Na trávníku před domem jedné rodiny se objeví žena v černém (Okwui Okpokwasili) a vysloví mrazivé varování. Nikdo neví, odkud přišla, co chce ani kdy odejde…
Pověst produkční společnosti Blumhouse, která proslula především realizací hororových filmů, je v poslední době kolísavější nežli dřív. Nejen v rámci kvalit, ale také v rámci tržeb. Jde přitom o studio, které stojí za franšízami jako Paranormal Activity, Insidious, Očista, nebo Černý telefon, zároveň stojí za projekty jako jsou Uteč, filmové Pět nocí u Freddyho, či americká verze dánského hororu Nepřivolávej nic zlého. A svým způsobem pořád kombinuje uvádění jednodušších hororů s krapet ambicióznějšími látkami. I letošní novinka The Woman in the Yard by nejspíše měla patřit mezi ty ambicióznější, především díky metaforickému přesahu. Dělá ovšem on sám o sobě dobrý film?
Režisér Jaume Collet-Serra začínal jako režisér předělávky či prvního Orphana, k horovému žánru se později vrátil v roce 2016 skrze snímek Mělčiny s Blake Lively. Po téměř dekádě se poté opět Collet-Serra k hororovému žánru vrací, tentokrát v podobě filmu The Woman in the Yard. Scénář Sama Stefanaka se v roce 2020 objevil na Black Listu nejlepších nerealizovaných scénářů, v rámci jeho realizace si měl ovšem projít jistými revizemi a změnami v zápletce. Horor očividně cílící především na afroamerické publikum se nejspíše i z tohoto důvodu českým kinům vyhnul, dělá to z něj ovšem hned špatný film?
The Woman in the Yard – Když se se slibným konceptem nedaří
I bez snahy toho odhalit příliš se dá koncept The Woman in the Yard označit za zajímavý, přesto do jisté míry záleží nejen na vyznění poselství filmu, ale také na provedení. 4. horor Colletta-Serry se vydává cestou pomalého budování atmosféry, v průběhu splňuje očekávání, která může vyvolat psychologický horor. Šikovná Danielle Deadwyler tu má hlavní roli, ve které má možnost se nějak projevit, i přes zřejmé ambice příliš jednoduchý koncept ovšem nenabízí prostor pro cokoliv nosnějšího. Nehledě na fakt, že děti hlavní postavy Ramony v podání Deadwyler jsou i na poměry hororového žánru napsané poměrně nesnesitelně a s nádechem toho, že někdo nejspíše nevěděl, jak napsat a následně pracovat s dětskými postavami.
Látka je to poté sice v jistých nuancích ambicióznější, přesto se Collet-Serra vydává cestou příliš jednoduché práce se zvukovými efekty a projevuje se jako někdo, kdo snad nedokáže šikovně vystavět napětí. Při vzpomínání na jeho Orphana je to docela překvapující. Collet-Serra tak pořád dokáže občas přijít s nějakými nápaditými záběry, zajímavou prací s kamerou a především stíny, má to ovšem pořád daleko třeba k Samu Raimimu či Robertu Eggersovi a především jde takové zářné momenty spočítat na prstech jedné ruky. Titulní záhadná entita má být čímsi mezi nadpřirozenou entitou a ztělesněním traumatu, ani jedna interpretace ovšem nedodává funkční satisfakci a zdánlivý metaforický přesah je ve finále poměrně laciný.
Psychologický thriller jen na oko
Ono to sice může vypadat, že je snaha o tento horor s rádoby přesahem dlážděna dobrými úmysly, ve finále se z toho ovšem vyklube poměrně čitelná další rychlokvaška z dílny Blumhouse. Konfrontace se záhadnou entitou má dovézt hlavní hrdinku k formě vykoupení, ani ne hodinu a půl dlouhý film se ovšem začne v průběhu více a více rozpadat. Jestli byl Přiručák Colletta-Serry průměrným akčním výplachem, The Woman in the Yard je podprůměrným hororovým výplachem. Takovým, ve kterém sázka na lekačky už dlouho nebyla lacinější, s pointou, která ve skutečnosti působí až na sílu. Především proto, že i když mají rodinná pouta hrát v tomto filmu stěžejní úlohu, nedá se o nich, že by se začali rozpadat jako domek z karet, protože v první řadě ani kdovíjak přesvědčivě nestojí.
S klíčovou metaforou se pracuje nešikovně, především i proto, že v rámci neexistuje forma jejího pořádného vysvětlení a tudíž absentuje jakákoliv forma její funkčnosti. Nejde to přitom házet na hloupého diváka, ale spíše na nešikovnou práci se scénářem. Když už něco v prvních dvou třetinách jakž takž funguje, poslední třetina víru v jakž takž funkční celek dokáže solidně nabourat. Mnozí jistě automaticky mohou na tomto filmu ocenit jistou žánrovou svěžest, zároveň se dá ovšem snadno argumentovat, že by ona svěžest měla v první řadě také nějak fungovat. A v tomhle ohledu je to s The Woman in the Yard více než složité.
Collet-Serra umí rutinní horor zřejmě natočit jako rutinní akční film, i proto nejspíše těžko přestane být jedním z nejaktivnějších hollywoodských rutinérů. Zvládl by s tímto námětem lépe pracovat Jordan Peele (Uteč, My, Nene) nebo Nia DaCosta (Candyman/2021)? Možná ano, v otěžích Colletta-Serry ovšem předně jde o řádně nezkorigovaný bordel, kterému i přes jeho zřejmé ambice nejde za ně dávat plusové body.
The Woman in the Yard závěrem
The Woman in the Yard má zřejmé ambice, je to ovšem k ničemu v moment, kdy je provedení až děsivě nefunkční, byť se v hlavní roli objevuje šikovná Danielle Deadwyler. Metaforický horor, který jistě mnozí vtipálci budou označovat za afroamerickou Polednici, očividně chce být chytrý, úplně na to ovšem nemá. A byť se režie Jaume Colletta-Serry občas projeví nějakou šikovnou prací s kamerou či stíny, potvrzuje se, že je Collet-Serra především rutinér a nic se na tom nejspíše jen tak nezmění. Ambice se určitě cení, důležité ovšem skutečně je, aby ty ambice nějak vedly i k uspokojivému výsledku. A zrovna o něm se v případě The Woman in the Yard moc mluvit nedá…
Verdikt: 4 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
