Spider-Man 4 si svým datumem uvedení možná zadělal na menší problémy
Již delší dobu bylo známo, že se chystá čtvrtý Spider-Man s Tomem Hollandem v hlavní roli. Před nedávnou dobou také bylo oznámeno, že se Spider-Mana 4 režijně chopí Destin Daniel Cretton (Shang-Chi a legenda o deseti prstenech) a vystřídá tak na režijní židli Jona Wattse, režiséra původní trilogie. Bylo ovšem otázkou, kdy přesně se Spider-Man 4 dočká uvedení v kinech. A nyní jsme moudřejší. Spider-Man 4 se do kin dle nepodívá před Avengers 5: Doomsday (1. 5. 2026), ale až po nich. Oficiální datum premiéry je totiž aktuálně stanoveno na 24. 7. 2026, informuje Variety. A jsou s tím spojené i drobné obtíže.
Zdroj: Sony Pictures
Jak se Marvel Studios hodlá popasovat s tím, že se Spider-Man 4 dočká až po velkém návratu Avengers není známo, jisté ovšem je, že Spider-Man 4 do kin dorazí týden po uvedení novinky Christophera Nolana. Zajímavé je, že i v ní si kromě Matta Damona zahraje Tom Holland a je tak možné spekulovat, že se oba filmy budou moci minimálně svézt na dříve nepravděpodobné double feature, která bude spojovat přítomnost Toma Hollanda. Na Christophera Nolana se nicméně diváci sjíždějí hromadně do IMAXU a i u oscarového Oppenheimera se tak polovina Evropy rozhodla vyrazit do pražského IMAXU, kde byla promítaná exkluzivní 70mm kopie. Jisté tak je, že čtvrtý Spider-Man ztratí exkluzivitu spojenou s kiny IMAX.
Tu má totiž již vyhraněnou Nolan, především díky faktu, že se spolupráce s IMAX dle všeho vyplácí oběma stranám. Pokud si Spider-Man 4 ponechá své datum uvedení a sveze se minimálně na tom, že se v obou projektech v těsné době uvedení objeví Holland, zřejmě přijde o výrazný prostor ve zmíněných sálech IMAX a také dalších speciálních formátech. Zrovna to ovšem nejspíše studio Sony ve finále zase tak moc trápit nemusí.
Jaký film vlastně fanoušci dostanou?
Pořád není jasná podoba čtvrtého Spider-Mana. Mnozí doufají, že si po mnohovesmírném dobrodružství z minula dá Peter Parker v podání Toma Hollanda pauzu od mnohovesmíru a s Daredevilem se postaví například Kingpinovi. Dle posledních zpráv to ovšem vypadá, že studio Sony chce opět vsadit na návrat Tobeyho Maguiera a Andrewa Garfielda. Do jisté míry to dává smysl, protože měřítko Spider-Man: Bez domova (kterému chybělo pouze 73 milionů dolarů k pokoření dvou miliard) nebude jen tak snadné zopakovat. Na oficiální zprávy je ovšem prozatím nutné si pořád počkat.
Zdroj: Sony Pictures
Jisté ovšem je, že Tom Holland bude skutečně zaneprázdněný. Kromě Spider-Mana 4 a novinky Christophera Nolana by ho totiž měla čekat také účast v Avengers: Doomsday, kde by měl sehrát klíčovou roli. Natáčení pátých Avengers by mělo začít na konci března 2025, natáčení Spider-Mana 4 poté v létě 2025. Své scény pro Nolanovu novinku by měl Holland dotočit právě před pátými Avengers. Kromě těchto projektů se také očekává Hollandův návrat pro Avengers 6: Secret Wars, zároveň chystá hned několik dalších projektů. Rok 2026 by tak šlo již nyní považovat za rok Toma Hollanda. Snad nás minimálně v těchto třech známých případech čekají velké pecky.
Mezitím v paralelním vesmíru…
Aby těch novinek okolo Spider-Mana nebylo málo…. Amazon Prime chystá hraný seriál Spider-Man Noir. Nicolas Cage si zopakuje titulní roli z animáku Spider-Man: Paralelní světy a čerstvě unikli první fotky. Komiksový fanda Cage by si mohl zapsat mnohem lepší zápis nežli v případě obou Ghost Riderů i pochybného camea ve Flashovi.
PS: O Nolanově novince, která do kin dorazí 17. 7. 2026, již padlo mnoho. A nikdo pořád s jistotou neví, zda půjde o horor o upírech zasazen do 20. let 20. století a nebo o film o vrtulníku poháněném umělou inteligencí. Jisté prozatím je pouze to, že by Matt Damon a Tom Holland měli být hlavní herecké tváře filmu.
13. októbra sme videli po dlhých trinástich rokoch pokračovanie filmu Lóve. Milým prekvapením bolo, že fim Lóve 2 sme videli v ten istý deň, v ktorý vyšla jeho predchádzajúca časť, stalo sa tak 13. októbra 2011. Ako teda vyzerá pokračovanie romantického príbehu Maťa a Veroniky? Oplatilo sa na tento film tak dlho čakať? To sa dozvieš v našej recenzii.
Recenzia filmu Lóve 2
Veľkým prekvapením je, že titul Lóve 2 vôbec nepôsobí slovensky. Úroveň produkcie a celkového spracovania pripomína filmy s veľkým rozpočtom najmä zo zahraničnej tvorby. Tento pocit vyvoláva najmä kamera a zasadenie filmu, jeho veľká časť sa totižto nakrúcala v Thajsku. Aj toto je niečo, čím dokázal film zaujať, keďže nakrúcanie v takomto jedinečnom prostredí nie je pre slovenskú produkciu zvykom a určite nebolo vôbec jednoduché niečo takéto zrealizovať.
Zdroj: INOUT STUDIO/Continental film
Áno, dá sa povedať, že výsledok stojí za to, relatívne. Štýl akým, je film nakrútený zaujme nejedného diváka a snaží sa naozaj vzbudiť pocit, že nejde len o ďalší slovenský film. Avšak ani tento film nie je bez chýb a má svoje muchy, ktoré vyvolávajú miestami znepokojenie a človek nevie, ako ho občas vnímať.
Skvelé obsadenie
Vypracovaný Michal Nemtuda (Martin) je jedna z kľúčových aspektov, ktoré robia tento film pútavým. Herec ukazuje, že odkedy nakrútili prvú epizódu sa svojimi hereckými skúsenosťami opäť pohol na míľe vopred. Priestor samozrejme dostáva aj Kristína Svarinská (Veronika), ktorá je akýmsi rozprávačom príbehu. Vo filme sa neukazuje až tak výrazne, no hrá veľmi dôležitú úlohu. Ponúka cenné životné rady, pri ktorých sa určite bude každý zámýšlať a nájde v tom kúsok samého seba.
Ako spomínam pri Nemtudovi, takmer celý film patril jemu, avšak Gregor Hološka je skrátka najväčším hrotom celého filmu. Čo hláška, to klenot. Akonáhle sa tento herec objaví na obrazovke, tak je jasné, že sa človek schuti zasmeje. Ak ste si užili film Invalid, tak jeho prítomnosti vo filme Lóve 2 sa určite potešíte.
Zdroj: INOUT STUDIO/Continental film
Vo filme hrá aj Vladimír Furdík, ktorý je mnohým známy najmä pod menom Night King, ktorého stvárnil v seriáli Hra o tróny (Game of Thrones). Nielenže je to herec, ale takisto aj kaskadér. Práve on sa vo filme Lóve 2 postaral o choreografiu akčných scén a je dôležité poznamenať, že majú poriadne grády. Veľký rešpekt patrí nepochybne aj samotnému Michalovi Nemtudovi, ktorý ich podal naozaj bravúrne a hýbať sa tak, ako on vo filme, by asi nezvládol len tak ktokoľvek.
Pre mňa boli miernym sklamaním Dušan Cinkota a Alexander Bárta, ktorý mali pôsobiť ako veľké mafiánsko-politické ryby, avšak ani v jednom prípade im rola skrátka nesedela. Zaujímavé bolo aj herecké duo z Thajska Bella Boonsang a Beam Saranyoo Prachakit, ktoré dodávalo filmu mierne čaro.
Klady a zápory
Film vyzerá úchvatne. Je vidieť, že sa režisér a scenárista Jakub Kroner snažil priniesť niečo unikátne, čo u nás doposiaľ ešte nebolo. Lóve 2 je prepracovaná akcia spojená s humorom a skvelým obsadením. Nie je to však iba bezduchý akčný trhák, bez akýchkoľvek hlbších myšlienok, práve naopak. Film má posolstiev niekoľko, či už ide o lásku a vzťahy, priateľstvá alebo hľadanie samého seba.
