Recenze: Duna je splněným snem!
Naše recenze na film Duna je tady. Kultovní sci-fi dílo Duna vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření – melanže, jež poskytuje zvláštní psychické schopnosti, které umožňují cestování vesmírem. Padišáh Imperátor svěří správu nad Arrakisem a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky vévodovi rodu Atreidů Letovi (Oscar Isaac).
Celá anabáze je ale součástí spiknutí, z něhož se podaří vyváznout vévodovu synovi Paulovi (Timothée Chalamet) a jeho matce Jessice (Rebecca Ferguson), kteří uprchnou do pouště. Jejich jedinou nadějí jsou nedůvěřiví domorodí obyvatelé fremeni, schopní trvale přežít ve vyprahlé pustině. Mohl by Paul Atreides být spasitelem, na kterého tak dlouho čekají?
Denis Villeneuve dokázal nemožné
Duna měla pověst knihy, kterou nelze převést důstojně do filmové podoby. Kultovní román Franka Herberta (který mimo jiné výrazně inspiroval George Lucase u tvorby původních Star Wars) není vyloženě vděčnou záležitostí díky tomu, že svět Duny je těžké za pochodu vysvětlovat a zároveň je kniha založená na vnitřních monolozích postav. Z dnešního pohledu potvrzuje tuto pověst též jednoduše směšná adaptace Davida Lynche z roku 1984.
Kanadský šikula Denis Villeneuve ovšem po Blade Runnerovi 2049 dokázal nemožnou záležitost. Vzal Herbertovu novelu a zpracoval jí do mistrovského díla, které bezpochyby má na to, aby jednou mělo v popkultuře stejně významné postavení jako původní Star Wars či první Pán prstenů.
Naprosto fenomenální představení bohatého světa
Villeneuveova Duna adaptuje pouze první polovinu knižní předlohy. Villeneuve si tak ty největší dějové kličky a zvraty ponechává pro druhou část, její budoucnost ovšem visí na vlásku. Duna nikdy nebyla předurčena k tomu, aby byla vyloženě vděčnou záležitostí, překážku ovšem nastavuje i souběžné vydání na streamovací službě HBO Max.
Přesto je Duna film, který je potřeba vidět na velkém plátně. Jde dost možná o vizuálně nejpůvabnější film minimálně posledních pěti let a divák při jeho sledování něco cítí. Cítí, že je součástí události. Události, která ho naprosto pohltí a je jednoduše stvořena pro stříbrné plátno. V tomto případě se prostě vyplatí odolat výhodám streamu a vyrazit na Dunu do kina. Za odměnu divák dostane něco, co se jen tak nevidí.
Mistrovské vyprávění
Villeneuveova Duna je ukázka jeho vypravěčských schopností. Obtížnost světa Herbertova románu by nebylo jen tak snadné převést do filmové podoby, Villeneuve to ovšem naprosto zvládne. Jeho expozice si může podat ruku s expozicí, kterou u Společenstva Prstenu předvedl Peter Jackson. Děj nadále pádí kupředu, přitom všem se pomalu vysvětluje lore a pravidla světa Duny. A jakmile dojde na výpravu, kostýmy a především mistrovský hudební doprovod Hanse Zimmera, Duna představuje svět, který má co nabídnout a který bude nadále neskutečně zajímavé prozkoumávat.
Spousty postav, spousta vysvětlování a spousta příslibů do budoucna. První Duna dokáže bez problémů obstát sama o sobě, stejně jako u Společenstva Prstenu je ovšem jasné, že se má pokračovat dál. I díky skvěle nastartované hrdinské cestě Paula Atreida. Timothée Chalamet potvrzuje status jednoho z nejtalentovanějších vycházejících herců a hrdinská cesta Paula Atreida si může podat ruku s těmi, které zažili Luke Skywalker či Neo. Při své hrdinské cestě tak trochu starý Paul Atreid mizí, aby mohl povstat potencionální spasitel. Přitom všem to ovšem emocionálně funguje i přes znalost předlohy a tím pádem i vědění toho, kam Paulův příběh povede dál.
Villeneuve dokáže napnout i znalce předlohy, nezasvěceným ovšem stejně zvraty předhazuje nenápadně. Duna v podstatě funguje na principu seriálové Hry o trůny, kdy i Duna je plná politických intrik, zároveň ovšem k předloze přivede novou armádu fanoušků. Herbertova předloha se tedy dočkává nejen té nejlepší péče, ale též dost možná i té nejlepší reklamy.
