Judy a Nick se ocitnou na stopě velké záhady, když do Zootropolisu dorazí Gary De’Snake a obrátí zvířecí metropoli vzhůru nohama. Aby případ rozlouskli, musí se v utajení vydat do nečekaných nových částí města, kde je jejich sílící partnerství prověřeno jako nikdy předtím…
Když v roce 2016 animák Zootropolis: Město zvířat vydělal přes miliardu dolarů, bylo nevyhnutelné, že časem dorazí pokračování. Už tři roky zpět doplnil původní příběh seriál Zootropolis+, plné pokračování nicméně do kin dorazilo až nyní, tedy skoro 10 let po prvním filmu. Na rozdíl od Odvážné Vaiany 2, kde se stěžejní tvůrčí tým vystřídal, u Zootropolis: Město zvířat 2 zůstávají stejní tvůrci. Tedy tak trochu. Z původní režijní dvojice Byron Howard a Rich Moore se vrací pouze první jmenovaný, kterému tentokrát s režií pomohl Jared Bush, scenárista obou filmů. Přesto se tak nějak dalo věřit tomu, že pokud někdo, tak právě oni vytvoří pro Judy Hopkavou a Nicka Wilde ideální další dobrodružství. Povedlo se?
Zootropolis: Město zvířat 2 – Výtečně pokračování
I druhé Zootropolis je buddy policejní komedií, ve které se musí sehraná dvojice složená z králičice a lišáka věnovat zcela novému případu. Skrze ten se poté vydávají na nové dobrodružství ve světě, který ani po dekádě nepřestal být fascinující. A to nejen i na podruhé zdánlivě neomezenou zásobou menších či větších kreativních nápadů, které dost pravděpodobně ani nejde po první projekci všechny zpracovat. V Zootropolis 2 i tentokrát šlape vše podstatné – příběh, animace i postavy. A to nejen ty stěžejní, ale i ty, které mají v novém pokračování doslova štěk.
Zootropolis se oficiálně stává světem, který se po prvním celovečeráku nevyčerpal. Dynamika různých zvířat v jedné metropoli může očividně pořád skrývat studnici nevyužitých nápadů. A to nejen v oblasti toho, jak se různá zvířata projevují, jaké mají vlastnosti či jaké vtípky na nich jde vystavět. Důkazem může být už malinký detail z první Zootropolis – už v něm došlo k vyobrazení toho, jak mohou v titulní metropoli existovat různá prostředí, protože díky speciálním klimatizacím může v Zootropolis fungovat tropické i arktické prostředí. V případě prvního filmu šlo o pouhý detail v rámci budování světa, specifikum titulního města ovšem v pokračování rázem sehrává klíčovou úlohu. A už tak propracovaný svět se díky pokračování stává ještě propracovanějším.
Zootropolis 2 výtečně těží z kvalit prvního filmu
Vývoj dynamiky vztahu dvojice Judy a Nick nejspíše nikoho dvakrát nepřekvapí. Minule se tato dvojice dala dohromady, nyní si musí projít formou krize. A naštěstí už od prvních momentů, kdy musí být pokračování trošičku vážnější, dvojka potvrzuje, že zvládne být ve správných momentech stejně dospělá jako předchozí film. Pořád poměrně snadno přístupný dětskému divákovi, protože různých gagů a vizuálních vylomenin je v tomto filmu i napodruhé dost. Dvojka ovšem smyslně navazuje na myšlenky prvního filmu a rozšiřuje je. Původní film měl přesah v rámci myšlenek o rasové integraci a xenofobii, dvojka Zootropolis dokáže tknout do živého podobně. A navíc ústřední zlo, které prostě za každou cenu touží po rozšiřování svého území, samozřejmě dokáže snadno evokovat současný svět.
Film kromě ústřední dvojice spoléhá i na nové postavy – především chřestýše Garyho a bobřici Žužlu. Jeden funguje spíše jako humorná vedlejší figurka, druhý jako poměrně tragická figurka. Především ovšem obě postavy dokážou, že tento svět očividně pořád umí překvapovat. A tvůrčí tým ani po dekádě neztratil u Zootropolis švih, který se projevuje u spousty skvěle vygradovaných vtípků a sekvencí. Především i proto, že tu nechybí koní parodie na Arnolda Schwarzeneggera ani popkulturní odkazy. Minule to byl Kmotr či Perníkový táta, tentokrát jeden kultovní film Stanleyho Kubricka či jedna z nejznámějších pixarovek.
Zootropolis 2 se daří něco speciálního
Zootropolis 2 je speciální v tom, že jako málokterý film za poslední dobu opravdu působí jako film pro celou rodinu – takový, který si užijí děti i dospělí. Je to vůbec možné? Ale ovšem. Chvílemi je totiž vyloženě dospělá podívaná, u které kdyby Shane Black chtěl, klidně by jí mohl vzít a s menšími obměnami scénáře natočit hraný remake s lidskými postavami. Zároveň se ovšem druhé Zootropolis chytře drží svých hranic a nikdy se kvůli tomu nemůže stát vyloženým animákem pro dospělé. Nicméně to neznamená, že by snad kvůli tomu druhý případ Judy Hopkavé a Nicka Wilda byl za pochodu pravidelně infantilní a šel dětskému divákovi vyloženě na ruku. Ano, je to pestrobarevné, hravé a nikdy přehnaně drsné. Neznamená to ovšem, že by nemohlo jít o uvědomělou podívanou, která se chce ideálně zavděčit celé rodině.
