Nikdo 2 – Jak se povedlo zábavné akční pokračování? (Recenze redakce)

0
Nikdo 2
Zdroj: Universal Pictures

V roce 2021 byl první díl Nikdo super akční zábavnou podívanou ve které Bob Odenkirk zahodil oblek (Better Call Saul) a stal se akčním hrdinou. Odenkirk tehdy ohromil tím, že si kaskadérské kousky dělal sám a na roli se pořádně připravil. Z filmu se vyklubala parádní záležitost a na dvojku jsme čekali čtyři roky. Dvojka vyměnila režiséra. Ilju Najšullera nahradil Indonéský řezník Timo Thahjanto. My jsme se na pokračování těšili a doufali jsme, že dostaneme další akční zábavu s panem Nikdo. Povedlo se to? Na to vám odpovíme já a Mari.

Hutchi Mansellovi (Bob Odenkirk) se dlouhou dobu dařilo skrývat před světem i vlastní rodinou, že má velmi temnou a krvavou minulost. Jenže když násilí zaklepalo na dveře jeho domu, musel s pravdou a troškou toho poctivého lámání kostí ven. Na to, že je táta penzionovaný elitní zabiják si rodina jakž takž zvykla, hůř si už zvyká na to, že se kvůli jednomu neuváženému rozhodnutí musel vrátit do práce a není vůbec doma. Dusno z toho plynoucí se rozhodne Hutch vyřešit tím, že vezme rodinu na dovolenou do prázdninového resortu na Floridě, kde jako malý prožil své asi nejbáječnější léto. Za ty roky se toho ale hodně změnilo, hotelový komplex se zábavním parkem se proměnil na pračku špinavých peněz a překladiště drog spravované kartelem, řízeným drsnou Lendinou (Sharon Stone). A protože potíže si Hutche vždycky najdou samy a poměrně rychle, pocítí specifika zdejšího kraje na vlastní kůži už pár chvil po začátku své dovolené. A od té doby už dělá jen to, od čeho si chtěl tak moc odpočinout. Žádný z grázlů, který se mu dostane do rukou, totiž nereaguje na jeho zoufalou prosbu: „Chci si jen užít rodinnou dovolenou!“ (CinemArt)

Nikdo 2
Zdroj: Universal Pictures

Recenze redakce na Nikdo 2

Marek Lízal

Jedničku jsem si tehdy hodně užil. Pro mě jako milovníka akčního žánru, Boba Odenkirka a Tima Tjahjanta bylo pokračování očekávané a doufal jsem, že se naváže na jedničku a dostaneme další super akční zábavu. No a po těch slabších ohlasech jsem se trošku začínal bát, ale i ty pro mě skvělé akční řežby nemají nejlepší hodnocení, protože tyhle věci nemají nelepší dramaturgii, oscarové ambice a všichni rádoby kritici budou mluvit o hloupém akčním výplachu. Co tedy na pokračování říkám?

Jsem spokojený. Nikdo 2 nepřináší nic nového a jede se na jistotu, což je trošku škoda, ale film tím nemůže šlápnout vedle. Od začátku film nastaví zábavnější tón, na kterém se tady jede od jedničky a divák, který si užil první díl se bude bavit i tady. Já se bavil od začátku do konce. Největší výhodou obou dílu je to, že mají hodinku a půl a uteče to rychle. Film si na nic nehraje, postavy se vlastně nevyvíjejí, lépe se s nimi nepracuje a takový vztah otce se svým synem bych si představoval lépe zpracovaný. Záporáci jsou hloupí idioti, kteří tady jsou spíše ovce na porážku a některé věci ve filmu jsou přímočařejší, než by možná bylo nutné. Dvojka v mnohém hlavě navazuje na to, co dělalo jedničku skvělou a staví na tom. Spoustu věcí tedy kopíruje a potěší tak fanoušky prvního dílu. A proto je nutné říct, že pokud vás bavila jednička, tak vás dvojka nezklame.

Po akční stránce se nedá moc co vytknout. Ano na akci v autobusu tady nic nešahá ani po kotníky, ale akce je drsná, kamera živější než u jedničky, která tehdy více připomněla Johna Wicka. Tjahjanto tomu přidal při akci více roztřesenou kameru, ale nebojte se pořád se na to kouká dobře a po akční stránce Nikdo 2 pořád zvládá uspokojit. Taková akce na lodi pobavila a má nejblíže k autobusu z jedničky. Jen se musím přiznat, že kdyby tento snímek Tjahjanto netočil pro Hollywood a mohl si s ním dělat, co chce, tak nepochybně věřím tomu, že by z tohohle byla větší, brutálnější akční řežba. Přesto to, co jsem dostal, tak jsem s tím byl spokojený.

Z herců nejvíce samozřejmě potěší milovaný Bob Odenkirk, který v akční poloze funguje pořád skvěle a další film bych si kvůli němu dal moc rád. Ostatní okolo něho fungovali, jak měli a takoví Christopher Lloyd zase pobaví jako u jedničky „srub!“. Za zklamání beru v záporné roli Sharon Stone, která byla nevyužitá a její pomocník, kterého hraje Daniel Bernhardt se bohužel moc nepředvedl. Toho jsme mohli vidět už v jedničce při akci v autobuse a zde si zahrál jinou roli. Něco podobného měl i u Johna Wicka, kde si zahrál v jedničce, kde ho Wick zabil a ve čtyřce se objevil v jiné roli, opět v akční poloze, nebo si dokonce také zahrál v letošní Baleríně. Přesto, že mě zklamal, tak potěšila mě jeho účast.

Nikdo 2 je slabší než jednička. Je to hloupější, přímočařejší, postavy se nevyvíjejí a jde hlavně o oddechovou podívanou u které má divák vypnout mozek a užít si tuhle akční zábavu. Já se bavil a odešel jsem z kina spokojený. Jen je pravda, že se od tohohle čekalo více. Ale strhávat tomu víc hodnocení nebudu, protože tohle je moje krevní skupina a ničím mě to moc nenaštvalo a dostal jsem fajn podívanou. Jen teda příště, pokud teda příště bude, tak doufám, že to bude lepší.

Hodnocení: 7/10

Nikdo 2
Zdroj: Universal Pictures

Martina Ignasová

To byla aspoň pořádná rodinná dovolená se vším všudy. Kam se hrabe all inclusive v Dubaji. Je to živé, akční, vtipné i krvavé. Více barevnější než jednička a možná i trochu víc zábavnější. A závěrečný akt, kdy Sám Doma potká Nezvratný Osud 3 je čistá paráda. Obsazení je obecně skvělé. Bob Odenkirk je stále mega sympaťák ve výborné kondici a s počtem životů jako kočka (a za to jsme vděční). Sheron Stone je trošku nevyužitá, ale i tak jsem si jako záporačku velmi oblíbila. A Colin Hanks byl pro mě jen třešnička na dortu.

Hodnocení: 7,5/10

Tohle byla recenze redakce na film Nikdo 2. Doufáme, že se vám naše názory líbili a dáte podle našich dojmů filmu šanci nebo ne. 

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Enigma: Black Stage: Čím temnější tím lepší (Recenze)

0
Enigma: Black Stage
Zdroj: GMM tv

Povedl se návrat hororového seriálu? Neztratit v druhé sérii své kouzlo? Nebo je pokračování ještě lepší? Víc v recenzi seriálu Enigma: Black Stage.

