Recenze God of War: Ragnarök – nejočekávanější hra podzimu
Dámy a pánové, vítejte u dnešní herní recenze, ve které se pokusím Vám sdělit své názory a dojmy ze hry God of War: Ragnarök. Na tuto hru jsem se těšil dlouhé čtyři roky a jako celý herní svět jsem měl obrovské očekávání. První trailery a informace o příběhu mě dost uklidnily, protože jsem z nich cítil, že tvůrci vědí, co dělají, vědí, že dělají na nejočekávanější hře tohoto roku, a navíc navazují na hru, která získala ocenění hra roku v roce 2018.
Ten tlak musel být obrovský a já jsem rád, že mohu napsat, že to tvůrci zvládli a my jsme dostali velmi kvalitní hru. V následujících odstavcích si jí rozebereme z více úhlů a posvítíme si na klady a nějaké zápory. Nebudu to více už zdržovat a vrhneme se společně na samotnou recenzi hry God of War: Ragnarök!!!
O příběhu hry
Příběh začíná několik let po konci minulého dílu. Kratos a Atreus se snaží žít v ústraní a vyhýbat konfliktům s Bohy. Prolili jejich krev a Bohové takovéto křivdy málokdy nechávají bez následků. A pak je tu Freya. Byla jejich spojencem, než se Kratos musel rozhodnout, zda bude žít ona nebo její syn Baldur, který jí chtěl zavraždit. Kratos Freyu zachránil a zabil jí jejího syna. To mu Freya nemůže odpustit a slíbila mu, že se mu pomstí. Na konci minulého dílu se hrdinové dozvěděli důležité informace o proroctví a Kratos se rozhodl syna připravovat na věci, které přijdou. Navíc přišla Fimbulská zima, jenž předpovídá příchod Ragnaröku, kterého se bojí i mocní Bohové. Celých Devět světů se otřásá v základech a je jen našich hrdinech, jestli se rozhodnout Ragnaröku zabránit, nebo přijmou to, co je nevyhnutelné a předpovězené.
Příběh je více než akce
Tato herní série se vždy pyšnila velkolepou akcí a brutalitou. Akce a souboje hrály prim nad příběhem, který sloužil k tomu, aby vytvořil důvod k tomu, aby Kratos mohl porcovat na kusy Bohy a monstra. Tohle platilo ve všech dílech až do roku 2018. V roce 2018 přišel nový díl této herní série a začala nová kapitola ohledně přístupu k příběhu a akci. Tvůrci pochopili, že musí vymyslet něco jiného, než jen další „krvavou mlátičku“.
Hlavní tvůrce příběhu Cory Barlog přišel s nápadem dát Kratosovi novou rodinu a vystavět kolem toho srdceryvný příběh – otec a syn se snaží najít si cestu k sobě a pochopit, kým jsou a kým by měli být. Toto rozhodnutí bylo to nejlepší, co mohli tvůrci udělat. A všichni byli spokojení. Jak hráči, tak i kritici. Tvůrci tedy v Ragnaröku pokračují v tom, co započali v předchozí hře. Vytváří zajímavý a funkční příběh, který stojí na postavách, emocích a silných momentech a nestojí jen na velkolepé akci (ale nebojte se, na ní taky dojde).
Velkolepý příběh
Minulá hra mě velmi příjemně překvapila svým příběhem a velkým otevřeným světem, kde je ukryto spoustu menších příběhů, pokladů a nepřátel na porážku. Nicméně ve výsledku hlavní příběh byl o tom, že hrdinové jdou na největší vrchol Devíti světů, aby tam rozprášili popel a smířili se s tím, že někdo milovaný je pryč, ale stále zůstává s nimi v jejich srdcích a přes společné vzpomínky. God of War: Ragnarök na tento příběh navazuje a přináší spoustu odpovědí a taky nové otázky a výzvy. Ragnarök znamená soumrak Bohů a Bohové neradí umírají a budou bojovat, co jim síly stačí.
