Miranda Priestly (Meryl Streep) stále stojí v čele prestižního magazínu Runway, tentokrát však čelí tlaku digitální éry a proměně celého odvětví. Andy Sachs (Anne Hathaway) si vybudovala vlastní kariéru mimo magazín Runway, ale nečekané okolnosti ji znovu přivedou zpět do prostředí, ve kterém kdysi začínala svoji kariéru. Emily (Emily Blunt) a Nigel (Stanley Tucci) se mezitím pohybují na vrcholu módního průmyslu, kde ambice a loajalita čelí novým překážkám a konfliktům. Na pozadí pulzujícího New York City se rozehrává příběh o moci, kariéře a osobních rozhodnutích ve světě, kde se pravidla mění rychleji než kdykoli dříve…
Původní filmový Ďábel nosí Pradu je dnes v podstatě již kultovní film, který byl v době svého uvedení velmi úspěšný – v roce 2006 konkrétně v kinech utržil 326,7 milionu dolarů. Autorka knižní předlohy Lauren Weisberger následně v roce 2013 napsala knižní pokračování s názvem Pomsta nosí Pradu: Ďábel se vrací, Anne Hathaway a Meryl Streep nicméně dvakrát velký zájem o adaptaci této knihy neprojevovaly. Přesto se po letech začaly vyjadřovat v tom smyslu, že by se pokračování nebránily, oficiální oznámení Ďábel nosí Pradu 2 tak ve výsledku nebylo zase tolik překvapivé.
Vrací se nejen všechny stěžejní tváře (kromě Streep a Hathaway také Emily Blunt a Stanley Tucci), ale především také režisér David Frankel a scenáristka Aline Brosh McKenna. Na rozdíl od zmiňovaného knižního pokračování se pak filmová dvojka skutečně vydává jiným směrem a netočí se tak kolem svatby. Pokračování, které přichází po 20 letech, místo toho komentuje vývoj novinařiny a jak se někdy svět mění tak rychle, že dokáže semlít i mistry svého řemesla. Jak se ovšem dalo očekávat, půjde o sequel, který spoléhá především na nostalgii.
Ďábel nosí Pradu 2 je ušit na míru divákům původního filmu
Ďábel nosí Pradu 2 sice reflektuje, že uběhly dvě dekády a postavy si za tu dobu možná prošly nějakým tím vývojem, k zásadním proměnám tu ovšem dochází podobně jako v reálném čase. Andy Sachs si tak prošla nějakým kariérním vývojem a je nyní uznávanou novinářkou, žije ovšem v době, kdy je práce novináře větší nejistotou než kdy dříve.
Ďábel nosí Pradu 2 je v tomto ohledu sečtělejší, než nejspíše mnozí budou předpokládat. Reflektuje hrozby AI a nástrahy spojené s omezováním stavu, stejně tak fakt, že klasické novinářské články už nehrají prim. Místo nich hrají prim sociální sítě, scrollování, reelska a vše ostatní spadající pod moderní vymoženosti. Neznamená to ovšem, že tím automaticky všichni musí ztratit svou vášeň. A že se proti až příliš brutálnímu pokroku možná nedá tak trochu vzdorovat.
Jistě, Ďábel nosí Pradu 2 je v tomto ohledu tak trochu naivní a brát ho vážně definitivně nejde od momentu, kdy na scénu poprvé nastoupí Justin Theroux jako místní parodie na Elona Muska. Původní Ďábel nosí Pradu byl v podstatě moderní pohádkou pro dospělé, dvojka v tomto ohledu není jiná.
Velkou výhrou je ovšem návrat klíčového tvůrčího týmu. Dvojka díky tomu dokáže působit jako důstojný dodatek, ve kterém všechny postavy působí konzistentně i v momentech, kdy své staré já ne tak úplně zvládají evokovat. Často i to sehrává svou úlohu v ději, dvojka si jen občas musí vystačit s tím, že uteklo 20 let, a i proto je nutné toho dost vysvětlovat za pochodu. Jakmile se Andy Sachs vrací do Runwaye a znovu se setkává se svou staronovou šéfovou Mirandou, specifické kouzlo prvního filmu se přece jen zvládá vrátit. Jen v trochu odlišné formě.
Novináři ze staré školy v novém světě
Je to film o novinářích ze staré školy, kteří odmítají za každou cenu přikyvovat pravidlům nového světa. A to i přes fakt, že s vývojem světa se mění i samotná žurnalistika. Ty největší plátky přitom často vlastní bohatí podnikatelé, kteří jsou ochotni je za dosti výraznou sumičku utratit. A je jim tak vlastně následně jedno, že je vývoj daného média velkou neznámou. Jistě, pořád to není nějaké komplexní novinářské drama s tím nejpřesvědčivějším politickým komentářem, nikdo ovšem nejspíše ani nic takového od filmu jako Ďábel nosí Pradu 2 neočekává.
A přesto může potěšit sledovat, že tu prim nehrají jen naleštěné modelingové přehlídky a půvabné kostýmy, ale i nějaký pokus o hloubku. Ďábel nosí Pradu 2 přeci jen pořád cílí na fanoušky prvního filmu, kteří si od jeho premiéry též jistě prošli nějakým vývojem. A dost možná tak ocení sequel, který se snaží být tak trochu vyspělejší.
K nějakému zásadnímu žánrovému přerodu tu přesto nedochází. Pořád jde především o komedii, která spoléhá na sarkasmus, situační humor a satiru módního průmyslu. I proto je tak nějak v pořádku, že se občas postavy chovají tak trochu hloupě a nevyspěle, protože to jde ruku v ruce s pořád ne příliš komplikovaným dějem. Ten je tu do značné míry předvídatelný a pravděpodobná deus ex machina se tu dá předpovědět na míle daleko.
Nové tváře jako Kenneth Branagh nebo Lucy Liu jsou tu prakticky nevyužité, film se raději primárně soustředí na ústřední navrátivší čtveřici. Jejich vzájemná dynamika je i tentokrát tím nejlepším na celém filmu, především i proto, že je tak trochu nejednoznačná. A více jen vypovídá o tom, jak je s časovým odstupem možné minulé události různě reinterpretovat a měnit na ně perspektivu.
Jestli nějak pokračování po letech, alespoň takhle
Minimálně dynamika vztahu mezi Andy a Mirandou se díky tomu nevydává prvoplánovou cestou. Všichni jsou i tentokrát tak trochu kariéristé, kteří nicméně zároveň tak nějak tuší, že jejich postavení je v ohrožení. Často přitom s humorem, kdy například Miranda zažívá jednu ze svých nejhorších nočních můr – let v turistické třídě. Andy přitom svou starou šéfovou tak trochu nepoznává, protože za titulního ďábla tu ve finále přece jen tentokrát je někdo jiný. A to právě ti, kteří malicherně nabourávají staré pořádky.
S návratem po 20 letech a díky comebacku všech ústředních postav nešlo vyloženě vsadit na variaci původního příběhu. Nostalgická pomrkávání tu tak za pochodu jsou, přesto ovšem potěší, že tvůrci k pokračování oblíbeného hitu přistupují tak trochu jinak. A i když i tady budou mnozí mluvit o zbytečném sequelu, právě už jen svou snahou o společenský komentář si Ďábel nosí Pradu 2 dokáže svou existenci obhájit.
Jsou tato pokračování nutná? V drtivé většině případů ne. Když ovšem dopadají alespoň takhle důstojně, rozhodně není důvod je automaticky nenávidět. Je to komerční jistota, která by nemusela být ani trochu náročná. David Frankel tu tak může předvádět pouze neurážející řemeslo a různé scény mohou spoléhat na pomrkávání na módní průmysl, který nikdo bez povědomí o něm nepochopí, protože jde pořád o produkt, který až příliš patrně cílí na svou cílovku.
Koho první Ďábel nosí Pradu minul či ho dokonce vyloženě nenávidí, dvojka pravděpodobně takovému člověku nedá sebemenší důvod ke změně názoru. I když ovšem druhý film nebude tak snadno aspirovat na kultovku, takto funkčně vděčná pokračování také nevznikají pravidelně.
Ďábel nosí Pradu 2 závěrem
Ďábel nosí Pradu 2 není revoluční pokračování, které by zásadně přepisovalo pravidla nebo překvapovalo radikálním směrem. Místo toho sází na osvědčené jistoty – návrat ikonických postav, nostalgii a lehce satirický pohled na proměny médií a společnosti. I když film místy působí předvídatelně a opírá se o bezpečné vyprávění, stále dokáže nabídnout funkční mix humoru, emocí a lehkého společenského komentáře. Výsledkem je sequel, který sice nepřekvapí, ale zároveň ani neurazí. A pro fanoušky původního filmu může být příjemným návratem do známého světa…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: 20th Century Studios
