Příběh se odehrává v blízké budoucnosti. Samotářský a nerudný Andrij Meľnyk (Volodymyr Kravčuk) přepravuje jaderný odpad na vesmírné lodi na Callisto, jeden z měsíců planety Jupiter. Společnost mu dělá jen palubní počítač Maxim. Během jednoho z rutinních letů dojde z neznámých důvodů k explozi Země a jediným člověkem, který přežije, je právě on. Bez úspěchu se snaží najít jiné přeživší, až se mu nečekaně ozve Catherine z francouzské vesmírné stanice. Andrij se rozhodne, že ji přes všechny překážky najde, ale má to háček…
Ukrajinské sci-fi režiséra a scenáristy Pavla Ostrikova bylo již mimo jiné uvedené loňský rok na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu, kde se dočkalo i nominace v rámci kategorie People’s Choice Award, tedy kategorie, ve které publikum hodnotí nejlepší film festivalu. Ty jsi vesmír se také stal zahajovacím filmem 12. ročníku festivalu Future Gate, jediného science fiction filmového festivalu v Česku, i díky bouřlivé reakci publika má poté jistě nemalé šance zvítězit v hlavní soutěži. Realizace této minimalistické sci-fi přesto nebyla jednoduchá.
Ostrikov, který film na festivalu Future Gate uvedl ve formě videohovoru ze své domovské Ukrajiny, že je jeho celovečerní debut jedním z filmů, který nevyhnutelně ovlivnila Ruská invaze na Ukrajině. První fáze natáčení sice skončila v lednu 2022, zhruba měsíc před počátkem invaze, představitel hlavní role Volodymyr Kravčuk nicméně následně vstoupil do ukrajinských ozbrojených sil. Členové hereckého obsazení se neustále museli obávat o svůj život. Sám Ostrikov poté věří, že další sci-fi na Ukrajině nevznikne po dobu následujících minimálně 5-10 let. Pokud má ovšem Ty jsi vesmír být lokálním reprezentantem tohoto žánru na celou dekádu, vůbec nepůjde o špatného zástupce žánru.
Ty jsi vesmír – Příběh o samotě a lásce
Ve filmu, který dle Ostrikova pojednává především o samotě a lásce, stráví většinu času na plátně sám Volodymyr Kravčuk. Ostrikov si dle svých zvolil proto, že se Kravčuk již na divadelních prknech prezentuje jako herec, který zvládá být přesvědčivý v komediálních i vážnějších výkonech. Sám Ostrikov ostatně poukazuje na to, že byť začátek filmu Ty jsi vesmír začíná se zkázou světa, která Andrije Meľnyka pasuje na zdánlivě posledního přeživšího člověka, má to být pořád především komedie. A do velké míry se jedná o funkční komedii právě díky výkonu Kravčuka.
Andrij na zjištění o tom, že je jeho domovská planeta zničena a on sám je nejspíše posledním zástupcem lidské rasy, reaguje velmi specifickým způsobem. Jeho jediným společníkem je palubní počítač Maxim, který je naprogramován k tomu, aby se staral o bezpečí Andrije, nutno podotknout, že mu to do velké míry horkokrevný Andrij neusnadňuje. Když už to poté vypadá, že Andrij bude muset jako poslední člověk na světě tak nějak ve vesmíru dožít (pokud se mu podaří uniknout troskám z jeho domovské planety), objeví se zpráva od francouzské ženy jménem Catherine. A právě konfrontace s očividně dalším přeživším člověkem může mít výrazné následky.
