SpongeBob je animovanou ikonou několika generací, které baví svým nakažlivě praštěným životním stylem na mořském dně, v Zátiší Bikin. Prakticky každý jeho den je zcela výjimečný. Na začátku tohoto příběhu zjistí, že se dočkal dne s velkým D. SpongeBob totiž přes noc povyrostl tak, že už se může oficiálně označovat za velkého kluka. Co je ještě důležitější, už je vysoký tak, že může jít na tu nejhrůzyplnější atrakci v místním zábavním parku. Když to ovšem vypráví svému zaměstnavateli, majiteli restaurace panu Krabsovi, ten se mu vysměje.
Když byl on ve SpongeBobově věku, tak už se proháněl po těch nejbouřlivějších mořích a zažíval všelijaká dobrodružství při střetech s piráty a další mořskou havětí. Kam se na to hrabe nějaká horská dráha. A velký kluk SpongeBob okamžitě zatouží pana Krabse v jeho hrdinské kariéře následovat. A právě na takového odvážlivce čeká duch legendárního piráta Bludného Holanďana, který zavede SpongeBoba tam, kam noha žádné žluté houby ještě nikdy nevkročila. Hlavně, aby se dokázal vrátit…
SpongeBob: Pirátské dobrodružství – Další praštěná podívaná
Popkulturní kariéru SpongeBoba SquarePantse jde snadno rozdělit na dvě fáze – na tu, ve které žil jeho tvůrce Stephen Hillenburg, a na tu, která aktuálně pokračuje už několik let (2018) po Hillenburgově smrti. Dá se logicky vyvodit, že to byl právě Hillenburg, který SpongeBobovi a jeho podstatě nejvíce rozuměl. Postavu založil na svém osobním pohledu na svět, příběhy se SpongeBobem a jeho přáteli byly navíc tak adekvátně přístupné pro mladší i starší diváky. Důkazem může být i právě první celovečerní SpongeBob v kalhotách, kteří i po letech určitě oceňují nejen všichni hrdí blbí buráci.
Bez Hillenburga šlo u SpongeBoba zpozorovat pokles. Postupně se více a více stával karikaturou sama sebe, vypovídat o tom může i dvojice spin-offů, které vznikly exkluzivně pro Netflix. SpongeBob se nyní nicméně vrací do kina, by tuhle značku vykoupil… tedy tak trochu. Režisér Derek Drymon se nicméně na původním seriálu podílí už od samého počátku. Zajímavostí je, že scenáristka Pam Brady se jako scenáristka podílela i na prvních sériích seriálu Městečko South Park, její kolega Matt Lieberman zase pracoval na několika rodinných/animovaných filmech. Výsledkem i díky tomu nejspíše teoreticky může být fajn animák pro celou rodinu. Bylo by ovšem naivní očekávat, že se nejnovější celovečerní SpongeBob vyrovná kvalitám toho původního.
Ze SpongeBoba a spol. jsou (tak trochu) piráti
I tentokrát je to dobrodružný film, i tentokrát tak trochu jinak. Postava Bludného Holanďana se objevila již v původním seriálu, nyní se ovšem vrací s hlasem Marka Hamilla (a českým dabingem Jakuba Koháka!). Tento pirát se stává mentorem SpongeBoba při jeho snaze získat odvahu, je ovšem od počátku jasné, že to rozhodně není snaha o projevení dobrého skutku. Jednodušší SpongeBob a jeho nejlepší kamarád Patrick se tak klasicky nechají někým obalamutit, i tentokrát musí situaci zachraňovat Krabs se Sepiákem a Garym. A to výpravou do podsvětí, které designem nejrůznějších příšer snadno evokuje pokus o představení H. P. Lovecrafta nejmenším divákům. Alespoň tam není žádná kočka s podezřelým jménem.
Nechybí várka vizuálních gagů, nejdůležitější je nejspíše to, že čtvrtý celovečerní SpongeBob dokáže chvílemi evokovat starý dobrý seriál. I když to pořád chvílemi působí, že tvůrci u SpongeBoba neznají míru. 2D animovaný SpongeBob navíc bude vždy lepší než 3D animovaný film. Drymon se sice dušoval, že chtěl být věrnější původní podobě světa a vyhýbal se kvůli tomu rušivějším prvkům, 2D animovaný SpongeBob ovšem má po letech své kouzlo. Čtvrtý film se v rámci animace vydává ve stopách toho předchozího a není to dvakrát ideální. Sandy Veverka i Plankton poté mají ve filmu minimum prostoru, dost možná v tom hraje jistou úlohu i nekvalita jejich spin-offů.