Enigma tehdy a nyní…

Enigma je jeden těch z seriálů, který byl stejnou mírou vzrušující (víc než jedním způsobem) a zároveň děsivý (nejspíš i tím) jak vzrušující vlastně je. Abych to přesně vysvětlila. První série byla skvěle vyvážená právě tím, jak dobře fungovala chemie nevinnosti studentky Fa a přitažlivé jinakosti Ajina, který není úplně tím za koho se vydává. V kulisách dívčí školy, kde Ajin nastoupí jako nový učitel, a kde se začnou dít divné věci. A zároveň se pracuje s tématem tlaku na studenty výběrových tříd. Všechno bylo závislé právě na téhle hlavní dvojce a jejich vzájemné energii. A přestože bylo jasné, že druhá série bude pokračovat bez přítomnosti Fa dalším případem, kterým se Ajin bude zabývat, stále ve vzduchu visela důležitá otázka. Bude i druhá série dostatečně dobrá v porovnání s tou první?

Nový případ, nová Enigma…

Jak jsem už zmiňovala, základní zápletka je sama o sobě zajímavá. Stejně jako příběh samotný za knihou, které zfilmování se chystá. A kdo bude hrát hlavní roli v „The Bloom and a Thousand Bees“ a potom si oblékne šaty, které vyrobil sám autor knihy? Bude to cesta trnitá. Ví to i Ajin, který má v úmyslu, aby Plengpin vyhrála konkurz na hlavní roli. Ale nic nebude tak jednoduché a nepůjde jenom o to vyhrát. Navíc, Ajin není jediný, kdo používá magii, aby dosáhl svého. To úplně mění dynamiku celého příběhu. Kdy vlastně každý, kdo se účastní procesu výběru, má svoje cesty, jak dosáhnout cíle. Přeci jen, na konci nečeká pouze vysněná role, ale především prokleté šaty. A tohle není případ, kdy si herečka vybere šaty. Tady si šaty vybírají herečku…

Enigma: Black Stage
Zdroj: GMM tv

Jak moc je temná Black Stage?

Zatímco první sérii skrývala své tajemno v tom, kdo je Ajin, a jestli je na dobré nebo špatné straně, Black Stage na to může jít trochu jinak. Dá nám základní zápletku, z které je snadné domyslet si, že výhra na konci konkurzu (ze kterého se natáčí televizní show), bude hodně nebezpečná. Všechna ta pravidla autora knihy a tajnosti kolem jsou už tak dost podezřelé. Ale velké temno a poměrná část tajemna se schovává právě v tom, že Ajin není jediný, kdo využívá své způsoby, jak docílit toho, aby vyhrála ta, která má. Postupně se odhaduje, kdo využívá čeho k získání svého. Ale není to tak snadné. Protože tohle je castingová show, kde zhasne nejenom vaše pochodeň, ale také váš život. A jak se ukáže, za nitky tahá někdo z minulosti.

Má druhá Enigma dobrý příběh?

Black Stage je v mnoha ohledech jiná série než ta první. Celý příběh jde víc do hloubky, soustředí se postupně na všechny postavy. Přičemž i ostatní kandidátky, nejenom Plengpin, na hlavní roli postupně ukáží svou pravou tvář a dokáží, že jsou nejen krásky, ale také poměrně drsné soupeřky. A jak se každá z nich postupně prokousává na konec své cesty … cíle, částečně k cíli nebo jenom své vlastní smrti … nic není přesně takové, jak se na první pohled zdá. Příběh je totiž opravdu moc dobrý a napínavý až do posledních okamžiků. Je ale jedna věc, která předčí úplně všechno. A to je vizuální stránka.

Enigma: Black Stage
Zdroj: GMM tv

Jestli něco vezme dech, tak je to celé vizuální zpracování. Přestože se většina děje soustředí právě na kola konkurzu, jde o to, jakým způsobem je všechno provedeno a vizuálně zobrazeno. Postupně se tak dozvídáme, kdo neprošel dalším kolem a pokaždé to není moc hezké. Ale zároveň i tajemný obsah knihy, který byl do té doby skoro všem utajen. Všechny pasáže úryvků knihy a následné soutěžení je vrcholem snad úplně všeho. Je to napínavé, krásné, vtáhne a během sledování je těžké se odtrhnout od obrazovky.

Stojí pokračování seriálu Enigma za vaší pozornost?

Sice se oběmi sériemi vedena červená nit a dozvíme se víc o Enigmě, celé vyprávění je až do svého konce v příjemném oparu nevědomí, zároveň ale není flustrující. Aby velké odhalení připravilo napínavý závěr. Protože jsme se konečně dozvěděli víc o minulosti Ajina, která vedla k tomu, jakou životní cestu si vybral. Seriál si připravil hezký základ pro třetí sérii, na kterou by se určitě každý, kdo viděl díly dosavadní, hodně těšil.

Black Stage je povedené pokračování, které si užije každý, komu se líbila první série. Zároveň lze sledovat samostatně, ale to by byla určitě chyba. Přestože jde poznat, že po skromném první příběhu, bylo do druhého investováno o víc peněz, oba příběhy mají své vlastní kouzlo. Pokud máte rádi tajemno, magii a specifično thajských seriálů, tak by jste Black Stage určitě neměli vynechat.

Hodnocení: 10/10

Tohle byla naše recenze druhé série seriálu Enigma a podtitulem Black Stage, na kterou se můžete s anglickými titulky podívat na Netflixu. Další recenze a novinky najdete na našich stránkách.

Zdroj obrázků: GMM tv

Zdroj titulního obrázku: GMM tv

-REKLAMA-

Ano, šéfe! – Legendární pořad se po letech vrací (První dojmy)

0
Ano, šéfe!
Zdroj: Prima

Zdeněk Pohlreich je zpátky v plné síle a chystá se na vizitu do dalších restaurací a hospod…

Pořad Ano, šéfe! začal na obrazovkách v televize Prima běžet v roce 2009, jednalo se o českou verzi pořadu Ramsay’s Kitchen Nightmares z Velké Británie. Ano, šéfe! není jediným českým pořadem, který by vznikl jako pokus o českou verzi úspěšnou zahraničního pořadu, málokdy se ovšem podaří přenést koncept populárního pořadu do uspokojivé české verze. Právě pořad Ano, šéfe! se ovšem stal výjimkou, která diváky bavila až do podzimu 2018. Pořad tehdy po 9 letech skončil, hlavní tvář Zdeněk Pohlreich poté v roce 2018 tvrdila, že se mu stýskat rozhodně nebude. Neznamená to ovšem, že by se Prima už tehdy nepokusila na úspěch Ano, šéfe! navázat, konkrétně s pořadem Ano, šéfová! Tento pořád se začal vysílat v listopadu 2018… a skončil v prosinci 2018.

Ano, šéfe!
Zdroj: Prima

Uteklo dalších 7 let a vrací se původní pořad. A opět je u toho Zdeněk Pohlreich. Nejedná se o jediný úspěšný pořad, který se vrací po letech, málokdy se ovšem stane, že návrat pořadu po letech dokáže navázat na úspěch původního pořadu. Ani návrat ikonické tváře někdy vyloženě stačit nemusí. I proto potěší, že je návrat pořadu Ano, šéfe! návratem důstojným… alespoň prozatím.

Ano, šéfe!  – Vlastně se nic nezměnilo?

Hned 1. díl se netrápí s nějakou expozicí, přivítáním po letech a vysvětlením konceptu pořadu. Zdeněk Pohlreich prostě pozdraví z Ještědu a hned se vydá do restaurace, na kterou se zaměřuje 1. epizoda 8. série – Restaurace Ořechovka v Liberci. Hlavními protagonisty této epizody jsou dvojčata Michal a Martina, kteří restauraci v podstatě zdědili, nedá se ovšem říct, že by si s restaurací věděli rady. Místo Blanických rytířů tak jako spása přichází právě Zdeněk Pohlreich.

V několika rozhovorech poukazoval Zdeněk Pohlreich na to, že nové epizody budou muset nevyhnutelně adresovat fakt, že je stav restaurací po pandemií COVID-19 v krapet jiném stavu. Aktuální nelehkou dobu ovšem v podstatě zdůrazňuje fakt, že Michal poukáže na fakt, že si kvůli inflaci a neziskovosti podniku už nemůže dovolit ani permanentku na hokej. Už tady jde zpozorovat, že se v podstatě celý tvůrčí tým snaží, aby nové díly Ano, šéfe! působily přesně jako ty starší. A dělají to v podstatě dobře.

