Sblížit se se svým dospívajícím synem je dobrý nápad. Vzít ho bez vědomí manželky na obrovský hiphopový festival už o něco méně. A ztratit ho uprostřed davu? To je naprostá katastrofa! Nejdivočejší noc jeho života právě začíná. Owen Wilson v bláznivé komedii o otci, který se během jednoho hektického festivalového večera snaží najít svého syna (Christian Convery), nerozčílit manželku (Jolene Blalock), a přitom přežít chaos největšího hiphopového festivalu…
Hip-hopový festival Rolling Loud je jedním z největších hudebních festivalů na světě. V roce 2019 se akce konající v Miami mělo zúčastnit zhruba 210 000 lidí, přičemž v období po pandemii COVID-19 se jeho celková návštěvnost nadále pohybuje okolo 200 tisíc. Tak proč do prostředí tohoto festivalu nezasadit celovečerní komedii, že? Film Rolling Loud: Bez zábran od režiséra a scenáristy Jeremyho Garelicka má být inspirován skutečnou událostí (film vychází z Garelickovy vlastní zkušenosti se synem na Rolling Loud), v průběhu evokuje například komediální filmy bratrů Farrellyových. V hlavní roli se objevuje Owen Wilson, který musí na jednom z největších festivalů na světě nalézt ztraceného syna. A přitom zažít sérii šílených a bizarních událostí a snažit se přežít chaos, který je s oslavou hip hopu tak nějak spojený. Jak se tento film povedl?
Rolling Loud: Bez zábran – Celovečerní reklama na titulní festival?
Hank Goldstone v podání Wilsona je taková normální hlava rodiny s manželkou a synem jménem Zion (ano, vážně!), který zjišťuje, že největším snem jeho třináctiletého syna je vyrazit na Rolling Loud. A i když je manželka proti, Hank nakonec lístky koupí a tajně se na tento festival se svým synem vydá. I přes jeho nízký věk (přístup na festival je povolen od 16 let) se na tento festival prošacují a vypadá to, že se Hankovi splní sen a skutečně si se synem utvoří krásné vzpomínky. Jenže jeho syn se najednou po cestě na záchod nevrátí, a tak začíná šílené dobrodružství na festivalu.
Film produkovalo Live Nation Studios, které má festival Rolling Loud ve svém portfoliu, a za pochodu je pak čím dál tím markantnější, že je tento film v podstatě celovečerní reklamou na tuto oslavu hip hopu. Wilsonův Hank tu tak prochází různými částmi festivalu, divák tak dostane možnost nakouknout na jednotlivá pódia, stánky a další služby, které tento festival nabízí. Menší či větší role tu také mají rappeři jako Travis Scott, Sexyy Red či Ty Dolla Sign, tedy interpreti, kteří jsou s tímto festivalem též spojeni. Teoreticky by to celé šlo označit za klamavou reklamu, protože je velmi nepravděpodobné, že by kdokoliv na tomto festivalu zažil podobné patálie jako Hank (ale jen možná). To nicméně neznamená, že by takové prostředí nemohlo posloužit jako záminka ke komedii, která nabídne slušné zábavné momenty a se svým konceptem vlastně funguje lépe, než by se dalo čekat.
Komedie plná chaosu
Rolling Loud: Bez zábran za pochodu opravdu evokuje filmy z dílny bratrů Farrellyových, jako jsou Blbý a blbější, Něco na té Mary nebo Týden bez závazků (s Wilsonem v hlavní roli) – bláznivé, vulgární a často až absurdní komedie, které kombinují situační humor, trapnost, fyzickou komiku a často i dost nekorektní gagy (někdy i takové, kdy je humor založen na záměrně nechutných, odpudivých nebo tělesných situacích). Garelickův film přitom vyvolává dojem, že je fanouškem přesně takových komedií a staví na podobných principech. Podobné typy komedií samozřejmě necílí na ty, kteří v komediálním odvětví preferují spíše Cimrmany nebo Monty Pythony, zároveň se ovšem neustále objevují názory, že u podobných komedií dochází k útlumu. A pokud se tak někdo chce vrátit k časům, kdy si komedie zdánlivě nebraly servítky, Rolling Loud: Bez zábran mu v tomto ohledu vlastně může být přijatelnou alternativou.