Zdroj: INOUT STUDIO/Continental film
Miestami sa Lóve 2 však snaží byť až moc pokrokové a občas som sa cítil, akoby som sledoval béčkový akčný film. Spomaľovačky vo filmoch môžu nepochybne fungovať, no zrovna toto nebol ten prípad, kde by som ich potreboval.
Oplatilo sa teda čakať? Odpoveď na túto otázku je áno, ale. Lóve 2 je ukážkou toho, že aj slovenské filmy môžu vyzerať svetovo. Ak sa ti páčila jednotka, tak si film nepochybne užiješ. V prípade, že si prvý diel nevidel, tak sa nič nedeje. Režisér postavil film tak, že mu porozumie aj človek, ktorý predošlú časť nevidel. Pochopiteľne však bude lepšie, ak si pozrieš celý príbeh. Treba však povedať, že niekedy sa film snaží byť až moc niečím viac, ako v skutočnosti je. Hoci nemá tak komplexný dej, je prezentovaný, akoby na ňom závisel celý svet. A to skrátka nefunguje, nie v tomto prípade.
Proč by sexuální pracovnice nemohla toužit po opravdové lásce? Anora (Mikey Madison) je ještě tak naivní, že takový sen má. Když si ji v jejím „mateřském“ klubu objedná mladý, bohatý a divoký Rus Ivan (Mark Eidelshtein), vsugeruje si, že právě on je ten pravý. Jejímu životnímu rozhodnutí bude předcházet pestrá série sexuálních čísel, několik lajn koksu, spousta vypitého alkoholu a pár dnů strávených v Ivanově pronajatém luxusním domě. A protože moloděc je taky docela střelec, po týdenní známosti spolu frčí do Las Vegas, aby se tu mohli vzít. Že by potom měli žít šťastně až do smrti? Ani omylem.
Ivanovi rodiče (Aleksei Serebryakov, Darya Ekamasova) jsou ruští oligarchové, kteří nevycválaného synka uklidili do Ameriky před problémy, jež doma v Rusku způsobil. Synův sňatek s americkou prostitutkou ale považují za největší lumpárnu, jakou jejich synáček dosud provedl, a samozřejmě ho chtějí anulovat. Po dobrém či po zlém. Jenže jejich nová snacha je životem otřískaná holka, která se jen tak ničeho nezalekne a o svůj šťastný konec je připravená se porvat. Doslova…
Anora je film o kterém ještě bude slyšet
Zdroj: Neon
Režisér, scenárista a střihač Sean Baker se stal poměrně výrazným jménem na poli nezávislého filmu, který se ve tvorbě často zaobírá příběhy lidí na okraji společnosti – imigranti, nezaměstnaní, sexuální menšiny, pornoherci nebo sexuální pracovníci. A i když se hlavní hrdinka Bakerova posledního filmu jako prostitutka nebere, je minimálně striptérkou. Bakerova Anora si již na Filmovém festivalu v Cannes došla pro Zlatou palmu za nejlepší film a stala se tak prvním americkým filmem od Stromu života z roku 2011, který tuto cenu obdržel.
Nejen díky této ceně se Anora poměrně rychle stala oscarovým favoritem a očekává se, že by si 2. 3. 2025 mohla dojít pro nejednu cenu. Po vzoru Pulp Fiction a Parazita se jedná o dalšího divácky vděčného vítěze hlavní ceny na nejprestižnějším filmovém festivalu, který si k divákům může v nejednom ohledu najít cestu velmi snadno. Baker především zvládá elegantně přeskakovat po špičkách a vyvážit ideální mix komedie a dramatu. Přitom všem se Baker nutně nesnaží představovat postavy, které nám mají být nějak sympatické, daří se mu ovšem to, že jsou ústřední postavy komplexní a vícevrstvé. A o to více sympatičtější je s nimi trávit čas.
Popelka bez pohádkového filtru?
Zdroj: Neon
Titulní hrdinka zdánlivě nachází pohádkový život a její naivita jí říká, že se z ní stala nová Popelka. O to více narazí při konfrontaci s realitou. Anora skutečně není novou Pretty Woman, protože tu na rozdíl od Garryho Marshalla Baker netočí moderní Popelku v prostředí prostitutek. Při sledování Anory je pravděpodobné zpozorní i ten, který jméno jejího tvůrce slyšel poprvé. Baker totiž v průběhu působí jako tvůrce s výtečným sociálním vcítěním. Jak nám tak ani samotná ústřední hrdinka nemusí být nutně sympatická, Bakerovi se podaří dostat se postavě pod kůži.
Baker si tak za pochodu vyhrává s barvami i samotným vizuálem, především se mu daří příběh odvyprávět se zdánlivým ideálním odstupem. Jak prostřední část filmu může pro jejího účastníka působit jako skutečná noční můra, z diváckého hlediska dochází k výtečné práci s dialogy, zábavným interakcím a především pocitu, že ze zdánlivě absurdních situací Baker vydoloval možné maximum. Anora se rychle projeví jako ten typ filmu, který si jde užít v moment, kdy o něm člověk neví prakticky nic. Kdo očekává jenom romantickou drama pohádku o zamilované dvojici ve složení americká prostitutka x ruský dědic, bude (možná) mile překvapen. Do velké míry bude záležet nad tím, jak divák vezme celý příběh s nadsázkou. Dá se snadno předpokládat, že by se podobně laděný příběh mohl kdejakému tvůrci rozpadnout pod rukami. Baker ovšem skutečně zvládá držet nutný balanc.
Výkon Mickey Madison patří mezi herecké koncerty roku
Zdroj: Neon
Je velmi pravděpodobné, že se Anora začátkem následujícího roku na nejrůznějších filmových ocenění připomene především i výkonem Mickey Madison. Známá tvář z Tarantinova Tenkrát v Hollywoodu nebo pátého Vřískotu je skutečnou tváří celého filmu. Člověk jí věří její zdánlivou naivitu, všechny emocionální výlevy i momenty, kdy dochází k nějakému rozvoji její osobnosti. Výrazně trčí i funkční chemie mezi Madison a jejími hereckými kolegy, především mezi zábavnou postavou Torose v podání Karrena Karaguliana a postavou Igora v podání Jurije Borisova, který rychle dokáže, že se kniha nemá soudit dle obalu.
I přes délku 140 minut je Anora svižná a především po celou dobu neskutečně zábavná, subjektivně díky tomu může utéct daleko rychleji. Anora je v podstatě rozdělená do tří samostatných částí, kdy mezi expoziční první a dramatickou závěrečnou účinkuje především zmíněná druhá pasáž, která rychle projeví to, že Baker očividně nepostrádá jenom um sociálního vcítění, ale také um toho, jak dávkovat humor. Hrdinka se jednoduše po zdánlivé vidiny pohádkového života stává více a více střízlivou, výsledný film díky tomu servíruje horskou dráhu emocí.
Anora zvládne diváky rozesmát, zároveň je zvládá dojmout
Zdroj: Neon
Anora zvládne v nejeden moment diváka snadno rozesmát, protože minimálně druhá polovina skrývá mnoho podnětů k záchvatu smíchu. V ten pravý moment ovšem zvládne i dojímat. Nečekaným srdíčkem filmu se tak může stát i nepravděpodobný bodyguard Igor, i přes to, jak hlavní hrdinka nemusí být hned všem nesympatičtější, přesto je snadné s ní v těžkých momentech soucítit. I samotný závěr je krapet trudnomyslný a zvedá dojem z celého příběhu Anory ještě o kus dál.
Anora je díky tomu nevypočitatelná a skrývá i jasné rýpnutí do opaků těch, kterým se Baker ve své filmografii věnuje – do těch, kteří se neskrývají na okraji společnosti, naopak se na ty, kteří se na okraji společnosti nachází, často dívají skrze prsty. Baker poté na sebe zvládá upozornit i výrazným střihem, kdy Baker nabídne několik výtečně sestříhaných montáží a pasáží. Zcela očividně se jedná o filmaře, který má vše pevně ve svých rukách, zároveň se mu daří, aby jeho novinka neměla repetitivní dojem a netočila se v kruhu. Kontroverzní zasazení a ústřední postavy (ruští oligarchové cenu sympatie nevyhrají ani za tento film) nejspíše filmu samotnému udělají slušnou reklamu, stěžejní ovšem je, že hlášení diváků ze zahraničí a především úspěch v Cannes nelhal. Anora se mezi hlavní oscarové kandidáty z nejednoho důvodu zapíše snadno.