Start 8. série Ano, šéfe! má příběh

Vždycky byla tak trochu chyba vnímat Ano, šéfe! jako pořad o vaření. Samozřejmě se v něm dost vaří, vždycky to ovšem spíše byl pořad o něčem jiném. Mentalitě lidí v gastronomii, řízení podniku, mezilidských vztazích. Za patrně nejvýraznější éru Ano, šéfe! jde poté s jistotou označit časy, kdy se o režii několika epizod postarali Vít Klusák a Filip Remunda, především i proto, že jejich díly často patří mezi ty nejslavnější. Byť to v jejích otěžích spíše často byla estráda sázející primárně na velmi pochybné existence. Ale nějak se ten příběh dělat musí.

Pavel Nosek se již na režii pořadu podílel, přesněji v časech, kdy pořad teprve začínal (dle výčtu to vypadá, že se k pořadu vrátil poprvé od 2. série). Nicméně je dobře, že se vrací člověk, který už má s dramaturgií tohoto pořadu, byť to působí, že se nová série snaží spíše přiblížit epizodám, které vznikaly těsně před jeho oficiálním původním koncem. Je to nicméně pořád reality show, která musí nějak pracovat s emocemi diváků a dělat pořad zajímavější. A v rámci 1. epizody to funguje, především i proto, že rodinný podnik Restaurace Ořechovka se skládá ze sympatických tváří. Nejsou to osoby z ranku Restaurace Blue Note, kterým člověk přál krach podniku tak nějak snadno.

8. série Ano, šéfe!  působí jako návrat do minulosti

Návrat Ano, šéfe! nepotřebuje žádné zásadní změny. Velkou potěchou je návrat licencované hudby – v časech, kdy hudba z nejrůznějších hudebních bank už dokáže trhat uši, je to příjemný návrat do časů, kdy byl svět ještě jakž takž v pořádku. Navíc je to vkusná práce, v momentech, kdy se objeví hudba z Americké krásy nebo Kmotra, tak nějak to ladí k danému momentu a nepůsobí to v daných okamžicích mimo mísu.

Ono to sice působí, že se 1. epizoda někdy až příliš snaží tlačit emoce (jakou pointu asi tak bude mít nářek nad předraženou hokejovou permicí?), je ovšem tak nějak nutné pochopit, že i takhle nějak funguje koncept reality show, nějak se musí daná epizoda dělat divácky zajímavější, protože utáhnout to na dolaďování ve vaření a poukazování na další selhávání systému gastronomických škol, to už dneska tak nějak nestačí. Je to prostě jedna velká sázka na jistotu. Nevadí to ovšem v těch případech, kdy sázka na jistotu v podstatě funguje.

Koncept po letech funguje pořád stejně

Ano, šéfe!
Zdroj: Prima

Pohlreich ještě rok zpátky strašil tím, že u Primy existují nějaké pochybnosti nad tím, zda může ještě pořad v dnešní době uspět, je ovšem pravděpodobné, že bez problémů. Pořad je po letech pořád populární díky nespočtu repríz a kultovních hlášek nejen z úst Polhreicha, pořad se navíc vrací ve formě jistoty. Jistě, není to nejspíše díl, který se stane virálním, protože je vlastně až příliš poklidný. Michal překvapí svou snahou, Martina je srdíčkem celé restaurace, celá ústřední rodina v podstatě nemá černou ovci. A i proto je v průběhu snadné jim přát, aby se jejich restaurace dočkala alespoň jedné hvězdičky. Další epizody budou dle náznaků divočejší, jako rozjezd ovšem ta z Restaurace Ořechovka postačí.

Zdeněk Pohlreich se navíc nezměnil. Z televizních obrazovek i po konci Ano, šéfe! v podstatě nezmizel, nyní se ovšem vrací ke kořenům a svým způsobem je snadné mu věřit, že se vlastně rád vrací k pořadu, který ho v rámci televize „udělal“. Těžko říct, zda vůbec půjde mít podobnou radost z celé 8. série, po 1. epizodě to ovšem stačí na opatrné hlášení vítězství. I s Pohlreichem bylo na televizních obrazovkách přeci jen občas hůř.

Ano, šéfe – Série 8, epizoda 1 – Restaurace Ořechovka závěrem

Návrat pořadu Ano, šéfe! nenabízí žádné zásadní změny, přesto dokáže diváky zaujmout díky kombinaci gastronomických situací, mezilidských vztahů a osobitého přístupu Zdeňka Pohlreicha. Nové epizody respektují tradiční styl pořadu, prozatím jen částečně reflektují aktuální výzvy  gastronomie. Návrat nicméně dokáže připomenout, proč se Ano, šéfe! stal kultovní záležitostí české televizní scény. První díl 8. série slouží jako důstojný start návratu a naznačuje, že pořad i po letech dokáže divákům nabídnout zábavu, napětí a někdy i dojetí…

Pořád Ano, šéfe! se na televizní obrazovky vrátí 28. 8. 2025, nové díly budou následně běžet až do 30. 10. 2025. 

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Prima
-REKLAMA-

Splitstville – Parádně obsazená černá komedie (Recenze)

0
Recenze Splitsville
Zdroj: Neon

Krásný letní den vám přeji. Máme tu další filmovou recenzi. V dnešní recenzi si rozebereme film, který hlavní představitelka Dakota Johnson představila osobně na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Jedná se o černou komedii Splitstville. Na festivalu film sklízel nadšené ohlasy, a tím si vysloužil mou velkou pozornost. Do běžný kin film vstupuje 21.8. Tolik slov k úvodu a jdeme na samotnou recenzi filmu Splitstville.

Recenze filmu Splitstville

Dva manželské páry a jedno společné dilema – vztah už nefunguje jako dřív a každý z partnerů možná touží po něčem jiném. Myšlenka otevřeného vztahu rozvíří jejich přátelství i jistoty, které doposud vnímali jako pevné. Režisér a zároveň představitel jedné z hlavních rolí Michael Angelo Covino tu s lehkostí rozehrává vztahovou komedii plnou provokativního chaosu, jiskřivých postav a neokoukaných režijních nápadů. Dakota Johnson, Adria Arjona a Kyle Marvin vytvářejí spolu s Covinem skvěle sehranou čtveřici, která balancuje na hraně mezi touhou a stabilitou. A mezi tím vším plavou akvarijní rybičky, silně připomínající vysoké církevní hodnostáře. (MFF Karlovy Vary)

Splitsville
Zdroj: Neon

Svižná a zábavná režie

Přiznám se, že herce, scénáristu a režiséra Michaela Angelo Covina neznám. Nicméně po tomto filmu si získal mou velkou pozornost a budu ho bedlivě sledovat u dalších jeho projektů. Covino natočil hodně svěží film, který parádně funguje, má v sobě spoustu lehkosti a hravosti, a hlavně je na něm vidět, že je dělaný od srdce. Opravdu jsem nečekal, že mě Covino v některých scénách totálně rozseká a já se budu královsky bavit. Navíc má Covino řemeslo v ruce a jeho režie je dost sebevědomí, což poznáte na několika scénách, co jsou výborně natočené – bitka v baráku.

Film moc hezky šlape a velkou zásluhu na tom má scénář, který Covino napsal s Kylem Marvinem. Scénář je krásně napsaný, vystupňovaný a jednotlivé segmenty jsou upřímné, lidské a je tam cítit to pravé chlapské přátelství. Covino a Marvin odvedli skvělou práci a podařilo se jim vytvořit výborné momenty plné pravdy, absurdity, a funkčního humoru. Film dokáže rozesmát, pobavit a krásně dojmout.