Postavy tu tak vtipkují na účet svých přirození či postižení, zároveň tu připomínají, že se zábava na festivalu může zvrtnout – třeba v podobě mosh pitů. Jde o momenty, kdy lidé při tvrdší hudbě divoce poskakují, strkají do sebe a často do sebe i narážejí. A často to může dopadnout pěkně blbě. Obsazení Travise Scotta do tohoto filmu ostatně sklidilo kontroverzi v souvislosti s tragickou davovou tlačenicí, k níž došlo 5. listopadu 2021 na Scottově festivalu Astroworld v Houstonu – při tehdejší tragédii zemřelo 10 lidí, přičemž nejmladší oběti bylo 9 let. Už tehdy se poukazovalo na podobnost mezi zápletkou filmu a tehdejší tragédií a objevily se i náznaky, že film se snaží odvést pozornost od výsledků vyhledávání týkajících se tohoto neštěstí. Na produkci filmu se navíc podílela zmiňovaná společnost Live Nation, která byla spolupořadatelem festivalu Astroworld.
Názor si na to jistě každý dokáže udělat sám, výsledný film nicméně rozhodně nevyvolává dojem, že by si z podobných tragédií chtěl dělat legraci nebo je jakkoliv zlehčovat. Samotný mosh pit je tu totiž jen nadhozen. Výsledkem tak zůstává neškodná festivalová komedie, která se snaží vytěžit především z chaosu, bizarních situací a specifické atmosféry podobných akcí. Komedie plná chaosu tento film ztělesňuje v podstatě nejlépe.
Můžou mít pitomoučké komedie poselství? Ale ano…
Motivace hlavní postavy je tu vcelku uvěřitelná. Každý správný otec se snaží být tím nejlepším otcem na světě a svému dítěti dopřát to nejlepší. To nicméně neznamená, že by přitom otec nemohl udělat pár rozhodnutí, která se mu vymstí. Hank má v tomto ohledu k dokonalosti daleko, člověk mu ovšem rozumí i v momentech, kdy si koleduje o nástup sociálky. Owen Wilson je do této role ideální – jeho typický projev sympatického, lehce zmateného a pohodového chlápka, který se neustále snaží nějak vybruslit z absurdních situací, sem perfektně zapadá. Působí to dojmem, že někdo Wilsonovi tuhle roli napsal přímo na tělo, i v těch nejšílenějších momentech totiž dokáže jeho hlavní hrdina působit dostatečně civilně a lidsky. Byť se v průběhu ukazuje, že tenhle hrdina prostě musí dělat hloupá rozhodnutí a kroky, protože jinak by film samozřejmě nemohl trvat hodinu a půl a neexistovaly by záminky pro jeho zápletku.
O vyznění si může každý myslet své, vzhledem k faktu, že je to celé inspirované Garelickovou skutečnou zkušeností, to nicméně naznačuje, že jisté poselství spočívá v tom, že by rodiče měli své děti podporovat a snažit se s nimi sdílet jejich zájmy, i když se jim samotným nemusí zdát dvakrát atraktivní. Do jisté míry tu funguje kontrast s Hankovým parťákem a spolupracovníkem Terrym, který se svým skutečným otcem nemá zrovna nejideálnější vztahy. Právě on inspiruje Hanka k tomu, aby svému synovi splnil jeho sen, netuší ovšem, že se z toho stane šílené dobrodružství s Terrym, který je… nevyzpytatelný, víceméně nezodpovědný a možná tak trochu šílený. I proto je ideálním protějškem Hanka a strůjcem mnoha komediálních momentů. Jeho představitel Matt Rife možná většinu času evokuje nepříliš vypointované improvizace, z na první pohled otravné osiny v zadku se ovšem v průběhu vyklube poměrně zábavná postavička. Především proto, že se ukáže, že je jeho poloha bezstarostného frajírka jen jakási maska. Stejně tak pobaví i Linda v podání Christine Ko, která dokáže nejednou překvapit. A jednou opravdu hodně!
