Původní Space Jam z roku 1996 hodně funguje díky nostalgii
Retro recenze prvního Space Jam je tady! Ve Space Jam Looney Tunes čeká basketbalový zápas, který rozhodně o tom zda se stanou atrakcí ve vzdálené galaxii. Jejich protivníci mají výhodu- ukradli totiž umění největším hvězdám Národní basketbalové ligy. Looney Tunes naštěstí mají tajnou zbraň- Michaela Jordana!
Looney Tunes patří mezi nejpopulárnější animované postavy. Bugs Banny, Kačer Daffy, Sylvester, Tweety, Prasátko Porky nebo Coyote u nás možná nejsou tak slavní jako Mickey Mouse a jeho přátelé, přesto o nich dost pravděpodobně slyšel každý. A na jejich proslavení má velkou roli i celovečerák Space Jam, kdy museli postavičky z Looney Tunes společně s Michaelem Jordanem porazit nepřátelé ze vesmíru v basketu. Je to už 25 let od premiéry a Space Jam se nadále dočkává smíšených reakcí. I po letech se ovšem dá na Space Jam objevit něco dobrého.
Space Jam se dá i po letech užít, když se na něj divák nadále dívá dětskýma očima. Space Jam se nemůže rovnat například fantastické Falešné hře s králíkem Rogerem, Michael Jordan rozhodně nemá podobné herecké schopnosti jako na basketbalovém hřišti (ale umí si ze sebe aspoň dělat srandu) a je pořád především animovaná blbina. Jenže pořád zábavná v mnoha detailech a to především, že v závěru, kdy je vše ztracené dorazí ještě jedna důležitá zbraň – Bill Murray!
Nostalgická záležitost fungující i po letech
Právě čestná rolička Billa Murrayho v roli jakéhosi Billa Murrayho patří mezi takové ty momenty ve Space Jamu, které jsou tak praštěné, že jsou vlastně ve svém přepálení skutečně zábavné. Space Jam je jednoduše prostě dětský blbý film, to ovšem neshazuje jeho zábavnost. Jde o ten film, který člověk nakouká v dětství a zanechá si na něj tak pozitivní vzpomínky, že ho vlastně nemůže úplně odsoudit ani v momentě, kdy si uvědomuje jeho nedostatky.
Space Jam si navíc po celou dobu udržuje ducha klasických Looney Tunes. Každá postava dostává svůj čestný prostor, zachovává si své trademarky a rozhodně je celý Space Jam velmi dobrý v rámci svých vlastních možností. Joe Pytka (jeho druhý a poslední režijní film) proslul především jako tvůrce hudebních klipů a reklam a tak se v podstatě Space Jamu nechopil kdovíjak kreativní tvůrce. Přesto v rámci možnosti Pytka odvedl slušnou rutinní práci, která přeci jen má dost nápadů a i ta animace se po letech slušně drží. V jistých momentech jsou sice digitální efekty očividně až příliš zastaralé, kombinace animace a živého prostředí ovšem jinak funguje po celou dobu kvalitně.
Díky krátké délce má Space Jam funkční tempo, gagy skutečně fungují a i ten banální scénář ve finále funguje. Je to prostě blbina, ovšem zábavná. Po 25 letech pochopitelně působí zastarale, na tehdejší poměry ovšem relativně slušně. Na pravidla Space Jamu musí divák přestoupit, aby si ho přeci jen dokázal užít a dojít mu, že s vypnutým mozkem skutečně Space Jam funguje jako zábavný výplach. Velmi snadno se dá rýpat do scénáře a tak trochu sterilního uchopení, Space Jam ovšem mohl dopadnout rozhodně mnohem hůř. A nemusel být i po 25 letech zábavnou jednohubkou, která tolik funguje.
Space Jam závěrem
Space Jam dopadl v rámci zadání „Michael Jordan hraje basket s Looney Tunes“ nejlépe jak mohl. Nejen ideální dětský film, ale také film, který na spousty diváků funguje díky nostalgii. Takový Space Jam 2: Nový začátek s LeBronem Jamesem to nejspíš tak snadné mít nebude. Přesto ovšem nadále existuje původní Space Jam, který nadále skvěle funguje ve své vlastní kategorii.
Verdikt: 7 z 10
Zdroj: csfd.cz
Zdroj titulního obrázku: moviemania.io