Anora závěrem
Výhrou na Filmovém festivalu v Cannes vzbudil zvědavost, výslednými kvalitami si zaslouží pozornost. Do velké míry absurdní komedie má výrazný přesah, výtečně přeskakuje z komediálních vod do těch dramatických a je dílem režiséra, scenáristy a střihače Seana Bakera, který má vše pevně v rukou. Výkon Mikey Madison je jen malou třešničkou na dortu. Pokud Anora svůj úspěch v Cannes zopakuje i na nadcházejících Oscarech, mnoho důvodů k nechápavému kroucení hlavou skutečně nebude….
Eddie Brock (Tom Hardy) a Venom (Tom Hardy) plánujú cestu z Mexika do New Yorku. Počas tejto cesty si nájdu nových priateľov a objavia temnú hrozbu, ktorá ohrozuje celý vesmír. Tento boj preverí schopnosti našich hrdinov a môže zmeniť ich vzťah. Budúcnosť Eddieho a Venoma je neistá, pretože osud ich sveta závisí na existencii tohto dvojčlenného tímu.
Recenzia filmu Venom 3 (Posledný tanec)
V minulosti Marvel Comics neboli na tom najlepšie, preto predali filmové práva na svoje najpopulárnejšie postavy. Kvôli tomu musel súčasný Marvel Cinematic Universe (MCU) stavať základy na menej známych hrdinoch. Väčšina práv sa neskôr vrátila k Marvelu (teraz už pod spoločnosťou Disney), s výnimkou Spider-Mana. Štúdio Sony najprv prinieslo úspešnú trilógiu Spider-Mana od Sama Raimiho (prvý film z tejto série bude možné pozrieť si túto nedeľu v pražskom kine Mat), potom skúšalo reboot s dvojicou filmov Amazing Spider-Man. Po určitých neúspechoch došlo k spojeniu s MCU, čo znamenalo, že v roli Spider-Mana zažiaril Tom Holland. Ten sa objaví nielen v jeho štvrtom sólovom filme, ale aj v pripravovaných Avengers 5 a 6.
Zdroj: Sony Pictures
Práva na Spider-Mana stále vlastní Sony a štúdio môže s nimi nakladať, ako uzná za vhodné. Preto okrem spolupráce s MCU pripravuje filmy o Spider-Manových protivníkoch. Aj keď filmy ako Morbius a Madame Web v kinách neuspeli, dva filmy Venom zarobili takmer 1,4 miliardy dolárov. Preto bola realizácia Venoma 3 istá. Podtitul „Posledný tanec“ sľubuje záver jednej kapitoly pre Eddieho Brocka a jeho mimozemského partnera. Otázkou je, či bude tento záver uspokojivý.
Komu bol film vlastne určený?
Kritika nikdy nemala Venoma v obľube a mnohí sa zhodujú, že realizovať Spider-Man filmy bez Spider-Mana je zvláštna taktika. Ak však nejaký z jeho nepriateľov mohol mať vlastné filmy, bol to práve Venom. Scenáristka Kelly Marcel (ktorá stála za predošlými dvoma filmami aj trilógiou Päťdesiat odtieňov sivej) debutovala ako režisérka, no otázne je, komu je tento tretí Venom vlastne určený. Väčšinu času film pôsobí, akoby dramaturgia nebola prítomná, a štúdio Sony nevie, ako ďalej budovať svoj „Spider-Man Universe“. A ani prípadný crossover so Spider-Manom zrejme nevyrieši túto situáciu.
Zdroj: Sony Pictures
Venom 3 predstaví novú hrozbu v podobe Knulla, ktorý by sa mohol stať novým Thanosom. Andy Serkis opäť predvádza dobrý vokálny výkon, no digitálny zloduch by sa možno viac hodil do pokračovania Morbia alebo Madame Web určeného priamo na DVD. Sony si s Venomom a Spider-Manom zahráva a Venom 3 tieto obavy len potvrdzuje. Na rozdiel od predchádzajúcich dvoch filmov, kde bola aspoň nejaká snaha, tentokrát je jasné, že sa z toho nedá vyťažiť nič nové.
Zhrnutie filmu Venom 3
Venom 3 funguje ako záver trilógie len do určitej miery. Humor ostáva konzistentný, Venom tentokrát mieša koktaily alebo tancuje na ABBU, čo môže pôsobiť až príliš infantilne, ale pre fanúšikov prvých dvoch filmov to môže byť stále zábavné. Film však prináša aj pár emocionálnych momentov, ktoré boli prítomné aj v predchádzajúcich dieloch. O to viac zamrzí, že pokusy o vážnejšie témy, ako je xenofóbia voči mimozemskému životu, sú často zahalené humorom.
Finále filmu je opäť plné digitálneho chaosu, no prináša aj emocionálny záver. Postavy ako doktorka Teddy Payne (Juno Temple) a generál Strickland (Chiwetel Ejiofor) nemajú veľkú hĺbku, ale vzťah Eddieho a Venoma funguje a hudba dopĺňa záverečné scény.
Venom 3 síce obstojí ako guilty pleasure pre fanúšikov, no nie je to film s veľkým existenciálnym presahom. Ako posledná časť trilógie však uzatvára kapitolu, ktorá možno nikdy nebude považovaná za klasiku superhrdinského žánru, ale stále ponúka niečo zábavné pre tých, ktorí si užili predchádzajúce časti.
Temperamentní Julie (Veronika Khek Kubařová) se nečekaně vydává na druhý konec světa za svým otcem Karlem (Jiří Langmajer), aby si s ním jednou provždy vyříkala jejich minulost. A také aby zjistila, proč se jí najednou z ničeho nic ozval s tím, že od ní potřebuje půjčit větší částku peněz. Cesta ji zavede až na indonéský ostrov Bali, kde se nejen setká se svým otcem, ale navíc se díky němu stane účastníkem výpravy za legendárním pokladem, o kterém se traduje, že je navždy ztracen.
Podle zaznamenaných pověstí a zápisů se jedná o truhly plné zlata a drahokamů, které v 16. století převážela portugalská loď do Evropy a ztroskotala v malackém průlivu. Julie tak má i díky své bojovnosti a tvrdohlavosti jedinečnou příležitost nalézt nejen znovu ztracený vztah s komplikovaným otcem, ale možná i tento bájný poklad….
Poklad aneb Honza za pokladem, který je možná před námi
Zdroj: Cinemart.cz
Minutu věčnosti i Ostrov režiséra a scenáristy Rudolfa Havlíka spojuje nejen účast herce Jiřího Langmajera, ale také fakt, že Havlík dané filmy realizoval v zahraničí. V případě Minuty věčnosti se jednalo o Island, v případě Ostrovu o Thajsko. Nejnovější Havlíkův film s názvem Poklad se poté realizoval na ostrově Bali. Havlík se sám netají láskou k dobrodružným filmům, právě k nim by chtěl Poklad mít skutečně blízko, svůj námět proto zakládá na pátrání po skutečné lodi Flor de la Mar a pokladu, který se měl na její palubě nacházet. Povedlo se?
Poklad – Slušný pokus o dobrodružný film jako z Hollywoodu
Zdroj: Cinemart.cz
České pokusy o dobrodružné filmy v posledních letech nedopadají zrovna nejlépe, Poklad proto zaujme tím, že nejde o nefunkční pokus. Mix dobrodružného filmu a prozkoumávání komplikovaného vztahu otce s dcerou říznutý trochou humoru má výhodu v atraktivních lokacích, kdy se navíc musí velmi ocenit fakt, že se výrazná část filmu natáčela pod mořskou hladinou, samotní představitelé hlavních rolích poté praktikovali potápění. S odstupem času proto režisér i ústřední herecká pětice vzpomíná na dobrodružné natáčení, výsledek poté diváka rozhodně nějak neurazí.
Děj tak možná plyne až příliš předvídatelně a jde pořád o dílo, kde rozpočet není nafukovací. Český Indiana Jones, čeští Lovci pokladů nebo pokus o českou adaptaci videoher Uncharted se tu pochopitelně nekonají, přesto v rámci tuzemské produkce jde jistě o svěží přístup a úkaz toho, že to s těmi dobrodružnými filmy v českých podmínkách přeci jen jde. Poklad je díky tomu opravdu slušným pokusem o dobrodružný film jako vystřižený z Hollywoodu.