Nadávat už prvnímu Zootropolis do parodie na cop buddy komedie by byla chyba. I pokračování se drží jistých žánrových schémat, díky nim ovšem například poměrně schopně pracuje se zvraty i momenty, kdy postavy na první pohled dělají nelogická rozhodnutí, které jejich dosavadní chování otáčí o 180°. Přitom to ani neznamená, že by v tom druhé Zootropolis nutně bylo za každou cenu nejsofistikovanější a že se prostě občas musí vydat bezpečnou cestou, protože to pořád má primárně být vděčná disneyovka, která musí po vzoru prvního filmu Disneymu v kinech utržit alespoň miliardu dolarů. Disney by se tentokrát ani teoreticky snažit nemusel, jen by ho holt v rámci přijetí čekala o poznání studenější sprcha. Kdyby ovšem do budoucna mohly být pokračování (nejen) disneyovek alespoň podobně kvalitní, hned by se dalo věřit v optimističtější budoucnost zábavního průmyslu.
Druhé Zootropolis koketuje s kýčem, nikdy mu ovšem nepropadne
Nebylo by nejspíše úplně objektivní tvrdit, že druhé Zootropolis chvílemi nekoketuje s vlnami kýče. Důležité ovšem je, že jim nikdy nepropadne. Poselství o nenažraných mocných a chudácích, kteří kvůli tomu trpí, může snadno působit vyumělkovaně, protože může pochopitelně snadno vzbudit jakousi soucit díky aktuálnímu výraznému válečnému konfliktu. Zootropolis 2 je ovšem v těchto hlubších myšlenkách důvěryhodně a za celou dobu se pravděpodobně jen u málokoho objeví podezření, že se tu Disney snaží uplést z lejna bič. Po poměrně vyspělé a chvílemi vyloženě temné jedničce je přeci jen potěšující sledovat pokračování, které nevyměklo. A navíc vsadí na ještě chytlavější píseň od Shakiry než minule.
Tvůrci navíc dokážou přijít s dynamikou mezi Judy a Nickem, která je nadále nosná, jen tentokrát kvůli vývoji z minula a novým nástrahám trochu odlišná. Ona je pořád spíše idealistka, on pořád spíše cynik. A přesto jim na sobě navzájem záleží. Emoce i díky tomu přicházejí ve správný moment, často jim navíc dopomáhá soundtrack Michaela Giacchina, který do toho ve vrcholných pasážích šlape jako o život. I skrze práci vztahu ústřední dvojice je poznat, že tvůrci moc dobře vědí, proč jednička fungovala – a místo laciného opakování raději přichází s poctivě vystavěným příběhem, který se navíc nebojí ústřední hrdiny vyobrazit jako zranitelné. A film s antropomorfními zvířaty je díky tomu tak realistický… jak to tak u filmu s antropomorfními zvířaty jde.
Na skvělé pokračování skvělého animáku to nicméně stačí. A i díky letošní slabé konkurenci nejspíše nebude moc těžké se divit tomu, pokud si i druhé Zootropolis dojde pro Oscara za animák roku. Ať už trojka dorazí za 5 či 10 let, snad v tomhle případě opravdu dojde na do třetice všeho dobrého.
Zootropolis: Město zvířat 2 závěrem
Zootropolis: Město zvířat 2 je výtečným pokračováním, které nejenže navazuje na kvality prvního filmu, ale dokáže na nich i stavět. Tvůrci zachovávají důležitou dynamiku mezi Judy Hopkavou a Nickem Wildem, zároveň ale posouvají jejich vztah do nové roviny. Svět Zootropolis zůstává fascinující a plný detailů, humor i dramatické momenty jsou ideálně vyvážené. A především to i tentokrát skvěle funguje jako film pro celou rodinu.
Druhé Zootropolis dokáže reflektovat aktuální témata a zároveň se vyhýbá kýči, aniž by ztratilo hravost či barevnou energii. Díky tomu jde o film, který baví, dojímá a přemýšlí – ideální příklad, že animované snímky nadále mohou něco říci všem věkovým skupinám. Se silným příběhem, propracovanými postavami a šikovně zasazenými odkazy na kulturu i popkulturu si druhé Zootropolis právem zaslouží pozornost i ocenění.
PS: Zdeněk Štěpán nezklamal a i jeho další české znění v jeho režii je skvostné. Zklamaní tak mohou jen ti, kteří logicky díky českému znění neuslyší nejrůznější hlasy zahraničních hvězd (od Macaulayho Culkina po Dwaynea Johnsona).
Verdikt: 9 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Walt Disney Animation Pictures
