Kenna (Maika Monroe) je obyčejná mladá holka, která je až po uši zamilovaná do svého přítele Scottyho (Rudy Pankow). Doufá, že on je ten pravý, později se ukáže, že s ním také čeká dítě. Jenže pak jeden původně báječný romantický večer zakončí tragická autonehoda, která Scottyho připraví o život a Kennu o svobodu. Chyba za volantem jí vynese sedm let za mřížemi. Po propuštění doufá v jediné. Že se bude moci sblížit se svou dcerou Diem (Zoe Kosovic), kterou jí sebrali hned po porodu a vychovávali ji Scottyho rodiče (Lauren Graham, Bradley Whitford). Ti samozřejmě nejsou vůbec nadšení z toho, že se v jejich životě znovu objevil „přízrak z minulosti“, který je připravil o jediného syna, a jsou připravení zabránit setkání matky s dcerou za každou cenu.
V nerovné bitvě získá Kenna nečekaného spojence, místního barmana Ledgera (Tyriq Withers), shodou okolností největšího kamaráda jejího mrtvého přítele. Ten v ní sice zpočátku taky vidí jen holku, co mu zabila kámoše, ale postupně přijde na to, že lidé si zaslouží druhou šanci, zvlášť když dělají všechno pro to, aby ji dostali. A taky když jsou tak okouzlující jako Kenna…
Jméno Colleen Hoover mohla ještě pár let znát nejspíše pouze cílovka jejích knižních děl a lidé, kteří mají povědomí o bestsellerech, vše ovšem změnil fakt, že adaptace její knihy S námi to končí globálně vydělala 351 milionů dolarů. Adaptace pokračování Námi to začíná je prozatím v nedohlednu (především i díky právním sporům hlavní hvězdy Blake Lively s hercem a režisérem Justinem Baldonim), Hoover nicméně napsala prozatím dalších 22 děl, Hollywood tak nelení. Už na podzim tu bylo Nelituju ničeho, nyní do kin přichází Vzpomínky na něj. Jak moc zajímavá romance to poté ve výsledku je?
Vzpomínky na něj – Další divácký vděčná romance
Režírující Vanessa Caswill má za sebou již snímek Láska na první pohled, který dle všech náznaků působí jako klasická spotřební netflixovská romantická záležitost, Vzpomínky na něj přesto alespoň na první pohled působí trochu zajímavěji. Po vzoru Nelituju ničeho má příběh krapet melodramatický nádech. Kenna v podání Maiky Monroe se po letech vrací z vězení, její zpočátku nelehká snaha získat práci poté ilustruje, jak to má člověk občas po návratu z vězení těžké s opětovným zapadnutím do společnosti. Strasti Kenny tím nicméně nekončí – snaží se seznámit se svou dcerou Diem, proti tomu jsou ovšem zásadně prarodiče Diem, tedy rodiče Scottyho, za jehož smrt Kenna seděla. Oporou jim je Ledger v podání Tyriqa Witherse, nejlepší kamarád Scottyho, který je pro Diem něco jako strýc a kmotr. A právě on by nejspíše mohl být klíčem k tomu, aby Kenna mohla se svou dcerou navázat kontakt.
Zápletka to vlastně není nikterak originální a je tak nějak předvídatelná od prvního seznámení Kenny a Ledgera. Ve filmu se poté pohybuje poměrně dost vedlejších postav, dá se ovšem snadno říct, že jsou vlastně ve filmu tak nějak navíc a že stěžejní postavy se dají snadno napočítat na prstech jedné ruky (Kenna + Ledger + Dien + její prarodiče Grace a Patrick). Kenna se snaží postavit na vlastní nohy, Ledger jí v tom pomáhá, zároveň se snaží zabránit interakcím Kenny s Dien, ale především s Grace a Patrickem v podání Lauren Graham a Bradley Whitforda. Pomocí flashbacků je postupně odvyprávěno pozadí toho, jak se postavy dostaly tam, kde se aktuálně nachází, i když se poté může zdát, že tu roli budou hrát morální dilemata či kontroverznější úhybky, ten se nemůže více plést.