Splitsville
Zdroj: Neon

Silné herecké obsazení

Režisérovi se podařilo sehnat dvě slavné herečky, které film prodávají širšímu publiku, jelikož on sám a spoluscenárista Kyle Marvin by film asi neprodali. Dakota Johnson je tady velmi dobrá a znovu mi dokazuje, že pokud má dobře napsanou roli, tak umí moc hezky a přirozeně hrát. A tady takovou roli má. Adria Arjona má velmi vděčnou roli, a i přestože nemá ze začátku tolik prostoru, tak si umí ukrást několik scén pro sebe. Arjona mi v této roli dost sedla a bavil mě její komediální talent.

Kyle Marvin je srdcem filmu a je v této roli parádní. Marvin je neskutečný sympaťák a dokáže filmu dá to pomyslné srdce. Navíc spoustu scén Marvin odehraje fyzicky a má vynikající komediální talent. Sám režisér si střihl jednu z vedlejších rolí a je v ní parádní. Covino hraje skvěle a má výbornou chemii s Marvinem. Jejich scény patří k tomu nejlepšímu z celého filmu, protože je z nich cítit to pravé přátelství. Prakticky celé obsazení filmu si hodně sedlo a působí krásně přirozeně.

S
Zdroj: Neon

Chyby

Film mi hodně sedl a moc dobře jsem se u něho pobavil. Nicméně pár chybiček by se tam našlo. Čistě z mého pohledu je film asi o deset minut delší, než by měl být. A také se ke konci začne lehce točit v kruhu a některé momenty působí jako kdyby se opakovali. Není to nějak zásadní chyba, ale po nabušeném začátku a velmi povedeném středu filmu, to lehce zamrzelo, že konec není údernější.

Splitsville
Zdroj: Neon

Pár slov na závěr a hodnocení filmu Splitsville

Osobně mohu film doporučit a rozhodně si zaslouží vaši pozornost. Je to dobře natočený film, který má kupu nápadů, spoustu hravosti, parádně napsané dialogy a scény, a také mu nechybí srdíčko. V závěru lehce klopýtne, ale výsledný dojem z filmu se nemění. Takže pokud máte rádi vztahové černé komedie, tak je Splitsville výbornou volbou.

Hodnocení: 7,5/10

Toto jsou mé dojmy a pojmy z filmu Splitsville. Snad vás text zaujal a zkusíte filmu dát šanci.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Neon

-REKLAMA-

Resident Evil Requiem – Gameplay odhalilo děsivé mostrum ze kterého půjde mráz po zádech

0
Resident Evil Requiem
Zdroj: Capcom

V předchozím článku jsem sliboval, že se podíváme na gameplay, který si mohli lidé zahrát v Kolíně nad Rýnem. Nebudeme to tedy zdržovat a jdeme rovnou na to. Čeká nás totiž pravý Resident Evil!

Jak už víme, tak hlavní postavou je Grace Ashcroft, analytička FBI a dcera Alyssy Ashcroft z Resident Evil Outbreak. Capcom potvrdil, že Grace je jiná hrdinka, než na jaké byli hráči zvyklí v předešlých hrách. Tvůrci ji popisují jako introvertní a ustrašenou postavu. Podle producenta Masata Kumazawy se mají hráči bát spolu s ní. V třetí osobě lze sledovat, jak reaguje na překvapení, panikaří nebo dokonce zakopává. V první osobě se zase ještě více projeví děsivé efekty světla a stínů. Tyhle věci, že je Grace ustrašená a introvertní jsme mohli vidět v ukázce, která byla promítána na gamesconu. Záběry z gameplaye tyhle věci o to více potvrzují a hrátky s její vystrašeností vypadají zajímavě, hravě, děsivě a zábavně dohromady. Je jasné, že se blíží zajímavý díl do této legendární herní série.

Nové monstrum odhaleno

V první ukázce se v pár záběrech objevila záhadná bytost. Fanoušci řešili, co to bude za věc a dělali si všelijaký teorie. V nové ukázce na gameplay nám bylo tohle monstrum odhaleno. Tenhle evidentně biologický experiment ohromil svoji děsivostí všechny hráče. Na hráče čeká pořádně hororová pasáž ve které vás monstrum bude nahánět ve tmě. Stvoření totiž nemůže na světlo a pohybuje se ve stěnách a stropech. Gamepley je pořádně atmosférický a kdo si potrpí na těchto her typu Alien: Isolation ve kterém po vás půjde monstrum, tak se máte na co těšit. Vývojáři zatím nechtějí odhalovat další podrobnosti, ale v nejnovějším dílu na nás čeká několik děsivých hrozeb před kterými bude útěk hlavním cílem. No a co stvoření zač? To samozřejmě pořád nevíme, ale fanoušci odhadují, že by se mohlo klidně jednat o samotnou maminku hlavní hrdinky, Alyssu Ashcroft. Tak uvidíme, co si tvůrci pro nás připravili.

Z gameplaye si nešlo nevšimnout, že svým prostředím připomíná Requiem Resident Evil 2 nebo Resident Evil 7. Svými úzkými chodbami také hra připomíná slavný P.T., který sloužil jako demo pro nikdy nedokončenou hru Silent Hills od Hidea Kojimy. Ukázka z hraní potvrzuje návrat k tomu, co dělalo sérii jedinečnou. Napětí, řešení hádanek, omezené zdroje a neustálý strach z nečekaného útoku. To je Resident Evil. A my se už nemůžeme dočkat až si nejnovější díl zahrajeme.

Resident Evil Requiem vyjde 27.2. 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox

Zdroj titulního obrázku: Capcom

-REKLAMA-

Eenie Meanie – Samara Weaving v kriminálním thrilleru (Recenze)

0
Eenie Meanie
Zdroj: Disney+

Edie (Samara Weaving), bývalá řidička gangu, je zatažena zpět do své nevalné minulosti, když jí bývalý zaměstnavatel Nico (Andy Garcia) nabídne šanci zachránit život jejího chronicky nespolehlivého bývalého přítele Johna (Karl Glusman)…

Eenie Meanie – Akční thriller se Samarou Weaving v hlavní roli

Eenie Meanie
Zdroj: Disney+

Samara Weaving možná prozatím není vyloženou hereckou superhvězdou, známou tváří už nicméně bezpochyby je. Neteř herce Huga Weavinga na sebe upoutala pozornost díky roli ve filmu Chůva na zabití, během natáčení filmu se dočkala se scenáristou Jimmym Wardenem, který se stal jejím manželem. A pak tu byly hlavní role ve filmech jako Guns Akimbo či Krvavá nevěsta, stejně tak vedlejší role ve filmech jako Babylon či Vřískot 6.

Příští rok jí čeká návrat do role Grace v pokračování Krvavé nevěsty, mezitím ovšem na Disney+ čerstvě dorazil nový film s Weaving v hlavní roli. Za filmem s názvem Eenie Meanie jako producenti stojí scenáristická dvojice Rhett Reese a Paul Wernick (dvojice filmů Zombieland, trilogie Deadpool), jedná se poté o režijní debut scenáristy Shawna Simmonse, který je například tvůrcem seriálu Hotel Continental ze světa Johna Wicka. Je pravděpodobné, že si ho nenechají utéct lidé, kteří mají pro Weaving slabost, měl by ovšem mít o film zájem i někdo jiný?

Eenie Meanie – Samara Weaving tahá film nahoru

Eenie Meanie
Zdroj: Disney+

Je zajímavé, že má Eenie Meanie určité styčné plochy s čerstvým netflixovským filmem Vždycky přijde noc. Kromě přitažlivých blondýnek v hlavní roli a Randalla Parka ve vedlejší roli především protagonistky s poměrně drsnou minulostí, které jsou nucené k zoufalým činům. Nějaká výraznější podobnost tím ovšem vlastně končí. Vždycky přijde noc má vyloženě prvky psychologického dramatu, Eenmie Meanie se na druhou stranu bere podstatně méně vážně. A byť pod filmem nejsou jako scenáristé podepsaní Reese a Wernick, vlastně dává smysl, že se chtěli zrovna na takovém filmu podílet.