Komplexní příběh doplněn vizuálními orgiemi
Denis Villeneuve si vždy vybírá komplexní látky. Po Příchozích a Blade Runnerovi 2049 jeho volnou sci-fi trilogii zakončuje očividnou láskou k Herbertově předloze. I kvůli komplexnosti Duny je zcela pochopitelné, proč se jí chtěl chopit někdo jako Villeneuve. Villeneuve je nejen vizuální vypravěč, ale umí i skvěle vyprávět příběh a s ním posouvat své postavy. V Duně velkou roli hrají emoce, vztahy postav. Hned při prvním setkání Paula Atreida a Duncana Idaha je jasné, že se ti dva mají rádi a Duncan je pro Paula něco jako starší bratr. Stačí jeden moment a Villeneuve dokáže prodat, že vévoda Atreid svého syna miluje. V Duně je spousty postav, stěžejní postavy ovšem dostávají maximální péči.
Duna není typickým blockbusterem. Jde o kombinaci blockbusteru a uměleckého filmu. Velkou roli v tom hraje kameraman Greig Fraser, který má nakročeno k tomu, aby měl jednou v okruhu kameramanů stejně významné jméno jako Roger Deakins či Robert Richardson. V podstatě libovolný záběr je čirým uměním, tak silnou vizuální estetiku divák nevidí každý den. Krásně se na to kouká, vizuální efekty jsou poté dle očekávání na té nejlepší úrovni a obří červy stojí za to.
Bravurní obsazení, mistrovský soundtrack
Všichni herci jsou ve svých rolích bravurní. I Jason Momoa a Dave Bautista, kteří zde mají možnost předvést, že nejde o úplná herecká dřeva. Za zmínku ovšem krom Chalameta stojí též naprosto skvělá Rebecca Ferguson, super Oscar Isaac či Stellan Skarsgård, který je od nástupu tak adekvátně nechutný, jak tomu má u Vladimira Harkonnena být.
Hans Zimmer se poté překonal. Dokonce až tak moc, že dost možná svět neslyšel epičtější a rozmáchlejší soundtrack od času Pána prstenů. Zde je možné najít pár styčných ploch. Soundtrack Duny totiž není pouze instrumentální, ale sází i na různé popěvy v pozadí. Skvělý hudební motiv u Harkonnenů působí přesně tím adekvátně děsivým způsobem, při epických akčních scénách soundtrack v rámci emocí dělá hodně. Jde o komplexní soundtrack, který se možná nedá vyloženě poslouchat samostatně, v rámci filmu ovšem funguje skvěle.
Bravurní adaptace
Skutečně to nebyl snadný úkol, scenáristé Villeneuve, Eric Roth a Jon Spaihts ovšem zvládli knihu perfektně převést do filmové podoby. I díky faktu, že první film mapuje pouze první polovinu původní knihy má Villeneuve více času než ve své době Lynch a knihu adaptuje velmi věrně. U toho filmu jde postupně vyzobávat jednotlivé momenty a všechny plnohodnotně obstojí. Trénink Paula Atreida, první setkání s červy, invaze Harkonnenů či finále, které definitivně vytváří potencionálního spasitele planety Arrakis.
Přesah Herbertova románu je ve Villeneuově adaptaci dle očekávání zachován, všechny zásadní momenty v knize jsou i zde. Silná je vizuální i obsahová stránka a skutečně vzniká v součtu film, který se nevidí každý den. Jde o film, který byl stvořen pro stříbrné plátno, ovšem nedočká se adekvátního uznání. Adekvátně by do pár let měla dorazit druhá část Villeneuveova eposu, která ovšem není zaručená díky zvláštnímu rozhodnutí studia Warner Bros, že i Duna se letos souběžně vydá do kin i na stream. Smutné, protože tenhle film byl stvořen pro milovníky kinematografie a každý, kdo to s filmem myslí vážně by ho měl vidět právě v kinech. Především i proto, že podobných projektů v blízké době mnoho nevznikne.
Duna závěrem
Jděte do kina! Ne k počítači, ale do kina! Dunu je potřeba vidět na velkém plátně, za návštěvu kina se poté divák dočká té nejlepší možné odměny. Plnohodnotného emocionálního i vjemového zážitku, který se emocionálně opakuje jen málokdy. O Duně by se toho dalo napsat ještě mnoho, to nejdůležitější jste už ovšem slyšeli: JDĚTE NA TO!
Verdikt: 10 z 10
Líbila se vám naše recenze filmu Duna? Těšíte se na film?
Nezabudnite sa zapojiť aj do našej facebookovej súťaže o atraktívne ceny z filmu! Link na súťaž nájdete na tomto odkaze.
Zdroj: Warner Bros. Pictures
Zdroj hlavního obrázku: Warner Bros. Pictures