Příběhy Colleen Hoover jsou především vděčné nežli podmanivé
Docela rychle se ukazuje, že hlavním důvodem, proč jsou romány Colleen Hoover tak oblíbené, je nejspíše jejich vděčnost. A také nevyhnutelný nádech toho, že se odehrávají v tak trochu naivním světě. Po Nelituju ničeho jde o další úkaz toho, že se Hoover občas neštítí témat, která by vlastně mohla fungovat jako solidní základ pro sociální drama, kdyby alespoň na chvíli existoval pocit, že divák sleduje příběh, který může potkat skutečnou osobu. Ilustruje to už úvod, kdy si hlavní hrdinka zařídí pronájem. Po přepálených nákladech na bydlení jí čeká horká sprcha v podobě dalších výrazných nákladů za elektřinu a vodu, vše jí ovšem bude na dva měsíce odpuštěno, když si vezme koťátko. Vážně! Následně jí nevyjde pár pohovorů, díky náhodnému setkání na záchodech ovšem přeci jen dostane alespoň částečný úvazek. Opravdu! A když jí na poprvé nevyjde práce v baru, stačí odhalení, že majitel baru byl nejlepší přítel otce vašeho dítěte… ne, já si z vás srandu nedělám, já to nepsal!
Ledger sice Kennu napoprvé nepozná, protože prý vypadala před lety jinak (vypadá sice úplně stejně, ale dobře…), přeci jen to ovšem mezi nimi na první pohled hezky vře. Dochází tak i k potenciálně kontroverznímu bodu, který by mnozí muži označili za neodpustitelný – mezi Kennou a Ledgerem propukne vášeň i láska, což mimo jiné Kenna ihned píše do deníku svému zesnulému příteli, kterému svými myšlenkami věnuje svůj deník. Nedá se pochybovat, že mnohé fanynky podobné literatury toto odsoudí jako velmi romantický a milostný akt, dá se na něj ovšem hledět i tak trochu jinak. Film ho nicméně ve finále ilustruje pozitivně, nechybí ostatně ani pověstné momenty, kdy na sebe dva zamilovaní hrdinové se specifickým hudebním doprovodem zpomaleně vášnivě koukají. Caswill jako filmařka minimálně ví, co její cílovka nejspíše chce, to poté pravděpodobně dostane.
Romantická jistota
Se scenáristkou Lauren Levine (Most do země Terabythia) se na scénáři podílela sama Hoover, dá se tudíž věřit, že je adaptace poměrně věrná. A i když je do velké míry příliš přeslazená a nikdy nedokáže obstát jako realistické drama, jako tuctový produkt svého žánru vlastně funguje bez problému. Především i díky funkční chemii mezi Maikou Monroe a Tyriqem Withersem. Ona i přes jednoduchý scénář má opět šanci předvést, že umí hrát, on si po loňském Tajemství loňského léta, ve kterém tak trochu nahradil Ryana Philippea, může tak trochu napravit reputaci a ukázat, že není úplně herecké dřevo. Sice se rychle ukáže, že jde o další příběh Hoover, který by se mohl dočkat konce dříve v moment, kdyby jeho postavy fungovaly jako lidé a uměly spolu komunikovat (i když pravda, alespoň to je jako ze života), 114 minut je ve výsledku poměrně přešlap. Čekání na finále ovšem funguje minimálně v tom ohledu, že v něm fungují emoce.
Není vůbec špatné mít slabost pro jednodušší příběhy, především v případě, kdy alespoň v rámci své jednoduchosti fungují. Je to naivní příběh, kterému ovšem jeho nerealistická přeslazenost svým způsobem sluší. Caswill jako režisérka poté občas vsadí na nějakou tu zajímavou práci s kamerou, její rutinní přístup minimálně nepůsobí vyloženě líně a minimálně díky němu dokáže působit jako romance, která nepatří vyloženě do televize. Svou vděčností půjde o další ospravedlnitelný romantický hit, ti, kteří zůstali docenění talentu Colleen Hoover dosud nepolíbení, si nicméně budou muset spíše dočkat na další adaptaci.
Vzpomínky na něj závěrem
Vzpomínky na něj je sladká, trochu předvídatelná romance, která přes všechny své melodramatické narážky funguje hlavně díky chemii hlavních postav. Není to žádné hluboké drama, ale jako oddechová romantika funguje. A je tak nejspíše přesně tím, co fanoušci Colleen Hoover pravděpodobně předem tak nějak čekají…
Verdikt: 6 z 10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
