Píše se rok 1547. Do osady Urbach v Jizerských horách přijíždí mladý rytíř Petr Pětipeský (Jan Dlouhý) z Chýš a Egenbergu. Vladyka Smiřický (Karel Dobrý) mu dal za úkol řídit zde stavbu kamenného mostu přes hlubokou propast, aby se tím otevřela cesta k očekávanému bohatství ukrytému v horách. Místní osadníci ale žijí v zajetí pověr a této stavby se bojí. Rytíř Petr si začíná uvědomovat, že za jejich strachem se skrývá skutečné nebezpečí. Když se pak v Urbachu stane hrozivá událost, při níž záhadně zmizí i dívka Alma (Viktória Jurištová), vydá se Petr odhalit pravdu a především najít svou ztracenou lásku.
V horách nečekaně narazí na záhadné cizince. Jsou to démoni, nebo lidé? V jejich skrytých dílnách u hory Fichtelberg dojde Petr až na hranu svých sil, aby zde poznal ukrytou skutečnost, opravdové přátelství a také to, že za vítězství je třeba zaplatit šrámy na srdci. Dobrodružný rodinný film Fichtelberg se odehrává na podkladu skutečných historických událostí, zobrazené obdivuhodné výrobní technologie našich předků tehdy opravdu existovaly. Tento napínavý dobrodružný příběh o Petru Pětipeském se tedy mohl klidně stát…
Šimon Koudela je autorem několika krátkometrážních a dokumentárních televizních filmů, Fichtelberg je nicméně jeho celovečerní hranou prvotinou. Jako režisér a scenárista se opřel o nějaké ty historické základy, které se teoreticky mohly stát, film samotný má nicméně nežli k historickému dramatu blíže k dobrodružné pohádce. Už proto, že je hlavním hrdinou sirotek, pro kterého je důležitá čest, kupředu ho ovšem žene především láska. Mělo by se tak jednat o ideální film pro celou rodinu, byť se tu občas vyskytují výlevy, které přeci jen nejsou vhodné pro ty vyloženě nejmenší diváky. Od historického filmu se poté očekávají nějaké řemeslné a výtvarné hodnoty, může ovšem Fichtelberg nabídnout něco i kromě nich?
Fichtelberg – Film, který nevypadá lacině
Byť se jedná o Koudelovu prvotinu, film nikdy nevypadá lacině. Působí filmově a jako takový ten typ filmu, který by výrazně trčel v případě mezi ostatními televizní filmy v případě, že by se jednalo o televizní film. Jedná se o film, který zaujme výpravou, prací s kamerou, kostýmy a celkovou výtvarnou stránkou. Na film se krásně kouká, nikdy nepůsobí lacině.
Ústřední hrdina v podání Jana Dlouhého, který mnohým nebude Petra Máchala evokovat náhodou, je poměrně sympatický, především i díky tomu, že Dlouhý projevuje herecký talent a dokazuje, že není jedním z těch potomků známých rodičů, které bude snadné obviňovat z forem nepotismu. Dlouhý je ve finále také nejvýraznější člen hereckého obsazení, byť je možné ve vedlejších rolích zaznamenat poměrně známé tváře, žádné z ostatních postav se nedaří tolik vyniknout.
Dobrodružný film bez napětí
Jak mohl napovědět samotný trailer, vypravěčem příběhu je sám Petr Pětipenský, kterého v jeho mládí ztvárňuje Dlouhý. V pokročilém věku konkrétně již slepý Petr v podání Albína Medúze retrospektivně vypráví svůj příběh. A je to velmi zvláštní dramaturgická volba. Starší Petr totiž v podstatě popisuje vše, co může divák zaregistrovat a mluvené slovo je tak do velké míry zbytečné. A navíc díky ní nemůže Fichtelberg nikdy vyloženě fungovat jako napínavý dobrodružný film, kdy by bylo možné se o osudy hlavního hrdiny obávat. A obavy o hlavního hrdinu přeci jen k dobrodružnému žánru tak nějak patří. Bez nich je takový průměrný dobrodružný film tak trochu prázdný.
Ústřední rytíř má při svém dobrodružství především dospět/dozrát, film poté nezvládne vyloženě uspávat především i díky faktu, že se občas objevují animované pasáže. Hlavní hrdina v hodinu a půl dlouhém filmu postupně bojuje nejen se sebou samým, ale také nevyzpytatelným prostředím, pohádku poté jeho dobrodružství evokuje i přítomností stereotypních mentorů či protivníků. A přitom všem padají i vulgární slova (nejen v češtině), vyskytují se tam malby nahých žen a dojde dokonce i na diskuzi, která až nebezpečně evokuje prvopočátky incelství v 16. století. Ano, Fichtelberg není nikdy tak drsný jako třeba Indiana Jones a Chrám zkázy, přesto by mělo být opatrné označovat ho za rodinný dobrodružný film pro celou rodinu.
Fichtelberg toho chce pokrýt dost, ale…
Svou roli ve filmu sehrávají i obyvatelé osady Urbach, kteří se vůči Pětipeskému od počátku chovají nepřátelsky. A vyústí to i v momenty, kdy jde mladému rytíři doslova o život. Kdyby někdo chtěl, námět by šlo klidně pojmout jako horor, cosi jako mix středověkých verzí filmů Texaský masakr motorovou pilou a Strašáci. Pořád je to nicméně primárně dobrodružný film, pohádkový podtext poté podtrhuje fakt, že dost věcí nedává v průběhu tak úplně smysl. Moc nesejde na tom, zda je Pětipeský během své výpravy zraněn, koho může během ní potkat, ve finále je nadbytečné i užívání flashbacků.
Postupně film navíc zahazuje atmosféru, kterou se mu daří docela výraznou část jeho času budovat, protože atmosféra lesů, které mohou skrývat lecjaká tajemství, v samotném základu funguje. Jenže následně se Koudela rozhodne doplnit vyprávění o nějaký ten historický kontext (je to pořád především dokumentarista), které organický základ ještě více nabourávají. Zhruba podobně jako zmiňovaná sázka na vypravěče, který může ztělesňovat zpochybnění inteligence diváka a narušení klasického pravidla Show, don’t tell (Ukázat, neříkat!).
Fichtelberg se musí ocenit, propadnout mu ovšem nejde
Fichtelberg stojí na slušných základech, právě kvůli ním je možné film ocenit, propadnout mu přesto nejde. V oblasti výtvarné a vizuální stránky se jedná o výrazný český film, který dokazuje, že v Čechách může poměrně snadno vzniknout podobný film způsobem, kdy následně nepůsobí vyloženě směšně. Je to ten typ českého filmu, který nevzniká každý den, podobných (alespoň menších) experimentů není v rámci tuzemské tvorby nikdy dost.
Na druhou stranu je škoda, že i když je cesta Koudely očividně dlážděna šlechetnými úmysly, největší problémem filmu je nakonec scénář/vyprávění/příliš velké rozkročení mezi několika žánry a styly. Je hezké, že film nepůsobí lacině, na druhou stranu je nevyvážený pokus o rodinný film a pořád do velké míry středověké drama (docela snadno se najdou styčné plochy i s Hrou o trůny) nešikovný, především v momentech, kdy Koudela nejspíše zapomene na to, že historický film skutečně nemusí nutně poučovat, v případě jeho Fichtelberga tedy určitě ne. Je to slušný film, který má za pár měsíců šanci posbírat hned několik nominací na Českého lva v technických kategoriích, přesně tam nicméně nejspíše hranice jeho odkazu také skončí.
Fichtelberg závěrem
Fichtelberg je film, který stojí na slušných základech a dokazuje, že i v české kinematografii může vzniknout vizuálně působivý a nápaditý projekt. Hraný celovečerní debut Šimona Koudely nikdy nepůsobí lacině a zaujme kostýmy, kamerou i celkovou výpravou. Přesto největším problémem zůstává scénář a vyprávění – přílišné rozkročení mezi žánry a styly a velmi diskutabilní dramatické volby. Fichtelberg je slušným počinem, který je možné ocenit a který má na nadcházejících Českých lvech šanci na nominace v technických kategoriích, jako celkový zážitek nicméně nedosahuje plného potenciálu, který může na první pohled jeho ambiciózní vizuální a výtvarná stránka přislíbit…
Verdikt: 5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: CinemArt
