Na samém počátku byla kniha Queen Bees and Wannabes, kdy kniha z roku 2002 měla sloužit k tomu, aby si jí přečetli rodiče pubertálních dívek a zorientovali se tak v jejich specifickém světě. Na základě této knihy poté scenáristka Tina Fey v roce 2004 realizovala film Protivný sprostý holky, který se stal ikonickým filmem své generace a do dnešního dne má výrazné kultovní následovnictví a její obnovené premiéry jsou snad jediné, které růžovostí mohou konkurovat projekcím Barbie. Kromě televizního volného pokračování v roce 2011 poté v roce 2018 na základě filmu došlo na realizaci muzikálu. Protivný sprostý holky nejsou prvním filmem, na jehož základě vznikl muzikál. A nejsou prvním filmem, jehož muzikálová aktualizace by později nebyla zpracovaná. Není ovšem přeci jen 20 let od původního filmu příliš brzo? A potřebuje tiktokovská generace vlastně své vlastní Mean Girls?
Plastičky jdou s dobou, v dobrém i ve zlém
Celovečerní režijní debut dvojice Samantha Jayne a Arturo Perez Jr. je v rámci událostí víceméně věrný původnímu filmu, kdy dochází k pár k menším či drobným úpravám. Tim Meadows si po vzoru původního filmu a televizního pokračování zopakoval roli ředitele Duvalla, Tina Fey se kromě psaní scénáře i tentokrát chopila role učitelky Norbury. Zde se již pohybuje menší scenáristická kostrbatost, protože scénář Fey do jisté míry působí za opicemi. Původní film šlo ještě nějak vnímat jako výraznější sondu do života tehdejších pubertálních děvčat, 20 let je ovšem pořád přeci jen 20 let. A dodatek v podobě instagramových filtrů, meme a utahování si z toho, že některé hlášky už prostě nejsou dostatečně „cool“, to nějak nestačí. Výsledek rozhodně nebolí tak moc, jak by mohl v případě, že by muzikál plného sociálních síti psal takový Michal David. Naopak se v podstatě jedná o obstojnou aktualizaci, která by přeci jen mohla býti méně křečotivá.
Nové Protivný sprostý holky nejsou nějakou kdovíjak chytrou sondou do života současné mládeže a trendů kolem nich. Jde v tomto případě o odměřenější film nežli v případě originálu. Potěšit tak musí alespoň fakt, že i když se do jisté míry jenom kostra původního příběhu zasazuje o 20 let později, tak nějak to celé alespoň funguje. Muzikálová čísla zvládají pracovat s filmovým formátem, daným scénám chvílemi rozhodně nechybí ten správný náboj (“Sexy”). Nikdy se sice při sledování nejde zbavit pocitu, že muzikálová čísla jen tak trochu natahují děj a chvílemi trpí syndromem nejsměšnějších muzikálových scén, alespoň ovšem se ovšem muzikálovým vsuvkám nedaří shazovat rozpracované charaktery postav (i když v ní Karen – o ní později – chvílemi působí rázem chytřejší, aby se opět projevila její úmyslná tupost) a daří se jim vypovídat o vnitřních pocitech postav. Muzikálová čísla do jisté míry bývají většinou opakem pravidla „show, don’t tell“, muzikálová vystoupení, kterým sem tam nechybí bourání čtvrté zdi či odkazování k původnímu filmu, nejsou v tomto filmu výjimkou.
Fajn nové obsazení
Jestli se na něco vzpomíná v případě původního filmu, bylo to výrazné obsazení. A zde dochází k slušným náhradám. Angourie Rice je v hlavní roli dokonce rázem sympatičtější nežli svého času Lindsay Lohan (která se v jisté formě staví i tentokrát). Reneé Ramp a Chloe Auliʻi Cravalho jsou poté důstojné nástupkyně Rachel McAdams a Lizzy Caplan. Komplikovanější je to s indickou herečkou Avantikou Vandanapou. Ta v roli Karen nahrazuje Amandu Seyfried a i když by nemusel být takový problém, že casting Vandanapu v podstatě nabourává utahování si z průměrných hloupých blondýnek (na tom postava Karen v původním filmu stojí), rozdíl je v tom, že vyložená tupost Karen byla díky podání Seyfried roztomilá. V podání Vandanapu se ovšem v průběhu projevuje spíše více a více otravně. Problém rozhodně ovšem není v tom, že je nejen díky Vandanapu obsazení rázem oproti původním filmu mnohem více diverzní.