Zásadní problém filmu je, že většinu času nepůsobí úplně konzistentně. Tak úplně neví, zda se chce brát vážně, nebo být zábavnou akční žánrovkou, kterou není zase tolik nutné brát vážně. Je to nicméně poměrně předvídatelná žánrovka, která se vydává přesně tím směrem, jak se dá očekávat, celé to zpříjemňuje poté řada vedlejších herců, kteří jsou snadno rozpoznatelní ze známějších rolí, i v menších rolích poté přeci jen dokážou zajmout.

Větší problém je, že je zápletka postavená na velmi nevěrohodném vztahu, romanci, která celá jaksi působí nevěrohodně. Jistě, na něčem musí celá zápletka stavět, nějak se musí titulní hrdinka vrátit k životu, který by chtěla nechat za sebou.  Přesto je to jednoduše nevěrohodné. Film tak musí táhnout především Samara Weaving, která je dostatečně výraznou tahounkou příběhu, velmi hloupoučký scénář nicméně nespasí.

Shawn Simmons ovládá akci

Eenie Meanie
Zdroj: Disney+

Shawn Simmons se nejspíše cítil sebejistě díky faktu, že se již podílel na akčních seriálech, akci proto ovládá. Automobilové honičky dokážou být správně vtahující a je z nich cítit potřebná energie, především jejich přehlednost by jim mohl kdejaký film závidět. Ne, Simmons se hned nevyjeví jako kdovíjaký akční talent, který by měl hned dostat spin-off Johna Wicka či americký remake Zátahu, realizátor je to nicméně slušný, s rozpočtem za 50 milionů dolarů si vlastně očividně dokáže slušně vyhrát.

Problémovější je film v těch částech, kdy skutečně působí jako film, který neví čím chce být. Chvíli to působí, že je žánrově nad věcí, následně to najednou nepůsobí, že by se snažil klišé ujet, naopak, že se cíleně snaží do nich nabourat. Chvílemi to opravdu působí jako práce dvou scenáristů, kteří vytvářeli separátní projekty s podobnou základní zápletkou, aby následně jakýsi digitální mixér skloubil oba scénáře dohromady. A ve finální podobě to celé působí podivně. Především v momentech, kdy dojde na rádoby velké zvraty a jisté postavy mají náhle umírat rádoby komicky. Chvílemi to až velmi evokuje pejska a kočičku, kteří se snaží uvařit dort. Výsledek drží při sobě, jeho ochutnání člověka neotráví, něco na něm ovšem působí zvláštně. Film postupně přechází z přepálené akční komedie směrem k téměř tragickému tónu, přitom ale chybí organicky působící vývoj.

Svým způsobem sympatická žánrovka

Eenie Meanie
Zdroj: Disney+

Film je to přesto svým způsobem sympatický, protože se mu daří evokovat pár dekád zapadlou žánrovku, takové ty filmy, které se dneska už tolik netočí. Něco mezi Tonym Scottem v 90. letech, raným Quentinem Tarantinem i raným Guyem Ritchiem. Simmons má asi jejich filmy tak trochu rád, na jeho režijním debutu to poté jde docela poznat. Jen mu jaksi chybí lepší scénář (dialogy, které se pokouší evokovat Tarantina, jsou spíše směšné), lepší vizuál a především jakási vlastní iniciativa, i proto to nakonec působí jako slet jistot, který filmu nedodává nic navíc. A který má v centru ústřední dvojici, která má nulovou chemii.

V podstatě žádný z řad dobrých herců tohoto filmu nemá kdovíjak zajímavou a nosnou roli. Jediný, kdo patří mezi zajímavější postavy, je otec hlavní hrdiny v podání Stevea Zahna, jeho přítomnost ve filmu je ovšem minimální. Výhoda je ve skromné stopáži (102 minut bez závěrečných titulků) a především Weaving, která je pořád poměrně herecky nedoceněná, přesto sympatická australská herečka evokující Denise Richards či Margot Robbie film dost času táhne na svých bedrech, člověk jí tak snadno přeje mnohem více hereckých příležitostí, ideálně i s lepším scénářem. Eenie Meanie nejspíše nezklame nikoho, kdo má pro podobné žánrovky slabost, vyložený jiný důvod film vidět ovšem prakticky neexistuje.

Eenie Meanie závěrem

Eenie Meanie je film, který sice není žádnou akční revolucí, přesto pravděpodobně může být leckomu sympatický. Silnou stránkou je Samara Weaving, jejíž výkon táhne film na svých bedrech a dodává mu energii i přes slabší scénář, který spoléhá především na nevěrohodnou romanci. Režijní debut Shawna Simmonse nabízí několik povedených akčních scén a automobilových honiček, film nicméně celkově kolísá mezi komedií a vážnějšími tóny, působí v průběhu nekonzistentně, nevyváženě a skrze to nefunkčně. Pro fanoušky žánru a příznivce Weaving je Eenie Meanie neurážející jednohubkou, ostatním divákům pravděpodobně nic navíc nenabídne…

Verdikt: 6 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Disney+
-REKLAMA-

Tony má plán – Nová česká gangsterka (Recenze)

0
Tony má plán
Zdroj: Falcon

Tony má plán je absurdní černá komedie „z prohnilýho kufru starý káry“ o lehkovážném kšeftaři Tonym (Lukáš Duy Anh Tran) a jeho naivním plánu, kterým zkomplikuje život všem kriminálním živlům v okolí. Co se zdá být jedním z dalších pochybných kšeftů, se náhle zvrtne v neřízený road trip. Zatímco Tony hledá způsob, jak se dostat ven během bláznivé akční jízdy, svět plný lží, podvodů a krádeží si s ním nelítostně pohrává. Přitom se snaží se pochopit, jaká absurdní hra se to kolem něj odehrává. Vyzbrojen ostrým jazykem a bezelstnou upřímností bojuje až do posledního nádechu. Podaří se Tonymu odrazit ode dna a uskutečnit svůj zatím nejbizarnější plán – začít žít poctivě?

„Drzá filmová komedie.“ Přesně tímto titulem se hrdě chlubí hraný celovečerní debut Barbory Kočičkové, která si ke své hrané prvotině také napsala scénář. Absolventka Filmové akademie Miroslava Ondříčka do kin přináší novou gangsterku, kterých je pořád v rámci české kinematografie jako šafránu, specifická se jí i tím, že se zhruba 75-80% filmu odehrává v kufru jednoho auta, z plátna poté téměř nesleze Lukáš Duy Anh Tran, pravděpodobně nejznámější česko-vietnamský herec, který se zhostil titulní role. Byť by se poté možná nevyplatilo očekávat český film roku, zajímavý film jistě ano.

Tony má plán – Zajímavé žánrové cvičení

Tony má plán
Zdroj: Falcon

Z kufru auta se film přesune pouze v rámci pár flashbacků, jinak od prvních momentů film sleduje titulní postavy v kufru. A divák má přitom stejnou perspektivu jako on. Slyší tak pouze hlasy a zvuky, nic přitom nevidí. Většinu času tak film nabízí pouze stísněný prostor onoho kufru, většina ostatních herců, kteří v rámci děje sehrávají důležitou roli, se ve fyzické podobě objeví pouze na minimum času, překvapivě je i na hlavním plakátu znázorněna postava, která se nakonec ve filmu ve fyzické podobě neobjeví (marketing takového minimalistického filmu holt musí být nějak kreativní, něco také nejspíše skončilo na podlaze střižny). Bylo by ovšem hloupé tvrdit, že se jedná o líný film, za kterým není vidět kus práce.