Tvůrcům se jistě musí uznat odvaha v rámci realizace, Havlík poté na scenáristickém poli jede převážně jistotu. Což nutně nemusí být špatně. I když to v jeden moment vypadá, že bude Havlík tak trochu odvážnější, vše se nakonec zvládne jaksi zahnat do kompromisního rohu. Není to na škodu, protože je to celé po celou dobu tak nějak sympatické.
Jistota někdy nebolí
Zdroj: Cinemart.cz
Jiří Langmajer má dostatečný herecký prostor, Veronika Khek Kubařová může utvrdit pozici jedné z nejsympatičtějších českých hereček své generace, jejich spoluhráči Petra Bučková, Kateřina Marie Fialová a Tadeáš Moravec jsou poté fajn společností. Všechny jejich postavy mají v pětičlenném místě nějakou svou pozici, každá má svůj prostor alespoň částečně „zazářit“, především se všem hercům věří jejich vzájemná chemie.
Hudba Ondřeje Konvičky zvládne chvílemi sympaticky též evokovat klasické dobrodružné filmy, kameraman Jan Šuster poté těží z krásného prostředí a překvapí nejen krásnými pohledy na západ slunce. Na podvodní faunu a flóru se poté kouká nepřekvapivě krásně. Škoda proto, že v rámci dobrodružné zápletky to většinu času působí, že vlastně nic není v sázce. Hlavní hrdinka si může bez zjevných problémů protáhnout svou dovolenou, finance díky její přítomnosti též v podstatě nejsou neřešitelným problémem. I když je v centru především komplikovaný vztah otce a dcery, v průběhu se zdánlivé překážky v jejich vztahu jeví méně a méně nezdolně.
Snaha se cení, pokračování by bylo snadno obhajitelné
Zdroj: Cinemart.cz
I přes nejednu vadu na kráse se nicméně musí pořád nechat, že si Havlík a jeho tvůrčí tým rozhodně zaslouží uznání. Snaha o to realizovat dobrodružný film v rámci české produkce je pořád poměrně odvážná, o to potěšující je, že výsledek nebolí. A to nejeden z pokusů z posledních let snadno naznačí, že by mohl bolet velmi snadno. Nejeden zoomer už by tak nejspíše snadno po zhlédnutí filmu použil označení „dobrodružný film z Wishe“, ovšem se vlastně dá těžko říci, jak lépe šlo film s takovým námětem a s takovými produkčními podmínkami realizovat lépe.
Do jisté míry se dá snadno uvěřit tomu, že by mohl Poklad obstát jako neurážející rodinný film pro celou rodinu. Především pro tatínky s dcerami, kteří mají šanci se ve filmu nějakým způsobem najít. Když už totiž Havlík začne hrát na emocionální strunu, na sebevíce pochybných základech dramatu dokáže předvést, že právě práce s emocemi nedělá větší problémy.
Sám Havlík vnímá poklady jako něco, co nám často utíká i když jsou přímo před námi, protože se lidé radši honí za přeludy a nedocení ten pravý poklad. I když finále nedodá tento lidský přesah v tom nejčistším slova smyslu, Havlík přeci jen svá prohlášení zvládá obhájit. Takový neurážející dobrodružný film s krásnými lokacemi a sehraným hereckým týmem by mohl nejednomu stačit.
Poklad závěrem
Poklad nepůsobí jako film, který vznikl jako obhajoba pro dovolenou. Naopak vznikl opravdu neurážející pokus o dobrodružný film v rámci českých podmínek. Dle samotného Havlíka se producent Petr Erben plácl přes kapsu a na výsledku to je docela znát.
I když je to celé pořád příliš scenáristicky jednoduché a až příliš vzdálené měřítkům dobrodružných filmů z Hollywoodu, minimálně natáčení pod mořskou hladinou a celková řemeslná kvalita dokazují, že je Poklad slušným pokusem o dobrodružný film a Havlík zvládá své očividné ambice alespoň v nějaké formě naplnit. Nejeden český režisér by mu v tomto ohledu mohl závidět….
Na Netflix dorazil nový film, díky kterému najdeme odpověď na otázku, zda je opravdu to nejděsivější, co číhá venku nebo to co je uvnitř s námi. Tady je naše recenze filmu Venku.
Cesta za nadějí začíná…
Osamělá cesta, staré auto a v něm jedna vystrašená rodina, která utíká před zombie apokalypsou na venkov. Ale není to jediná věc, která je jejich současným problémem. Snaží se schovat i před tajemstvími, která mají mezi sebou. Jak těmi už vyřčenými, stejně jako těmi, která postupně vyplouvají na povrch. A stále se zvyšuje špatný pocit, že útěk do rodného domu nebude nejenom řešením trvalým, ale taky hodně špatným. Protože i když jsou špatné vzpomínky fyzicky mrtvé, stín v duši i hlavě po nich zůstane napořád.
Stíny minulosti horší než hrozba přítomnosti…
Venku ve své první polovině především buduje rodinné vztahy a naznačuje věci, které jsou vážné. V kontextu našich životů možná stále ještě důležitější než nějaká zombie apokalypsa. Sice to film dlouho neřekne napřímo, je snadné hned si domyslet, co je hlavním problémem, a proč se Francis (Sid Lucero) chová ke každému ze svých dvou synů tak rozdílně. A příchodem do jeho rodného domu se jeho chování stále zhoršuje. Na chvíli to možná vypadá, že by se věci mohli začít zlepšovat nejenom mezi Francisem a jeho ženou Iris (Beauty Gonzalez), ale právě i syny. Jenže to všechno se změní následkem dalších lží. Protože ty stíny stíny ze sklepa opravdu nikam nemůžou jen tak zmizet…
Zdroj: Netflix
Děs a hrůza venku i vevnitř…
Přestože se Venku odehrává ve světě, který na první pohled končí tak, jak jsme ho znali, tak se možná začínají dít úplně jiné věci. Ty právě začnou, po tom všem naznačování, eskalovat v druhé polovině do mnohem děsivějších rozměrů než nemrtví číhající venku za zdmi domu. A přijde skutečný děs, který je skvěle stupňovaný až do svého tragického konce. Carlo Ledesma natočil film, který si přes svou delší stopáž dokáže udržet vaší pozornost po celou dobu. A to hned ze dvou důvodů. Je těžké se od sledování odtrhnout a celý snímek je opravdu dobře natočený. A přidává informace a nepříjemné situace ve správném tempu, které vám nedá nadechnout, protože budete stále cítit ten těžký kámen, který vám byl hozený na hrudník.
Stojí film Venku za vaší pozornost?
Venku si užijte nejvíc, když budete vědět, o čem je film doopravdy. Venku je rodinné drama na pozadí zombie apokalypsy, ne obráceně. Takže pokud jste si za tímhle filmem přišli s nastavenýma rukama na padající zombie střeva, tak se otočte a jděte je nastavit jinam. Tohle tady skutečně nenajdete.
Než se stali slavnými Transformery, byli Orion Pax (budoucí Optimus Prime) a D-16 (budoucí Megatron) obyčejnými mechanickými obyvateli planety Cybertron, kteří ještě postrádali schopnost se transformovat. Zatímco D-16 plně respektoval všechna poměrně striktní nařízení platná v jeho světě, Orion Pax je porušoval, jak jen mohl. Přesto byli nejlepšími kámoši, kteří by pro toho druhého strčili ruku do tavící pece. Vinou celé řady nešťastných okolností a Optimovy dobrodružné povahy se ocitnou na útěku před spravedlností, kde se k nim přidají i hračička Bumblebee a drsňačka Elita-1.
Společně doputují až do míst, kde se jejich planeta zrodila, do zapovězeného a očím běžných smrtelníků skrytého koutu světa, kde objeví legendárního válečníka Alpha Triona, který jejich domovinu odnepaměti chrání. Právě od něj čtveřice dobrodruhů získá schopnost se libovolně transformovat. Než se však stačí náležitě „vyblbnout“, musí nabyté dovednosti použít k mnohem důležitějším účelům. Cybertron se ocitl ve smrtelném nebezpečí a zachránit ho můžou jen ti, kdo jsou opravdu výjimeční. Musí však držet při sobě, což je úkol stejně těžký jako záchrana celého světa….