Muzikálová čísla jsou v průběhu zajímavější a zajímavější, cílení humoru zdánlivě na mladší generaci zase chvílemi křečovitější a křečovitější. Věci, které v původním filmu fungovaly i nefungovaly se do jisté míry v podstatě nemění. Přesto se nikdy úplně nesetřese pocit, že je 20 let relativně brzo a tahle tiktoková aktualizace nemá šanci stát se podobnou kultovkou jako původní film. Především díky faktu, že v aktuálním období plném feministických debat působí tak trochu nepatřičně, podivné cameo rapperky Megan Thee Stallion tomu nikterak moc nepomáhá. Více diverzní obsazení samo o sobě jednoduše nestačí, stejně tak jen původní zápletku hodit o 20 let a pouze jí obohatit světem sociálních médií.
Ne tak hořké a přechytralé jako kdysi
V novém podání to celé chvílemi nemá tak výraznou emocionální sílu jako by to ve stěžejních momentech mělo být. Navzdory slibům moderní pojetí nepůsobí jako taková džungle jako kdysi. Jde pořád o repetitivní zápletku, která prakticky téměř nulovou invencí v zápletce ani nemůže překvapit. Celé je to hezky sestříhané a chvílemi zvládne evokovat BANGER. i Peníze těch tupců z posledních let, celá ta tiktoková platina ovšem sama o sobě příliš nestačí. Ani to, že se kamera očividně umí hýbat, celé to nějak pracuje s tím, že se to neodehrává na muzikálovém pódiu a že má filmové médium jiná pravidla nežli klasický divadelní muzikál.
Muzikálová adaptace do jisté míry postrádá i satirickou rýpavost původního filmu, leckdo jí zvládne jen ocenit tím způsobem, že to alespoň vizuálně vypadá výrazněji než kdejaká produkce Disney Channelu nebo další díly série Stánek s polibky. Je prazvláštní, že i přes návrat Fey muzikálová aktualizace postrádá pár těch prvků, které posledně fungovaly přeci jen více. Pořád to má energii, fajn nástupce původní herecké generace a chvílemi to dokáže nastínit, jak je obtížné v dnešní době přežívat na střední škole a jak se dokáže honba za popularitou též být velmi brutálním nástrojem. Neurazí to, v kině může být opět růžovo a tiktoková generace si možná tento film oblíbí. Jak už má ovšem člověk k původním Protivným sprostým holkám jakýkoliv vztah, snadněji mohl pochopit jejich pozdější kultovní status. Tady to bude trošku těžší. A dost možná se ho nová adaptace jednoduše nedočká.
Protivný sprostý holky závěrem
Je 20 let od původního filmu příliš brzo a potřebuje tiktokovská generace vůbec své vlastní Mean Girls? Těžká otázka. Nové Mean Girls sice skáčou do doby TikToku a instragamových filtrů, přechod muzikálové předlohy zvládá pracovat s filmovými prvky a herečtí nástupci jsou víceméně fajn (jen nástupkyně Amandy Seyfried v podobě Avantiky je na pováženou….), původní Protivný sprostý holky ovšem měly snadno v jistých ohledech blíž k tomu stát se kultovní záležitostí. Režijní debut dua Samantha Jayne a Arturo Perez Jr. to bude mít nejen u náročné tiktokovské generace těžší. Především proto, že v jednotlivých složkách nefunguje tak kompatibilně. Vzniklo už mnoho horších muzikálových adaptací i zbytečnějších předělávek původních filmů. Už by se to ovšem pomalu mělo přestát brát jako nějaká forma chvály….
Verdikt: 5 z 10
Zdroj titulního obrázku: CinemArt CZ