Slušná komediální jednohubka
Komediální divočinu doprovázejí různá hudební vystoupení (naštěstí překvapivě otitulkovaná), nebyla by to pak nejspíše šílená komedie z prostředí hudebního festivalu, kdyby se sem nevešla scéna s halucinacemi či momenty, které jsou tak akorát lechtivé a přitom přepálené. Owen Wilson se tu snaží zpívat FE!N od Travise Scotta a je to tak absurdní, jak se dá predikovat. Minimálně Scott ovšem vyvolává dojem, že si svou menší úlohu užívá (jeho 2. nejlepší letošní role po Odyssee) a když člověk přistoupí na fakt, že jde pořád o celovečerní promo této specifické akce, uvědomí si, že to celé šlo rozhodně natočit více nevkusně, uměle a nepřirozeně. Takhle je to celé lepší, než má možná vůbec právo být. Podobně jako Stážisti s Wilsonem v hlavní roli byla vlastně celovečerní reklama na Google a dodnes překvapivě funguje jako neurážející komediální jednohubka, která má své momenty (jen vám ty momenty samozřejmě musí sednout).
Daří se ze vzájemné dynamiky postav, průchodu festivalem a všech těch menších či větších bizarních situací vyrýžovat to největší možné komediální zlato? Možná tak úplně ne. Rolling Loud: Bez zábran má poměrně jednoduchý koncept. Film se snaží házet jeden vtipný a bizarní moment za druhým, ne každý z nich má ovšem vyloženou komediální sílu. Ale samozřejmě záleží na tom, jak moc třeba někoho pobaví scéna postavená na probírání porna nebo údajného obřího penisu Wilsonovy postavy. Je to nicméně jednoduchá, místy přepálená a místy překvapivě sympatická komedie, která diváka na hodinu a půl vezme na jeden obří hudební festival, nechá ho projít jeho zákulisím a přihodí k tomu pár povedených absurdních situací.
Ano, pořád to celé plní funkci celovečerní reklamy na festival. Jenže je to zároveň reklama, která se snaží být filmem, a kupodivu se jí to po většinu času daří. Není to žádná komediální událost roku, několik gagů mělo možná raději zůstat ve střižně a některé odbočky jsou tu tak trochu navíc, přesto jde o poměrně příjemnou jednohubku, která neurazí a občas dokáže opravdu pobavit. A to přeci jen také není tak úplně málo.
Rolling Loud: Bez zábran závěrem
Rolling Loud: Bez zábran zůstává přesně tím, čím se od začátku snaží být – jednoduchou, přepálenou a místy překvapivě funkční komedií z prostředí jednoho z největších festivalů na světě. Ne každý gag se povede a některé situace působí spíše jako výplň, zároveň se ale filmu daří udržet svižné tempo a těžit z absurdity celého konceptu. Owen Wilson je navíc v podobné poloze jako doma a pomáhá filmu udržet alespoň určitou míru sympatické civilnosti.
Největším problémem tak zůstává skutečnost, že je místy až příliš viditelné, jak moc chce film Rolling Loud propagovat. Z celovečerního reklamního spotu se nicméně nakonec podařilo vytvořit komedii, která má vlastní tvář, několik povedených momentů a navzdory své jednoduchosti dokáže fungovat. Rozhodně tak nejde o žánrový návrat ve velkém stylu, jako nenáročná komediální jednohubka ale svůj účel bez problémů plní…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Ketchup Entertainment
