Guy Ritchie a Jason Statham mezi špióny, tohle je recenze na film Operace Fortune
Superšpión Orson Fortune (Jason Statham) a jeho tým špičkových agentů naverbují největší hollywoodskou filmovou hvězdu Dannyho Francesca (Josh Hartnett), aby jim pomohl při tajné misi, jejímž cílem je zabránit miliardáři a zprostředkovateli zbraní Gregu Simmondsovi (Hugh Grant) v prodeji nové smrtící zbrojní technologie, která hrozí narušit světový řád….
Britský filmař Guy Ritchie nedokončil školu, kdy už v mladých letech cítil, že se narodil pro tvorbu filmů, jeho začátky u reklam následně vedly k jeho často klipovému stylu, a pocit Ritchieho byl výhrou pro něj, ale především pro diváky. Ritchie sice není filmařem, který by ve své kariéře nikdy nešlápl vedle, většinou ovšem dojde na audiovizuálně našlapanou podívanou, která pracuje s bravurními dialogy, černým humorem i experimenty s narativem. Ritchie přitom nutně ve své kariéře nesází jen na jistotu, jeho Rozhněvaný muž byl například mnohem vážnější a temnější podívanou. Nyní poté na Operaci Fortune: Ruse de Guerre. Ta bude automaticky považována za variaci na bondovku, kdy je Ritchie často fanoušky označován jako ten režisér, který by se měl bondovky chopit. Ritchie už přitom jednou podobný film natočil, konkrétně špionážní retro Krycí jméno U. N. C. L. E., u Operation Fortune se ovšem již popáté spojil s Jasonem Stathamem, kdy u jeho Orsona Fortunea jistě bude snadné nějaké ty paralely objevit. Čistá neoficiální bondovka by se ovšem čekat neměla.
Slabší odvar Ritchieho tvorby?
Vedle Rozhněvaného muže působí Operace Fortune jako větší sázka Ritchieho na jistotu. To ovšem samo o sobě nutně nemusí znamenat nic špatného. Na osvědčený recept ze své kuchařky tu Ritchie sice tak úplně nesází, minimálně se tu s hrátkami s narativem a nějakými audiovizuálními nápady do velké míry šetří. Ani 13. celovečerní Ritchieho film ovšem nepostrádá svižnost, zábavnost i sázku na humor, který nutně nemusí sednout každému, je to ovšem starý známý Ritchie. Je to rozhodně sázka na jistotu, v kontextu Ritchieho tvorby ovšem není nutné automaticky vytahovat sprostá slova.
Už start diváka okamžitě vrhá do děje, kdy je v centru příběhu především jedna konkrétní mise. Záhadný MacGuffin, představení titulního Orsona Fortunea a jeho týmu, odhalení konkurenční kontrarozvědky i dalších důležitých postav. Záporný obchodník se zbraněmi Greg Simmonds v podání Hugha Granta, kterého zákonitě nejde brát vážně a herecká hvězda Danny Francesco v podání Joshe Hartnetta. Hartnett se přitom objevil již v zmíněném Ritchieho Rozhněvaném muži, kdy se tehdy dalo diskutovat nad tím, že je jeho postava ve filmu možná krapet navíc, podobný handicapem bohužel trpí i Hartnettova postava zde. Sázka na záporáka, který je posedlý hereckou hvězdou, sice svádí k nějakým humorným situacím a dohrám, přeci jen je ovšem rozsah role jeho postavy krapet na pováženou.
Solidní casting i akce, která stojí za to
S akcí se překvapivě šetří, jakmile na ní ovšem dojde, rozhodně stojí za to a kdyby nějak takhle fungoval akční standard, člověk by rozhodně nenadával. Ritchie tu sice audiovizuálními nápady tentokrát skutečně nepředhazuje sekundu za sekundou, pořád je to ovšem šikovný tvůrce, který ve spolupráci se zbytkem scenáristického trojlístku Marn Davies a Ivanem Atkinsonem dokáže alespoň dát prostor zazářit každému libovolnému členu Fortuneova týmu. Jason Statham je pořád ideální volbou na drsňáka, který má vyvolávat respekt už pouhým pohledem, jeho Fortune je poté díky specifickým nárokům a počáteční nedůvěře vůči novým kolegům i dostatečně zábavná postava. Aubrey Plaza si dokáže krást veškerý prostor pro sebe, kdy je její kombinace Q a klasické Bond Girl též velmi zábavná, sympatický zvládne ve finále být i Bugzy Malone, potěší i Cary Elwes, který se po delší době dočkává výraznější role. Hugh Grant tu jako Simmonds dokáže opět projevit komediální talent, důležité je skutečně nečekat druhého Yuriho Orlova.
Dochází k návštěvám exotických lokací, hudba Christophera Bensteada po Rozhněvaném muži zvládne zapůsobit už na samotném počátku, kdy jde skvěle ruku v ruce se střihovou skladbou. Samotný tým je dostatečně sehraný, aby vyvolal dojem, že by mohl fungovat i při případné další misi. Operaci Fortune tak ve finále primárně nejvíc chybí právě ona nadstavba, kdy je to sice celé solidní akční jednohubka, která by nemusela zklamat ani při druhém zhlédnutí, přeci jen tam ovšem chybí ambicióznější vypravěč. Vypravěč, který by i tentokrát klamal tělem, vyvolával by kolem ústřední zápletku mlhu, která by se musela rozkrývat, nečekané zvraty, které by zvládly usadit leckoho na zadek. Takhle z Operace Fortune zbude jenom sázka na to, co Ritchiemu tolik už dávno jde. Nutně nejde o chybu, takový Rozhněvaný muž byl ovšem po tvůrčí stránce mnohem zajímavější k rozebírání. Sázka na jistotu sice u Ritchieho nejspíš v téhle formě neurazí, přeci jen by to ovšem do budoucna zase chtělo nějaká ta milá překvápka.
Operace Fortune: Ruse de guerre závěrem
Operace Fortune: Ruse de guerre je zábavnou akční jednohubkou, v rámci kariéry Guye Ritchieho jde ovšem přeci jen pořád o bezpečnou zónu. Takovou bezpečnou zónu, která bez problému zvládne pobavit, představit zábavné charaktery pracující se zábavnými dialogy i nosné akční scény, přeci jen jde ovšem o Ritchieho v komfortní zóně. I nadprůměrný Ritchie je výhra, přeci jen by to ovšem do budoucna jeho kariéry chtělo větší hrátky s žánry i vyprávěním. Kdyby měla ovšem Operace Fortune představovat akční standard, rozhodně by šlo o pozitivní budoucnost akčního žánru….