Transformers Jedna – Transformers v animované podobě
Zdroj: Paramount Pictures
Pověst Transformers předcházela ještě před rokem 2007, právě celovečerní film v režii Michaela Baye a produkci Stevena Spielberga ovšem pro mnohé představil tuto značku v novém světle. Dnes už nezpochybnitelný popkulturní milník byl blockbusterovou extra třídou, která nepostrádala tradiční rukopis Michaela Baye, zároveň se stala základem nové úspěšné filmové série. Především čtyři pokračování taktéž v režii Baye jsou pro mnohé ztělesněním ďáblova potomka s příznaky ADHD, s miliardovými tržbami u třetího i čtvrtého dílu se ovšem franšíza ocitla na vrcholu. Až poté došlo k úpadku, pátý Bayův film se stal nejméně úspěšným filmem série a bylo jasné, že se sérii musí začít zcela jinak. Na spin-off s Bumblebeem v hlavní roli tak navázal reboot v podobě Transformers: Probuzení monster, který by měl vést k chystanému crossoveru s G. I. Joe.
Už po uvedení čtvrtých Transformers se ovšem začalo pracovat na animovaném prequelu Transformers One. Režisér Josh Cooley (stojící za oscarovým Toy Story 4) se v tomto filmu zaměřuje na stav planety Cybertron dávno před jejím zánikem a především na počátek sporu Optima Primea a Megatrona. Dopředu se naplánovala celá trilogie, pro mnohé kontroverzní animace se očividně vydala cestou starších animovaných seriálů Transformers, průměrné americké recenze poté nasvědčovali, že se dost možná řítí nejlepší film z celé série. Jenomže američtí kritici především filmům Michaela Baye nikdy dvakrát na chuť nepřišli. A ne vždy se jim navíc nutně dá věřit. Jací tedy jsou Transformers Jedna?
Neurážející animák dokazuje, že je franšíza ve slepé uličce
Zdroj: Paramount Pictures
Od studia Paramount již osmá celovečerní reklama na značku Transformers od společnosti Hasbro svými neslavnými tržbami již stihla naznačit, že na jeho dvě pokračování a v jejich podobě završení animované Transformers trilogie nejspíše nedojde. To by jistě zamrzelo, kdyby dal první film jasně najevo, že jeho případná pokračování skrývají velký potenciál. Spíše ovšem tento neurážející animák ovšem v průběhu více dokazuje, že je franšíza ve slepé uličce. Oproštěním od filmů Michaela Baye se film zřejmě očividně snaží být kontinuitou věrný Bumblebeemu i Probuzení monster, pro především chlapce ve věku 6-12 let poté zřejmě půjde o potěšující kulturní zážitek.
Tvůrci tudíž těží z toho, že si mohou díky animaci dovolit velkolepé pasáže, které chvílemi skutečně vyvolávají pocit nadšeného dítěte s výraznou kreativitou a občasnými destruktivními sklony. Pravověrní fandové Transformers budou moci jistě počítat nejrůznější easter eggy a pomrkávání k širšímu loru (Bumblebee je v tomto filmu nejukecanější za celou historii filmových Transformers). Kdo se bude za přiznané zhlédnutí Transformers Jedna stydět v něm může nalézt sofistikovanější dílo, protože se v centru zápletky v podstatě nachází dělnická třída bojující s pochybným režimem. Jenomže to celé pořád nezakryje fakt, že je to celé příběhově tak nějak předvídatelné a po animované stránce vlastně vcelku nevábné.
Tam kde chybí emoce, chybí zájem
Zdroj: Paramount Pictures
Design možná rychle připomene původní seriálové Transformers z roku 1984 nebo trochu zapadlého nástupce Transformers Armada, Transformers Jedna ovšem většinou působí jako laciný animák, který omylem nedorazil na streamovací službu, ale do kina. Postavy jde možná snadno rozlišit díky barvám, málokteré z nich se ovšem uvěří její emoce, protože mimika jejich tváře shazuje ty momenty, které nejspíš mají být nějakou formou emocionálně funkční. Dynamika vztahu mezi Orionem Paxem (budoucím Optimem Primem) a D-16 (budoucím Megatronem) měla potenciál přiblížit se vztahu Profesora X a Magneta ze série X-Men a tvůrci by nejspíš chtěli, aby emoce v Transformers Jedna fungovali podobně výtečně jako v X-Men: První třída. Ale to se tak úplně nedaří.
Přerod D-16 z kamaráda Oriona Paxe na jeho budoucího největšího nepřítele i díky tomuto není dvakrát přesvědčivý. Humor začne být v průběhu bolestivější a to i proto, že se často výrazně opakuje a působí až vyloženě dětinsky. Jakoby si Josh Cooley a jeho tým chvílemi řekli, že pořád točí film o obřích robotech a nemá tak ani cenu se v těchto ohledech nějak snažit. Diváci přeci stejně při.. aha, počkat! Výsledek tak rozhodně neurazí, přeci jen se ovšem snadno zdá, že se kvalita zážitku bude lišit dle věku v občance. A dost možná si nejvíc film užije ten, který občanku ještě ani nevlastní.
Transformers Jedna se chvílemi nebojí přidat pod kotlem
Zdroj: Paramount Pictures
Přesvědčivějším charakterním obloukem si místo D-16 tak prochází Orion Pax, který se skutečně z menšího rebela ala James Kirk z nejnovější filmové trilogie Star Trek rázem projeví jako možný potencionální vůdce Autobotů. Transformers Jedna pořád těží z toho, že jsou jeho ústředními postavami v podstatě roboti a tudíž mohou být v jistých momentech tak adekvátně brutální, aby přitom mohl film pořád zůstat být mládeži přístupným. Když se tak jisté postavy utrhnou ze řetězů, brutalitou film připomene filmy od Michaela Baye.
Díky animaci se poté tvůrci skutečně nemuseli držet zkrátka, ve filmu se pořád něco děje a přes dějovou předvídatelnost se to vše tak nějak vyvíjí uspokojivě. Obstojně nakonec dopadlo i obsazení v původním znění. Hlas Briana Tyree Henryho dodává D-16 ty potřebné emoce, když mimika postavy selhává, Keegan-Michael Key je adekvátní hláškující Bumblebee. Dokonce ani Chris Hemsworth, který se v závěru snaží imitovat hlas Petera Cullena, nezní směšně! Výsledek tak rozhodně neurazí a původní znění navíc tahá pocity krapet nahoru. Jenomže kvality filmu zároveň nikterak nezachraňuje a smutně nevyhnutelné konstatování je, že po tomhle filmu působí franšíza Transformers tak krapet vyčerpaně. Těžko říct, zda zrovna crossover s G. I. Joe pomůže.
Transformers Jedna závěrem
Transformers Jedna jsou neurážející animák, který není vyloženě pro ty, kteří mají rádi Transformers Michaela Baye a ani po letech se za to nestydí, v kontextu série ovšem nejde o potřebnou revoluci. Josh Cooley natočil neurážející film pro potencionální novou generaci fanoušků Transformers a nejspíše i pro ty, kteří jsou věrnými fanoušky celé značky. Pokud někdo není ani jedno z toho, těžko říci, zda mu vlastně Transformers Jedna mají šanci cokoliv říct….
Stephen King je jedním z nejslavnějších autorů všech dob. Ve svém žánru je tím nejslavnějším. Ročně vzniká průměrně 2-3 filmových adaptací na jeho tvorbu. Nyní došlo na již 3 filmové zpracování jedné z jeho nejděsivějších knížek. Prokletí Salemu zrežíroval a sepsal scénář Gary Dauberman, který je podepsaný pod filmy Annabelle (všechny 3 díly), To a To: Kapitola 2, Sestra ke kterými napsal scénář. Jeho jediným režijním snímkem je Annabelle 3. Testovací projekce nedopadli u Prokletí Salemu dobře a snímek byl po nějakém čase přesunut z kin na streamovací službu Max. Snímek si odbyl premiéru na Max 3.10. 2024. My z redakce jsme se na snímek podívali. Co na něho říkáme? Tohle jsou názory redakce (Recenze) na snímek Prokletí Salemu!
Příběh knihy
Jerusalem’s Lot je poklidné městečko v Nové Anglii. Jenže pod jeho starosvětskou slupkou se skrývá zlo, které jen čeká na to, aby je někdo probudil. Každý něco skrývá, všichni tu mají na duši škraloup. Duchovní, otec Callahan, nezřízeně pije a v Bohu už nevěří, sedmnáctiletá Sandy McDougallová bije své roční dítě, když zlobí, Bonne Sawyerová je muži nevěrná prakticky s každým, koho potká. A k tomu všemu na město z kopce shlíží opuštěný a strašidelný Marstenův dům, který zničehonic začal někdo obývat. A nikdo netuší, že právě odtud v podobě upíra, pana Barlowa, a jeho pomocníka Strakera přichází apokalyptická zkáza. Nejméně ze všech pak průměrný spisovatel thrillerů Ben Mears, jenž se do Salemu po letech vrací, aby tu našel ztracený klid.
