Po náhlém zmizení své rodiny zůstává osmiletá Aurora (Sophie Sloan) sama ve velkém, tichém domě. Věří, že za vším stojí děsivá příšera ukrytá pod její postelí – příšera, která se živí těmi, které miluje. Zoufalá a vyděšená se obrátí na jediného člověka, kterému se odváží svěřit: svého souseda (Mads Mikkelsen). Ten je však známý spíš svými pochybnými plány než dobrosrdečností. Společně se pouštějí do bizarního a nebezpečného plánu na zničení stvůry. Čím hlouběji se noří do temných koutů domu – i svých vlastních myslí – tím nejasnější je, co je skutečné a co jen plodem dětského strachu… nebo dospělé zvrácenosti. Hra na hrdiny se mění v děsivý boj o přežití, kde může každý krok vést k odhalení děsivé pravdy…
V seriálu Hannibal se Mads Mikkelsen v roli titulního Hannibala Lectera předvedl tak výrazně, že ho mnozí v rámci role označují jako důstojného nástupce Anthonyho Hopkinse. I když poté Mikkelsen i tvůrce seriálu Bryan Fuller občas mluví o revivalu, který by byl nejspíše novou adaptací Mlčení jehňátek, jeho reálné realizaci zatím nic nenapovídá. To nicméně neznamená, že spolu Mikkelsen a Fuller nemohou pracovat na jiných projektech. Dvojice se tak shledává u filmu Prachová příšera, který je Fullerovým režijním celovečerním debutem. A jde o film, který evokuje mix Leona Luca Bessona s tvorbou Guillerma del Tora. Roli v něm totiž hrají nejen nájemní zabijáci, ale také příšery pod postelí. Jak tenhle mix funguje?
Prachová příšera – Hravá práce s konceptem
Od prvních minut je jasné, že si Prachová příšera dokáže vyhrát se svým konceptem. Ústřední hrdinka Aurora v podání filmově debutující Sophie Sloan si chce pronajmout službu svého souseda v podání Madse Mikkelsena. Ten se živí jako nájemný vrah. Mladá dívka ovšem při jeho likvidaci čínských gangsterů díky přítomnosti falešného obřího draka uvěří, že zabíjí monstra. A když tak její rodiče sní příšera pod její postelí, nezná nikoho ideálnějšího, kdo by se mohl příšery zbavit. A tak se rozjíždí poměrně hravý scénář.
Mikkelsenův zabiják své malé sousedce pochopitelně nevěří. Díky svým zkušenostem věří, že se o její rodiče postaral někdo z jeho oboru, a fantazie dívky tento fakt jenom zkresluje. A většinu času vlastně nemůže pravdu znát ani divák. Aurora je tak konfrontována se světem svého souseda plného zabijáků. A Mikkelsenův soused mezitím zjišťuje, že zmizelí rodiče Aurory byli pouze její pěstouni a nejsou prvními pěstouny této dívky, kteří záhadně zmizeli. A mezitím se sousedově nadřízené v podání Sigourney Weaver zase nelíbí, že existuje jakýkoliv svědek i dětského věku.
Leon s fantasy prvky či temná fantasy s prvky Leona?
Záměrně není po celou dobu tak úplně jisté, zda je Prachová příšera více variací Leona s imaginativními prvky či temná fantasy s prvky Leona. Nepřekvapivě je ovšem možné se dočíst, že Fuller ušil Mikkelsenovi jeho roli přímo na míru; jeho nejmenovaný zabiják je poté vykreslen jako postava, která by například s Johnem Wickem mohla vydržet alespoň pár minut. Především se ovšem scénáři daří nějak vykreslit pomalu rostoucí pouto mezi samotářským zabijákem a holčičkou s velmi specifickou povahou. Fuller ovšem zároveň zná míru a realizoval film, který svým způsobem působí jako dostatečně přístupný. V akci není přehnaně brutální, v rámci hororu zase přehnaně strašidelný. Fullerovi se poté daří budovat napětí, protože si s vyobrazením titulního monstra dává na čas.
Fuller očividně dbá na výraznou vizuální stylizaci: výrazné barvy, zdánlivě promyšlená kompozice a především kreativní hrátky se stíny, které umožňují vyhrávat si s nejednoznačným konceptem. Zároveň se neštítí občasného černého humoru a zdánlivě i přiznané absurdnosti materiálu. Už zhruba od poloviny filmu je jasné, zda je titulní příšera jakousi metaforou, nebo skutečným bubákem. Důležité nicméně je, že tím film neztratí všechny trumfy. A vlastně spěje k slušně vystavěnému finále, které jen trpí faktem, že se Fuller celou dobu snaží film točit přístupně. Svým způsobem se jedná o ideální rodinný film, protože je realizován způsobem, který ho činí adekvátně přístupný pro děti i dospělé – ani příliš vyměknutý, zároveň ani přehnaně drsný.
Horor pro začátečníky i atmosférická fantasy
Svým způsobem je to ideální horor pro začátečníky, protože se pořád v rámci hororových parametrů drží docela zkrátka. A zároveň je to poměrně slušná atmosférická fantasy, taková, která chvílemi opravdu působí jako z jiného světa. A to i v momentech, kdy se v rámci příběhu prolínají dva světy, které spolu koexistují obstojně. Ze strany Fullera šlo jistě o kreativní risk, o to uspokojivější je fakt, že se vyplatil. Především i proto, že se Mikkelsen několikrát předvede v přesvědčivé akční formě; důležitější ovšem je, že jeho anonymní zabiják je sympatickou postavou a dost možná tím pravým pěstounem, kterého mladá Aurora aktuálně potřebuje. I když running joke postavený na tom, že nedokáže správně vyslovit její jméno, začne být již po několikáté únavný.
Fuller chvílemi vlastně působí, že by radši točil čistokrevný akční film, především v momentech, kdy Laverne v podání Sigourney Weaver vytáhne ty nejspecifičtější filmové pistole za hodně dlouhou dobu. Prachová příšera vlastně v první polovině spíše buduje půdu pro tu zábavnější druhou polovinu, která dokáže být za pochodu neskutečně zábavná. I přes králíka s VFX mouchami. Je to film, ze kterého srší originalita a kreativita. A krásná ukázka riskantního mixu, který se ve finále povedl. Těžko říct, zda má Prachová příšera na to stát se časem kultovní klasikou, důvodů na ni vzpomínat ovšem pravděpodobně bude časem docela dost.
Prachová příšera závěrem
Prachová příšera je hravým celovečerním debutem Bryana Fullera, který se nebojí kombinovat prvky akčního filmu, temné fantasy a rodinného hororu. Fullerův důraz na vizuální stylizaci, kreativní práci se stíny a promyšlené napětí vytváří originální atmosféru, která dokáže zaujmout různé věkové skupiny. Přestože film není přehnaně brutální ani děsivý, jeho originální mix žánrů, humor a hravý přístup k konceptu příšery pod postelí činí z Prachové příšery film, který si zaslouží pozornost a může se stát zapamatovatelným kouskem minimálně v rámci fantasy žánru. Především i díky zábavné postavě v podání Mikkelsena a roztomile budovanému vztahu mezi ním a jeho malou sousedkou. Jen se nedá zbavit pocitu, že české znění (novinářská projekce s českým dabingem) film připraví minimálně o nějaký ten verbální humor…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Lionsgate