Málokterému sci-fi za poslední dobu tak moc sluší jeho komornost
Filmu Ty jsi vesmír jeho komornost vyloženě sluší. Jedná se o poměrně hravý koncept, jehož realizace určitě nebyla snadná (autenticky působící vesmír plný mlhovin či galaktických pásů neumí tvořit každý), film ovšem stojí a padá na výkonu Volodymyra Kravčuka. Osobnost jeho Andrije Meľnyka je od počátku jasně daná, scénáři se poté daří z vykreslení jeho charakteru nevybočit. Konfrontacemi s Maximem, s Catherinou, nakonec i těmi momenty, kterými se daří Andrije polidštit. Pod jeho slupkou se přeci jen skrývá člověk schopný citu a lásku. A to i v momentě, kdy něco takového už zřejmě nemůže existovat.
Sci-fi, která nevyhnutelně snadno vyznívá velmi depresivně, přesto snadno za pochodu nejednou vyvolává úsměv od ucha k uchu. Funkčně vystavěným humorem, snadno nabízejícímu se pomrknutí vůči Robinsonu Crusoeovi, i jisté formě odkazu na 2001: Vesmírná odysea. Svou smysluplnou úlohu nakonec sehrává i slabost Andrije pro hudební desky, především se ovšem daří přesvědčivě vystavět lásku založenou na faktu, že spolu zřejmě mluví dva poslední zástupci lidské rasy v celém vesmíru. Své trumfy tím ovšem tohle sci-fi nutně nevyčerpá.
Sci-fi, které není velkolepé, přesto je svým způsobem velmi velké
Sympatické je tohle sci-fi tím, že se vlastně nepokouší o nějaké hlubší filozofování. Ostrikov se v rozhovorech vyjadřoval o slabosti pro filmy jako Gravitace či Interstellar, byť samozřejmě u svého debutu neoplýval takovými prostředky jako průměrná hollywoodská produkce. Už samotným designem lodi, robota Maxima či působivými záběry z vesmíru ovšem Ostrikův režijní debut snadno sbírá plusové body. Krapet slábnout začne toto sci-fi až v momentě, kdy musí dojít ke krapet složitě strukturovanému finále, ve kterém na první pohled vše není úplně tak, jak se zdá. Finále vystavené na několika úrovních může snadno působit krapet těžkopádně a ne vyloženě efektivně. A přesto se v něm na druhou stranu cyklí všechny načrtnuté motivy, vše to poté spěje k velmi poetickému finále a emocionální tečce, která z pochopitelných důvodů může vyvolávat výrazné emocionální reakce.
To vše dělá z Ty jsi vesmír sci-fi, které možná není velkolepé, přesto je svým způsobem velmi velké. Má totiž očividné srdíčko. Je patrné, že má Ostrikov slabost pro sci-fi žánr, působí to poté dojmem, že se snažil přijít s poměrně svěžím konceptem, který se izolací hlavního hrdiny snadno vrací ke konceptu pandemie, úvodní zkázou planety Země je poté Ty jsi vesmír bohužel snadno aktuálnější nežli by jsi chtěl člověk přiznat.
Přesto se skutečně daří z na první pohled snadno depresivní podívané učinit film, který snadno pohladí po duši. Především v případě, že má divák slabost pro sci-fi, které dokážou být i přes science fiction prvky velmi lidské. I když se člověk oprostí od komplikovaného vzniku a úctě k ukrajinským tvůrcům, kteří jsou schopni i v posledních nesnadných letech tvořit obdivuhodná díla, zbude mu působivě realizovaný filmařský kus, který je i přes svou komornost neskutečně velký. A zaslouží si dávku pozornosti.
Ty jsi vesmír závěrem
Ty jsi vesmír není film, který by se musel chlubit velkolepou produkcí, přesto dokáže svým komorním pojetím hluboce zasáhnout. Díky silnému výkonu Volodymyra Kravčuka, přesvědčivě vykreslené lidskosti a hravému pojetí osamělosti se z minimalistického sci-fi stává příběh, který dokáže pohladit po duši. Ostrikovův debut tak ukazuje, že i v těžkých časech může vzniknout dílo, které je srdcem i duší velké…
Verdikt: 8 z 10
- Zdroj titulního obrázku: True Colours
