Absurdní podívaná na motivy absurdní události
Medvědi nevědí, že když najdou v lese kokain, který při neúspěšné předávce vypadl z letadla pašerákům, neměli by ho žrát. Takový medvěd na koksu totiž vůbec neví, co dělá. Ke smůle všech lidských hrdinů příběhu se drogy vysypaly nad idylickou přírodní rezervací, kde by jim za normálních okolností hrozily maximálně puchýře. I proto se jich tu sešlo tolik – klasičtí výletníci, děti za školou, matka jednoho z nich, obětaví strážci parku, gangsteři, kteří hledají spadlý kokain, policista, hledající pro změnu tyhle gangstery… Jak si myslíte, že dopadnou, když narazí na čtvrt-tunové chlupaté monstrum na tripu? Špatně a většinou na několik kousků. Ačkoliv všichni sem původně dorazili z rozdílných důvodů, teď se upínají k jedinému cíli – dostat se pryč se zdravou kůží. A to nebude jen tak….
V roce 1985 pašerák Andrew C. Thornton II převážel balíček s tučnou zásobou kokainu, který se ovšem náhodou dostal k jednomu medvědovi černému v severní Georgii. Tento medvěd známý jako Cocaine Bear či Pablo Escobear byl o 3 měsíce později nalezen mrtev, kdy bylo odhaleno, že příčinou smrti bylo právě předávkování kokainem. Zdánlivě absurdní příběh, který lze vnímat i jako další tragickou ukázku toho, že lidské činy ničí faunu a flóru, byl nově využit jako inspirace k novému režijnímu filmu Elizabeth Banks, který se ovšem skutečnými událostmi skutečně pouze lehce inspiruje. Skutečný kokainový medvěd totiž neměl nikoho zabít a jeho životní období mezi pozřením kokainu a následnou smrtí je prakticky neznámé. Výsledný film se tak snaží fungovat jako thrillerová černá komedie s hororovými prvky, který by mohl vzhledem k absurdnosti látky a očividně absurdním momentům svádět k formě velmi zábavné záležitosti. Jenže skutečně se zábavná záležitost koná?
Polovičatá pocta Samu Raimimu svázaná samotným zabijákem
Rozhodně se nedá říct, že by tam nebyla jistá forma snahy. Režírující Banks sama uvedla, že se skrze Medvěda na koksu snaží vzdát poctu svým oblíbeným hororovým režisérům, Johnu Carpenterovi a Samu Raimimu (se kterým již Banks jako herečka spolupracovala na trilogii Spider-Man), kdy jí samotnou dle jejích slov láká kombinace násilného hororu a komedie. Právě skrze často až groteskní násilí je cítit inspirace zmíněným Raimim, kdy jen následně záleží na tom, jak moc dotyčnému divákovi sázka na černý humor, smutnější je ovšem fakt, že inspiraci Raimim chybí kreativita, kterou Raimi ve svých filmech předvádí. Banks v tomto ohledu na tvůrčí pozici dvakrát nepřekvapí, kdy to celé sice je ucházející řemeslo, předem je ovšem lepší krapet zchladit očekávání a nečekat zase kdovíjak výraznou audiovizuální divočinu. Celé je to vlastně jen fajn, například snaha o hororovou atmosféru je ovšem prakticky celá potopená. Na filmu se přitom jako producenti podíleli tvůrci Phil Lord a Chris Miller (tvůrci prvního Zataženo, občas trakaře, filmového 21 a 22 Jump Street, prvního Lego příběhu či spolutvůrci Spider-Man: Paralelní světy), kdy právě známá kreativita této dvojice mohla při jejich chopení se režijních povinností jen pomoct. Banks podobnou kreativitu očividně postrádá, výsledkem je tak pouze oukey řemeslo.