Tvůrci díky tónu příběhu otevírají všech Devět světů, a proto dostaneme nové lokace, nové světy, nové přátele a nepřátele, a hlavně dynamický hlavní příběh. Teď už to není tak komorní jako minule, teď se zachraňuje Devět světů a mocný severský pantheon Bohů. Samotná hra je opravdu dost velká a pestrá. Každý ze světů nabízí spoustu výzev úkolů a další rozšíření. Jako minule se nekončí hlavní dějovou linkou, ale příběh pokračuje dál a nabízí další zajímavé příběhy, které rozšiřují daný svět a přináší nové úhly pohledů na minulost a samotnou severskou mytologii. Co musím hodně pochválit, tak většina vedlejších úkolů je hodně pestrá a dané příběhy se moc neopakují – jako většinou jde o to něco najít, zabít, vykonat jistou službu, ale pořád je to odvyprávěno a provedeno zajímavým způsobem, který umí vyvolat jisté emoce.
Výborný scénář
Jestli se mi na hře něco nejvíce líbí, tak je to špičkový scénář a skoro geniální dialogy. Tvůrci zde odvedli naprosto fenomenální práci a vyšperkovali scénář do nejmenších detailů. Každá z postav má spoustu vrstev a skvěle se s nimi v průběhu vyprávění pracuje. Vývoj charakterů je uvěřitelný, skvěle vystavěný a dramaticky a emočně výborně funguje. Navíc je to podpořeno fantastickými dialogy, které nikdy nenudí a vždy velmi lehce a přesně rozšiřují daný svět a vše, co se zrovna děje.
Tvůrci si dali velkou práci s charaktery a je radost sledovat, co s těmi postavami dokážou, aby to dávalo smysl a bylo to uvěřitelné. Moc jsem si užil samotného Všeotce Odina, který je tady opravdu velký zmrd. Máme zde jiného Thora, než jak ho znám z komiksů a z marvelovek, a tento pohled byl dost osvěžující. Mimir nám znovu řekne stovky výborných příběhů a dialogů, ve kterých se skrývá spousta pravdy a bolesti. Nesmím zapomenout na naše oblíbené trpaslíky Broka a Sindriho, protože i oni mají hodně prostoru a zapojí se výrazně do děje. Velmi krásnou a emotivní dějovou linku má Freya. Nakonec jsem si nechal naše hlavní hrdiny Kratose a Atreuse, kteří mají výborně napsané dějové linky a dialogy, že jsem několikrát hledal čelist na zemi. A když se tvůrci rozhodnou ždímat u této dvojice emoce, tak to funguje skvěle, že jsem měl co dělat, abych nebrečel jako malá želva. Tak moc dobře jsou scénář a dialogy napsané. Velký respekt.
Výborný herecký přednes
Tvůrci a scénáristé napsali skvělé dialogy, ale teprve herci jim vdechli život a díky jejich skvělému přednesu fungují tak moc dobře. Christopher Judge (Hvězdná brána) má dokonalý hlas pro Kratose a je v něm všechna drsnost a bolest celého světa. Sunny Suljic (Devadesátky od Jonaha Hilla) má energický hlas, který postavu Atreuse hezky vystihuje. Alastair Duncan jako Mimir odvedl luxusní práci a jeho hlas bych dokázal poslouchat hodiny. Richard Schiff je jako Odin geniální a výborně odříkal všechny dialogy, navíc má krásnou barvu hlasu, která se ke lstivému Odinovi hodila . Hlas Ryana Hursta (Zákon gangu) mi k Thorovi sedl a byl hodně povedený. Deborah Ann Woll (Daredevil, True Blood) nemá tolik prostoru, ale jednu pasáž si ukradne pro sebe a její hlas se mi moc líbil.
Dechberoucí soundtrack
Když píšu tento článek, tak poslouchám krásný soundtrack od Beara McCrearyho. Bear McCreary vytvořil soundtrack i pro předchozí díl a zde opět nezklamal. McCrearyho soundtrack funguje na výbornou. Je velkolepý, je dojemný a plný emocí a taky je nabitý akcí, jenž v nás probouzí adrenalin, abychom mačkali tlačítka o sto šest. Bear McCreary si tento rok zapisuje další prvotřídní fantasy soundtrack – jeho hudba byla to nejlepší, co seriál Prsteny moci nabídnul.
