Co jsme komu všichni udělali? – Jako vyvrcholení trilogie neurazí
Claude (Christian Clavier) a Marie (Chantal Lauby) Verneuilovi v prvním filmu provdali i čtvrtou dceru a ve druhém úspěšně udrželi všechny své dcery i jejich rodiny ve Francii. A právě když se jim je podařilo přesvědčit, aby nikam neodjížděli, nečekali, že všichni skončí v jejich malebném Chinonu a budou je mít víceméně pořád za krkem. Za péči a starostlivost se jim dcery i se svými rodinami chtějí odvděčit a využijí k tomu skutečnost, že Claude a Marie slaví čtyřicet let společného života.
Začnou pro ně připravovat velkou oslavu v jejich rodinném domě, a protože to musí být oslava opravdu pořádná, pozvou do Francie i rodiče svých manželů. Claude a Marie tak budou muset pod svou střechou přivítat rodiče zeťáků Rachida (Medi Sadoun), Davida (Ary Abittan), Chaa (Frédéric Chau) a Charlese (Noom Diawara). Tento „rodinný“ sraz slibuje, že bude hodně bohatý na nejrůznější události. Stačí k tomu už jen to, že tyto rodiny jsou z nejrůznějších koutů světa a rozhodně je nespojuje ani stejná víra. Nechte se překvapit a hlavně pobavit.
I do třetice vlastně fajn
Francouzský režisér a scenárista Philippe de Chauveron zažil úspěch díky snímku Co jsme komu udělali? K jeho realizaci ho inspiroval novinový článek o tom, že ve Francii je 20% procent manželství tvořeno z partnerů, kteří jsou jiné etnického původu či náboženského příslušenství. Na úspěšnou komedii z roku 2014 v roce 2019 navázalo pokračování s názvem Co jsme komu zase udělali? Nyní byl poté čas na zakončení trilogie, které tentokrát nese název Co jsme komu všichni udělali? A jak nastavit vyšší laťku? Jednoduše, ke všem kontroverzním tchánům se tentokrát přidají i jejich rodiče. Je ovšem díky tomu i tentokrát o zábavu postaráno?
Co jsme komu všichni udělali? jde dost možná vnímat jako vyvrcholení jedné z nejvíce sluníčkářských trilogií všech dob. Samotný námět na papíře mohl od prvního dílu evokovat ke zajímavým konfrontacím kultur a náboženství, vždy se ovšem sázelo především na humor. A ani napotřetí se nic nemění. Zajímavé motivy o tom, že by měl Ježíše v divadelní hře hrát nově černoch či konfrontace muslima a Žida tak slouží především jako komediální stavidla, ambicemi ohledně nějakých sociálních komentářů se od samotného počátku očividně nikam dvakrát nemíří. Stěžejní je ovšem tak fakt, že je humor i do třetice poměrně vtipný. I přesto, že přeci jen tak trochu koketuje s rasismem a xenofobií a ne každému tento humor přiroste vyloženě k srdci.
Oddechová zábava, nic víc, nic míň
Třetí díl se nemůže obejít bez pocitu toho, že se tady servíruje přeci jen tak trochu nastavované kaše. Většina nastavených příběhových linek se vydává v podstatě očekávaným směrem, některé poté víceméně nemají dohru vůbec. Snadno vyvstane pocit, že i když je třetí díl pořád zábavná oddechová zábava, nejlepší by bylo se sérii již dál nepokračovat. Třetí díl se přesto vyhýbá nevkusu a vyložené urážce. Epizodkami vystavěný příběh v součtu dochází k smysluplnému vyvrcholení. Přeci jen se dá ovšem říct, že některé epizody skutečně nikam nevedou a především podzápletka o jisté postavě, která začíná kopat do zelí jedné z manželských dvojic ve finále působí čistě navíc, čistě k vytvoření nějakému tomu konfliktu.
I tentokrát je třetí díl řemeslně neurážející, v jistých momentech je dokonce v rámci možností docela kreativní. Háček tak přeci jen spočívá v přílišné předvídatelnosti a absenci nějakého pořádnějšího ústředního konfliktu. Ten v předchozích dvou částech přeci jen fungoval o poznání funkčněji. Pokud ovšem divák od Co jsme komu všichni udělali? nečeká nic víc a míň než neurážející odpočinkovou zábavu, zklamán z kina jednoduše neodejde.
Co jsme komu všichni udělali závěrem?
Vyvrcholení sluníčkářské trilogie, která byla po celou svou existenci přeci jen pořád příliš opatrná. Ani třetí díl neurazí a v několika momentech je opravdu zábavný, koncept se ovšem přeci jen zdá být po třech dílech vyčerpaný.
Verdikt: 6 z 10
Zdroj: csfd.cz
Zdroj hlavního obrázku: mezizenami.cz