Názory redakce (Recenze) na snímek Prokletí Salemu
Zdroj: Max
Marek Lízal
Předem musím říct, že jsem nečetl knihu a neviděl předchozí filmy. Proto je pro mě nejnovější zpracování Kingovy předlohy moje první seznámení. Neměl jsem od snímku žádná očekávání. Jak tedy dopadl výsledek v mých očích?
Gary Dauberman se ujal tohoto projektu a z pozice producenta na film dohlížel James Wan. Člověk si občas musí říct, že když na filmu dohlíží takové jméno jako je Wan, tak to přece nebude zas tak zlé. Jenže Wan je podepsaný pod snímky jako Sestra, Noční koupání, M3GAN, Insidious: Červené dveře a přesto jde o podprůměrné kousky. Jméno v titulcích někoho takhle povolaného nezaručuje nikdy dobrou podívanou. Nové Prokletí Salemu není výjimkou. Nefunguje zde skoro nic.
Po technické stránce jde o velmi levný kousek na který se chvílemi nedívalo dobře. Masky jsou odpudivé a využití digitálních efektů je naprosto zbytečné a ubíralo to tomu na uvěřitelnosti. Pokud bych měl alespoň v této kategorii něco pochválit byla by to kamera, kdy některé nápady byli velmi dobré a jedna taková scéna než dojde na první smrt je skvěle natočená. To byl, ale bohužel jediný moment, kdy se mi něco líbilo.
Snímek je dosti uspěchaný. Předchozí dva filmy měly 3 hodinovou stopáž. Nová verze nemá ani ne 2 hodiny. Je mi proto jasné, že někdo, kdo má rád knižní předlohu bude z nového filmu nespokojený. Nefungují zde dobře postavy, dramaturgická stránka. A co hůř, z filmu byla občas spíše komedie. Po hororové stránce film absolutně nefunguje a hororový fanoušek tady moc nepochodí. O hereckých výkonech se asi netřeba bavit, není tady vlastně co hrát.
Nové filmové zpracování Prokletí Salemu nedopadlo dobře a během sledování jsem se nudil a přál si brzký konec. Gary Dauberman mi znova potvrdil, že na horory nemá.
Hodnocení: 3,5/10
Zdroj: Max
Pavel Hrubeš
Velký špatný. Trailer na film nebyl vůbec špatný a měl dobrou atmosféru. Po traileru jsem se začal opatrně těšit a doufal jsem v dobrou hororovou podívanou. Jméno režiséra mi nic moc neřeklo, za to jméno autora předlohy je mi hodně známé. Nic jsem si o filmu nezjišťoval a rovnou jsem si ho na MAXu pustil.
Prvních dvacet minut je velmi fajn. Dobré úvodní titulky, hezká představovačka postav a zápletky. Cítil jsem z toho lehce TO a seriál Půlnoční mše. Ale jakmile se rozjela hlavní zápletka, tak šel celý film do kytek. A popravdě jsem byl překvapený, jak moc se režisérovi Garymu Daubermanovi celý film rozpadl. Skoro všechno je zde špatně. Práce s napětím a atmosférou je nulové, lekačky nulové, záporáci hnusně udělaný, hnusné triky a efekty. Práce s charaktery bída, dialogy a příběhy opravdu špatný.
Celou dobu jsem měl pocit, jakoby to byl seriál, který má deset hodinových dílů, a někoho to napadlo sestříhat na hodinu a tři čtvrtě, bez ohledu jestli to bude dávat smysl nebo ne. Prostě po fajn úvodu tady není nic, co by stálo za vaši pozornost. Nekoukejte na to, je to ztráta času.
Hodnocení: 3,5/10
Zdroj: Max
Lenka Skříčilová
Myslím, že všem bylo už dopředu jasné, jak dopadne adaptace knihy, která je tak trochu jiná upířina, nikam nepospíchá, jede si ve svém tempu a celý žánrový svět je jí zároveň tak trochu ukradený, ale zároveň do sebe absorbuje inspiraci právě z jiných děl svého žánru. Román Prokletí Salemu od Stephena Kinga mám hodně vysoko. Jak se tedy podařila další jeho adaptace?
Napíšu to tak jak to je: Největším problémem tohohle filmu je stopáž. Protože za ty necelé dvě hodiny toho moc předvést nejde. Tím chci říct, že mi bylo dopředu jasný, že nemůžu dostat film s esencí předlohy, která je jednoduše dokonalá. Kdyby bylo Prokletí Salemu seriál, slušelo by to příběhu mnohem víc. Ale co jsme tedy dostali? Přímou upířinu ze starý školy. Otázkou ale je, zda má podobný film v roce 2024 vůbec šanci na úspěch. Jestli to někoho stále zajímá. Protože když jsem si to rozdělila a řekla jsem si, že nebudu porovnávat, tak jo, ten film není vůbec špatný. Není dokonalý, ale zároveň není špatný.
Příběh je sice dost zjednodušený. Postup informací mezi postavami je lehce prapodivný a to ani nezmiňuji to, jak rychle jsou všichni smíření s tím, co se ve městě děje. Protože není čas na pochybnosti a není čas jeden druhému nevěřit, ohledně toho co tvrdí, že se děje. A výsledek potom působí uspěchaně. Zároveň je film hodně dobře natočený a najde se v něm hned několik vizuálních hračiček. Navíc má Prokletí Salemu hned od začátku skvělou atmosféru a udrží si jí po celou dobu, až do správně napínavého finále. Které je tedy hodně jiné od knihy, ale ve filmu to je příjemně funkční.
Pokud tedy Prokletí Salemu nebudete brát zbytečně moc vážně, ale spíš jako pohodovou blbinku, a sem tam přivřete oči nad nesrovnalostmi, tak budete spokojený, protože dostanete přesně to, co vám bylo slíbeno.
Hodnocení: 8,5/10
Zdroj: Warner Bros. Pictures
Tomáš Bejvl
Tak dlouho se čekalo a…. Na rozdíl od Batgirl nebo Coyote vs. Acme se studiem Warner Bros. nedočkala nové adaptace Prokletí Salemu tichého uklizení v rámci daňových úlev, jen se s ní vyrazilo na stream. Gary Dauberman se možná jako scenárista podílel na adaptacích knižního To od Andyho Muschiettiho a mohlo se tak zdát, že i tato adaptace Stephena Kinga bude stát za to, jako režisér ovšem Dauberman tak přesvědčivý není. Jak byl jeho režijní debut Annabelle 3 neurážejícím příspěvkem do světa V zajetí démonů, jeho adaptace Kingova románu ovšem postrádá mnoha důležitého – atmosféru, invenci a snad i nějakou snahu, aby byl divák do příběhu nějak investovaný a ponořený.
Jak může Daubermanův pokus o třetí adaptaci tohoto románu působit chvílemi sympaticky starosvětsky a rozhodně netrpí neideálním castingem (Lewis Pullman si dále buduje pověst herce o kterém ještě bude slyšet). Na součet nějak zajímavých momentů ve finiši v podstatě stačí jen prsty jedné ruky, chvílemi to navíc působí tím dojmem, že film nevyhnutelně trpí faktem, že původní sestřih měl mít 3 hodiny. Finální sestřih je tak možná o celou hodinu kratší, zkrácenou stopáží ovšem zdánlivě zároveň trpí. Je to škoda, protože povedených adaptací knih Stephena Kinga pořád není dost. A i kvůli přehnaným očekáváním spojenými s dvouletými odklady výsledek zcela jistě zamrzí….
Hodnocení: 4/10
Doufám, že se Vám článek na názory redakce (recenze) na Prokletí Salemu líbil. Dejte vědět, co na nové zpracování Prokletí Salemu říkáte vy.
Popová hvězda Skye Riley (Naomi Scott) zahajuje turné, které má upevnit její status jedné z aktuálně nejúspěšnějších zpěvaček. Svých „patnáct minut slávy“ si však nemůže užívat naplno, protože se v jejím životě právě v téhle kritické chvíli začíná vyskytovat řada velmi drastických a nepochopitelných událostí, které přibývají jedna za druhou.