Technická stránka hry
Nejsem žádný odborník na hry, takže se z mé strany nedozvíte žádné odborné detaily jako rychlost snímků, rozlišení atd. Na mé PS4 vypadala hra moc krásně – animace, hudba, cut scény, všechno je moc pěkně udělané. Je vidět, že hra je dělaná na nové televizory a hlavně na PS5, přesto jsem za těch cca čtyřicet hodin hraní neměl pocit, že by kvalita nějak kolísala, nebo že by tam bylo moc herních chyb. Tohle je vlajková loď pro Playstation a Sony a tvůrci na hře odvedli moc dobrou práci. Vše je hezky otitulkováné, přehledné a přesně vyvážené, aby hráči dostali co nejlepší herní zážitek.
Zápory hry
Rád bych napsal, že hra nemá zápory, anebo když už je má, tak jsou nevýrazné. Bohužel to napsat nemohu. Největší záporem hry jsou souboje, což je docela paradoxní, jelikož to je věc, kterou na téhle sérii fanoušci milují. Souboje s hlavními záporáky nebo menšími bossy jsou super, mají správné tempo, akci, jsou napínavé a vyvážené, takže tady v tomto případně je vše pořádku. Problém jsou ostatní souboje, protože jich je zkrátka až moc a nejsou správně dávkované. Hra na nás doslova hází stovky nepřátel jako na běžícím páse. Vypořádáte se nepřáteli, zajdete za roh a znovu, pak zabijete menšího bosse a zas souboje a pak další menší boss a takhle klidně i dvakrát třikrát za sebou. Po čase to začne být všechno na jedno brďo a my jako hráči neoceníme, že si tvůrci dali tu práci a vytvořili dvě stovky různých nepřátel.
Tento samý problém je u logických hádanek a puzzlech. Je jich tady zbytečně moc a místy to brzdí děj a začne to být akorát otravné. Co mě osobně hodně zklamalo nebo nebavilo, tak to bylo to, že plníte vedlejší úkol a při něm nevědomky otevřete další dva vedlejší úkoly, které musíte vyřešit, abyste mohli dodělat ten, který jste chtěli.
Hodně kvituji, že je hra velkolepá a opravdu máte možnost prozkoumat Devět světů. Tvůrci si pro nás připravili opravdu hodně moc úkolů a výzev, ale z mého pohledu je toho místy až moc. Trochu mi to připomnělo nejnovější díly sérii Assassin’s Creed, která ráda machruje, jak moc velký otevřený svět má, co všechno se tam dá dělat, kolik pokladů se tam dá získat atd. Jsou hráči, které baví prozkoumávat každičký kout mapy, získávat všechny artefakty a zbraně. Já to mám jak kdy, pokud mě baví to, co mohu získat, tak to dělám rád, pokud je to jen „kosmetická věc“, tak mě to po pár hodinách přestane bavit. U Ragnaröku budu ještě pár věcí dodělávat, ale určitě nesplním všechny úkoly a výzvy.
Pár slov na závěr a hodnocení hry God of War: Ragnarök
Jsem dost spokojený. Hru jsem si ve výsledku hodně moc užil a byly v ní pasáže, které mě příjemně překvapily a taky velmi dojaly. Samotný hlavní příběh se povedl a celková cesta k závěru je z mého pohledu dobrá. Jak už jsem zmínil, hra má několik chyb, ale všechny klady ty nedostatky přebijí a nakonec zůstanou hodně pozitivní dojmy. God of War: Ragnarök je povedená, a hlavně dobrá hra, která velmi hezky rozšiřuje příběh z předchozího dílu a přináší nám hezké zakončení jednoho velkého příběhu.
Hodnocení: 8-8,5/10
Toto byla naše recenze na hru God of War: Ragnarök. Doufám, že se Vám recenze líbila a hru si sami zahrajete, jelikož se hodně moc povedla. Nebo jí můžete někomu dát jako vánoční dárek, určitě bude spokojený.