Je to především zajímavé žánrové cvičení, které nejspíše mnohé svou formou neoslní, na druhou stranu se dá věřit tomu, že někteří z nich budou právě ti, kteří si často stěžují, že české kinematografii chybí více kreativních či alespoň výraznějších filmů. Mezi právě ty Tony má plán bezpochyby patří, především i formou vyprávění. Svým způsobem by vlastně Tony má plán mohl fungovat jako divadelní hra, napovídají i tomu kulisy v rámci flashbacků, které  snadno evokují kulisu kufru, byť děj v rámci flashbacků přeskočí do kupé vlaku, sámošky či riviéry. Z filmu trčí zajímavá vizuální stylizace, za pochodu to dokáže vyvolat pocit, že Kočičková nad vizuálním vyprávěním svého filmu přemýšlela, své kouzlo poté film má, byť mohou někdy rozhodnutí působit sebevíce zvláštně.

Film stojí na bedrech Lukáše Duye Anh Trana

Tony má plán
Zdroj: Falcon

Ona by nejspíše bylo divácky vděčnější ta varianta, ve které se bude perspektiva střídat a divák tak uvidí dění i mimo kufr, nikoliv pouze zvuky, které mají události mimo něj naznačovat. O to více je patrnější, že film do velké míry stojí na bedrech Lukáše Duye Anh Trana, který má po mnoha letech konečně opět štěstí na výraznější roli a šanci projevit, že je velmi dobrý herec, film tak doslova stojí na jeho bedrech a jeho dostatečně zábavnému výkonu. Mimo něj má největší herecký prostor Robert Mikluš v roli Tonyho mentora Kefíra, zrovna jemu role gangsterského mentora sedí, především i proto, že se jeho postava nesmí brát nutně vážně a byť Tonyho pořád peskuje, gangster na baterky je to minimálně podobný. A vlastně se díky vývoji událostí ukáže, že to není úplně náhoda.

Tony má plán se může zdát jako velmi snadno realizovatelnou žánrovou jednohubkou, při sledování se vlastně vlastně dá věřit řečem o tom, jak technické náročné natáčení filmu bylo, rozpočet 11 milionů korun padl mimo jiné na zapojení odborníků na robotiku, speciální efekty, kaskadéry a potápěče. Na zmíněné odborníky především i proto, že scény v ústředním kufru nejsou realizované v kufru za jízdy v autě, ale je zpracován skrze odříznutého kufru zasazeného do železné konstrukce uchycené na dálkově ovládané platformě, jednoduše skrze takový robotický simulátor. Kufr byl zároveň upraven tak, aby bylo možné odstranit všechny jeho čtyři strany, dialogové stopy herců, které Tony může za své jízdy slyšet, navíc nejsou nahrané ve studiu, ale působí autenticky díky faktu, že byly nahrané za jízdy v autě. Jde o drobné detaily, přesto se musí ocenit, protože se tu tvůrčí tým zřejmě vždy nevydal tou snadnější cestou. A to si svým způsobem zaslouží respekt.

Příběhově až příliš jednoduchá gangsterka

Tony má plán
Zdroj: Falcon

I skrze zajímavé zpracování tak vlastně moc nesejde na tom, že se jedná příběhově až o příliš jednoduchou gangsterku. Tony má plán stojí především na vizuálu a hlavním herci, pochybnější je v momentech, kdy se zřejmě snaží něco vypovědět o duševním rozpoložení hlavního hrdiny a jeho snaze se „kariérně“ vydat krapet jiným směrem. Pokud je dle jistých příslibů film absurdní, je to spíše v tom, jak moc „křehký“ jako gangsterka je. Tony má plán je zajímavý minimálně tím, že je gangsterkou zasazenou do velmi unikátního prostředí. Byť si právě svou formou může mnohé znepřátelit.

Kamera Martina Douby (Amerikánka) zklamat nemůže, Doubovi se ze zřejmých omezení daří vytlačit možné maximum, je to díky němu film velmi vizuálně výrazný. Práce se zvukem je krapet komplikovanější a díky mixu dialogových stop a zvukových efektů je někdy tak trochu nevyvážený,  přesto se mu daří tak nějak věrohodně vyvolat pocit, že snad skutečně za kufrem auta poletují vrtulníky a podobně. Celé to navíc má 80 minut a velmi sympaticky tak film kvapí dopředu, byť pravděpodobně především proto, že už by jinak stopáž filmu moc natáhnout nešlo. A i kdyby ano (například jisté momenty, které jsou přítomné v traileru, ale nakonec ve filmu absentují), vlastně by filmu samotnému tolik nepřidaly.

Po celou dobu je to především film, který je nejvíce zajímavý svou formou, následně i kroky, které tato forma přináší. I za pár měsíců bude skutečně snadné na Tony má plán vzpomínat jako na netradiční žánrový experiment, který minimálně dokazuje, že má jeho tvůrkyně dostatečný audiovizuální cit, mohlo by díky tomu být zajímavé cokoliv, co se pokusí vytvořit příště. Byť je snazší k ní mít po její prvotině spíše respekt nežli vyloženou úctu.

Tony má plán závěrem 

Tony má plán je zajímavým debutem Barbory Kočičkové, který zaujme především svou netradiční formou a vizuální stylizací. Film stojí na výkonu Lukáše Duye Anh Trana a ukazuje, že tvůrkyně má cit pro audiovizuální vyprávění.  Příběhově však film zůstává jednoduchý a jako gangsterka je až příliš křehký. Přesto je to minimálně zajímavý experiment v kontextu současné české kinematografie…

Verdikt: 6 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Falcon
-REKLAMA-

Resident Evil Requiem – Nová atmosférická ukázka, která odhalila známou postavu

0
Resident Evil: Requiem
Zdroj: Capcom

Před 2 měsíci Capcom konečně oznámil devátý díl slavné hororové série s názvem Resident Evil Requiem. Nyní na akci Gamescom Opening Night Live 2025 jsme dostali novou ukázku, která nám odhalila známou postavu. Po první ukázce jsme věděli, že hlavní hrdinkou tohoto očekávaného dílu bude analytička FBI, Grace Ashcroft. Ta je dcerou známé Alyssy Ashcroft, která byla hlavní postavou vedlejšího dílu Resident Evil Outbreak. Nová ukázka nás zavedla do minulosti, kdy Alyssa je stále naživu. Víme, že Alyssa nebude v přítomnosti příběhu devátého dílu naživu a tak ukázka překvapila její součástí.

Ukázka se na začátku nesla v poklidné atmosféře do doby než zazvonil telefon, kdy Grace odpověděla „Haló“, z telefonu se ozvalo „Slečna Ashcroft?“, Grace „Ano“, následně dotyčný na druhý straně hovor ukončil a v budově zhasla světla. V tu chvíli se ukázka změnila do atmosférické podívané. O to více naskočila husina, když Alyssa pronese „už přicházejí“. Ukázka sice netrvala moc dlouho a neukázala toho mnoho, ale mohli jsme vidět, jak neznámá postava zabijí správce (minimálně nějaký pracovník hotelu), a Alyssa a Grace utečou do jiné místnosti. Zde ukázka končí ve chvíli, kdy Alyssa říká své dceři, že jí slibuje, že ji všechno vysvětlí v následujících dnech a že Grace nesmí zapomenout na to, že je její nadějí. Grace na to odpoví v záplavě strachu a paniky „O čem to mluvíš?“, Alyssa „Miluju tě“. Následně se snaží Grace najít cestu ven a vzápětí na to nějaká neznámá věc se vrhne po Alysse a ukázka tím končí.

Je dosti pravděpodobné, že by se mohlo jednat o úvod devátého dílu, který nám ukáže smrt Alyssy Ashcroft. Pro skvělé vrhnutí do hry, představení stylu hry, mechanik a příběhu by byl tento úvod nejlepší volbou.

