Odvážné drama Služka – recenze
Tentokrát je tu recenze filmu Služka, nové československé historické dramy. O čem tenhle film je? Mladičká Anka (Dana Droppová) odjíždí ze Slovenska pracovat jako služka do panského domu v Praze. Toto třpytivé velkoměsto rakousko-uherské monarchie v sobě skrývá nadpozemský život, který ale Anka nikdy neokusí. Místo toho ji čeká služba v domě vysoce postaveného státního úředníka (Karel Dobrý) a jeho rodiny. Atraktivní barevné salóny ostře kontrastují se špeluňkami, ve kterých den za dnem přežívá neviditelný personál. Anka sleduje vznešený svět, ve kterém je jejím úkolem prát špinavé prádlo a vynášet ranní moč. Ale ani na druhé straně žebříčku není svět růžový. Jeho hlavní představitelku Resi (Radka Caldová), dceru pána domu, s Ankou spojuje jen společný rok narození. Resi sotva přestala být dítětem a už se ocitá v kolotoči společenských norem.
Dohodnutá svatba s „dobrou partií” měla být vysvobozením ze zlaté klece, ale realita manželského soužití není taková, jak si ji Resi představovala. Anka a Resi, dvě stejně staré dívky z opačných pólů společnosti v sobě najdou spřízněné duše. Stanou se nejlepšími kamarádkami, milenkami a jsou si vzájemně jediným světlým bodem v přísně vytyčených hranicích společensky akceptovatelných norem v období 1. světové války a skomírající rakousko-uherské monarchie….
Spisovatelka Hana Lasicová založila ústřední postavu Anky ve své knize Služka na rodinné příbuzné stejného jména, která vychovávala její matku Magdu Vášáryovou. Sama Lasicová se poté spolu s režisérkou Marianou Čengel Solčanskou postarala o scénář k filmové adaptaci své knihy. V té ovšem dochází k zásadnímu odklonu. V původní knize je mimo jiné ve středu dění vztah služebné a mladého muže. Na základě nápadu otce Lasicové, Milana Lasicy, ovšem došlo k rozhodnutí, že se děj adaptace místo toho zaměří nejen na zakázanou lásku mezi člověkem z vyšší třídy a služebnou, ale navíc zakázanou láskou mezi dvěma ženami, která byla v období 1. světové války a rakousko-uherské monarchie tabu. Film samotný ovšem nestojí pouze na lesbické romanci.
Reflexe postavení žen ve společnosti, kontrast poddaných a pánů
9 let realizovaný film zvládá rezonovat především v tehdejším postavení žen, kdy dvakrát nezáleželo na tom, zda jde o ženu podřadného statusu nebo z vyšší třídy, hlavní slovo měli především muži, kteří vůči ženám často páchali agresivní činy, manželství z lásky bylo též ve vyšších vrstvách tabu. Film dle očekávání zobrazuje především povýšenost vyšší třídy, kdy je přímo řečeno, že si lidé z vyšší třídy nesmí myslet, že jejich výkaly smrdí stejně jako ty služebnictva. Život ve služebnictvu je ovšem zároveň vnímán jako forma výhody. Služebnictvo sice ví o svých pánech a paních prakticky vše, oni ovšem o svém služebnictvu netuší nic.
Vyprávění filmu se na počátku 20. století odvíjí na základě reálných dobových události, kdy dochází k jednomu atentátu v Sarajevu, následné válce a rozpadu monarchie, kdy rázem nikdo nemusí vědět, kam přesně patří. Na zdánlivém rozpadu světa kolem postav se rozpadají samotné postavy, kdy se bohatší vrstva s pohádkového vakua střetává s nástrahy reálného světa, kterému nemusí pomoci ani všechny peníze světa. Chvílemi to možná působí, že je postav dvou stěžejních postav vystaven tak krapet zvláštně nepřirozeně, právě i na jejich vztahu je ovšem vidět menší povrchnost zdánlivě přepychového světa, které prvorozené dítě ženského pohlaví nemusí vnímat stejně vážené jako v případě opačného pohlaví, stejně tak má služebnictvo své specifické úlohy. Někdo věští brzkou spásu. Jiná milenecký poměr vnímá příliš pohádkově. Jiný se trápí kvůli komplikované rodinné historii. Stěžejní je, že jsou dost možná více lidé, než ti z povrchní smetánky.
Velmi dobré řemeslo a herecké výkony
Na filmu je vidět solidní řemeslo, které je vidět především skrze kameru Laca Janošťáka, který nezapře kreativní ambice a vizuálním podáním zvládá za pochodu sem tam mile překvapit. Díky komornosti příběhu je dobová výprava skromná, přesto nezvládá působit laciným dojmem. V součtu možná zamrzí vyvrcholení příběhu, které nedodává nejsilnější satisfakci, kdy je bez znalosti předlohy těžké soudit, jak výraznějším odklonem se filmová adaptace vydala a zda by satisfakcí nemohl dodat větší. Samotné vyvrcholení příběhu ovšem opět zvládá vypovídat o své době i proto funguje.
Příjemnějšímu dojmu dopomáhá i solidní nejen dámské osazenstvo. Zuzana Mauréry po Učitelce Jana Hřebejka nepřekvapí schopností po herecké stránce prodat dominantní ženu. Dana Droppová i Radka Caldová zvládají podávat stěžejní emocionální momenty. Aňa Geislerová pověst jedné z nejoceňovanějších hereček zvládá dostat. I Karel Dobrý potěší svým působivým výkonem, ve své roli zaujme i jeho syn Cyril Dobrý (vztah v reálném životě servíruje drobný metahumor), i Vica Kerekes po delší době dostává nějaký výraznější herecký prostor. Jejich postavy jsou ve finále spíše šablonovité, ještě více ovšem doplňují období, ve kterém se příběh odehrává a postavení jednotlivých osob. Výsledek možná není tak šokující, jak by si tvůrci přáli, své zadání ovšem bez problému splňuje.
Závěr recenze filmu Služka
Dobové drama Služka zvládá vypovídat o své době i vývoji postavení žen ve společnosti, kdy se navíc může opřít o solidní řemeslnou stránku a občasné surovější a expresivní momenty. Výsledek možná není tolik šokující, svůj účel ovšem bez problému splňuje….
Verdikt: 7 z 10
Tohle byla recenze nového historického filmu Služka. Zaujalo vás toto historické drama?
Zdroj hlavního obrázku: Cinemart.cz