Skye je bojovnice, která se už dokázala vypořádat s temnou minulostí (nebo si to aspoň myslí), a je připravená se porvat i s aktuálním ohrožením. Mezi nebem a zemí se však nacházejí děsivé síly, které se porazit nedají, i když je pro to Skye ochotná udělat cokoliv. Poznává je podle nenapodobitelného zlověstného úsměvu. V tu chvíli už ale může být na záchranu pozdě…
Druhý Úsměv není zbytečným pokračováním
Zdroj: Paramount Pictures
Chybělo velmi málo a první Úsměv se málem ani nepodíval do kin. Původní exkluzivita pro streamovací službu Paramount+ ovšem zabodovala u testovacího publika a i díky tomu mohl film nakonec v kinech při rozpočtu 17 milionů dolarů globálně utržit milionů 217. Celovečerní debutant Parker Finn si tak rychle exkluzivní smlouvou u studia Paramount zajistil druhý domov a bylo jisté, že musí dojít na pokračování. Po 2 letech pokračování skutečně dorazilo. I když velmi volné.
Úvodní scéna realizovaná formou nepřerušovaného záběru je tak sice epilogem prvního filmu (o nějakou expozici se film ani nesnaží a prostě se v prvním záběru objeví o „6 dní později“), Finn ovšem v druhém Úsměvu sází na zcela nové prostředí a především protagonistku. Finn již jako režisér a scenárista obou filmů prohlásil, že si dokáže představit realizaci mnoho dalších filmů z této série, které by se více a více vymykaly kontrole. Plány tak Finn očividně má. A pokud by další pokračování kvalitou odpovídaly kvalitám Úsměvu 2, přetrvávající existence franšízy by nejspíše nemusela nikomu vyloženě překážet.
V podstatě nášup toho, co minule? Ano, jenže….
Zdroj: Paramount Pictures
Už zmíněným prologem Finn zvládne potvrdit, že je skutečně šikovným řemeslníkem. Úsměv 2 je v podstatě nášupem toho z minula, zároveň je ovšem poznat větší měřítko, očividné větší ambice a především ve finále i větší utržení se ze řetězů. Finn jakoby i tentokrát natočil kompromis mezi divácky vděčným hororem s autorskými ambicemi. Úsměv 2 by v podstatě mohl být psychologickým thrillerem o popové hvězdě snažící se vyrovnat s minulostí plnou alkoholu i drog. Místo omamných látek má ovšem protagonista problém s démonem. A ne s tím v láhvi.
Parker Finn si tentokrát krapet chytřeji vyhrává s lekačkami, opět se poté potvrzuje jako tvůrce s vizuálním citem. Kamera se naklání do všech možných stran, švenkem se nešetří, po vzoru prvního filmu je navíc kamera v těch správných momentech intimní. V prvním Úsměvu Finn pracoval s tématem osobních traumat, ve druhém se přidává boj se závislostí a také snaha vykoupit se ze hříchů minulosti. I když poté film není muzikálem, jeho protagonistkou je pořád popová superstar a proto na zpívání dojde. Písně vždy adekvátně vystihují aktuální rozpoložení hlavní hrdinky a hudební vložky celkově fungují o poznání lépe nežli v případě jiného nedávného nejmenovaného pokračování pár let starého nejmenovaného hitu.
Úsměv 2 si dává na čas
Zdroj: Paramount Pictures
Nutno dodat, že je chvíli nutné si počkat nežli dojde na to pravé hororové šílenství. Finn se vedle hororu skutečně snaží dostat se pod kůži nečernobílé protagonistce, která se zvládne vyjevit jako zajímavější postava nežli její předchůdkyně Rose z prvního filmu. Finn tak jakoby chvílemi až satirickým nádechem rýpal do popových fenoménů a jejich prostředí. Druhý film má pochopitelně nevýhodu v tom, že znalci původního filmu moc dobře vědí, co se to vlastně přesně děje. Finn přitom mytologii této démonické entity nějak zásadně nerozšiřuje (nějaká esa má nejspíše ještě schované v rukávu), v průběhu ovšem naznačuje, že ho nejspíše hraní si s tímto konceptem dále baví. O to více se musí ocenit, že se skutečně nerealizovala kopie prvního filmu.
Finn umí opět budovat napětí, možná jen tentokrát příliš sází na to, že vše v průběhu vyprávění nutně nemusí být tak, jak se zdá. A u nejednoho diváka může snadno dojít k přelití poháru trpělivosti. Chvílemi se Úsměv 2 přeci jen začíná loudat na místě, díky nevěrohodné realitě je vlastně těžší a těžší věřit tomu, co stěžejního se na plátně zrovna má dít (po vzoru prvního filmu). Naomi Scott má alespoň příležitost předvést své herecké přednosti, kdy se navíc může spoléhat i na solidní herecké spoluhráče – Rosemarie DeWitt v roli její matky/agentky, Dylan Gelula v roli nejlepší kamarádky nebo Peter Jacobson v poměrně zajímavé roli někoho, kdo má o řádění záhadné entity přehled. A občas vybafne i Ray Nicholson až děsivě připomínající svého otce Jacka Nicholsona.
Zázrak se nekoná, neurážející pokračování ano
Zdroj: Paramount Pictures
Úsměv 2 působí dojmem, že si Finn může po prvním filmu více vyhrát. Neobhájí si přitom fakt, že přeci jen tak trochu vaří z vody a koncept zdánlivě není kam posouvat (i když otevřený konec možná napoví víc). Finn chvílemi možná neohrabaně skáče do vod černého humoru a chvílemi možná zamrzí, že zajímavější a zajímavější sonda do duše komplikované hvězdy musí pořád být Úsměvem 2. Zároveň se ovšem nejedním vizuálním nápadem zvládá nějak vykoupit.
Úsměv 2 mohl rozhodně být mnohem více zbytečným filmem, který mohl zdánlivě vzniknout jenom kvůli pozitivní účetní uzávěrce u prvního filmu. Finn ovšem skutečně mohl nějakým způsobem posunout měřítko, použít některé nápady, které si minule nemohl dovolit, zároveň dokázat, že by možná výjimečně mohlo jít o hororovou sérii, která nezačne být každým dalším filmem méně a méně snesitelná. V součtu na miskách váhy jde v případě Úsměvů v podstatě o vyrovnaný souboj, v drobných ohledech je ovšem možná Úsměv 2 přeci jen o ždibec sympatičtější. I když jen pořád zhruba o kapičku. Zázrak se nekoná, neurážející sequel ovšem ano. Pokud si série udrží svou kvalitu, realizace dalších pokračování těm dosud spokojeným vyloženě vadit nemusí.
Úsměv 2 závěrem
Úsměv 2 rozhodně není nejzbytečnějším pokračováním tohoto roku. Parker Finn realizoval volné pokračování svého hororového hitu a díky svěžímu prostředí, důkazům o tom, že je solidním řemeslníkem se spolehlivým osvědčeným týmem (v hudbě Cristobala Tapia de Veera to tam opět je) a minimálně uvědomělé práci s lekačkami i snahou o přesahy dokázal, že tohle hororové železo chtějí ve studiu Paramount kout po právu. Naznačená trojka si i díky příslibu dalšího svěžího konceptu do pár let svou realizaci obhájí, ani Úsměv 2 nejde po vzoru jeho předchůdce řadit k zaměnitelným hororovým jednohubkám….
Chválený snímek z festivalu Cannes odkud si odnesl ocenění za nejlepší scénář konečně dorazil k nám do kin. Reakce kritiků mluvila o hororové události roku o které se bude hodně mluvit. Francouzská režisérka a scenáristka Coralie Fargeat natočila snímek o ženském těle ve kterém se pravidla musí dodržovat. A jak už to známe v hororech se všechno zvrtne. My z redakce se nyní podělíme o naše názory na nejnovější body horor. Tohle jsou názory redakce (recenze)na snímek Substance.
Snili jste někdy o své lepší verzi? Stárnoucí hvězda televizních obrazovek Elisabeth Sparkle (Demi Moore) dostává možnost vyzkoušet zázračnou substanci, díky které může být mladší, krásnější a dokonalejší. Má to jeden háček, musí se dělit o čas. Jeden týden pro ni, jeden týden pro její nové, lepší já, Sue (Margaret Qualley). Každých sedm dní. Dokonalá rovnováha. Snadné, že? Pokud vše dodržíte, co by se mohlo pokazit? Film režisérky Coralie Fargeat je trefnou, ostrou a šokující satirou, která ohromila filmový festival v Cannes a odvezla si cenu za nejlepší scénář. (Aerofilms.cz)
Zdroj: Aerofilms.cz
Marek Lízal
Režisérka Coralie Fargeat je opravdu velký talent. Její předchozí režijní debut Pomsta z roku 2017 ohromila svým stylem, kdy upřednostnila formu nad obsahem. Předvedla krásnou práci s vizuálem, barvami, kamerou a natočila povedený revenge-thriller. Nyní se vydala do hororových vod. V Substance oproti Pomstě se také krom formy zaměřila na obsah. Body horory nejsou duchařiny ve kterých vás budou děsit lekačky, všudypřítomní démoni a všelijaké zlo. Ne. Body horor se zaměřuje více na psychické i fyzické násilí na lidském těle. Substance je svojí myšlenkou a samotným provedením opravdu děsivý. Dokáže být znepokojivý jako žádný jiný horor, který jsme letos dostaly.
