí je jiný, zajímavý a ikonický. Z Očistce se Slayer dostane pomocí čtyř portálů na několik míst, kde jsme některé viděli již v základní hře. Hell’s Core, Chasm of Xal‘ Goroth, Osseus a Uprising. Každý je mistrovsky zpracovaný a kdo si dá čas během akci a neutíká jen dopředu, aby měl hru rychle projetou, ale na chvíli se na některých místech zastaví uvidí tu práci, kterou do toho vývojáři dali. Id Tech 8 tady šlape parádně a několikrát jsem se kochal. Jelikož máme po ruce kopí a štít, tak je velmi dobrý se rozhlížet, protože někdy po vás bude hra chtít, abyste pomocí kopí něco štítu si udělali cestu dál, takže někdy je potřeba zapnout hlavu, popřemýšlet jak a kam co posunout. Není tady toho sice moc, ale párkrát tady tyhle dejme tomu hádanky musíte udělat, jinak se dál nedostanete. Po těchto oblastech a pro nejsnazší prozkoumávání je nejlepší používat kopí se kterým se rychleji pohybuje.
Soundtrack dostal velké vylepšení
Od chvíle, co Mick Gordon přestal dělat pro sérii DOOM, fanoušci jednotně souhlasí s tím, že hudební stránka této herní série po Eternalu ztratila svoji ikoničnost a více méně hlasitost. Dark Ages sice nabídl velmi povedené témy z hudby, ale nic nedosahovalo kvalit Micka Gordona, který se, když to tak vezmeme, narodil proto, aby skládal hudbu pro DOOMa. Skladby jako Bfg Division nebo The Only Thing They Fear Is You jsou nejpopulárnější a těžko se dorovnávají a natož překonávají. Dokázal by to asi jen samotný autor těchto pecek Mick Gordon.
Soundtrack pro Dark Ages měl na starost tým Finishing Move Inc., který stojí například k soundtracku ke hře The Callisto Protocol. Ačkoliv jsem psal, že nedosahuje hudba na Micka Gordona, tak musím přiznat, že šlo o jiný styl hudby a více se to soustředilo na temnější atmosféru a ton celkové hry. Odvedli skvělou práci a pokračují v cestě, kterou Mick Gordon nastolil v DOOMu 2016. Proto bych rád řekl, že i přes viditelnou změnu pro mě DOOM neztratil moc na kvalitách hudební stránky, prostě se změnil nebo lépe řečeno šel dalším směrem, protože by bylo bláhový chtít po Finishing Move Inc., aby dělali úplně to stejný, co Mick Gordon. Každý se specializuje na jiné věci, a proto oceňuji tento tým za jejich práci.
V Revelations se ale do toho hodně pustili a přináší velké vylepšení oproti základní hře. Finishing Move Inc. tady odvedlo fantastickou práci, jako kdyby jim někdo přiložil zbraně k hlavám a nutili je dát do toho všechno. Výsledkem je nejenom lepší hudební podkres než u základní hry, ale další můj oblíbený soundtrack obecně. Během prvního průchodu jsem byl několika skladbami omámen a neskutečně jsem si určité momenty užíval. Soundtrack k Revelations dokáže být temný, epický, kulervoucí, symbolický a nezapomenutelný. Rád bych zde proto pár z nich zmínil. Purgatory – věc, která zazní mnohokrát, hlavně během průchodu v Očistci a pokaždé, když zazněla, mělo mě to totálně chycený. Valley of Bone – kulervoucí segment, kde každý hned při poslechu pozná, že jde o hudbu k arénám. Určitá část je střela! Until it is done – ke konci je to tady strašně epický a monumentální, jakmile jsem to slyšel během hraní, cítíte se jako Doom Slayer, nezastavitelně a nadpozemsky. Dali by se zmínit další skladby, ale tyhle jsou moje nejoblíbenější a chtěl jsem hlavně tyhle zmínit. Celkově jinak zvuková a hudební stránka tady šlape luxusně.
Po příběhové kampani není konec
Ačkoliv příběhová kampaň má okolo 4-6 hodin a dokážete ji tedy v klidu dohrát za chviličku, a někomu to tedy bude připadat málo, oproti tomu, co vývojáři včetně Huga Martina slibovali. Ale po dohrání jsem pochopil, proč tvrdily, že půjde o obrovské DLC rozšíření, které bude skoro jako plnohodnotný nový díl. Po kampani se vám otevře end game část, kde budete moci prozkoumávat místa, která jste nemohli v kampani. Znovu tedy budete procházet prošlá místa, kde tentokrát můžete pomocí fialového klíče otevírat dveře, které byly během kampaně zamknuté. V end game části budete jako hlavní úkol hledat kousky Astral klíče. Ten je důležitý, protože nám otevře bonusového a zároveň finálního bosse z celého Revelations, který byl upřímně na první průchod šílený. Zde vás poprvé za celou dobu hra donutí kombinovat styl kopí a štít, takže se mi někdy dost špatně přepínalo z té rychlosti a z toho, že jsem nevěděl (a nečekal!), že dostanu na konec takového soupeře. Astral klíče získáte v předchozích portálech, kde jste sháněli kameny.