Tohle by byla tedy nová ukázka ke hře Resident Evil Requiem. V následujících článcích k této hře a sérii se můžete těšit na dva připravované články. V tom prvním si rozebereme gameplay ze hry, kde si lidé v Německu v Kolíně nad Rýnem měli možnost zahrát kratší pasáž ze hry. V tom druhým článku se podíváme jaké remaky nás podle známého a důvěrného insidera Dusk Golem čekají. Resident Evil Requiem vyjde 27.2. 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox.

Zdroj: Gamescom

Zdroj titulního obrázku: Capcom

-REKLAMA-

Smoke – Zajímavý seriál o honu na žháře (Recenze)

0
Recenze Smoke
Zdroj: Apple Tv

Vítejte všichni u dnešní seriálové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil zajímavý kousek od streamovací služby Apple TV. Seriál nese jméno Smoke a je to pomalá detektivka o honu na sériového žháře, která byla inspirovaná podcastem o skutečném žháři. O produkci seriálu se postaral známí spisovatel Dennis Lehane, který pro Apple udělal i velmi kvalitní detektivku Volavka. Pohodlně se usaďte a já vám řeknu, proč byste měli tomuto seriálu dát šanci. Toto je recenze na seriál Smoke!!!

Recenze seriálu Smoke

Vyšetřovatel požárů s nevolí utvoří tým s policistkou a jejich horečnatá snaha zastavit dva žháře rozhoří zvrácenou hru plnou tajemství a podezření. (Apple TV+)

Tvůrčí vize

Dennis Lehane je moc dobrý spisovatel, který napsal spoustu úspěšných románů, které pak dostaly filmové adaptace – Tajemná řeka, Prokletý ostrov či Gone, Baby, Gone. Lehane umí moc dobře psát, a také umí rozpoznat kvalitní materiál, co si zaslouží pozornost. To je případ tohoto seriálu, který vznikl na motivy podcastu o vyšetřování sériového žháře. Lehane a tvůrčí tým scénáristů přišli se zajímavou a pořádně nepříjemnou pomalou detektivkou, co nikám nespěchá a pomalu se rozhořívá, než se promění v obrovský požár. A ta pomalost seriálu sluší a má svůj důvod.

Osobně budu chápat každého komu tento styl nesedne. Seriál totiž není úplně vděčná podívaná, jelikož nemá sympatické postavy, je vyprávěná stylem jakým je vyprávěná, a ke všemu se zde dějí věci, které se zde ději – místy je to hloupé a dost přepálené. Znovu říkám, všechno má svůj důvod a Lehane a ostatní tvůrci seriálu se pro toto konkrétní rozhodnutí rozhodli z určitých důvodů. Na druhou stranu je dost fér, že vám to nemusí sednout a seriál odzívete a nebo vám nesedne. Já jsem si k němu také hledal cestu, a vím že není dokonalý a má spoustu chyb. Naštěstí v mé případě jsem si tam našel dost věcí, které mi sedli a nutili mě pokračovat ve sledovaní.

Smoke
Zdroj: Apple TV

Parádní herecké obsazení

Hlavní roli v seriálu dostal výborný herec Taron Egerton a předvedl zde parádní herecký výkon. Egerton má na tělo napsanou roli a skvěle se převtělil do své postavy. Hodně se mi líbilo, jak Egerton velmi přehrává, tlačí na pilu a jako chameleon mění herecké polohy. Ten jeho úchylný úsměv, ten jeho zvrácený pohled, kdy nevíte jestli na vás kouká psychopat nebo jen velký obdivovatel ohně. V některých scénách se Egerton do role položil až moc, ale já to bral, že to k té postavě patří a herec si užívá tuhle hereckou výzvu.

Jurnee Smollett má hodně vděčnou a zajímavou roli, kterou zahrála skvěle. Smollett perfektně vystihla zlomenost své hrdinky a její vnitřní boj. Nejlépe to funguje v některých konkrétních dialogových výměnách, které dokazují sílu scénáře. Ntare Guma Mbaho Mwine dokáže upoutat naší pozornost od prvního momentu. Jeho herecký projev je výborný. Ta práce s řečí těla je skvělá. Od výrazu v obličeji, v pohybu až k samotnému hlasovému projevu, co umí tnout do živého a mrazí z něho.

Rafe Spall, Greg Kinnear a John Leguizamo mají menší vedlejší role, ale to neznamená, že by hráli špatně. Ba naopak. Každý z herců dostane několik scén, ve kterých si ukradne scénu pro sebe. Navíc všichni mají parádně napsané dialogy při niž si uvědomíte jak moc dobří herci to jsou.

Smoke
Zdroj: Apple TV

Klady a zápory

Největším kladem seriálu je rozhodně téma a skvěle napsané postavy. Téma a příběh mi hodně sedli a já jsem byl zvědaví, co si pro mě tvůrci připraví, a jak moc seriál bude klamat tělem nebo ne. Trochu mě zklamalo, že tvůrci vyložili karty na stůl moc brzo, ale po konci seriálu chápu, že to museli udělat, a případné natahovaní by moc nepomohlo. Líbilo se mi jak jsou postavy napsané a zahrané, a že jsou všichni komplikovaný a zlomený trosky, co si vybíjejí zlost na svém okolí skrze násilí a požáry. Osobně mi dost sedla atmosféra, tempo vyprávění a celková vizuální stránka seriálu, která mě svým jistým způsobem znepokojila.

A teď si povíme něco o záporech. Těch devět dílů je zbytečně moc. Kdyby měl seriál o dva díly méně, tak by se nic nestalo. Některé zvraty jsou přitažené lehce za vlasy, a to jak jsou absurdní, tak to narušuje celkovou atmosféru. Totéž platí o několika scénách, kde se tvůrci naprosto urvou ze řetězu a připraví si pro nás scénu, která vypadá jako z úplně jiného projektu. Opět chápu, proč to udělali, přesto si myslím, že to místy bylo zbytečné a hloupé.

Smoke
Zdroj: Apple TV

Pár slov na závěr a hodnocení seriálu Smoke

Smoke je dobrý a kvalitní seriál, který mi sedl. Přistoupil jsem na hru, co se mnou tvůrci rozehráli a svým způsobem jsem si jí užil. Neříkám, že ta hra je bez chybná, že všechno funguje tak jak by mělo, ale mohu tvrdit, že je to minimálně hodně působivá a zajímavá hra. Takže pokud máte rádi pomalé a hutné detektivky, tak by vám Smoke mohlo sednout.

Hodnocení: 7/10

Toto byly mé dojmy z povedeného a dost zajímavého seriálu Smoke. Není to lehká podívaná, ale pokud vám to sedne, tak bude nadšený!

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Apple TV

-REKLAMA-

K-pop: Lovkyně démonů – Právoplatný hit? (Recenze)

0
K-pop
Zdroj: Netflix

Vyprodat stadion je pro ně hračka. Teď ale musí hvězdy K-popu Rumi, Mira a Zoey využít svoje tajné schopnosti a ochránit fanoušky před partou nadpřirozených zloduchů…

K-pop: Lovkyně démonů – Animák, který na Netflixu přepisuje rekordy

K-pop: Lovkyně démonů
Zdroj: Netflix

Na samotném počátku začal kolem roku 2021 v Sony Pictures Animation vznikat animák K-pop: Lovkyně démonů. Režisérka Maggie Kang ho začala vyvíjet, protože chtěla vytvořit animák, který bude zasazen do korejské kultury a bude čerpat z její mytologie a démonologie, dle samotného názvu navíc mělo jít o milostný dopis k-popu a korejským kořenům samotné režisérky, které jako spolurežisér pomáhal zkušený americký animátor Chris Appelhans.

