Svět dospívajících zpěvaček, prestižní koncerty a turné po vysněné Americe, to je proslulý dívčí sbor, do nějž se na začátku 90. let touží dostat i třináctiletá Karolína (Kateřina Falbrová). Během přelomové sezóny se musí vyrovnat s nadanými konkurentkami včetně své starší sestry Lucie (Maya Kintera) a získat si respekt obdivovaného sbormistra Víta Máchy (Juraj Loj). Křehké našlapování okolo tvůrčího vztahu s autoritou, jejíž metody není Karolína schopna dohlédnout, se může ale snadno vymknout…
Režisér a scenárista Ondřej Provazník je spolu s kolegou Martinem Duškem spoluautorem filmu Staříci, pro oba pány se jednalo o jejich celovečerní režijní debut. Svůj 2. celovečerní film již nicméně Provazník napsal a režíroval sám, jde tentokrát o film Sbormistr, který má se zmíněnými Staříky styčné plochy. Jeho námět je také inspirován skutečnými událostmi, v tomto případě konkrétně kauzou okolo dětského pěveckého souboru Bambini di Praga. V roce 2004 byl sbormistr Bohumil Kulínský ml. obviněn z pohlavního zneužívání a ohrožování výchovy mládeže, jeho oběťmi mělo být konkrétně mezi 1984-2004 celkem 49 sboristek. Kdo ovšem očekává kompletní rekonstrukci Kulínského činů, dostane tak trochu jiný.
Jedná se především o příběh pouze inspirovaný souborem Bambini di Praga, kdy součástí Provazníkovi práce na scénáři byla také komplexní rešerše, která se týkala i četných výpovědí s bývalými členkami Bambini di Praga. Fabulací je nicméně vztah dvou sester, který ve filmu Sbormistr sehrává svou roli. Je to pořád příběh spíše inspirovaný těmito incidenty (sbormistr v podání Juraje Loje nese jméno Vít Mácha), který se odehrává v 90. letech, není poté čistě o zneužívání nezletilých. Nežli o něm je to spíše film o naivitě dětství a někdy nevyhnutelném předčasném dospívání, zároveň také tak trochu film o nástrahách dívčího kolektivu. A když už ve filmu dojde k něčemu, co může slabé povahy potrápit, je to celé zpracované velmi citlivě, přitom ne nutně nemrazivě a nepříjemně.
Sbormistr – Jasný kandidát na jeden z nejlepších českých filmů roku
Ve Stařících se především řešilo, že to mají stárnoucí lidé těžké, Sbormistr se naopak zaměřuje na to, jak těžké to mají dospívající dívky – zejména v případech, kdy jsou členkami pěveckého sboru a jsou na ně občas kladeny příliš vysoké nároky. V tomto prostředí sice nejde o život, zmíněné nároky si však mohou vybírat svou daň. Může rozhodovat větší talent, ale stejně tak i shoda náhod. V dívčím kolektivu navíc hrozí narušování hranic autority. A pak je tu poměrně mladý sbormistr, který teoreticky může mít jisté postranní úmysly.
Se zkušenějšími herci jako Juraj Loj naštěstí dokážou mladé a víceméně neskutečné mladé herečky držet krok a vyvolat pocit, že je může čekat zářná herecká kariéra. Pro Kateřinu Falbrovou v hlavní roli Karolíny se jedná o první hereckou zkušenost a jedná se o působivý výkon v tom ohledu, jak je postupný rozklad hlavní postavy přesvědčivý. Falbrová dokáže v roli 13-leté dívky přesvědčivé prodat její přetrvávající naivitu, která se může v kolektivu starších dívek snadno dočkat otřesů.
Svou roli sehrává i vztah se starší sestrou Lucií, kterou oproti Falbrové ztvárňuje už krapet herecky zkušenější Maya Kintera, která tu ztvárňuje nepříliš vděčnou postavu v přesvědčivém podání. Společně se zápletkou, která se točí okolo možnosti odcestovat se sborem do New Yorku, se odvíjí vztah dvou sester, který může nechávat diváka tápat, protože se na něj jde dívat odlišnými způsoby. A nikdy nemusí být úplně jisté, zda starší sestra na mladší sestru žárlí a nebo se jí jen snaží ochránit. Ale před čím vlastně?
Sbormistr je citlivý, přesto úderný
Jakmile se někdo dočte o tom, že je Sbormistr inspirovaný skutečnými kauzami okolo Bambini di Praga, nejspíše bude automaticky tak nějak očekávat, že zápletka nevyhnutelně směřuje k prasárnám titulního sbormistra. O to funkčnější je vlastně poměrně citlivý přístup k tématu, který ovšem citlivějším přístupem neztrácí svou údernost. Vít Mácha v podání Juraje Loje na sebe dokáže upozornit už výraznou stylizací, už ve své první scéně poté působí jako někdo, kdo si umí sjednat respekt. Přesto je v průběhu prezentován jako poměrně obdivovaný, charismatický a respektovaný sbormistr, který s členkami sboru dokáže navázat pozitivní vztahy a dokáže vyvolat pocit, že je jeho autorita drážděna dobrými úmysly.