Zde budete muset splnit výzvy, jako je ničení bran s protivníky na čas, zničit počet nepřátel na čas, případně jen porážení protivníků nebo bossů bez časového omezení. Tyto výzvy nejsou nijak nápadité a opakují se, ale dají celkem zabrat a někdy jsem je musel i opakovat (především ty části na čas). Jsou sice jen doplňkem a pro zábavu, ale oceňuji, že vývojáři něco takového navrhli a chtěli, abychom ještě v této hře zůstali a užili si další hodiny hraní.
Vedle těchto výzev se dostanete také do speciálních míst, v nichž navštívíte známá místa z původních her DOOM (1993) a DOOM 2 (1994). Nutno říct, že tohle si užijí hlavně hráči, kteří tyto původní díly mají odehrané. Jsou tady totiž sekvence, které jsou přímo vystřiženy z původních dílů a já jenom čuměl, že něco takového jsem dali. Opravdu klobouk dolů. Každopádně za jejich dokončení získáte brokovnici z roku 1993, takže fanoušci budou v sedmém nebi. Tato brokovnice má obrovskou palebnou sílu, takže poražení nepřátel je o to snadnější. Jakmile odehrajete tuhle část a porazíte posledního bosse, tak se vám odemknou závěrečné čtyři těžké arény, kde se tahle část nazývá Master Arenas. Ještě předtím ale dostanete poslední scénu, která láká na další věci v budoucnu. Takže o to více doporučuji dohrát Revelations kompletně.
DOOM: The Dark Ages – Revelastions závěrem
Rozšířené DLC jménem Revelations doručilo velkou zábavu, kterou jsem si neskutečně užil. Jedná se o skvělý přídavek, který všechno dělal na maximum a vývojáři z id Software odvedli zase úžasnou práci. Hru jsem hrál s pocitem, že jde dost možná o posledního DOOMa na hodně dlouhou dobu po těch škrtech u Microsoftu. Možná i proto jsem si Revelations tak moc užil. Při druhém průchodu se mi láska k tomuto DLC jenom prohloubila a patří to k mým nejoblíbenějším částem z celé série DOOM. V době, kdy vzniká tahle recenze se už začalo psát o tom, že se pracuje na nové hře DOOM a samotný id Software ubezpečil fanoušky, že i přes velké zmenšení týmu, kdy to dle jejich slov připomíná jejich počtem dobu 2016, kdy vyšel první moderní DOOM, další hry budou vznikat. O tom, co se bude dít dál, kdy se dočkáme dalšího dílu a tak dále, si budeme určitě nějakou dobu muset počkat.
Momentálně se musíme spokojit s tím, že Revelations bude na nějakou dobu poslední věc z této série. Tohle DLC nám ale ukázalo, že id Software umí. U Revelations si řekli, že všechno v tomto rozšíření zvýší od hratelnosti, tempa, arén, boss fightů, soundtracku na maximum oproti základní hře dají hráčům pořádné hraní, od kterého se nebudou chtít odtrhnout. Já byl u toho přikovaný a nechtěl přestat, ani při druhém průchodu. Celé to právě podtrhává hudba, která je nedílnou součástí DOOMa, kdy vás hudba pohání kupředu, a to i přesto, že vás hra při té neustálé akci vyčerpává, ale vy ne a ne přestat. Po dohrání prvního průchodu, kdy jsem měl oči podlité krví z toho několika hodinového hraní a koukání do obrazovky, klávesnice, která kliká z posledního, jsem měl asi tepovku na 100+ a mysl nemohla být v klidu, protože po takové first person střílečce jsem potřeboval dlouho na vydýchání a uklidnění. Ano hádáte správně, těžko se mi usínalo a byl jsem plný testosteronu. Ta hra vás tak rozpumpuje, když se do ní ponoříte, že vaše tělo a mysl potřebuje na uklidnění čas. Přesně takové pocity mám o DOOMa celkově a nemůžu se toho nabažit. Děkuji tedy celému id Software, Hugovi Martinovi a dalším, co se na tomhle podíleli, byla to jízda!
P.S. Legenda jako Doom Slayer nesmí jen tak přestat, tahle značka musí pokračovat! Rip and Tear!
Hodnocení: 9/10
Doufám, že se vám recenze na hru DOOM: The Dark Ages – Revelations líbila. Pokud jste tohle DLC ještě nehráli, tak věřím, že po přečtení tohoto článku se rozhodnete. Myslím si, že pokud máte rádi tyhle střílečky, tak na nic nečekejte.
Zdroj titulního obrázku: Bethesda