19. 8. 2025 je K-pop: Lovkyně démonů se 184,6 milionů zhlédnutími již 2. nejsledovanějším filmem v historii Netflixu, kdy za sebou nechává pouze akční podívanou Red Notice s 230,9 miliony zhlédnutími. Netflix nicméně zaznamenává sledovanost prvních 91 dní od premiéry filmu/seriálu, což znamená, že do měsíce pravděpodobně tento animovaný hit bez problémů překoná akčňák s Dwaynem Johnsonem a Ryanem Reynoldsem. Už nyní se mluví o minimálně dvou pokračováních či případné hrané adaptaci, především o tom, že Netflix má dost možná v rukou dost možná novou značku v hodnotě miliardy, kdy se analytici předhánějí v odhadech, jak by si animák vedl v kinech, kdyby se ho studio Sony nerozhodlo za 20 milionů dolarů nechat napospas právě Netflixu. Hybrid 2D/3D animace nejspíše na delší dobu zůstane minimálně nejsledovanějším animákem v historii Netflixu. V čem ovšem vlastně tkví jeho specifické kouzlo, kterým získává diváky na svou stranu?

K-pop: Lovkyně démonů se nevyplatí vyloženě odsuzovat

K-pop: Lovkyně démonů
Zdroj: Netflix

Kdo tvrdí, že masivní úspěch tohoto filmu dokázal předpovědět dávno před uvedením 20. 6. 2025, nemusí tak úplně lhát. Předběžně sice celý projekt působil jako animák pro velmi specifickou cílovku, nejen globální úspěch seriálu Hra na oliheň ovšem delší dobu dokazuje, že korejský trh patří na Netflixu mezi ty nejsilnější. A sláva samotného K-popu roste způsobem, který se vyloženě nedá popsat. Tento animák tak na Netflix přišel v tu správnou dobu, působí poté svým způsobem jako jistá katarze pro všechny, kteří byli ochotní fenomén K-popu posledních pár let podceňovat.

Samotná zápletka o třech lovkyních, které se vydávají za K-pop skupinu, tak nějak to samozřejmě evokuje Winx, popřípadě filmy vycházející ze značek Barbie či Bratz. Byla by ovšem chyba námět ihned označit za hloupost. Kang i Appelhans si totiž očividně uvědomují bláznivost konceptu animáku, hodlají jí poté patřičně využít. Animace má od prvních sekund své specifické kouzlo, postavy jsou zábavné, svět se rozšiřuje dost zajímavým způsobem. A po závěru filmu je jasné, že je tu na celou franšízu zaděláno spolehlivě.

Odpůrcům K-popu a Koreji obecně přísně zakázano

K-pop: Lovkyně démonů
Zdroj: Netflix

Tak nějak se dá vyvodit, že je film zhruba tak o K-popu, jako o démonech. Odpůrci K-popu a Koreje to nejspíše nepřežijí, protože K-pop i čerpání z korejské kultury jsou důležitými součástmi filmu. Součástí jsou tak chytlavé originální písně, energická choreografie… a ano, je to muzikál. Je ovšem zřejmé, že se animák dočkal péče i v rámci hudební dramaturgie, kdy navíc písně sympaticky vedou děj filmu kupředu, mají tudíž svůj smysl.

Film je to zábavný, především i proto, že působí dojmem, že si je vědom své absurdity. Zároveň ovšem nepostrádá dechberoucích pasáží, které by záviděl i lecjaký hraný blockbuster, stejně tak emocionálním momenty. Mnozí pravděpodobně dokáží velmi jasně odhadnout směr, kterým se bude animovaný hit dějově vydávat, dojmy z něj to ovšem nestrhává. Je to poctivě vystavěný příběh, který se nebojí dotknout palčivějších témat, stejně tak pečlivé práce s vývojem postav.

Animák, který se nevidí každý den

K-pop: Lovkyně démonů
Zdroj: Netflix

Příběhově se tak sice nekoná žádná revoluce, K-pop: Lovkyně démonů ovšem mají velmi specifický styl. Je to film plný barev, navíc takový, který působí skutečně osobitě, skutečně nějak očividně čerpá z korejského folkloru a dokáže jej učinit fascinujícím. Tvůrcům se daří replikovat kouzlo skutečných hudební klipy, ohromit akcí, je někdy až překvapující, jak přesně tvůrci dokáží zpracovat akci. A byť jsou většinou předem odsuzované a nenáviděné, u K-pop: Lovkyně démonů se vlastně dá hned říct, že hraná verze fungovat může. Byť bude zřejmě nevyhnutelná stylizace v hrané podobě nesnesitelnější.

Daří se nicméně nějak vykreslit i tři hlavní hrdinky, které se zřejmě nevyhnutelně stanou tvářemi miliardové franšízy, tudíž se jich divák už jen tak nezbaví. A nebude to na škodu, protože jsou to zábavné a nosně vykreslené hrdinky, žádná z nich navíc není vyloženým pátým kolem u vozu. I skrze práci s hlavními hrdinkami se občas projeví, že je animák dospělejší, než by mnozí pravděpodobně předem tipli. A že se už v 1. filmu nějak daří vykreslit svět, který by přesto stál za další prozkoumání.

Svým způsobem sázka na jistotu, ale…

K-pop: Lovkyně démonů
Zdroj: Netflix

Ono se dá snadno říct, že se kdovíjaká revoluce nekoná, že je K-pop: Lovkyně démonů vlastně poměrně očividnou sázkou na jistotu. A svým způsobem je, protože se drží jistot, které z oblíbených animáků dělají oblíbené animáky. Přesto někdy právě stačí i svěží zasazení, čerpání z konkrétní kultury, i zřejmý nezájem nutně podceňovat své publikum. Byť pořád musí být většinu času přehnaně infantilní a být intelektuálně zhruba na úrovni puberťačky.

I díky faktu, že Lovkyně démonů pochází ze stáje Sony Pictures Animation, samozřejmě animák snadno evokuje Spider-Verse filmy, je to ovšem film, který skutečně dýchá svou vlastní specifickou atmosférou. A pokud jí člověk přijde na chuť, dá se vlastně pochopit, že u ní klidně stráví mnoho opětovných zhlédnutí.

Je to svým způsobem film pro fanoušky K-popu, všechny náctileté holky, co se už cítí tak nějak cool, přesto ne vyloženě dospěle, stejně tak pro ty, kteří tak nějak oceňují výrazné projekty, byť nemusí hned symbolizovat vyloženou revoluci. Výsledný animák je pořád svým způsobem především kalkul. Mix K-popu, anime stylizace, hudebních filmů, teen fantasy, korejské mytologie, démonizace, nakonec i přeci jen té romance. Je to ovšem pořád zřejmý kalkul řízený srdcem, především i tím, jak se animák snaží mít svůj styl a nepůsobit jako vyložený odvar hollywoodských animáků. Úspěch se tak téhle specifické animované fantasy přeje poměrně snadno, nepůsobí minimálně nezaslouženě. Je dobře, že se tu nevyhnutelně nastartovala jedna z největších franšíz následujících letech? Na to odpoví až dny budoucí.

K-pop: Lovkyně démonů závěrem

K-pop: Lovkyně démonů je projekt, který na první pohled může působit jako až příliš riskantní kalkul – mix K-popu, anime stylizace, muzikálu a fantasy prvků. Přesto film dokáže zazářit díky osobité vizuální stránce, chytrému využití korejské mytologie a sympatickému vykreslení hlavních hrdinek. Tvůrci si jsou vědomi absurdity svého nápadu, působí to ovšem, že jsou na ní vlastně hrdí. Úspěch ve sledovanosti na Netflixu se i proto tomuto animáku přeje docela snadno,  jen budoucnost nicméně ukáže, zda je dobře, že se tu zřejmě nevyhnutelně nastartovala jedna z největších franšíz budoucích let…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-