Joel Coen a jeho pojetí Macbetha od Williama Shakespeara
Lord Macbeth (Denzel Washington) je přesvědčen trojicí čarodějnic, že je jeho osudem stát se příštím králem celého Skotska. Ambiciózní žena (Frances McDormand) jej v tom podporuje a k naplnění proroctví zbývá jediné – zbavit se současného krále Duncana (Brendan Gleeson).
William Shakespeare opustil svět v roce 1616, zanechal za sebou ovšem oblíbená divadelní díla, která se pravidelně dočkávají nových pokusů o zpracování. Součet všech zpracování Romea a Julie, Hamleta, Krále Leara či Macbetha by trval dlouho. Ostatně nejnovější adaptace Macbetha dorazila ještě v roce 2015, kdy se skotského lorda usilující o trůn chopil Justin Kurzel a s Michaelem Fassbenderem a Marion Cotillard v hlavních rolích natočil adaptací, která mohla vizuální stylizací evokovat filmy Zacka Snydera, svou existenci si ovšem přeci jen vyloženě obhájit nedokázala.
A přesto nová adaptace Macbetha dorazila v roce 2021, kdy se jí chopil Joel Coen. Polovina známé dvojice bratři Coeni tentokrát bez svého bratra Ethana natočil novou adaptaci jedné z nejznámějších divadelních her všech dob s Denzelem Washingtonem a Frances McDormand v hlavních rolích a dle nejnovějších informací by údajně mohl Joel Coen též po vzoru svého bratra definitivně opustit svět filmů a utéct k divadlu. Může The Tragedy of Macbeth fungovat jako důstojná tečka kariéry?
Nejintenzivnější Coenovka
Osobně bych se nebál The Tragedy of Macbeth označit za nejlepší Coenovku. Především i proto, že má ke klasické Coenovce vlastně skutečně daleko a Coen se Shakespearovy předlohy drží velmi věrně, kdy po obsahové stránce vlastně přichází jen s tou změnou, že nechal Macbetha a jeho ženu zestárnout a pro mnohé se rozhodl o kontroverzní casting Denzela Washingtona do titulní role.
Coen má pořád výhodu v tom, že čerpá z jedné z nejlepších divadelních her všech dob a nemá na první pohled co zkazit. Výhodu má Coen i v obsazení Washingtona a McDormand (Coenova žena), kteří nadále patří mezi nejlepší herce současnosti a takový Washington opět předvede, že jeho neokázalé a neexpresivní herectví má neskutečně kouzlo. a McDormand by si z fleku mohla dojít pro čtvrtého hereckého Oscara ve své kariéře.
Intenzivní podívaná s výraznou vizuální stylizací
Coen se ovšem zřejmě očividně vyskytl v situaci, kdy si sám řekl, že nemusí nic nikomu dokazovat a že se aktuálně nachází v tom bodě kariéry, kdy si před definitivním odchodem do filmového důchodu může přeci jen udělat co chce. A přitom se odmítl spokojit s v zásadě obyčejnou adaptací Macbetha.
Coen navíc dokáže něco, co se předchozím Coenovkám vlastně dvakrát nepovedlo. Povede se mu totiž u diváka alespoň částečně emocionálně krve dořezat a naservíruje skutečně intenzivní podívanou s výraznou vizuální stylizací, která skutečně čerpá z německého expresionismu a skutečně tak dokáže evokovat filmy jako Kabinet doktora Caligariho, Nosferatu nebo Vrah mezi námi. Kameraman Bruno Delbonnel se postaral o vizuál, který by šlo rozebírat velmi dlouho.
Věrnost zdrojovému materiálu a přesto specifické
Každý, kdo alespoň jednou držel Macbetha v ruce rychle pochopí, že Coen zůstává zdrojovému materiálu skutečně víceméně věrný a přesto právě na rozdíl od zmíněného Kurzelova Macbetha dokáže vše dostatečně vysvětlit, aniž by bylo vyloženě potřeba pamatovat si libovolný detail z Shakespearovy předlohy.
Právě divadelní kořeny poté Coen využívá ve vytvoření filmu, který očividně kombinuje filmové a divadelní prvky. Snadno tak může dojít k výtkám, že je v jistých bodech The Tragedy of Macbeth přeci jen teatrální a Coen skutečně archaické dialogy neoprášil. V součtu ovšem vzniká snad nejpůsobivější adaptací Shakespeara v uplynulých letech a dokazuje se, že se svěžím pojetím může i stokrát omílaný a známý příběh fungovat jako působivá podívaná.
Pocitově pohlcující film s autorskou vizí
Kompletně černobílý film natočený ve formátu 4:3 zmíněnou inspirací německým expresionismem dokáže chvílemi fungovat i jako nepříjemný horor, který Skotsko 11. století prodává jako místo beznaděje a celé pojetí Coenova Macbetha působí svěže.
Jde o film s výraznou autorskou vizí, který dokáže být pocitově pohlcující. Příběh o chamtivosti a příliš vysokých ambicích je v jistých momentech navíc dost možná v Coenově podání pojat jako filmová báseň, protože některé záběry s lyrickým podtextem vlastně výrazně koketují a je pravděpodobné, že je Coenova Macbethova tragédie plná symbolismu, který dost možná není tak snadné rozlousknout. Práce s osvětlením a stíny poté dohromady skutečně utváří jeden z vizuálně nejsilnějších zážitků roku 2021.
Potenciál na slušnou filmovou tečku a slušný divadelní start
Coen Macbetha dokáže pojmout jako tragickou postavu, ke které jde vlastně v součtu i tak trochu chovat jistou formu sympatií. Na první pohled poté vlastně skutečně Coenova adaptace Macbetha nemůže být předchozím Coenovkám vzdálenější. Jistá pojítka jde ovšem ve finále skutečně objevit.
Pokud navíc i druhý z bratrů Coenů definitivně uteče k divadlu, minimálně The Tragedy of Macbeth předvádí, že by se na divadelních prknech nemusel Coen držet pozadu. The Tragedy of Macbeth tak ve finále působí jako solidní tečka za filmovou kariérou a solidní start divadelní kariéry.
The Tragedy of Macbeth závěrem
Coen sice díky čerpání ze Shakespearovy tvorby vlastně nemohl po obsahové stránce nic pokazit. Zároveň ovšem prokázal, že má jeho The Tragedy of Macbeth k těm bezkrevným adaptacím, které v poslední době vznikají rozhodně daleko. Pocitově i obrazově silný zážitek, který skutečně funguje jako plnokrevná kombinace filmu a divadla. Divácky nevděčná a pro mnohé automaticky zapovězená podívaná. Pro vyvolené ovšem ukázka toho, že potenciál těchto adaptací rozhodně není vyčerpaný. Pořád mohou v této kategorii vzniknout výjimečné podívané. Pokud i druhý Coen skutečně skončí s filmy, minimálně jeden z nich by aspoň mohl odejít na vrcholu.
Verdikt: 8,5 z 10
Zdroj: csfd.cz
Zdroj hlavního obrázku: A24
