Vítejte všichni u naší komiksové recenze. Dneska se budu věnovat jednomu dospělejšímu komiksu, který vychází v sérii DC Black Label a nese jméno Ranaři. Série Black Label nabízí čtenářům dospělejší příběhy, ve kterých vystupují jejich oblíbené postavy jakou jsou Constantine, Joker nebo i samotný Temný rytíř. Největší výhodou série Black Label je ta, že se většinou jedná o uzavřené příběhy, které stojí bokem od hlavních sériích. Takže pro čtenáře jde o snadnější čtení, jelikož nemusí mít načtené jiné komiksové řady. Povinný úvod máme za sebou a teď se vrhneme na samotnou recenzi komiksu Ranaři, ve které se Vás pokusím přesvědčit, abyste komiksu dali šanci.
Recenze komiksu Ranaři
Ranaři se před deseti lety rozpadli a každý z nich si šel svou vlastní cestou. Čas tyto bývalé dělníky zločinu nijak nešetřil, a proto se stále točí v nekonečném kruhu vězení, léčeben, zaměstnání bez možnosti kariérního růstu, nefunkčních vztahů, propuštění na podmínku a nikdy nekončících poplatků jakožto náhrad škod… Ranaři mají dojem, že už za své zločiny zaplatili víc než dost. A v této fázi přichází Captain Cold s plánem. Stačí jeden džob, aby všichni zbohatli víc, než se jim kdy snilo, a osvobodili se tak od minulosti… pokud tuhle akci ovšem přežijí. Ranaři mají v úmyslu uloupit největší zásobu bezprizorního, údajně nevystopovatelného zlata na světě. Aby však tuto loupež mohli provést, musí zamířit do samého srdce Gorilla City a okrást zde Gorilla Grodda, superpadoucha, z něhož se stal bezohledný šéf největšího zločineckého syndikátu na Zemi. (oficiální text nakladatelství CREW)
Povedený scénář
O scénář se postaral Joshua Williamson, který píše Flashe, takže zná titulní antihrdiny do nejmenšího detailu. Williamson vsadil na civilnější pojetí a méně známe záporáky – pokud nemáte načteného Flashe nebo jste neviděli seriál, tak nebude postavy znát. Ale neznalost postav vůbec nevadí, ba naopak, příběhu to hezky prospívá. Další věc, co příběhu prospívá je ta, že Williamson do příběhu nezapojuje žádné superhrdiny, organizace a nejznámější záporáky. Tady fakt máme bandu „béčkových“ záporáku, co mají své nejlepší roky za sebou.
Hodně moc se mi líbilo, jakým způsobem Williamson využívá civilnost, reálnost (cestování, práce, vystupování postav) a přízemnost. První dva sešity jsou v tomto skvělé, protože staví na postavách, dialozích a taky na tom, jak se dávají dohromady jako tým. Williamsonovi se parádně povedlo vytvořit chemii mezi postavami, a během pár stránek si je oblíbíte a budete jím celkem fandit. Škoda, že tenhle přístup nevydržel Williamsonovi i ve zbylých sešitech.
Krásná kresba
O kresbu a barvy se z velké časti postarali výtvarníci z Itálie. O hlavní kresbu se postaral umělec, jenž se jmenuje Leomacs. Když, jsem prolistovával komiks, tak se mi kresba nijak zvláště nelíbila. Prostě jsem si dovedl představit jinou a zajímavější. Tyhle mé zbytečně kritické myšlenky zmizely hned, co jsem si přečetl pár stránek. Pak jsem si kresbu užíval až do samotného konce. Kresba sama osobě není dokonalá, ale k příběhu pasuje skvěle. Krásně dokáže vystihnout podstatu příběhu, prodat postavy a skvěle odvyprávět to, co se děje. Leomacs vdechl život Williamsonovýmu scénáři.
Osobně se mi dost líbili barvy jaké komiks má. Většina postav má jistou barevnou auru kolem sebe a díky tomu se mění i barevná paleta. Leonard jí má do modra, Grodd a jeho město mají žlutohnědou, a taková Magento růžovou až fialovou.
Zápory
Čistě z mého pohledu má komiks dva velké zápory. První je ten, že druhá polovina komiksu je hodně uspěchaná. Čtyři velké sešity jsou málo. Tenhle příběh by snesl klidně další dva velké sešity. Samotný závěr mi přišel hodně uspěchaný, až moc akční, a postavy se začnou chovat jinak.
Druhý nedostatek je ten, že většina vedlejších postav nedostane mnoho prostoru. Prostě tam jsou v pozadí, pak něco udělají, a tím to pro ně končí. A je to velká škoda, protože kdyby měly více prostoru, tak by to pro čtenáře fungovalo o dost lépe. Lépe by pak fungovaly zvraty, samotné vykreslení postav, jejich vzájemná chemie a samozřejmě i celkové vyznění příběhu.
Pár slov na závěr recenze a hodnocení komiksu Ranaři
Komiks Ranaři vychází v luxusní podobě, a je vidět a i cítit, že tomu CREW věnovalo maximální péči, aby čtenáři byli spokojený. Krom velkého formátu a pevné vazby komiks nabízí také galérii obálek od různých autorů a skici od Leomacsa. Ranaři jsou dobrý a zábavný komiks, který mi dost sedl a ve výsledku jsem si ho užil. Sice k němu mám pár výhrad, ale to nemění nic na tom, že jde o nadprůměrný komiks, jenž dokáže přinést spoustu kvalitního čtení.
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Hodnocení: 7,5/10
Toto byla naše recenze na komiks Ranaři ze série DC Black Label. Pokud máte rádi dospělejší a drsnější komiksy, tak si určitě přečtěte více věcí z Black Labelu.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Zdroj titulního obrázku: Nakladatelství CREW