Film má skoro 2 a půl hodiny a člověk by se u této stopáže mohl obávat nudnějšího a pomalejšího tempa. Jenže Fargeat nejede nikterak pomalu oproti jejímu předchozímu filmu, kde si dávala více na čas. Substance jede od začátku v dobrém tempu a vydává se tam, kam by se jiné horory vydaly jednou za celý film. Fargeat zvládne tolik věcí a pokračuje v tom dál a dál, až jsem byl překvapený, jak to furt funguje. Ten film je v druhé polovině bizarnější a šílenější, a ne každému tohle sedne. Samotné finále je možná už trochu přehnanější, než by mělo být, ale dobře jsem chápal, co tímto chtěla režisérka říci a bavil jsem se. Mimo to se hodí říci ještě jedna věc. Tento film není pro slabší povahy. Praktické efekty a masky jsou fantastické a na konci je to fakt jízda.
Technicky je to naprosto perfektní. Kamera je nádherná, esteticky jsou některé scény skvělé (chodba jako z Osvícení nemá chybu), práce se střihem a hudba (ta dokáže pěkně pohltit a hodně dobře funguje). Po filmařské stránce se tomu nedá nic vytknout. Herecky je to fantastický a všichni zde odvádějí jen to nejlepší. Margaret Qualley je ďábelsky nádherná a Dennis Quaid si toho slizouna evidentně hodně užíval. No a Demi Moore je v jistých ohledech dost možná nejlepší z celého castingu.
Substance je opravdu unikátní snímek ve svém žánru. Myslím si, že se o tomto filmu bude v budoucnu hodně mluvit a věřím, že se bude o něm učit na školách, jak správně zpracovat body horor. David Cronenberg musí mít z tohohle filmu radost. Už teď to má za mě nálepku instantní klasiky a těším se až si to někdy zopakuji. Jeden z nejlepších filmů roku.
Hodnocení: 9,5/10
Zdroj: Aerofilms.cz
Pavel Hrubeš
Hodně jsem těšil, protože ohlasy z Cannes a Varů přinášely příslib zajímavé a nekompromisní podívané, která je dost podvratná a místy velmi braková, a ke všemu skládá pocty významným tvůrcům. Režisérka Coralie Fargeat si mé uznání získala svou Pomstou, která mi hodně sedla. O to více jsem těšil na její nový film.
Substance je zajímavý film, který má krásnou vizuální stránku, velmi působivou kameru, skvělé herečky, výborné masky a make up, ale je místy opravdu hloupý, a není tak chytrý jak vypadá. Chci věřit, že Fargeat to napsala jako velkou kritiku, výsměch pokrytectví a velký zdvižený prostředníček slavě a úspěchu. A také chci věřit, že naschvál udělala ten konec, co nejvíce brakový, nechutný a naprosto postrádající logiku – chování postav a celého okolí.
I přestože nejsem vůbec nadšený z konce, tak musím uznat, že si mě Fargeat omotala kolem prstu a její film mě bavil, a nabídl mi spoustu moc hezky natočených scén a parádní herecké výkony. Fargeat jako režisérka odvedla moc dobrou práci, a je vidět, že měla nějakou vizi, kterou chtěla ukázat, měla nějakou myšlenku, kterou chtěla říci, a také chtěla složit poctu konkrétním filmařům. Technickou stránku má Fargeat vymazlenou. Kamera je fantastická a jsou tady velmi nádherné záběry a kamerové jízdy. Hudba je intenzivní a velmi snadno se dostane pod kůži. Střih se hodně povedl a umí některé scény prodat, tak jak jsem to nečekal. Obrovskou pochvalu si zaslouží masky, make up a kostýmy. Tady se výtvarníci opravdu kreativně vyřádili a odvedli vynikající práci.
Demi Moore dostala herecky vděčnou roli a zahrála jí skvěle a podala opravdu působivý výkon. Margaret Qualley hraje skvěle a se svou rolí se poprala parádně a její fyzický výkon je velmi kvalitní. Dennis Quaid má zde slizkou roli a hodně si jí užívá. Film mi jako celek sedl, sice jsem lehce nespokojený s poslední čtvrtinou, ale asi chápu, proč jí takhle Fargeat napsala a natočila, a jaký má význam. Substance je zajímavý film, který nesedne každému, ale těm, co sedne, tak ty dostanou velmi intenzivní filmový zážitek.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Aerofilms.cz
Antonín Matějíček
Na tohle nejste připraveni! Substance je kousek, o kterém jsem poprvé slyšel díky pozitivním ohlasům z festivalu v Karlových Varech. Trailer jsem vidět nechtěl a jen letmo jsem tušil o čem film pojednává. A udělal jsem dobře, protože u tohoto filmu platí, že čím méně víte, tím lépe.
Příběh je zajímavým až satirickým ztvárněním fungovaní showbyznysu, který je protkán hnilobou, na kterou většinou doplácí hlavně ženy. Háček je v tom, že se vůbec nejedná o žádné drama, ale parádně napsaný i zahraný body horor, který hlavně v druhé polovině rozjede šílenou, brutální jízdu.
Absolutní nářez! Film, který si dokáží užít jak muži (Margaret Qualley je bohyně), tak ženy. Na své si tedy přijdou obě pohlaví. Ultimátní vize, kde převládá plno detailních a leckdy nepříjemných záběrů, které jsou natočeny s lehkou precizností.
Režisérka Coralie Fargeat (režísérka povedené Pomsty) ukuchtila nápaditou, nechutnou a eroticky laděnou podívanou, kde v dobré symbióze funguje krása s odporností. Film nabízí plno ikonických scén, které mi uvízly v hlavě. Ať už je to scéna s líčením nebo samotné finále, kde se doslova skládá pocta Věci nebo Mouše. Předem varuji, že pokud nemáte rádi u doktora jehlu, tady se budete kroutit jak žížaly.
Po delší době je v kinech opět závan svěží tvorby, kde po všech těch mainstream hororech a žánrovkách máte možnost vidět něco trochu jiného. Dejte tomu šanci, určitě nepromarníte.
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Aerofilms.cz
Martin Sugar
Ak bol prvý Phillipsov Joker aktualizácia Scorseseho nemafiánsky filmov, tak Substance je aktualizácia body-horroru pre súčasnú generáciu. Citová aj priestorová minimalistickosť ide ruku v ruke s frenerickým tempom a dravo predáva sexualitu hlavnej hrdinky. Súčasná odpoveď TickTockovej generácie na Cronenberga, ktorá ide sústavne proti očakávaniam k jasnému cieľu. A mňa to neskutočne bavilo. Relativizácia našich obetí v túžbe po nedosiahnuteľnej dokonalosti v koncentrovanej forme, ktorá pohltí a s nesúhlasným kývaním hlavou budete chcieť vidieť, čo príde ďalej. Ak chcete maximálny zážitok vyrazte do kina, pretože niečo takéto, ste v kine už dlho nemali šancu vidieť.
Hodnocení: 8,5/10
Tomáš Bejvl
Zdroj: Mubi
Demi Moore v nejlepší roli od Ducha a další důkaz toho, že o Margaret Qualley v následujících ještě uslyšíme. Šílenost jménem Substance utkví v paměti, protože připomene mimo jiné ranou tvorbu Petera Jacksona nebo Sama Raimiho, chvílemi už něco z ranku Davida Cronenberga. Film Coralie Fargeat není do puntíku dokonalý, je ovšem velmi snadné se do něj ponořit. Fargeat zvládá za pochodu šokovat, servírovat něco mezi brakem a uměleckým dílem. Výsledek je díky tomu takovou horskou dráhou emocí, že bude snadno patřit mezi nejzapamatovatelnější filmové zážitky letošního roku.
Hodnocení: 9 z 10
Tohle byla naše recenze k filmu Substance. Doufám, že se Vám naše recenze líbila. Určitě dejte vědět, jak se Vám líbil nový body horor Substance.