Nejnovější SpongeBob ví, kým chce být
Čtvrtý kino SpongeBob chce být v první řadě trhlá zábava, teprve v té druhé mu jde o alespoň o nějaké to prvoplánové poselství. Při designu nevábných potvor se možná i tvůrci mohli vyřádit, s výjimkou pár vystavěných gagů ovšem vlastně chybí něco, co by výpravu do podsvětí dělalo nějak extra zajímavější. Výraznější vedlejší postavy, překvapivější vývoj událostí, nakonec i přeci jen nějaké ty hlubší pointy různým vtípkům. Stačí si vzpomenout na poměrně chytře vystavěný humor v prvním celovečeráku, který mimo jiné stál i na několika opakujících se vtipech, které vyústily v sofistikovanou pointu. Nic z toho nový SpongeBob nemá. Vydává se místo toho mnohem průhlednější a předvídatelnější cestou. To nicméně neznamená, že by čtvrtý SpongeBob nebyl zábavný. A že by humor cílil jen na ty nejmenší. Což u SpongeBoba po smrti Hillenburga také už dávno není povinnost.
Za pochodu tak sice animák působí, že nápady v něm vznikaly na první dobrou (překážky v podsvětí nejsou nějak extra zajímavé) a spíše pro efekt. Ať jsou to specifické medúzy či ptactvo, stejně tak nevyhnutelně přítomné sirény. Na druhou stranu tu zase je docela šikovná práce se vztahem mezi SpongeBobem a Krabsem (těsná hranice mezi přátelstvím a mentorstvím), Mark Hamill, který do role dává vše za mikrofonem i ve fyzické podobě (i když s příšerným umělým nosem), nakonec i ty šílené nápady, které od SpongeBoba člověk tak nějak chce a očekává je (jako je výrazné bourání čtvrté zdi a skoro až hluboký meta komentář). Zároveň je u něj těžké se zbavit pocitu, že se snaží až příliš přiblížit prvnímu celovečernímu SpongeBobovi. A ve výsledku v tom tkví jeho nejsilnější i nejslabší stránka. Tenhle SpongeBob na to totiž pořád jde především po svém a inspirace mu tak příliš neprospívá.
Sebeuvědomělá blbina
Je to nicméně pořád fajn výplach. Sebeuvědomělá blbina, která dokáže alespoň chvílemi připomenout časy, kdy mohlo být se SpongeBobem docela hezky. Především i skrze mix nostalgie a moderního přístupu. Vizuální gagy, přehnaná absurdita a momenty sebeuvědomělosti – vše je na svém místě. A přesto je pořád těžké se zbavit pocitu, že jde svým způsobem o rutinu a pouze sázku na jistotu.
Mladší diváci se u filmu budou pravděpodobně bavit, především ti, kteří mají slabost pro cokoliv s účastí pirátů. Starší diváci se také mohou pobavit, budou si nicméně sami řezat větev v případě, že budou očekávat cokoliv ze zlaté éry této značky. I čtvrtý SpongeBob je tak sice energický, šílený a vizuálně pestrý, a snadno dokáže připomenout, proč se SpongeBob stal ikonou animované tvorby, zároveň ale postrádá rafinovanost a svým způsobem se jen snaží napodobit starou slávu bez osobního lesku.
SpongeBob: Pirátské dobrodružství závěrem
Čtvrtý celovečerní SpongeBob je divoký, barevný a plný bláznivých nápadů, dokáže tak snadno evokovat kouzlo tohoto světa. Přesto mu chybí větší dávka důvtipu a nápaditosti, přesně taková, kterou měli první dva celovečerní filmy. Celou dobu to vlastně působí jako pokus o naplnění šablony celovečerního SpongeBoba, bohužel až příliš výrazně. Mladší diváci se u něj pobaví, starší fanoušci se nejspíše minimálně u pár gagů pousmějí, návrat ke zlatému věku SpongeBoba se ovšem vyloženě nekoná. I přes předvídatelnost je ovšem pořád v nejednom ohledu zábavný a svým způsobem se ukazuje, že SpongeBob minimálně dokáže bavit hned několik generací. I když nevyhnutelně přichází o to, co ho na jeho samotném počátku učinilo tak výraznou tváří animované tvorby…
PS: Před filmem se promítá krátkometrážní film Želvy Ninja: Sám Chroma 2 – Ztraceni v New Jersey. Kraťas navazující na animák Želvy Ninja: Mutantí chaos poměrně zábavně pracuje s problematikou moderní AI a skrývá nejedno popkulturní pomrknutí, sedne ovšem nejspíše pouze těm, kteří toto specifické pojetí želvích ninjů přijalo.
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures
