Hororová klasika z devadesátek, která se svezla na vlně popularity Vřískotu, se zapsala do žánrové historie o něco méně. I přesto je pro mnohé fanoušky kultovní záležitostí. A to nejen díky tehdejší teen hvězdné sestavě v čele s Jennifer Love Hewitt. Vzniklo hned několik pokračování i seriál. Jednalo se ale o kupu neúspěšných pokusů vrátit značce lesk, který už dávno vybledl spolu s posledním letním večerem. Nové Tajemství loňského léta zkouší vsadit na nostalgii, ale místo nervy drásajícího napětí servíruje spíš výlet zpátky v čase s lehce brutálnějším vrahem. My jsme si tenhle návrat do mlhy vzpomínek pustili s Marí a rovnou přinášíme dva pohledy. A překvapivě nejsou tak odlišné.
Tajemství loňského léta je poctivý slasher
Antonín Matějíček
jako fanoušek slasherů, co si vystál frontu na každé pokračování Vřískotu i ty „méně slavné“ bratříčky, jsem k návratu Tajemství loňského léta přistupoval s lehkou rezervou. Originál i jeho následovníci mě nikdy úplně neposadili na zadek. Vždycky šlo spíš o průměrné hororové jednohubky s hákem, co se víc opíraly o koncept než o originalitu. Ale tenhle návrat mě překvapil.
Tvůrci vsadili na jednoduchý recept a naservírovali poctivý, klasický slasher bez přehnaných ambicí a ono to funguje. Možná právě proto, že se stejně jako jeho předchůdce nesnaží být něčím víc. Úvodní nehoda má slušnou šťávu, atmosféra první poloviny se drží solidně napnutá jako nervy teenagera, co právě ujel z místa činu a obsazení? Překvapivě sympatické. Tváře známé i čerstvé, vizuálně atraktivní i herecky schopné. Když se na scéně poprvé objeví „pan Rybář“ s hákem v ruce, nostalgie doslova stříká ze všech stran. A film to ví. Přihazuje pomrknutí, drobné reference i návraty postav, které potěší pamětníky bez toho, aby působily nuceně. Jasně, není to Vřískot a jeho hra s pravidly, ale tady se aspoň nikdo nesnaží o něco, čím to nikdy nebylo. Vrah je tentokrát o chlup brutálnější, ale pořád to není úplné maso. Přesto potěší pár záběrů na zohavená těla, které vytáhnou slasherový úsměv každému fanouškovi.
Bodycount roste a tempo se celkem drží a i když finále přichází pozdě a bez správné intenzity. Showdown působí, jako kdyby si zrovna všichni odskočili na zmrzlinu. Bez adrenalinu, bez výbušnosti. A co víc, vrah je odhalen až příliš čitelně. Jestli máte mozek lehce vystrčený z krabice, dojde vám to už po druhé vraždě. Naštěstí souboje s pláštěnkovým kamarádem jsou napínavé a několikrát to hezky zadrnčí na nervy. Na konci zůstává otázka. Je to dobrý film? Ne tak docela. Ale je to fajn slasher, který ví, co chce být a nebojí se tím být. Po zklamání z Frenda i Ulice strachu jsem rád, že jsem si tenhle výlet zpět do Southportu lehce užil. Ne, není to pecka roku, ale pro fanoušky žánru to bude příjemná, krvavá jízda se správnou dávkou nostalgie. A pokud teaser po titulcích nelže, dvojka už je na háčku a já budu u toho.
Hodnocení: 6/10
Martina Ignásová
Velmi milé překvapení. Je to průměrnej slasher, to ne že ne, ale má to duši i srdíčko (když už ne dost krve). Dokonce jsem se přistihla u toho, že některým postavám fandím, aby přežily. A některým naopak hodně fandím, aby umřely.
Hudební výběr je super, postavy jsou sice stereotypní, ale mají přesah a dokážou překvapit. Nic přelomového to není a runtime je zbytečně dlouhej, but I got hooked.
Hodnocení: 6/10
Toto byly naše dojmy z návratu Tajemství loňského léta. Jste také milovníci klasických slasherů? Dáte filmu šanci?
Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures releasing