Sbormistr v tomto ohledu není tolik o tom, co se přihodí, ale o tom, jak se to přihodí. Dá se přitom snadno očekávat, že tempo filmu nebude pro každého ideální, scénář Adama Provazníka ovšem dokáže příjemně budovat atmosféru a nakonec vše dovést k uspokojivému emocionálnímu závěru. Pořád je to rámované jakousi naivní optikou dospívajících – například dospívající dívky berou jako hru to, jak často se na ně sbormistr dívá, protože to vnímají jako určitý předpoklad k tomu, že mají jisté místo v New Yorku. Občas někdo trochu zaflirtuje, nebo vtipkuje na hraně. Přesvědčivé zasazení do 90. let filmu v tomto ohledu pomáhá – těžko si totiž představit, jak by podobný příběh fungoval v současnosti, se současnou mentální výbavou dnešních teenagerek. A alespoň to znamená, že nikdo ve filmu nenatáčí na TikTok.
Sbormistr je filmem evropských kvalit
Velká síla Sbormistra tkví v jeho tématu, které dokáže zbourat nějaké mezinárodní hranice. Jde navíc o film s působivým vizuálem, film evropských kvalit, který působí jako film, který se neztratí ani na zahraničních festivalech. Kamera Lukáše Miloty dokáže být při zpěvu sboru funkčně intimní, je poté zaručené, že se bude mluvit o mrazivém finále filmu, kdy je jedna scéna natočena funkčním mrazivým způsobem, přesto k ní přistupuje i díky faktu, že se pořád jedná o příběh třináctileté dívky. Prostor této dané scény navíc vypovídá o tom, jak se někdy mohou sebeodpornější věci dít bez našeho povědomí i v naší blízkosti. Dá se přitom věřit, že by mnozí k podobné scéně přistoupili mnohem více explicitně, ne ovšem nutně funkčněji. Kdo dokázal zkousnout V síti, zvládne i Sbormistra.
Ve filmu, kde primární roli hraje sborová hudba, se přesto neztratí soundtrack dvojice Jonatán Pastirčák a Aid Kid (držitelé Českého lva za hudbu k filmu Arvéd), i díky němu jde Sbormistra označit za jeden z nejlépe audiovizuálně realizovaných českých filmů za výrazně dlouhou dobu, potvrzuje se, že čekání na nový film alespoň jednoho z tvůrců filmu Staříci stálo za to. Je to film, ve kterém velkou roli sehrává různá intepretace různých činů, výhody i nevýhody kolektivu, které spojuje jeden cíl a zájem, film navíc dokáže povedeným způsobem pracovat se zasněženým prostředím, ve kterém se odehrává jeho většina.
Ondřej Provazník vypráví příběhy, na které mnozí možná ani nemají odvahu
Po Stařících se potvrzuje, že se Ondřej Provazník nebojí témat, která možná nejsou pro mainstreamové publikum příliš vděčná, přesto vypráví příběh, který stojí za pozornost. Ať už jde o témata stárnutí a umírání, nebo o konfrontaci naivity s autoritou, jež může snadno zneužít své postavení. Je to film, který dokáže vyprávět nejen obrazem, ale i samotným příběhem. Po vzoru Staříků se v něm občas objevují náznaky lehce absurdního humoru, který však nijak nesnižuje sílu atmosféry ani přístupu k látce.
Jde přitom o materiál, kterému by možná více svědčil formát minisérie – především proto, aby se Sbormistr mohl vyjádřit i k dalším motivům, které se s touto citlivou látkou pojí. Příběh Sbormistra je nicméně svým způsobem utnut v tu nejvhodnější chvíli, kdy se navíc tvůrci rozhodli nevydat cestou závěrečných titulků, jež by událostem po skončení filmu dodaly kontext. Sbormistr jednoduše skončí a následky jeho děje si musí každý vyložit po svém. Jisté však je, že jde o ideální film minimálně pro účely školních besed – nejen díky schopnosti přistupovat k velmi palčivému tématu citlivě, ale zároveň s funkčním komentářem a přesahem. Film, kterému se úspěch na všech festivalech, jichž se zúčastní, přeje tak nějak samozřejmě.
Sbormistr závěrem
Sbormistr bude zcela jistě patřit mezi nejvýraznější české filmy letošního roku. Jeho hlavní síla spočívá v tom, jak dokáže k palčivému tématu přistupovat citlivě, a přesto s nosným a funkčním komentářem. Vedle Juraje Loje dokážou držet krok i všechny začínající či méně zkušené herečky. Díky audiovizuálnímu zpracování i kvalitnímu scénáři se bezesporu jedná o jeden z nejpovedenějších českých filmů posledních let…
Verdikt: 8 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Cinemart
