Rázovití hrdinové různých věků, povah, profesí a zálib hledají štěstí, jen každý jinde a s jiným výsledkem. Kamarádky z pivovaru (Jenovéfa Boková, Simona Lewandowska) se pokoušejí najít muže svých snů pomocí vzkazu v láhvi, zoufalému mladíkovi (Petr Uhlík) nasadí parohy vlastní bratr (Mark Kristián Hochman), dva samotáře (Martin Pechlát, Klára Issová) propojí sprostý papoušek, svérázný vynálezce (Štěpán Kozub) bojuje s osudovou věštbou, manžele (Marek Taclík, Ewa Leinweberová) s příchodem padesátky zaskočí nečekané sexuální fantazie, svůdník s talentem na plození dvojčat přivede do jiného stavu přítelkyni (Štěpánka Ligas) i milenku (Yvonne Stolařová), dívka v nesnázích (Anna Prášilová Fialová) pronajímá dělohu bohatému páru (Jaromír Nosek, Denisa Nesvačilová), emigrant (Miroslav Donutil) se vrací do vlasti hledat dávnou lásku (Veronika Freimanová).
Doplňuje je stoletý cyklista (Pavel Zedníček) na cestě kolem světa, bachař (Václav Kopta), kterého si jeho „oblíbený“ vězeň (Petr Buchta) najde i po propuštění, nebo vášnivý kuželkář a ještě vášnivější domácí nudista (Michal Suchánek). Někdo z nich najde lásku, jiný nečekané přátelství, dalšímu nějaké překvapení přinese vychlazená dvanáctka nebo padající hvězda…
„Copa tu to je?“ No přeci Někdo to rád v Plzni, nová komedie režiséra a scenáristy Martina Horského, tvůrce hitů jako Ženy v běhu, Srdce na dlani nebo Moře na dvoře. Jako scenárista je podepsán také pod filmy Láska je láska, Bezva ženská na krku nebo Sladký život. Jeho komedie bývají prakticky pokaždé diváckými hity, většinou jde přitom o poměrně jednoduché komedie, na jejichž spočítání vám rozhodně nebudou stačit prsty na obou rukách. Jinak tomu není ani u Někdo to rád v Plzni, kde najdete známé tváře i v prakticky epizodních rolích. Nová komedie Horského se poté (kdybyste to tedy náhodou nepochopili) odehrává v Plzni a slibuje mozaiku různých příběhů, které známe například z filmů jako Láska nebeská nebo… Kouzlo derby. Jak to dopadlo?
Někdo to rád v Plzni moc dobře zná cílovku, na kterou cílí
Už je to tak trochu klišé. Často se stává, že když do kin dorazí film, který zrovna nesrší nějakými většími ambicemi, jde o komedii. A v PR často padají slova o tom, jak je to komedie, která má lidi pohladit po duši a rozesmát je v aktuálně těžkých časech. A na tom samo o sobě není nic špatného. Nejspíše ani sám Martin Horský by se neurazil při konstatování, že jeho komedie jsou poměrně jednoduché. Kdo také lépe by uměl rozumět nátuře průměrného diváka českých komedií než tvůrce té nejvýdělečnější? Martin Horský moc dobře zná cílovku, na kterou cílí a i proto pravidelní diváci jeho komedií po této nejspíše skočí jako slepice po flusu.
Zasazení do Plzně je svěží, v prostředí plném známých českých hereckých jmen je poté se vší úctou největší hvězdou právě titulní město. Ne, z tohoto filmu se nikdy nestane dokument, který by si kladl za cíl vystihnout krásu tohoto města v plné kráse (ať už té vnitřní, nebo pod povrchem), pověst jednoho z nejkrásnějších českých měst si ovšem Plzeň díky tomuto filmu pravděpodobně obhájí i u těch, kteří do tohoto města nikdy nezavítali. A pár záběrů kameramana Jana Drnka by v pohodě obstálo i v oficiální reklamě na město Plzeň.
Příběhy jako ze života?
A pak jsou tu ty příběhy. Na oficiálním plakátu najdete celkem 16 postav (včetně sprostého papouška Jarouška), některé postavy tu jsou ovšem vyloženě okrajové (nudista v podání Michala Suchánka). Někdo hledá starou lásku, někdo lásku novou, lidé souloží, otěhotní, mají problémy s erekcí, někdo věří věštbám o své smrti… prostě jako ze života. Každá ze stěžejních postav si prochází nějakými patáliemi, přitom však nikdy nedojde k něčemu, co by se dalo nazvat vyloženou dramatickou zápletkou.
V příbězích několika postav se sice vyskytnou menší mráčky, nikdy v nich ovšem nezačíná vyloženě pršet. Nová komedie Horského přece jen má dodat především fajn atmosféru, a to i přesto, že se tu občas dějí věci, ze kterých by v reálném životě asi většině lidí do smíchu nebylo. Některé vtipy dokážou být poměrně vtipné, jiné přece jen hraničí s trapností, která evokuje Kameňák, jen s lepšími herci – respektive herci, kteří nerezignují a víceméně jednovrstvým postavám dodávají alespoň něco, co by se dalo nazvat duší. Neslavné Kameňáky poté nová komedie Horského evokuje i díky faktu, že často zní jeden hudební motiv dokola (konkrétně instrumentál písně „Copa tu to je“, který začne být poměrně otravný už po první třetině).
Produkt Martina Horského v nejčistší podobě
Jde o další film Horského, který se vyhýbá zásadnějším dramatickým konfliktům, ty se tu tak opět řeší tak nějak náhodou/pasivně (někdo nutně potřebuje na něco peníze, pomoc mu rázem doslova spadne z nebes – ještě k tomu na symbolickém místě). Jednoduchost z tohohle filmu nemůže stříkat víc, výsledek proto jen potvrzuje, že Horský svůj recept na komerční produkt dotáhl k „dokonalosti“. A vlastně na tom přece vůbec nesejde, protože kina budou pravděpodobně opět – minimálně v lokálních kinech – praskat ve švech a těm darmožroutům novinářům, kteří nic neumí a jen kritizují, zbydou zase jen oči pro pláč.
Horského komedie se každopádně mohou chlubit jakýmsi řemeslným standardem. Nikdo na takové filmy nebude psát oslavné ódy v kontextu vizuální podoby filmu a snad ani tvůrci nečekají, že by měl tenhle film bojovat o nominace na lokálních nejprestižnějších oceněních, nejen záběry na krásnou Plzeň ovšem dokazují, že Horský určitě nejede na autopilota. A úspěch jeho filmů se mu díky tomu přeje snadno už jen kvůli faktu, že na minimálně vizuální kvalitu svých filmů očividně nekálí. A to bohužel není u mainstreamových komedií závazné pravidlo.
Prvoplánová, přesto neurážlivá
Dalším stěžejním bodem Horského scénářů je fakt, že se většinově chtějí vyhýbat stereotypizaci. Na stereotypní vtipy tu nedochází (při natáčení se mělo dle všeho poměrně dost improvizovat), jen Marek Taclík v jedné scéně možná svou postavu Karla hraje až příliš stereotypně homosexuálně (nutno nicméně uznat, že jde o příběhovou linku, která je postavena na nedorozumění – i když i velmi pochybné deus ex machině). V intimnějších dějových linkách možná někdy působí až podezřele cudně, jako kdyby je psal zestárlý panic (sprostoty tu obstarává především zmiňovaný papouščí sprosťák Jaroušek), například linka o touze po sexuální trojce ovšem nakonec překvapivě skončí trapně jen napůl.
Jindy dokáže být humor zase překvapivě hravý. Třeba fakt, že „pekař“ v podání Martina Pechláta má ve své márnici hned dvě pece, které nesou název Jeníček a Mařenka, překvapivě důstojně je poté zpracován i pokus o závěrečný gag s jednou hollywoodskou hvězdou (které samozřejmě divák neuvidí do obličeje). Své problémy má Horského scénář ve vykreslení některých postav, prakticky každý druhý herec tu ovšem zažije svůj moment slávy, kdy mnohým bude z filmu nejspíše trčet především Pavel Zedníček. Ten kvůli roli 103letého staříka aspirujícího na pozici nejstaršího žijícího obyvatele Plzně trávil denně čtyři hodiny v maskérně, člověk by mu ovšem ve finále nakonec i věřil, že má téměř tři dekády života navíc.
Film, který by šel snadno rozcupovat?
Jde o film, který v průběhu svého vyprávění působí neskutečně naivně, na něco takového si ovšem u filmů z pera Martina Horského už šlo tak nějak zvyknout. Cílovka pravděpodobně bude vysmátá od ucha k uchu, ten, kdo do ní ovšem tak úplně nespadá, nemusí film vyloženě protrpět, protože není plný nevkusu. A i proto tolik nevadí, že jsou jednotlivé linky vlastně hrozně banální příběhy, které mohou fungovat pouze v této kolážové podobě. Mají ovšem výhodu v tom, že některé linky jsou přece jen zajímavější než ty druhé – stačí jen protrpět jisté linky, které jde vlastně sotva označit za mini příběhy. A i na první hodině kurzů kreativního psaní by je nejspíše odsoudili jako příliš prázdné.
Status pravděpodobného diváckého hitu tak přece jen nebude nezasloužený. Josef Kajetán Tyl (na kterého se ve filmu odkazuje) by nejspíše měl své výhrady, výsledek ovšem mohl dopadnout mnohem tragičtěji. V tom nejčernějším možném případě jako hromada gagů s nulovou úrovní humoru, náplň v podobě trapnosti a plejáda herců, kteří se kvůli složenkám ztrapňují v komediálním pekle. A to se ve finále tak úplně nestalo.
Pořád se mu daří v dost momentech působit křečovitě a kadencí humoru někdy začne působit jako nechtěná estráda, rozhodně to ovšem není typ filmu, který by šel snadno rozcupovat. A nebo možná je – jen je výsledek tak adekvátně neurážející, že není vlastně ani potřeba kvůli němu tasit zuby. Martin Horský o svůj status hitmakera pravděpodobně nepřijde, jeho cílovka se do kin opět nažene, všichni ostatní, kteří nejsou cílovkou a u podobných filmů spíše trpí, poté mají nulový důvod se této podívané věnovat. Cílovka těchto komedií má právo na to, aby vznikaly filmy, které ukojí její potřeby, stejně jako cílovka každého jiného žánru. A je vždy lepší, když česká kina plní alespoň průměrný český produkt, než produkt naprosto nesnesitelný.
Někdo to rád v Plzni závěrem
4 z 10 v případě větší přísnosti vůči scénáři nebo 6 z 10 v případě většího ocenění funkčnosti pro svou cílovku? 5 z 10 je ideální střed! Nová komedie Martina Horského totiž přesně balancuje na hraně mezi neurážející oddechovkou a až příliš jednoduchým produktem, který jen recykluje osvědčené postupy. Pro své publikum bude fungovat naprosto bez problémů, všichni ostatní v ní ovšem najdou spíše jen průměrnou podívanou, která sice neurazí, ale ani ničím výrazněji neutkví v paměti. Obstojí nicméně jako minimálně fajn reklama na Plzeň a možná i podmět k nějakému tomu výletu…
Verdikt: 5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: CinemArt