Krapet svazující je v součtu i sázka na samotného medvěda. Zvíře, pro kterého je náhle objevená krystalická látka něco jako pro Pepka námořníka špenát nebo Asterixe kouzelný nápoj, fatalitami nepřekvapí, jeho maximum může být maximálně nějaká ta ukousnutá končetina či rozpárání těla. Maskéři se sice na rukopisu kokainového medvídka zvládají poměrně vyřádit, přesto to celé působí jako krapet málo, především díky faktu, že jsou jednotlivé fatality víceméně repetitivní. Sázka na CGI medvěda poté též není nejsilnější, minimálně ve výsledném filmu ovšem digitální medvěd černý vypadá o poznání přitažlivěji a méně odpudivěji, než v traileru (přesto se těžce věří tomu, že zrovna na jeho model padla většina ze zhruba 35-milionového rozpočtu), v závěru se poté u něj dokonce objeví i něco jako jistá motivace, která přináší jistou emocionální váhu, je pouze pocukrovaná krapet podivnými výjevy, které mají opět šanci diváka rozdělit. Volná inspirace je poté skutečně volná, kdy se titulní medvěd jeví skoro až jako nástupce Terminátora, v tomto ohledu je nutné přistoupit na fakt, že Medvěda na koksu nelze chtě nechtě brát jinak než jako béčkovou záležitost.
Dostatek světlých momentů víceméně zastíněn roztříštěným scénářem
Se sázením na humor je to sice krapet složitější, scénář Jimmyho Wardena sází na sérii drobet absurdních lidských postav a jejich projevů, scénář nicméně drží při sobě, i díky skromné stopáži ve výši 95 minut téměř nezpomaluje, samotný scénář překvapí i jistou emocionální váhou, která ve finále dorazí před reflektory. Dobový soundtrack z 80. let často dopomáhá atmosféře, originální hudba Marka Mothersbaugha dokáže přinést mrazení v těch správných momentech a alespoň nějak pracuje s atmosférou, pár zábavných nápadů poté jistě nechybí, kdy nechybí krapet drobné rýpnutí si do častého citování z wikipedie a nebo krapet za vlasy přitažené flashbacky, kterými Banks vzdáleně připomene snahu zahrát si na Guye Ritchieho. Právě roztříštěnost scénáře a tornádo emocí, které film může za pochodu vyvolávat, mohou být tím největším problémem. Primárně by to celé mělo být thrillerová černá komedie, zároveň v tom má jaksi fungovat jistá kriminální zápletka, akční pasáže, hororové prvky, variace na komplikovaný vztah rodiče a dospívající dcery, nejvýraznější je ve finále překvapivě právě motiv rodičovství, který přesto možná přeci jen vyznívá krapet do prázdna a zas tak výraznou váhu v součtu nemá. Výsledek připomíná nevyváženou snahu o menu nejrůznějších chutí, které by michelinskou hvězdu nedostalo ani při přimhouření všech očí světa.
Většina postav ovšem zůstává víceméně plochá, kdy sice Ray Liotta zvládne v jedné ze svých posledních rolích přesvědčivě zahrát gangstera s pochybnou morálkou, Alden Ehrenreich v roli jeho syna a O‘ Shea Jackson „Ice Cube“ Jr. v roli jeho parťáka mají solidní chemii a jejich vztah ve finále funguje jako jedno z emocionálně zadostiučiňujících ovocí filmu, většina postav přesto zůstává spíše nabídkou švédského stolu pro zhulenou sestřenici Médi Bédi, která alespoň ve finále není vykreslená pouze jako nutné zlo. Jen dialogy většinu času nadále koketují na stejné vlně absurdity jako výsledný film. Výsledný film přesto zvládá vyvolat drobný úsměv na tváři a vyvolat dojem, že jde o film, který by se správnými látkami mohl přinášet slušnou euforii. Krapet složitější to s ním ovšem je, když ho člověk sleduje střízlivý. Zároveň to ale vyloženě nebolí, to spíše pomýšlení na to, jak moc zábavnější a funkčnější film mohl teoreticky být.
Medvěd na koksu závěrem
Kokainový medvídek v součtu víceméně splňuje očekávání, kdy na základě absurdního skutečného příběhu vznikl ještě o poznání absurdnější film, který pod režijním vedením Elizabeth Banks nějak funguje, snaha o vzdání pocty Samu Raimimu je ovšem zjevná maximálně v groteskním násilí. Drobnou satisfakci film ve výsledku zvládne dodat, v jistých kruzích pod vlivem jistých látek má jistě šanci se stát kultovní záležitostí, zbytek jen může smutnit, že výsledek možná není zase taková divočina, jakou by člověk čekal….
